Operace Auca byla pokusem pěti evangelických křesťanských misionářů ze Spojených států o přenesení křesťanství mezi obyvatele deštného pralesa v Ekvádoru zvané Waodani nebo Huaorani. Huaorani, pejorativně nazývaní také Aucas (modifikace slova awqa, což v kečuánštině znamená "divoši"), byli izolovaným kmenem známým svým násilím jak vůči vlastním lidem, tak vůči cizincům, kteří vstoupili na jejich území. S úmyslem být prvními křesťany, kteří evangelizují dosud nekontaktované Huaorany, začali misionáři v září 1955 podnikat pravidelné lety nad huaoranskými osadami a shazovat dary, které byly opětovány. Po několika měsících vyměňování darů založili misionáři 3. ledna 1956 tábor na „Palm Beach“, písečné pláži podél řeky Curaray, několik kilometrů od osady Huaoranů. Jejich úsilí skončilo 8. ledna 1956, kdy všech pět misionářů – Jim Elliot, Nate Saint, Ed McCully, Peter Fleming a Roger Youderian – bylo napadeno a probodnuto skupinou huaoranských bojovníků. Zpráva o jejich smrti obletěla celý svět a časopis Life o této události napsal fotoreportáž.

Smrt těchto mužů podnítila misionářské úsilí ve Spojených státech a vyvolala příliv finančních prostředků na evangelizační úsilí po celém světě. Jejich práce je dodnes často připomínána v evangelikálních publikacích a v roce 2006 se stala předmětem filmové produkce End of the Spear. Několik let po smrti obou mužů se vdova po Jimu Elliotovi Elisabeth a sestra Natea Sainta Rachel vrátily do Ekvádoru jako misionářky Letního lingvistického institutu (nyní SIL International), aby žily mezi Huaorany. To nakonec vedlo k obrácení mnoha lidí, včetně některých z těch, kteří se podíleli na zabíjení. Jejich úsilí sice vystavilo kmen zvýšenému vlivu zvenčí, ale do značné míry eliminovalo kmenové násilí.

Waorani Waorani byli v době operace Auca malým kmenem obývajícím džungli ve východním Ekvádoru mezi řekami Napo a Curaray, což je území o rozloze přibližně 20 000 km². Měl přibližně 600 osob a dělil se na tři skupiny, které si byly vzájemně nepřátelské – Geketaidi, Baïidi a Wepeidi. Živili se sběrem a pěstováním rostlinných potravin, jako je maniok a plantejny, a také rybolovem a lovem pomocí oštěpu a foukačky. Rodinu tvořili muž a jeho žena nebo ženy, jejich svobodní synové, vdané dcery a zeťové a jejich vnoučata. Všichni bydleli v dlouhém domě, který byl oddělený několik kilometrů od jiného dlouhého domu, v němž žili blízcí příbuzní. Sňatky byly vždy endogamní, obvykle mezi bratranci a sestřenicemi, a domlouvali je rodiče mladých lidí.

Před prvním mírovým kontaktem s cizinci (cowodi) v roce 1958 Huaorani zuřivě bránili své území. Všechny cowodi („cizince“) považovali za kanibalistické predátory, a tak na přelomu 19. a 20. století zabíjeli gumárníky a ve 40. letech 20. století zaměstnance ropné společnosti Shell, kromě všech Kečuánů z nížin nebo jiných cizinců, kteří vnikli na jejich území. Kromě toho byli náchylní k vnitřnímu násilí a často zabíjeli jiné Huaorany z pomsty. Nájezdy byly prováděny v krajním hněvu skupinami mužů, kteří v noci přepadli dlouhý dům své oběti a poté uprchli. Pokusy o uzavření příměří prostřednictvím darů a výměny manželek se stávaly častějšími s tím, jak se jejich počet snižoval a kmeny se tříštily, ale koloběh násilí pokračoval.

Misionáři Jim Elliot se o Huaoranech poprvé dozvěděl v roce 1950 od svého bývalého misionáře v Ekvádoru a poté si uvědomil, že ho Bůh povolal do Ekvádoru, aby Huaorany evangelizoval. Začal si dopisovat se svým přítelem Petem Flemingem o jeho touze sloužit v Ekvádoru a v roce 1952 se oba muži vydali do Guayaquilu jako misionáři Plymouthských bratří. Šest měsíců žili v Quitu s cílem naučit se španělsky. Poté se přestěhovali do Shandie, kečuánské misijní stanice hluboko v ekvádorské džungli. Tam pracovali pod dohledem misionáře z Křesťanských misií v mnoha zemích Wilfreda Tidmarshe a začali se seznamovat s místní kulturou a studovat kečuánský jazyk.

