MAN Truck & Bus SE (dříve MAN Nutzfahrzeuge AG) je německá strojírenská společnost zabývající se výrobou nákladních automobilů a autobusů Neoplan. Je dceřinou společností holdingu Traton, který patří do koncernu Volkwagen.

MAN Truck & Bus představuje jednoho z největších výrobců užitkových vozidel. Z původně malé automobilky se stal významný světový podnik mající výrobní závody v Německu, Rakousku, Polsku, Turecku či v Mexiku. Hlavním sídlem je německý Mnichov, kde se nachází také výrobní závod těžkých vozidel a tahačů.

Historie náhled|Logo používané na maskách do roku 1972 náhled|Logo na masce nákladního vozu z roku 2008 První naftový motor značky MAN vyrobil roku 1897 Rudolf Diesel v tehdejší továrně v Augsburgu. V roce 1971 byla spojena s firmou Büssing, kterou holding MAN převzal; logo lva má původ v oné firmě.

Výrobní místa Těžká nákladní vozidla řad TGS a TGX hmotnostních tříd 18 až 50 tun se vyrábí v Mnichově. Další závod pro rychle rostoucí trhy mimo západní Evropu byl otevřen v Krakově v říjnu 2007. Lehká a středně těžká nákladní vozidla řad TGL a TGM ve třídě 7,5 až 25 tun se vyrábí ve Steyru v Rakousku. Ve Vídni se staví speciální vozy, jako jsou těžká přepravní vozidla do 250 tun a speciální vozidla pro použití v terénu, stejně jako hlavní zakázky britského ministerstva obrany.

Autobusy „Premium“ se vyrábějí v závodě v Plavně; Městské autobusy ve Starachowicích v Polsku (Star Trucks). Autobusy a meziměstské autobusy se vyrábějí v Ankaře v Turecku.

Motory MAN pro výše uvedené nákladní automobily a autobusy se vyrábějí v Norimberku.

Další místa jsou v Pinetownu a Olifantsfonteinu (Jižní Afrika) a městě Querétaro (Mexiko).

Existují společné podniky (Joint venture) s čínskými společnostmi Sinotruk v Ťi-nan a Yutong v Čeng-čou. Od roku 2007 existuje společný podnik s nizozemskou obchodní společností Pon s názvem MAN Region West BV za účelem distribuce a servisu vozidel MAN ve Francii a zemích Beneluxu. Od 4. září 2009 se nákladní vozy MAN vyrábí také v továrně UzAvtosanoat v Taškentu v Uzbekistánu v novém společném podniku s názvem MAN AUTO-Uzbekistan. V dalším společném podniku s firmou Rheinmetall se vozidla pro vojenské použití vyrábějí v závodech v Kasselu a Vídni. Odpovídající souhlas vydal Federální kartelový úřad v březnu 2010 (Rheinmetall MAN Military Vehicles GmbH).

Jako zvláštnost předchozích akvizic společnosti v Rakousku bylo možné do roku 2008 zakoupit vozidla MAN se speciální maskou chladiče od Steyru nebo ÖAF.

Výrobní program Výrobní program automobilky zahrnuje lehká užitková vozidla s označením TGL, dále středně těžká vozidla TGM a těžká vozidla nesoucí označení TGX a TGS.

Rozdělení vozidel MAN: TGL – lehká řada vozidel s celkovou hmotností od 5990 do 12 000 kg TGM – středně těžká řada s celkovou hmotností do 11 990 od 18 000 kg (v případě tříosého speciálu až 26 000 kg) TGX – těžká řada vozidel s celkovou hmotností od 18 000 kg určená pro dálkovou dopravu TGS – těžká řada vozidel s celkovou hmotností od 18 000 kg určená spíše pro rozvoz, komunální služby, stavební sektor apod.

Nejtěžší soupravy vozidel mohou dosahovat až hmotnosti 250 tun. Jedná se především o speciální tahače s podvalníky pro přepravu nadměrných nákladů.

MAN vyrábí také městské, meziměstské a zájezdové autobusy v různých velikostech a s různým vybavením. V roce 2001 převzal výrobu autobusů značky Neoplan.

V Česku společnost zastupuje firma MAN užitková vozidla Česká republika spol. s r.o., založená roku 1992, česká dceřiná společnost německé akciové společnosti.

Dodávky MAN MAN TGE je VW Crafter, který byl přeznačen a od roku 2017 se vyrábí v polské továrně Volkswagen ve Wrześni.

Nákladní vozidla MAN Následující výčet nákladních vozidel značky MAN je (zatím) neúplný, ukazuje pouze vybrané modely. Chybí zejména další informace o vozidlech, která byla vyrobena před a během druhé světové války.

