František Karel Josef hrabě z Kounic ( Franz Karl Josef Graf von Kaunitz; 9. prosince 1676 Praha – 27. prosince 1717 Řím) byl moravský šlechtic, duchovní a diplomat ve službách Habsburků. Dlouhodobě pobýval v Římě, kde byl v letech 1705–1706 císařským vyslancem. Stal se kanovníkem v několika diecézích, později byl biskupem v Lublani (1711–1717).
Životopis Pocházel ze starého šlechtického rodu Kouniců, patřil k moravské rodové větvi. Narodil se jako nejstarší syn říšského místokancléře Dominika Ondřeje I. z Kounic (1654–1705) a jeho manželky Marie Eleonory rozené ze Šternberka. Spolu s mladším bratrem Maxmiliánem Oldřichem absolvoval po roce 1696 kavalírskou cestu, navštívili německé země, Nizozemí a Belgii.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 373 ISBN 978-80-7415-071-5 V září 1697 se bratři rozdělili, František Karel zůstal v Římě, kde vystudoval teologii a práva. Promoval a stal se Dr. Jur. Utr. civilního a kanonického práva. Díky otcově vlivu se stal kanovníkem několika diecézí, v Pasově, Olomouci a Salcburku. V Římě byl mimo jiné přísedícím apelačního soudu Rota Romana. V Římě patřil k významným osobnostem veřejného života a proslul jako odpůrce zahraniční politiky papeže Klementa XI. Po otcově úmrtí v roce 1705 uzavřel s bratrem Maxmiliánem Oldřichem dohodu o majetkovém vyrovnání. Jako duchovní se vzdal nároků na rodové dědictví za odstupné 100 000 zlatých a apanáž ve výši 6 000 zlatých ročně.Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 1000 ISBN 80-7203-117-1 Od července 1705 do července 1706 byl císařským vyslancem v Papežském státě. Diplomatické zájmy habsburské monarchie ve Vatikánu hájil i později za svého nepřítomného nástupce kardinála Grimaniho.KUBEŠ, Jiří a kolektiv: v zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 228–229, 244–245 ISBN 978-80-7422-574-1 S podporou císaře Josefa I. byl v roce 1711 jmenován biskupem v Lublani, nadále ale často pobýval v Římě, kde také zemřel. Proslul též jako sběratel a mecenáš umění, díky tomu se ale značně zadlužoval, jeho pohledávky vyrovnával mladší bratr Maxmilián Oldřich až do roku 1740.
Jeho mladší bratr Maxmilián Oldřich (1679–1746) byl též diplomatem a později dlouholetým zemským hejtmanem na Moravě. Oženil se s dědičkou Marií Ernestinou z Rietbergu, čím se rod Kouniců stal vlastníkem německého hrabství Rietberg a zařadil se tak mezi říšskou šlechtu. Synovec Václav Antonín (1711–1794) byl dlouholetým rakouským státním kancléřem.
Odkazy
Reference
Literatura Wilhelm Kohl: Das Bistum Münster 4,2: Das Domstift St. Paulus zu Münster Germania Sacra NF 17,1–17,3, Verlag: Walter de Gruyter GmbH & Co. KG, Berlin/New York 1982, ISBN 978-3-11-008508-2.
Externí odkazy
Rodokmen Kouniců na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Von Kaunitz-Rietberg Osobní data na Germania Sacra Franz Karl von Kaunitz-Rietberg Osobní data na Germania Sacra
František Karel Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Lublaňští biskupové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Kanovníci olomoucké kapituly Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození v roce 1676 Kategorie:Narození 9. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1717 Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Muži