Via Maris (hebrejsky דרך הים, česky Mořská cesta) byla strategicky významná starověká římská silnice spojující severní Afriku se zeměmi Levanty, která byla jednou z hlavních obchodních cest do starověké Palestiny. Název Via Maris se používal již v dobách římských, ovšem v pramenech se spolu s cestou neobjevoval. Název Via Maris byl s cestou spojen až ve 20. století.Richard Hartmann. Die Strasse von Damaskus nach Kairo. „Zeitschrift der Deutschen Morgenldndischen Gesellschaft”. 64, s. 665-702, 1910 Ve starověku byla tato cesta označována také jako Pobřežní cesta nebo Cesta Pelištejců. Současná identifikace cesty a její přesné trasy je obtížná.
Název Termín דרך הים se objevuje v Tanachu v Knize Izajáš (8,23). Latinský název Via Maris je přímým přenesením hebrejského termínu. Vulgata (Izajáš 9,1) obsahuje překlad: Primo tempore adleviata est terra Zabulon et terra Nepthalim et novissimo adgravata est via maris trans Iordanem Galileae gentium. Tento termín se objevuje také v knize Evangelium podle Matouše jako „cesta přes moře“. Termín se také objevuje v Knize Ezechiel (41,12), kde ovšem neoznačuje cestu, ale směr (západ). Cesta byla označována také jako Pobřežní cesta nebo Cesta Pelištejců.
Podle Barryho J. Beitzela, amerického biblisty, biblického kartografa a biblického geografa, odkazoval název cesty s největší pravděpodobností na „moře“ (Galilejské jezero) v Galileji. Trasa vedla podél západního břehu jezera. Název Via Maris se používal již v dobách římských.
Jochanan Aharoni, archeolog a autor mnoha publikací o archeologii na Blízkém východě, upozornil, že v egyptském „Papyru Anastasi I“ (podle Giovanniho Anastasi) byla cesta nazvána „Horovy cesty“. Termín „Horovy cesty“ se objevuje v „Povídce o Sinuhetovi“ z 12. dynastie (období Střední říše).
Via Maris v pramenech Egyptské prameny uvádějí, že cesta začínala v Egyptě, 2 km od města Alcantara. Egyptská část cesty byla přísně střežená a silně opevněná.
Různí autoři poukazují na to, že jednotlivé vesnice propojené touto cestou existovaly již od doby bronzové.
Dochované nizozemské, španělské, německé, italské, portugalské, francouzské a britské mapy z let 1474 až 1800 ukazují významnou cestu do Damašku přes Gazu, Megido, Kunejtru a Tel Chacor. Pro cestu používaly různé názvy, ale nikdy ne Via Maris. Francesco Quaresmi, italský františkánský mnich, katolický kněz a teolog, vydal v první polovině 17. století několik knih o Palestině a uvedl, že Via Maris byla cesta spojující Sýrii se Středozemním mořem, překračující Jordán a směřující do Dolní Galileje do Akry (dnes již Akko). Quaresmi spojuje název Via Maris s latinským biblickým textem.
Teprve na počátku 20. století Richard Hartmann a George Adam Smith popsali cestu přes Gazu, Megido, Kunejtru a Tel Chacor a označili ji za starověkou cestu známou jako Via Maris. Kritici však poukazují na nedostatek písemných pramenů, které by toto tvrzení podporovaly.
Trasa cesty náhled|Dálnice v Jizre'elské, údolí, která vede podél historické cesty Via Maris Cesta, která začínala v Egyptě, vedla přes Gazu, Aškelon, Javne, Jaffu, Caesarii Maritimu a na Izraelské pobřežní planině se cesta rozdvojovala. Jedna cesta vedla přes Ptolemaidu na sever a přes Tel Afek. Naproti tomu se druhá část rozdvojené cesty stáčela v Šaronské planině do Jizre'elského údolí směrem k Megidu, kde se podle některých pramenů opět rozdvojovala. Východní cesta směřovala do Bejt Še'anu (bývalá Skythopole), zatímco hlavní trasa procházela Galileou a vedla podél západního břehu Galilejského jezera přes Kunejtru, Kafarnaum, Betsaidu, Tel Dan, Tel Chacor a dále do Damašku a Mezopotámie.
Bargil Pixner, italský benediktinský mnich, biblista a archeolog, se domníval, že od pobřeží Středozemního moře vedla cesta do Bejt Še'anu, kde se rozdvojovala a vedla dvěma cestami do Damašku: jedna cesta vedla k Galilejskému jezeru a jeho pobřeží přes Tiberias a Kafarnaum, poté přes Jordán a následně přes Golanské výšiny do Damašku. Druhá cesta vedle z Bejt Še'anu přes jihovýchodní část jezera, kde poté vedla do Golanských výšin kolem Hipposu a přes Bášan do Damašku. Tato cesta není jasně definována. náhled|Pozůstatky římského milníku objeveného několik set metrů severně od města Kafarnaum Některá místa cesty jsou nepřímo potvrzena nalezenými artefakty a prameny. Asi 500 m severozápadně od centra Kafarnaum objevili archeologové římský milník s latinským nápisem Imp(erator)/Caesar Divi/ [Traia]ni Par(thici)/F(ilius) [Divi Nervae N]ep(os) Trai[anus/Ha]drianus Aug(ustus), který nepřímo potvrzuje, že tudy za vlády císaře Hadriana (117-138 př. n. l.) procházela významná cesta. V blízkosti Kafarnaum objevili archeologové mauzoleum, které se nacházelo (stejně jako na Via Appia) na bývalé římské silnici. V mauzoleu se našlo pět velkých sarkofágů. Datum výstavby tohoto mauzolea se odhaduje na 1. až 2. století př. n. l.
Funkce O kontrolu nad cestou Via Maris se přetahoval Egypt a tehdejší severní mocnosti. Pokusy o udržení kontroly nad touto cestou vedly k častým válkám a bitvám. V severní části Sinajského poloostrova byly obchodní cesty již kolem roku 3000 př. n. l. Egypťané tehdy hledali kovové výrobky v jižní části Palestiny. Snažili se udržet kontrolu nad trasou mezi Egyptem a Gazou. V roce 1973 byly v severní části Sinajského poloostrova objeveny ruiny pevnosti z 14. století př. n. l.
Podle Waltera Dietricha mohly probíhající konflikty mezi Izraelity a Pelištejci v 10. století př. n. l. souviset s touhou ovládnout cestu Via Maris. Král David zajistil Izraeli vládu nad touto cestou (částečně díky svému tažení proti Amónvcům). To přispělo k rostoucímu významu a bohatství Izraele za vlády krále Šalamouna.
V listopadu roku 333 př. n. l. se Alexandr Veliký vydal na pochod na jih přes Sidón, Týr a Gazu do Egypta.Peter Green: Aleksander Wielki. Varšava: PIW, 1978, s. 220.
Ve 3. století př. n. l. si Nabatejci udrželi kontrolu nad obchodem na jižním konci Via Maris. Obchodovali s vínem, textilem, kořením, kovovými výrobky a hašišem.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Starověký Orient Kategorie:Geografie Izraele Kategorie:Obchodní cesty Kategorie:Historické cesty Kategorie:Geografie Egypta Kategorie:Geografie Palestiny Kategorie:Geografie Sýrie Kategorie:Dějiny Palestiny Kategorie:Latinská slova a fráze