Dalším členem týmu byl Ed McCully, muž, se kterým se Jim Elliot seznámil a spřátelil, když oba navštěvovali Wheaton College. Po ukončení studia se oženil s Marilou Hobolthovou a zapsal se do jednoletého programu základní lékařské péče na Škole misijní medicíny v Los Angeles. Dne 10. prosince 1952 se McCully s rodinou přestěhoval do Quita jako misionář Plymouthských bratří a plánoval se brzy připojit k Elliotovi a Flemingovi v Šandii. V roce 1953 však stanici v Shandii zničila povodeň, což jejich stěhování oddálilo až do září téhož roku.

Pilot týmu, Nate Saint, sloužil za druhé světové války v armádě a absolvoval letecký výcvik jako příslušník armádního letectva. Po propuštění v roce 1946 studoval i on na Wheaton College, ale po roce studia zanechal a v roce 1948 se připojil k Mission Aviation Fellowship. Koncem roku odcestoval s manželkou Marj do Ekvádoru a usadili se na ústředí MAF v Shell Mera. Krátce po svém příjezdu začal Saint přepravovat zásoby a vybavení misionářům rozesetým po celé džungli. Tato práce ho nakonec přivedla k setkání s dalšími čtyřmi misionáři, ke kterým se připojil v rámci operace Auca.

V týmu byl také Roger Youderian, třiatřicetiletý misionář, který v Ekvádoru působil od roku 1953. V rámci misijní rady Gospel Missionary Union se spolu s manželkou Barbarou a dcerou Beth usadil v Macumě, misijní stanici v jižní části ekvádorské džungle. Tam se svou ženou sloužil lidem kmene Shuar, učil se jejich jazyk a přepisoval ho. Po zhruba roční práci s nimi začal Youderian s rodinou sloužit příbuznému kmeni Šuarů, Achuarům. Spolupracoval s Nate Saintem, který jim poskytoval důležité zdravotnické potřeby; po určité době, kdy se snažil navázat s nimi vztahy, se však nedočkal žádného pozitivního efektu a s rostoucí depresí uvažoval o návratu do Spojených států. Během této doby ho však Saint oslovil, zda by se nepřipojil k jejich týmu, který by se setkal s Huaorany, a ten souhlasil.

První kontakt

První fáze operace Auca začala v září 1955. Saint, McCully, Elliot a kolega misionář Johnny Keenan se rozhodli navázat kontakt s Huaorany a začali je pravidelně vyhledávat letecky. Do konce měsíce vytipovali několik mýtin v džungli. Mezitím se Elliot naučil několik frází v jazyce Huaorani od Dayumy, mladé ženy z kmene Huaorani, která opustila svou společnost a spřátelila se s Rachel Saintovou, misionářkou a sestrou Nata Sainta. Misionáři doufali, že když budou Huaorany pravidelně obdarovávat a pokoušet se s nimi komunikovat jejich jazykem, podaří se jim získat je pro přátelství.

Vzhledem k obtížnosti a riziku setkání s Huaorany na zemi se misionáři rozhodli shazovat Huaoranům dary letadly s pevnými křídly. Jejich technika shazování, kterou vyvinul Nate Saint, spočívala v oblétávání místa shazování v těsných kruzích, přičemž se dárek spouštěl z letadla na laně. Tím se svazek udržoval přibližně ve stejné poloze, jak se blížil k zemi. Dne 6. října 1955 Saint provedl první shoz a vypustil malou konvici s knoflíky a kamennou solí. Předávání darů pokračovalo i v následujících týdnech, kdy misionáři shazovali mačety, stuhy, oblečení, hrnce a různé drobnosti.

Po několika návštěvách vesnice Auca, kterou misionáři nazvali „Terminal City“, si všimli, že Huaorani vypadají, že jsou z jejich darů nadšení. Povzbuzeni začali pomocí reproduktoru vykřikovat při obcházení jednoduché huaoranské fráze. Po několika dalších kapkách začali Huaorani v listopadu po odstranění darů, které jim misionáři dali, přivazovat dárky pro misionáře na provaz. Muži to brali jako gesto přátelství a vypracovali plány na setkání s Huaorany na zemi. Saint brzy vytipoval 200 yardů (200 m) dlouhou písečnou kosu podél řeky Curaray asi 4,5 míle (7 km) od „Terminal City“, která by mohla sloužit jako přistávací dráha a tábořiště, a nazval ji „Palm Beach“.

