Spartakiáda byl v Československu název pro hromadná veřejná tělocvičná vystoupení. První Spartakiády organizovala za první republiky levicová odnož dělnických tělovýchovných jednot. V totalitním Československu se konaly spartakiády od roku 1955 do roku 1985 pravidelně každých 5 let, kromě roku 1970 (pokusy o obnovení Sokola vyvolávaly odpor již před 21. srpnem 1968 a konání XII. všesokolského sletu na Strahově v roce 1970 bylo definitivně znemožněno vpádem okupačních vojsk do Československa). Tradice spartakiád navazovala na všesokolské slety, pro které byl v roce 1926 postaven Velký strahovský stadion (Masarykův), a na 1. dělnickou spartakiádu, kterou pořádala levicová Federace dělnických tělovýchovných jednot roku 1921 na pražských Maninách.
Akce s názvem spartakiáda se konaly v Sovětském svazu a Německé demokratické republice. Spartakiády spočívající v hromadných gymnastických vystoupeních i soutěžích v amatérském i profesionálním sportu se konaly také v Albánii v letech 1959, 1969, 1974, 1979, 1984 a 1989. V současné době velkolepé masové tělocvičné přehlídky s ideologickým podtextem pěstuje zejména Severní Korea a Čína.
Dělnické spartakiády
Maninská I. dělnická Spartakiada (1921) náhled|upright=1.7|Maninské cvičení Federace DTJ na Maninách, 1921 Po rozštěpu dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ) v roce 1921 bývaly dělnické olympiády (inspirované úspěšným VII. všesokolským sletem na Letné 1920) označovány jako „federální tělocvičné dny“. Od DTJ se v roce 1921 odštěpila levicová (tzv. komunistická) větev nazvaná Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). Funkcionář FDTJ Jiří František Chaloupecký se snažil nalézt pro akci vhodnější název, který by vyjadřoval revoluční myšlenku a byl dostatečně mezinárodní. Pro vystoupení FDTJ, které se konalo ve dnech 19. a 25.–27. června 1921 na pražských Maninách, vymyslel název Spartakiada. Nechal se přitom inspirovat jménem vůdce vzpoury římských otroků – Spartakem.František Morkes: Jak vzniklo slovo „spartakiáda“, Český rozhlas Leonardo, 18. 12. 2005
V té době už rozštěpený Svaz dělnických tělovýchovných jednot (DTJ) vložil nemalé finanční prostředky do plánované První dělnické olympiády na Letné. Ta se konala téhož roku, ale až po spartakiádě na Maninách. Oslabenou členskou základnu pak na této olympiádě doplnili sportovci z Německa, Belgie, Francie, Finska a vypomohla i armáda vystoupením vojáků. Na rozdíl od maninské spartakiády, proběhla první dělnická olympiáda bez většího ohlasu.
Cvičiště na Maninách s tribunou, ochozy a hudebním pavilonem bylo vybudováno na pronajatém pozemku za necelý týden. Stalo se tak poté, co FDTJ uložil svým členům pracovní povinnost a obrátil se i na dělnictvo Prahy s žádostí o pomoc. Obětavost a nadšení dělníků ocenil i Věstník sokolský, ačkoli postoj Sokola k FDTJ byl „chladně nepřátelský“. První den na maninské spartakiádě vystoupily děti a sjelo se na něj 15 tisíc příslušníků nejmladší generace. V hlavních dnech vystoupilo víc než 10 tisíc dorostenek a dorostenců a 14 tisíc žen a mužů. Mohutný průvod Prahou se konal dne 26. června 1921. Po skončení spartakiády zazpívali účastníci u zdí pankrácké věznice Internacionálu – spolu s vězni z prosincové generální stávky 1920.
Další akce a ohlasy Poté, co celý brněnský okres DTJ byl kvůli své radikalizaci vyloučen ze Svazu dělnických tělocvičných jednot, proběhla v Brně za Lužánkami ve dnech 5.–9. července 1922 Moravská spartakiáda. Během vrcholového dne sledovalo dělnické cvičení na 80 tisíc diváků.Václav Nečas: Šedesát let DTJ v Juliánově, Brno: 1956, s. 77.
Roku 1925 se po Praze a Brně konala dělnická olympiáda i v Ostravě, s účastí 30 tisíc cvičenců.
Spartakovo jméno využila i proletářská odnož skautského hnutí, která se pojmenovala Spartakovi skauti práce, a na Slovensku začal vycházet časopis Spartakus.
