Madona Ochranitelka z Kostelce nad Ohří (kolem 1430) je v českém středověkém sochařství vzácně dochovaným příkladem tohoto ikonografického typu na našem území.Ottová M, 2004, s. 34 Je vystavena ve stálé expozici středověkého umění Národní galerie v Praze. Původ sochy Legenda o Mariině ochranném plášti pochází z Konstantinopole 10. století, kde byla tato relikvie uchovávána jako ochrana města před útočníky. V germánském prostředí původní význam legendy vyhovoval právní představě, že viníkovi může poskytnout azyl plášť urozené dámy. V lidové zbožnosti byl Bůh Otec trestajícím soudcem, před jehož hněvem mohla ochránit přímluva Panny Marie, zobrazovaná jako záštita jejím pláštěm.Jan Klípa, Panna Marie Ochranitelka z Kostelce nad Ohří, in: Jan Klípa a kol., 2015, s. 149
Motiv Panny Marie jako ochranitelky věřících se ve výtvarném umění objevil již ve 13. století (prapor římského mariánského bratrstva z roku 1267) a rozšířil na přelomu 14. a 15. století. Jedno z prvních sochařských děl, zobrazující Pannu Marii jako Ochranitelku, pochází z roku 1370 a má souvislost s morovou epidemií z let 1348-1350.Maria mit dem Schutzmantel (Pestbild), Landesmuseum Württenberg, Stuttgart, 1370 Sochy Madony Ochranitelky z poloviny 14. století jsou známé ze Švábska (Augsburg, Gmünd), ale sochy Madony Ochranitelky s Ježíškem pocházejí až z období pozdního krásného slohu (Rottweil, Steiermark ve Štýrsku).
V českém prostředí se tento ikonografický motiv objevil nejprve v nástěnné malbě (Johanitská komenda ve Strakonicích, 1340, kostely sv. Petra a Pavla v Dalešicích a sv. Jiljí v Kobeřicích) a deskovém malířství (Roudnický oltář, 1420). V Čechách jsou známy pouze tři sochy s tímto vyobrazením.
Socha patrně pochází z gotického kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří, založeného roku 1377. Podací právo ke kostelu v Kostelci nad Ohří měli v té době katoličtí Zajícové z Hazmburka. Motiv Panny Marie jako ochranitelky se stal v katolickém prostředí populární zejména v období doznívání husitských válek.Chlumská Š a kol., 2015, s. 35 Po zřícení kostela v 18. století byla Madona přenesena na boční oltář do nově postaveného barokního kostela v Kostelci. Od roku 2009 je z římskokatolické farnosti Budyně zapůjčena do expozice v Národní galerii v Praze.Ottová M, 2004, s. 34-39 Popis a zařazení Plnoplastická dřevěná socha, výška 154 cm, šířka 55 cm, hloubka 19 cm, vzadu vyhloubená. Sochu restauroval roku 1963 Jiří Tesař.Informační systém abART: Jiří Tesař Během restaurování roku 2013, které provedla Marie Třeštíková, byly sejmuty nepůvodní vrstvy polychromie až na dřevo a odstraněny pozdější doplňky – levá ruka Panny Marie, ruce Ježíška a část niky pláště pod pravou rukou Panny Marie. Byla tak odhalena kvalita řezby, která navazuje na milostné Madony konce 14. století a ve snaze zachytit individualizované rysy prosebníků se přibližuje naturalismu.
Štíhlé a silně protáhlé tělo Panny Marie je zachyceno v esovitém prohnutí, s předkročenou a mírně ukročenou levou volnou nohou. Chybějící levá ruka patrně přidržovala rozevřený plášť. Pod ním jsou po obou stranách ukryty klečící postavy s rukama sepnutýma k modlitbě, seřazené podle jejich funkce. Na významnější pravé straně je klečící král a nad ním v reliéfu papež, biskup, kardinál, mnich a patrně měšťan jako zástupce světského stavu. Na levé straně klečí královna a nad ní mladá dívka (šlechična ?), vdova a tři zástupkyně blíže neurčených světských stavů. Socha tak představuje typ mater omnium, chránící všechny vrstvy středověké společnosti.
Líbezná oválná tvář Panny Marie s vysokým čelem, noblesní labutí krk a ladné prohnutí navazuje na řezbářské dědictví krásného slohu. Madona má široce otevřené oči, kratší štíhlý nos a plné rty. Obličej rámují tuhé vlasy a delší rouška s cípy sahajícími až na hruď. Spodní šat je vysoce přepásán a konec pásku, spadající ke kolenům, je zakončen lilií. Vertikalita a systém záhybů drapérie s dlouhými paralelními řasami řadí sochu do souvislosti s pozdním dílem Mistra Týnské Kalvárie (Bolestná Panna Marie z Krupky). Obličejové typy madony a Ježíška mají paralely v řezbářství 14. století a reprodukují starší typ Madony, pravděpodobně z okruhu Mistra Madony ze Žebráku. Podle Antonína Lišky představuje socha přechodnou vývojovou fázi gotického řezbářství, směřující k větší epičnosti.Antonín Liška, České sochařství v době slohové proměny kolem r. 1450, Umění IX, 1961, s. 377-378
Neoděný Ježíšek, tělem natočený k divákovi, je přidržován rukou a předloktím na pravém vysunutém boku Madony. Má překřížené nohy a mírným esovitým prohnutím se jeho hlava přiklání k matce. Před odstraněním pozdějších doplňků během restaurování Ježíškova pravá ruka žehnala věřícím, v levé patrně svíral sféru nebo jablko. Jeho tvář opakuje v dětské variantě základní rysy matčina obličeje. Nejbližší paralelu k tvářím Madony a Ježíška představuje Madona z Kozojed, připisovaná okruhu děl Mistra madony ze Žebráku. Kromě kostelecké Madony Ochranitelky je známa jediná další socha s Ježíškem umístěným na pravé ruce – v poutním kostele ve Frauenberku u Admontu. Příbuzná díla Madona z Kozojed Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Dóm v Augsburku Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), portál kostela sv. Kříže v Gmündu Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Cáchy (Meister Hartmann, kolem 1420)DDB: Schutzmantelmadonna, Aachen, um 1420) Madona Ochranitelka (Schutzmantelmadonna), Frauenberg u Admontu
Reference
Literatura Štěpánka Chlumská, Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, průvodce výstavou, 240 s., Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-590-9 Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, 790 s, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-583-1 Michaela Ottová, Sochařství 15. století v severních a severozápadních Čechách, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, Ústí nad Labem 2004 Jaromír Homolka, Pozdně gotické sochařství in: Taťána Petrasová, Helena Lorenzová (eds.), Dějiny českého výtvarného umění I/2, Academia Praha 1984 Externí odkazy OMNIA: Schutzmantelmadonna Kategorie:České gotické sochařství