Lehké nákladní vozy MAN zpočátku stavěl pouze střední a těžká nákladní vozidla, ale když v 60. letech vyvstala potřeba nabízet i lehká vozidla, hledal MAN z finančních důvodů spolupráci s jinými výrobci.

MAN Saviem Od roku 1967 MAN spolupracoval s francouzským výrobcem užitkových vozidel Saviem, který patřil Renaultu. V rámci této spolupráce byl Saviem zodpovědný za lehká a střední vozidla (7,5–12 t), MAN dodával těžká vozidla (12–30 t). Lehké a středně velké nákladní vozy byly částečně zkompletovány v Saviemu (a opatřeny logem MAN) a částečně montovány u MANu z prefabrikovaných dílů. V závislosti na verzi se přípustná celková hmotnost pohybovala mezi 4 t až 12,3 t, vznětové motory pocházely od firmy Saviem. Vozidla byla v Německu nabízena pod značkou MAN až do roku 1977, ale nebyla zde příliš běžná. Po ukončení výroby byly lisovací nástroje prodány československému výrobci Avia, který ve výrobě karoserií pokračoval celá léta (viz Avia A 15 / A 20 / A 30).

Nákladní automobily 6-10 tun / G 90 (MAN-VW) Po ukončení spolupráce s francouzským výrobcem Saviem v roce 1977 hledal MAN nového partnera pro stavbu lehkých nákladních vozidel a našel ho u VW AG. Poté, co Magirus-Deutz v roce 1975 v Německu představil na trh první sklopnou kabinu v lehké až střední hmotnostní třídě jako součást "klubu čtyř", kterého se chtěl MAN původně zúčastnit také, tak model spolupráce mezi MANem a VW měl mít i takovou kabinu řidiče. MAN přispěl dieselovými motory, podvozkem a předními nápravami, zatímco kabina, převodovka a zadní nápravy byly odvozené z VW LT. Na rozdíl od doby partnerství se Saviemem byla přední část vozidel opatřena logy obou společností. Model se poprvé objevil v roce 1979 s přípustnými celkovými hmotnostmi mezi 6 a 9 t, od roku 1981 i 10 t. Na výběr byly dva motory o výkonu 90 a 136 k (66 a 100 kW).

K dispozici byly následující motory:

ModelBeispielhaft für alle Tonnagen steht die 8-Tonnen-Variante. Siehe zur Tabelle: Lepper, Andreas. 2011. „MAN“ Andy's Truckinfo. Sept. . Objem Vrtání × Zdvih Označení VýkonŘadový čtyřválec: 8.090 3.791 cm³ 102 × 116 mm MAN D0224 66 kW (90 PS) při 3000/min 8.100 4.397 cm³ 108 × 120 mm MAN D0824 74 kW (100 PS) při 3000/minŘadový šestiválec: 8.136 5.687 cm³ 102 × 116 mm MAN D0226 100 kW (136 PS) při 3000/min 8.150 6.595 cm³ 108 × 120 mm MAN D0826 110 kW (150 PS) při 3000/min

Tři čtvrtiny vozidel měly být vyrobeny v závodě VW Hannover a čtvrtina v MANu v Salzgitter-Watenstedtu. Protože se však mohlo prodat méně vozidel, než bylo plánováno, poměr se posunul na zhruba 50:50. V posledních letech probíhala výroba pouze v Salzgitteru. Jediná větší revize proběhla v roce 1987, výkon motoru vzrostl na 100 a 150 HP (74 a 110 kW), dříve kulaté světlomety vedle masky chladiče byly nahrazeny hranatými v nárazníku. S novým interiérem se na trhu prodával jako „G 90“. Spolupráce mezi MANem a VW skončila v roce 1993.

L 2000, LE 2000 V roce 1993 skončila spolupráce s VW v oblasti lehkých nákladních vozidel. U nového typu L 2000, který začínal s celkovou hmotností 7,49 t, nyní MAN použil kabinu, která se více podobala konstrukci vlastního těžkého nákladních vozů. Kabinu získal z rakouského nákladního vozu – od výrobce Steyr, kterého převzal o čtyři roky dříve. Výkon motoru se pohyboval od 120 do 220 koní. Od roku 2000 se mírně přepracovaná řada jmenovala LE 2000. „E“ znamenalo evoluci a bylo nalezeno v konečné fázi vývoje jak FE 2000, tak ME 2000.