Zakázaná II. Spartakiada (1928) náhled|Kresba a veršovánka, propagující II. Spartakiádu (Rudý večerník 10. dubna 1928) Federace proletářské tělovýchovy chystala II. dělnickou spartakiádu, přípravy byly již dva roky v plném proudu, účast přislíbily i zahraniční tělocvičné jednoty a na pronajatém pozemku už byly budovány i tribuny. Policejní ředitelství však II. Spartakiadu v roce 1928 jako první instance zakázalo, a to ze dvou důvodů: jednak proto, že cvičení žactva bylo v rozporu s výnosem zemské školní rady v Praze, kterým byla účast školní mládeže na tělovýchovných cvičeních Federovaných dělnických tělocvičných jednot zakázána, jednak s ohledem na veřejný klid a pořádek. Zemská správa politická výnosem z 9. května zamítla odvolání a potvrdila původní rozhodnutí z hlediska veřejného klidu a pořádku, ve věci účasti školních dětí odkázala na příslušné úřady, s tím, že školní mládež má možnost účasti na orelských a sokolských župních sletech k výročí 10 let republiky. Ministerstvo vnitra jako třetí instance na základě usnesení ministerské rady 15. května 1928 potvrdilo zákaz Spartakiady, ale zákaz účasti školní mládeže už mezi důvody uveden nebyl. Ministerstvo školství totiž mezitím jednalo o podání Federace proletářské tělovýchovy a rozhodlo o něm kladně, tedy účast školní mládeže nakonec povolilo, čímž zrušilo rozhodnutí nižších instancí, zejména zemské školní rady v Praze. Ministerstvo vnitra prohlásilo, že ač by se tento podnik sám o sobě možná veřejnému klidu nepříčil, může se státi závadným, protože by za daných poměrů mohl zavdat podnět k porušení veřejného pořádku a klidu jistou částí veřejnosti. Podle senátora Skaláka tak vláda svým rozhodnutím jasně ukázala, že jest jenom výkonným orgánem příživnické kasty zástupců těžké buržoasie, bankovních zlodějů, zdražovatelů, velkoagrárních lichvářů a vykořisťovatelů všeho druhu. Podle senátora Skaláka navíc cenzura v tisku zabavovala každý protest i každou zmínku o zákazu Spartakiady. Policejní ředitelství rovněž zakázalo veřejný projev proti zákazu, plánovaný na 22. května 1928. Na dny 5. a 6. července 1928, kdy se Spartakiada měla konat, senátor Skalák sezval dělnictvo do Prahy na tzv. rudý den.Senát Národního shromáždění Republiky československé 1925–1929, stenoprotokol ze 126. schůze, středa 23. května 1928, protest senátora Skaláka, vybočující z projednávaného tématu zpráv senátních výborů k vládnímu návrhu zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích, zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě
Tzv. Rudý den byl pochopitelně úřady také zakázán. V Praze se na Národní třídě a Václavském náměstí shromáždilo kolem 5000 komunistů a zvědavců (původně komunisti očekávali účast více než 100 000 příznivců). Komunistická strana plánovala využít srocení lidí u příležitosti hasičských slavností konaných 6. července dopoledne (spojených s výročním dnem Husova upálení) a pokusit se strhnout dav k protestní akci. I vzhledem k tomu, že hospodářství bylo v té době zrovna ve fázi konjunktury, skončil tento pokus značným neúspěchem, jejž bolševické křídlo strany, vedené Klementem Gottwaldem, využilo k útokům proti jejímu dosavadnímu umírněnému Jílkovu vedení.Martina Niklová: Rok 1928 a komunistický pokus o velkou protestní akci, Český rozhlas, 18. 3. 2008
Spartakiády za komunistického režimu
Organizace Pro každou spartakiádu byly, po vzoru Všesokolských sletů, složeny různé sestavy pro jednotlivé kategorie, například mladší či starší žáky či žákyně, dorostenci a dorostenky, matky s dětmi, učňovskou či vysokoškolskou mládež, Svazarm, vojáky základní služby, rodiče s dětmi, muže, ženy atd. Například na poslední spartakiádě v roce 1985 vystupovalo také 13824 vojáků, tedy 96 čet po 144 mužích. Hudba byla většinou skládána přímo pro spartakiádu a tělocvičné skladby měly náročnou choreografii a mnohé byly fyzicky komplikované a náročné. Skladby pro nejmenší děti mívaly délku kolem 10 minut, náročnější skladby se délkou blížily 20 minutám.