Palm Beach

V té době se Pete Fleming ještě nerozhodl, že se operace zúčastní, a Roger Youderian stále pracoval v džungli dále na jihu. Dne 23. prosince Flemingové, Saints, Elliots a McCullys společně naplánovali přistání na Palm Beach a vybudování tábora na 3. ledna 1956. Dohodli se, že si vezmou zbraně, ale rozhodli se, že je použijí pouze ke střelbě do vzduchu, aby zastrašili Huaorany, pokud zaútočí. Postavili jakýsi domek na stromě, který by se dal sestavit po příjezdu, a shromáždili dary, vybavení pro první pomoc a jazykové poznámky.

Do 2. ledna dorazil Youderian a Fleming potvrdil svou účast, a tak se pětice sešla v Aradžunu, aby se následujícího dne připravila k odjezdu. Po drobných mechanických potížích s letadlem Saint a McCully 3. ledna v 8:02 vzlétli a úspěšně přistáli na písečné pláži podél řeky Curaray. Saint poté odletěl s Elliotem a Youderianem do tábora a poté uskutečnil několik dalších letů s vybavením. Po poslední dodávce přeletěl nad osadou Huaorani a pomocí reproduktoru sdělil Huaoranům, aby navštívili tábor misionářů. Poté se vrátil do Arajuna a následujícího dne spolu s Flemingem odletěl do Palm Beach.

První návštěva Po několika dnech čekání, kdy misionáři vykřikovali do džungle základní huaoranské fráze, dorazili 6. ledna první huaoranští návštěvníci. Kolem 11:15 se na protějším břehu řeky vynořil mladý muž a dvě ženy, kteří se brzy připojili k misionářům v jejich táboře. Mladší z obou žen přišla proti vůli své rodiny a muž jménem Nankiwi, který o ni měl romantický zájem, ji následoval. Starší žena (asi třicetiletá) působila jako samozvaný doprovod. Muži jim předali několik darů, včetně modelu letadla, a návštěvníci se brzy uvolnili a začali volně konverzovat, aniž by si zřejmě uvědomili, že jazykové znalosti mužů jsou slabé. Nankiwi, kterému misionáři přezdívali „George“, projevil zájem o jejich letadlo, a tak jej vzali na palubu a vzlétli. Nejprve absolvovali okruh kolem tábora, ale Nankiwi se zdál být dychtivý po druhém výletu, a tak letěli směrem k „Terminal City“. Když dorazili na známou mýtinu, Nankiwi poznal své sousedy, vyklonil se z letadla, divoce na ně zamával a zakřičel. Později odpoledne začala být mladší žena neklidná, a přestože misionáři nabídli návštěvníkům nocleh, Nankiwi a mladá žena opustili pláž bez většího vysvětlení. Starší žena měla zřejmě větší zájem o rozhovor s misionáři a zůstala tam po většinu noci.

Po setkání s Nankiwim v letadle se malá skupina Huaoranů rozhodla podniknout cestu na Palm Beach a odletěla následujícího rána, 7. ledna. Cestou se setkali s Nankiwim a dívkou, kteří se vraceli bez doprovodu. Dívčin bratr Nampa se kvůli tomu rozzuřil, a aby situaci zmírnil a odvedl pozornost od sebe, Nankiwi tvrdil, že je cizinci napadli na pláži a při spěšném útěku se oddělili od svého doprovodu. Gikita, starší člen skupiny, jehož zkušenosti s cizinci naučily, že se jim nedá věřit, jim doporučil, aby cizince zabili. Návrat starší ženy a její vyprávění o vstřícnosti misionářů je neodradilo a brzy pokračovali směrem k pláži.

Útok

Misionáři 8. ledna vyčkávali a očekávali, že někdy odpoledne dorazí větší skupina Huaoranů, i kdyby jen proto, aby se svezli letadlem. Saint podnikl několik cest nad huaoranskými osadami a následujícího rána zaznamenal skupinu huaoranských mužů, kteří cestovali směrem k Palm Beach. Tuto informaci vzrušeně sdělil své ženě vysílačkou ve 12:30 a slíbil, že se s nimi znovu spojí v 16:30.