Tom Walkinshaw (14. srpna 1946 farma Mauldslie u Penicuiku, hrabství Midlothian – 12. prosince 2010 Chipping Norton, Oxfordshire) byl britský automobilový závodník, zakladatel a majitel závodního týmu Tom Walkinshaw Racing. Byl také spoluvlastníkem týmu Gloucester Rugby (Gloucester RFC) hrajícího v anglické ragbyové lize. V letech 1998–2002 byl předsedou Premier Rugby Ltd., zastřešujícího orgánu špičkových klubů anglické ragbyové ligy.
Největší úspěchy mistr britského mistrovství cestovních automobilů (BTCC) v roce 1974 ve třídě C na voze Ford Capri II. 3,0 l, v roce 1979 ve třídě C na voze Mazda RX-7 mistr Evropy cestovních automobilů (ETCC) v roce 1984 na voze Jaguar XJS vítěz závodu mistrovství ETCC 24 h Spa v roce 1981 a 1984 na voze Jaguar XJS 3 vítězství na Grand Prix Brno (součást ETCC) v letech 1982 až 1984 (Jaguar XJS)
Životopis
Kariéra závodního jezdce (1968–1988) Walkinshaw odjel své první závody v roce 1968 za volantem vozu MG Midget a ve skotské sérii Formula Ford 1600 na voze Lotus, kterou v následujícím roce (1969) dokončil jako šampión, avšak na voze Hawke DL2 (Ford). V roce 1970 vstoupil do britského mistrovství Formule 3 (British F3 Championship) za volantem vozu Lotus a potom za March Engineering na voze March 713M s motorem Ford. Poté pokračoval v roce 1971–2 ve své kariéře v evropském mistrovství Formule 2 (March 712M s motorem Cosworth) a od roku 1974 ve Formuli 5000 Europe. V roce 1975 obsadil v tomto mistrovství s vozy Modus M5 (Ford) a March 752 (Ford) celkově 20. místo. Walkinshaw ukončil svou monopostovou kariéru po problémech se sponzorstvím firmy Ford a také po vážné nehodě, kdy si zlomil obě nohy. Pak plně se zaměřil na vedení stáje TWR, kterou založil v roce 1975 (Tom Walkinshaw Racing)) a pokračoval v závodech cestovních vozů.
Od roku 1972 přešel Walkinshaw i na závody cestovních automobilů. V průběhu následujících let používala stáj TWR velké množství značek v různých závodních sériích. Pod vedením Walkinshawa byly postaveny závodní vozy založené na automobilech Ford, BMW, Mazda, Opel, Rover a Jaguar. Již v roce 1972 se zúčastnil s vozem Ford Escort RS 1600 šestihodinovky na Nürburgringu, kde však nedojel, a v září závodu Tourist Trophy na Silverstone (součást ETCC), kde obsadil celkově 3. místo a vyhrál divizi 2. V roce 1974 startoval s vozem Ford Capri 3000 GT v sérii British Touring Car Championship (BTCC) a už při první účasti v tomto seriálu vyhrál Walkinshaw ve své třídě (C) a celkově obsadil 4. místo. V následujícím roce celkem neúspěšně startoval v tomto mistrovství na voze Ford Escort Mk.I RS 2000. V roce 1976 v šampionátu BTCC na voze Ford Capri II 3.0 obsadil celkově 5. místo. V tomto roce zaznamenal své první, významné vítězství, když s Johnem Fitzpatrickem vyhráli na BMW 3,5 CSL šestihodinovku na Silverstone (World Championship For Manufacturers). Po roce 1976, po ukončení smlouvy s Fordem, pokračoval v závodní kariéře v barvách vlastního týmu TWR (Tom Walkinshaw Racing). První velké vítězství v evropském mistrovství (ETCC) slavil s Dietrem Questerem na BMW 3.0 CSL v Silverstone (1977). V roce 1978 3× vyhrál s Umbertem Granem – závody 500 km Brands Hatch, 4h Jarama a 4h Estoril za tým Luigi/BMW Italia na voze BMW 3.0 CSL. Vyzkoušel si i sportovní