Spartakiády za socialismu se staly gigantickými propagandistickými akcemi. Formálně byly sice pro většinu kategorií dobrovolné, na mnoha školách či pracovištích však byla účast více méně povinná (například pod sankcí zhoršené školní klasifikace z tělesné výchovy). Spartakiáda měla několik stupňů, od školních přes obvodní či okresní až po celostátní v Praze na Strahově, kam postupovali jen nejlepší z nejlepších cvičenců, přesto však v masovém počtu. Spartakiády se konaly na přelomu června a července, podobně jako dříve Všesokolské slety.
náhled|Chátrající velkokapacitní tramvajové obratiště Dlabačov, kde končila červená větev návozových linek V Praze v době celostátní spartakiády pobývalo několik set tisíc lidí z celého Československa. Ti byli ubytováni zpravidla na školách po celé Praze a blízkém okolí, proto v Praze ve spartakiádních letech začínaly letní prázdniny o dva týdny dříve. Městská hromadná doprava měla po dobu spartakiády zvláštní režim, bylo zavedeno mnoho speciálních linek, v centru města panoval neobvyklý ruch. Posílené linky trolejbusů končily místo pravidelné otočky Hřebenka až u strahovských stadionů. Vojáci měli postaveno své vlastní vojenské městečko v Břevnově na Vypichu pod Bílou horou, v místech, které bylo již za první republiky upraveno pro vojenské přehlídky, přehlížené prezidentem Masarykem.
Nabídka zboží v Praze byla ve spartakiádních dnech obohacena o jinak nedostupnou nabídku exotických potravin (banány, mandarinky, uzeniny), což zdůrazňovalo výjimečnost těchto dní, šlo o jakousi ochutnávku komunistického ráje. Například se Rudé právo u příležitosti I. celostátní spartakiády pochlubilo, že podnik zahraničního obchodu Koospol mimořádně dovezl 80 tun pravého uherského salámu a z Rumunska nový typ italského konzumního salámu.
Všesokolské slety a poté spartakiády byly jedinečnými zátěžovými zkouškami pražské hromadné dopravy. Například dne 30. června 1985 bylo během jedné hodiny (mezi 18.30 a 19.30) na takzvané zelené větvi návozových linek (linka 461 z náměstí Sovětských tankistů – dnes nám. Kinských a linka 462 z I. P. Pavlova) 308 autobusů, které vykonaly 1231 jízd, přepravily za tuto hodinu 34 000 osob a linkový interval dosáhl průměru 10,58 vteřiny. V roce 1980 bylo na návozové autobusové linky 61 a 62 nasazeno 192 autobusů, které jezdily v minimálním intervalu 12 sekund.„Když jezdily autobusy na Strahov“, DP kontakt 6/2000, příloha 75 let městské autobusové dopravy v Praze , Dopravní podnik hl. m. Prahy, str. VII a VIII Posílena byla i trolejbusová doprava až nahoru na Strahov. Nedaleko strahovského stadionu byla v roce 1948 pro všesokolské slety vybudována dvě obratiště, malá tramvajová nádraží s lávkami pro mimoúrovňový příchod a odchod – modře značená Královka a červeně značený Dlabačov, čemuž odpovídalo barevné značení zvláštních návozových linek (autobusy tvořily zelenou větev).
I. celostátní spartakiáda (1955)
Stát se nejprve pokusil tělovýchovu sloučit pod hlavičkou Československé obce sokolské, která byla obnovena 31. března 1946. XI. Všesokolský slet byl ještě tolerován vládou Národní fronty, která rovněž nebránila zakládání sokolských jednot. Do roku 1951 jejich počet vzrostl zhruba na dvojnásobek. Roku 1952 však jednotnou tělovýchovu převzal stát.
Po rozpuštění Sokola režim nejprve hromadná tělovýchovná vystoupení zavrhl. V roce 1953 se k této myšlence však vrátil, aby mohl dokumentovat radostný život při budování tzv. lidově demokratické Československé republiky. Prezident Antonín Zápotocký v březnu 1954 prohlásil, že „první celostátní spartakiáda musí být vedena myšlenkou předčit a překonat po všech stránkách to, co až doposud bylo ukázáno na dřívějších sokolských sletech, dělnických olympiádách i spartakiádách“.