Devínský hrad je zřícenina gotického, později slohově přestavovaného hradu, vypínající se majestátně nad stejnojmennou obcí, městskou částí Bratislavy (okres Bratislava IV). Zabírají téměř celé temeno hradní skály nad soutokem Dunaje a Moravy.

Hrad má jedny z nejpohnutějších ale i nejbohatších dějin z hradních sídel na Slovensku. S existencí někdejšího hradiště se spojuje přítomnost keltského a později římského etnika na našem území. Hrad byl svědkem slávy i pádu Velké Moravy, prvního slovanského státního útvaru na území Slovenska, a byl důležitou součástí soustavy pohraničních pevností Uherského království. Spolu s nedalekým Bratislavským hradem tvoří dvojici významných reprezentantů slovenské národní historie.

Význam hradu našel odezvu i v četných uměleckých dílech.

Nejstarší dějiny území Devínský hrad patří spolu s Bratislavským a Nitranským hradem k nejstarším historicky doloženým hradním objektům na Slovensku. Jeho minulost sahá do prehistorických dob.

Devínský hrad se vypíná na masivním skalním ostrohu, který z jižní strany kromě Dunaje chránily bažiny, ze západu řeka Morava a ze severu masiv Devínské Kobyly. Samotný hrad byl ze strategického hlediska přirozenou ochranou Devínské brány, geografického vstupního prostoru do Karpatské kotliny. Široký tok Dunaje zde udával směr důležité kontinentální obchodní cesty mezi západem a východem, tzv. Podunajské cesty, která zde protínala známou Jantarovou stezku, vedoucí od Středomoří k Baltu. Je tedy přirozené, že výhodná poloha přímo předurčovala toto místo ke střetu dvou evropských kultur – východní a západní. Tyto danosti spolu s vhodnými přírodními podmínkami na život člověka – vodní toky bohaté na ryby, dostatek zvěře v okolních lesích – podmiňovaly trvalé osídlení tohoto území od 5. tisíciletí př. Kr. až prakticky do 19. století.

Množství a kvalita archeologických nálezů dokládá, že v rámci osídlení Devínské hradní skály se vyskytovalo pět nejsilnějších období: halštatské, keltské (laténské), římské a velkomoravské období.

Podle objevených nálezů bylo konstatováno, že dosud nejstarší osídlení Devína se datuje do období mladší doby kamenné (asi 5000–4000 př. Kr.), kdy v Podunají vznikaly první zemědělské usedlosti. V areálu hradu to dokládá hrob, podle svého inventáře přisuzovaný k tzv. Kultuře s lineární keramikou, která je dokladem již poměrně vyspělého výtvarného cítění tehdejších výrobců.

Chronologicky mladší nálezy v areálu hradu – osada na jihovýchodním svahu hradní výšiny a část pohřebiště patřící lidu mohylové kultury – spadají do období starší a mladší doby bronzové (1800 resp. kolem 1500 př. Kr. – 700 př. Kr.). Z tohoto období se však nezachovalo mnoho nálezů. Jde především o nález opevněného sídliště na jihovýchodním svahu hradní výšiny.

Halštatské období na Devíně se datuje okolo 7. – 6. století př. Kr. Archeologický výzkum potvrdil na celé ploše hradního areálu existenci výšinné osady tzv. Kalenderberské kultury. Obyvatelé osady žili v zemnicích nebo polozemnicích, se stěnami vyplétanými proutím a s hliněnými podlahami. V prostoru obydlí byly objeveny pozůstatky otevřených ohnišť. V exteriéru se nacházely jámy nejrozličnějších velikostí a využití. Významným nálezem byl objev keramické dílny v severozápadní části někdejšího hradiště. Z dalších hmotných dokladů se našly kovové a kostěné předměty, množství keramiky i předměty kultovního charakteru. Nálezy jednoznačně dokazují, že halštatské období bylo jedním z nejvýznamnějších.

vlevo|náhled|upright|Základy římské stavby na středním hradě, objevené během archeologického výzkumu v 30. letech 20. století