vůz Osella PA6 BMW v 24 h Le Mans, ale posádka Quester/Walkinshaw/Dougall nebyla klasifikována pro havárii v 10. hodině závodu (ve 113.kole). V roce 1979 zaznamenal 2. místo a vítězství ve třídě C v seriálu BSCC na voze Mazda RX-7. S tímto vozem startoval v roce 1980 bez významnějšího úspěchu i na závodech 24 hodin Daytona, 24 hodin Spa a na Estorilu (ETCC). V roce 1981 však vyhrál na Mazdě RX-7 závod mistrovství světa značek a jezdců 24 hodin Spa (Walkinshaw/Dieudonné) a závod ETCC, britskou Tourist Trophy na Silverstone (Nicholson/Walkinshaw). Z úspěšně postavených vozů stájí TWR je nutno jmenovat Range Rover, s nímž René Metge vyhrál na Rallye Dakar v roce 1981. náhled|Jaguar XJS posádky Tom Walkinshaw-Win Percy V roce 1982 začal Walkinshaw s Jaguarem XJS závodit v Mistrovství Evropy cestovních vozů (ME/ETCC) a s Roverem v britském šampionátu cestovních vozů. V ME, po změně propozic, to bylo ještě se soukromě upraveným XJS. V roce 1982 s tímto vozem ještě v týmu Team Motul Jaguar odjel úvodní závody (mj. zaznamenal v červnu s Nicholsonem 1. vítězství tohoto vozu v na Grand Prix Brno) ale od tři a půl hodinovky na Salzburgringu, kde obsadila posádka Walkinshaw-Nicholson 2. místo za vítězným vozem BMW 528i posádky Vojtěch-Gartner, jezdil za svůj tým TWR Jaguar Racing Motul. Jiný zdroj udává (nesprávně), že to bylo na Zeltwegu. Celkem v roce 1982 vyhrál 4 závody ME/ETCC: v Brně, na Nürburgringu, v Silverstone a v Zolderu. Posádku s ním tvořili nejčastěji Chuck Nicholson, Belgičan Pierre Dieudonné a případně i Brit Win Percy. Walkinshaw obsadil v ME mezi jezdci 3. místo a ve značkách skončil Jaguar na 5. místě. Díky těmto vítězným závodům se automobilka Jaguar rozhodla pro tovární podporu týmu TWR.
V roce 1983 Walkinshaw vyhrál v ME opět 4 závody (500 km Enna-Pergusa, GP Brno, 500 km Zeltweg a 500 km Salzburgring), což mu stačilo v šampionátu na 2. místo a ve značkách Jaguar obsadil 4. místo. Pravidelně TWR nasazoval 2 vozy, například v závodě Donnington 500 zvítězila na Jaguaru XJ-S posádka Martin Brundle-John Fitzpatrick-Enzo Calderari. Tým TWR v tomto roce tvořili Tom Walkinshaw, John Fitzpatrick, Chuck Nicholson, Švýcar Enzo Calderari, Martin Brundle, Pierre Dieudonné. Celkem Jaguar XJ-S zvítězil v 5 závodech sezóny, která čítala 12 podniků.
Pro rok 1984 se tým TWR rozhodl nasazovat do závodů ME tři posádky. Jedním z jezdců, které Tom Walkinshaw oslovil pro tuto sezónu byl i Zdeněk Vojtěch. Dokonce pro první závod na Monze přivezl i závodní kombinézu s výšivkou Zdenek Vojtech. Vojtěch však zůstal věrný značce BMW. Walkinshaw vyhrál opět 4 závody (Monza, Brno, Zeltweg a 24h Spa) a získal mistrovský titul jezdců pro sebe a i 2. místo mezi značkami pro Jaguar. Další vítězství v této sezóně na XJ-S připojili Win Percy-Chuck Nicholson v Donningtonu a v Salcburku (500 km Salzburgring) a Enzo Calderari-Martin Brundle v Perguse (500 Chilometri di Pergusa). V letech 1984 a 1985 se tento typ úspěšně zúčastňoval závodů v seriálu Australian Endurance Championship. Společně s Jaguarem postavili 3 vozy do australského vytrvalostního závodu Bathurst 1000. Jeden z těchto vozů vyhrál závod (jezdci John Goss a Armin Hahne), zatímco Walkinshaw ve dvojici s Winem Percym skončili na třetím místě (1985).