TGL Na jaře 2005 představil MAN nový model TGL v hmotnostní třídě mezi 7,5 a 12 tunami. V roce 2006 byl vůz vyhlášen „Nákladním automobilem roku“ (Truck of the Year)

Střední a těžká nákladní vozidla

Kapotovaný F8 V roce 1951 se F8 stal prvním těžkým nákladním vozidlem, které přišlo na trh po druhé světové válce. Byl navržen jako klasický kapotovaný vůz, ale světlomety již byly integrovány do blatníků a nebyly již samostatně stojící. F8 už měl na tu dobu vznětový motor s přímým vstřikováním a impozantním výkonem 180 koní. V roce 1953 byla kabina řidiče přepracována, byla širší a nyní nabízela více prostoru. Od roku 1953 se objevovaly externě a konstrukčně podobné modely pod různými typovými označeními, i když některé z nich měly srovnatelné užitečné zatížení a nižší výkon motoru, takže F8 zpočátku zůstal „vlajkovou lodí“ řady nákladních vozidel. Výroba pokračovala – nakonec pouze na export – až do roku 1963.

Trambusové F 7, F 8 a F 9 V roce 1967 byly představeny nové nákladní vozy s kabinou nad motorem a se zcela novým vzhledem. Nová kabina řidiče pocházela od francouzského partnera Saviem, se kterým MAN držel v letech 1967 až 1977 technický a obchodní holport.

Od roku 1972 se vpředu přestaly montovat přídavné ozdobné mřížky s chromovanými lištami (F7) umístěné vedle masky chladiče, které byly stále zachovány na kapotovaných vozech. Žebra krytu chladiče nyní probíhala vodorovně (F8). Navíc po převzetí společnosti Büssing bylo její logo (braunschweigský lev) umístěno na všech nákladních vozidlech pod logem MAN a dodnes zůstalo ochrannou známkou firmy MAN. Mírný facelift proběhl v září 1979. Objevil se nový poplastovaný nárazník s většími světlomety. Bez ohledu na nainstalované motory. Protože MAN od roku 1979 vyráběl svůj vlastní motor "pod podlahou" (Unterflur) – výroba starého motoru firmy Büssing byla ukončena – logo Büssing na masce chladiče se již neobjevovalo a bylo nahrazeno obvyklým logem "diesel". Poslední velký facelift řady F8 proběhl v letech 1981/1982. Nejvýraznějšími prvky byly blinkry, které byly posunuty více dolů a zvětšeny, stejně jako revidovaná podpora přístrojů / palubní desky. Vynecháno bylo také logo diesel. U středně těžkých vozidel „Nové střední řady“ představených v roce 1983 byla maska chladiče nižší než u těžké verze. Motory D08 a přizpůsobený podvozek přinesly modelové řadě přizpůsobené užitečné zatížení.

Tato vozidla patřila v 70. a 80. letech 20. století mezi nejběžnější typy nákladních vozidel na německých silnicích. Od roku 1973 se kabina řidiče z této řady používala i pro modely s motory pod podlahou (Unterflur), které MAN zařadil do vlastního sortimentu od převzaté firmy Büssing. Tato vozidla nesla na masce chladiče značku „M·A·N Büssing“. Všechny ostatní MANy byly (dříve) označeny příponou „Diesel“ pod písmenem „M·A·N“. Vozidla s kabinami této řady byla v licenci stavěna i v zahraničí, kupř. v Rumunsku pod jménem Roman a v Uhrách jako Rába. V zemi svého původu, Francii, používala tuto kabinu řidiče firma Saviem až do roku 1978.

F 90, M 90 Řada F 90 se objevila v roce 1986 a nahradila předchozí řadu F 9. Kabina F-90, která tentokrát dala sérii oficiálně jméno, byla kompletně přepracována, přičemž design úzce vycházel z jejího předchůdce. Nejvýraznějším poznávacím znamením jsou blinkry, které se přesunuly níže do nárazníku. V roce 1986 byly tečky mezi písmeny v logu („MAN“ místo „M·A·N“) vynechány. Různé modely byly postupně uváděny až do roku 1988. Všechny modely F-90 dostaly novou generaci motorů vyvinutou z jejich předchůdce. Některé z těchto inovací sloužily už předchůdcům od roku 1985. Nejsilnější motor měl nyní výkon 460 koní, což zpočátku poskytovalo MANu nejvyšší výkon mezi evropskými silničními kamiony; později se zvýšil na 500 koní. Motory této řady lze identifikovat podle čísla modelu končícího na 2.

Kromě toho byl M 90 nyní k dispozici jako samostatná řada ve středně těžké hmotnostní třídě.

Co se týče technologie motoru, první generace používala ještě motory z řady F 9. Řadové šestiválce byly k dispozici o výkonu 290, 330 a 360 k. Motorová řada byla doplněna o motor V-10 o výkonu 460 koní. Tyto motory byly nahrazeny druhou generací, která byla později použita u řady F 2000. Motor o výkonu 320 k měl pět válců v řadě, 422 k měl šest válců a nejvyšší model (verze 500 k) byl motor V-10.

Model F 90 v současné době vyrábí pouze firma Shaanxi.

F 2000, F 2000 Evo, M 2000