Začátkem 3. století př. Kr. se ze severozápadních oblastí Evropy přesouvali do Podunají Keltové. Postupně se těžiště jejich expanze přesunulo do Podunají, kde tradiční forma jejich kultury dosáhla vrcholu. Keltové byli nejen úspěšní bojovníci, ale i zruční řemeslníci. Na území Slovenska přinesli svébytnou kulturu, která do značné míry ovlivnila další vývoj v této oblasti. V prostoru dnešní Bratislavy si na přelomu 2. a 1. století př. Kr. vybudovali jedno z důležitých center hospodářského a společenského života, opevněné sídliště městského typu – oppidum. Od počátku posledního století před Kristem existovalo významné osídlení ve formě osady na Devínské hradní vyvýšenině a další osídlení na území dnešní obce. Nálezy z této epochy jsou doloženy téměř z celé plochy hradiště. Sídlištní a hospodářské objekty se koncentrovaly na jižním, terasovitě upraveném svahu a v prostorách dolního hradiště. Archeologické výzkumy na Devíně bez výhrad potvrzují, že ve zdejší oblasti byla značná koncentrace keltského osídlení; podle všeho mělo zdejší hradiště přímou souvislost s hradištěm na nedalekém, jižněji ležícím kopci Braunsberg při dnešním dolnorakouském Hainburgu. Braunsberské a Devínske hradiště spolu s oppidem v Bratislavě tvořily trojúhelník významných center tohoto období v prostoru Devínské brány.

Keltské obyvatelstvo se na přelomu letopočtů a v prvních desetiletích našeho letopočtu dostalo poprvé do kontaktu s rozpínající se Římskou říší. Šlo zpočátku o obchodní styky, které nakonec vyústily do ovládnutí tohoto území římským obyvatelstvem. Dokladem keltských kontaktů s antickým světem je importované zboží (amfory, římské mince). Kolekce výrobků zařazovaných mezi tzv. ušlechtilou keramiku (terra sigillata), vyráběné již manufakturní způsobem je unikátní na celém středním Dunaji. Mimořádná koncentrace římských výrobků tohoto období dovoluje již předpokládat přímou přítomnost Římanů na Děvíně jako nejstarší na území Slovenska.

V letech 6–9 dobyl císař Augustus území nynějšího východního Rakouska a západního Maďarska a zřídil tam provincii Panonie. Touto expanzí se Římané dostali do bezprostředního sousedství zdejšího území a na úseku středního Dunaje od ústí Moravy po ústí Iplu se zastavili přímo na hranici dnešního Slovenska. Tak se na následující čtyři století dostal do jejich sféry vlivu i Devín.

Na základech původního keltského hradiště vznikl římský tábor zahrnutý do důmyslného opevňovacího systému, zvaného Limes Romanus. Význam Devína jako strategicky významného předhradí vzrostl po trvalém obsazení středního toku Dunaje římskými legiemi a po vybudování střediska provincie v nedalekém Carnuntu s zde dislokovanou XV. a později XIV. legií.

Přítomnost římského etnika povznesla toto území na kulturní vyspělejší úroveň. Jako první na Slovensku zanechali Římané po sobě zbytky zděných staveb, svědčících o vysoké úrovni jejich stavitelského umění. Stavebním materiálem byl nejen kámen, ale i vyspělé cihlářské výrobky. První římská stavba byla odkryta v západní části středního hradu. Je zároveň nejlépe zachovanou architekturou z římské doby. Stavba s rozměry 13,5 x 7 metrů měla čtyři místnosti a polokruhovitou apsidu.

Osmnáct metrů od západní brány byly objeveny základy další stavby, ke které patřil jedenáct metrů dlouhý kanál vybudovaný z velkých neopracovaných kamenů. Je pravděpodobné, že vznik prvních zděných staveb na Devíně souvisí s bojovými operacemi Římanů v tzv. Markomanských válek v letech 166–180. Poslední stavební aktivity se na tomto území uskutečnily v druhé polovině 4. století za vlády císaře Valentiniana I. (364–375), kdy římské osídlení na Dunaji dosáhlo svého vrcholu. Římský historik Ammianus Marcellinus napsal, že císař Valentinianus I. dal vybudovat v „zemi Kvádů“, tj. v severním Zadunají, opevněné vojenské body () a během svého pobytu v Carnuntu odrážel útoky barbarů z nejbližší pevnosti. Zpráva se může týkat právě Děvína, který ležel nedaleko.

Kromě zděných staveb se v areálu Devínského hradu z uvedeného období našlo několik nadzemních srubových obydlí s maltovou podlahou.