Poslední dva roky (1985–1986) závodil Walkinshaw v mistrovství ETCC na voze Rover SD1 Vitesse a obsadil vždy 3. místa v celkovém pořadí mistrovství. V roce 1985 vyhrál 5 závodů ETCC s Percym 500 km Monza, 500 km Vallelunga, 500 km Donington, Tourist Trophy a GP Nogaro. To bylo za tým TWR – Bastos Texaco Racing Team. V tomto roce si měl vyzkoušet i „svůj“ Jaguar XJR-6/TWR Jaguar v závodech WEC (FIA World Endurance Championship) v Mosportu, na 1000 km Hockenheim a ve Spa, ale v samotných závodech se neobjevil. V roce 1986 zvítězil s Percym na Roveru Vitesse v závodech ETCC na 500 km v Monze a na 500 km v Doningtonu. To byla jeho poslední vítězství.
V roce 1987 v nově založeném mistrovství světa WTCC (FIA World Touring Car Championship) startoval v jediném závodě WTCC – ve Velké ceně cestovních vozů na Nürburgringu. Po 14. místě v kvalifikaci v samotném závodě na voze Holden Commodore VL nedojel pro poruchu brzd. A rok později v září 1988 na Tourist Trophy v Silverstone (ETCC) obsadil ve stejném typu 15. místo. Závěrečné závody absolvoval Walkinshaw v Austrálii s Holdenem Commodore VL (např. Asia-Pacific Touring Car Championship).
Tom Walkinshaw ukončil závodní kariéru ve 42 letech po sezóně 1988.
Manager závodních stájí (1975–2010) V roce 1975 založil Walkinshaw skupinu Tom Walkinshaw Racing (TWR), která navrhovala a stavěla závodní a sportovní vozy. Na přelomu 70. a 80. let 20. století závodila TWR v sérii závodů cestovních vozů. Poté startoval v kategorii sportovních vozů – mistrovství světa sportovních vozů. V roce 1984 po titulu s Jaguarem XJS mistra Evropy cestovních vozů s Walkinshawem jako řidičem a na 24hodinovém závodě ve Spa s Jaguarem XJS přimělo Jaguar, aby zadal TWR vývoj vozu pro 24 hodin Le Mans. Za šest let vyhrál tým dvakrát 24 hodin Le Mans a třikrát vyhrál mistrovství světa. V letech 1987 a 1988 zvítězil tým Silk Cut Jaguar na speciálně upraveném voze Jaguar XJR-8 (designer Tony Southgate, později Ross Brawn) na Mistrovství světa sportovních vozů WSPC (prototypů). V šampionátu jezdců v roce 1987 obsadili Raul Boesel, Jan Lammers, John Watson a Eddie Cheever v tomto pořadí prvá čtyři místa a vůz zvítězil v 8 z 10 závodů, ze kterých se šampionát skládal.Ročenka FIA Yearbook , 1988, white section, s. 88-93 O rok později (1988) tým Silk Cut Jaguar vítězství v seriálu zopakoval a mistrem světa jezdců (World Sports Prototype Championship for Drivers) se stal Martin Brundle. V ročníku 1988 byl součástí seriálu poprvé (a naposledy) závod 360 km Brna. Od roku 1988 startoval tento vůz v závodě na 24 hodin Le Mans. Verze Jaguar XJR-9LM (jezdci Jan Lammers, Johnny Dumfries, Andy Wallace) zvítězila v závodě 24 h Le Mans (1988) a o dva roky později na 24 h Le Mans (1990) zvítězila verze Jaguar XJR-12 (John Nielsen, Price Cobb, Martin Brundle). V roce 1991 tým Silk Cut Jaguar (Jaguar XJR-12 resp. Jaguar XJR-14) přidal třetí titul na mistrovství světa sportovních vozů. Mistrem světa jezdců se stal Teo Fabi před Derekem Warwickem (oba Silk Cut Jaguar). Po třetím titulu v mistrovství světa sportovních vozů Walkinshaw přestoupil do formule 1. náhled|Tom Walkinshaw a Flavio Briatore při VC Británie (1993)