Římský tábor na Děvíně odkryli ve dvacátých let 20. století čeští archeologové Josef Zavadil a I. L. Červinka:

Přítomnost římského etnika se na Děvíně skončila kolem roku 400, kdy Limes Romanum jako severní hranice Římské říše postupně přestaly existovat a vojenské posádky opouštěly pohraniční tábory a pevnosti.

Když Římané opustili hranici na středním Dunaji, tato místa obsadily skupiny různých kmenů (Gótové, Herulové, Langobardi). Vedle nich začali na území Slovenska pronikat první Slované, kteří se sem přesouvali od konce 4. století v rámci tzv. stěhování národů. V 5. století lze hovořit již o trvalém osídlení tohoto území Slovany.

V polovině 6. století zasáhla do vývoje slovanské společnosti na středním Dunaji závažná skutečnost. Toto území obsadili nomádské kmeny Avarů a utvořily tu říši, která se stala důležitým mocenským činitelem. Začátkem 7. století se podunajští Slované proti Avarům vzbouřili a v roce 623 vytvořili první slovanský politický útvar – Sámovu říši.

vlevo|náhled|Základy raně křesťanské kaple na Devínském hradě, zjištěné archeologickým výzkumem v roce 1975

Období Sámovy říše, charakterizované vzestupem materiální a duchovní kultury, bylo důležitým předpokladem pro pozdější vznik prvního slovanského samostatného státního útvaru – Velké Moravy – kde Devín se stal součástí Nitranského knížectví. Ve velkomoravských dějinách měl Devín důležitou roli. Na strmém skalnatém ostrohu přebudováním někdejší římské pevnosti vzniklo mohutné hradiště tvořící nárazníkový štít proti expanzi Franské říše.

Z hlediska Slovenských národních dějin z raně středověkých období nejvýznamnějším bylo období 9. století a vláda velkomoravského knížete Rostislava (846–870). Rostislav je jedinou historickou osobností v dějinách Velké Moravy, jejíž jméno můžeme na základě historických zpráv spojovat s Devínem. Základním literárně historickým pramenem pro poznání událostí tohoto období jsou známé Fuldské letopisy (Annales regni francorum orientalis). Z nich se dozvídáme o důležitých událostech vztahujících se k tomuto území, zejména o stycích slovanského státního útvaru s Východofranskou říší. Významnou je zpráva z roku 864, týkající se vojenské výpravy východofranského krále Ludvíka II. Zpráva kromě historické hodnoty je zajímavá i tím, že poprvé se v ní přímo objevuje pojmenování Devín (Dowina):

(Král Ludvík vypravil se v měsíci srpnu s velkým vojskem za Dunaj, oblehl Rastice v (jakémsi) městě, které se v řeči onoho národa jmenuje Dowina, tj. dívka.)

Devín byl důležitým centrem říše a určitě jednou z nejdůležitějších jejích fortifikačních staveb. Jako významný pevnostní objekt chránil nejen hranici říše, ale i důležitou křižovatku obchodních cest a oba zdejší říční brody – dunajský a brod přes řeku Morava. Proto zde Rastislav nechal vybudovat mohutnou pevnost chráněnou nejen přírodními podmínkami ale i předsunutými hradišti.

Dokladem kulturní a duchovní vyspělosti našich předků a výjimečnosti Devínského hradiště v politicko-správním systému Velké Moravy se stal nález velkomoravského kostela z druhé poloviny 9. století. Kostel byl kombinací centrální a podélné jednolodní dispozice (délka lodě 16,9 metru) západovýchodní orientace. Stavba byla na východní straně ukončena třemi půlkruhovými apsidami na tzv. trojlístkovým půdorysu. Na základě toho vědci poukázali na typologickou shodu s podobnými sakrálními stavbami v Zadunají. Podle nalezených zlomků omítek s různými motivy fresek se dozvídáme o výzdobě kostela. Předpokládá se, že již v průběhu následujícího století kostel zanikl.

náhled|Základy raně gotické kaple z 11.–13. století na Devínském hradě

Rostislav dal vybudovat na Devíně a v jeho bezprostředním okolí důmyslný obranný systém, o kterém se s obdivem vyjadřovali i jeho nepřátelé. Jeho součástí byla i menší hradiště na svazích Devínské Kobyly, z nichž dvě (Na písku a Nad lomem) byla objevena na severozápadním výběžku kopce. Chránila Devínské hradiště ze severu, ze strany Moravského pole a přechodu přes řeku Moravu.