Dlouhý covid nebo častěji i v českém prostředí long covid, (také známý jako postcovidový syndrom, postakutní následky covidu-19 (PASC) nebo chronický covid syndrom (CCS), anglicky long COVID) je stav, který charakterizují dlouhodobé následky objevující se nebo přetrvávající po typickém období rekonvalescence po covidu-19. Podle Světové zdravotnické organizace se diagnóza má používat při potížích trvajících déle než tři měsíce po infekci. Onemocnění může trvat měsíce až roky a může být velmi omezující.

Nejčastějšími příznaky jsou stavy vyčerpání a únava, stavy PEM/PESE (po aktivitě, kterou jedinec dříve běžně toleroval – fyzické, ale i kognitivní, emocionální nebo smyslové –dochází ke zhoršení symptomů a celkově zdravotního stavu), problémy s pamětí, dušnost (dyspnoe) a poruchy spánku. Mezi další typické projevy patří bolesti hlavy, poruchy duševního zdraví, ztráta čichu (anosmie) či chuti (ageusie), svalová slabost, bolesti svalů (myalgie) a kloubů (artralgie), zvýšená tělesná teplota a kognitivní dysfunkce. Příznaky se mohou zhoršovat po námaze, tento příznak je známý pod názvem opožděná intolerance zátěže (post-exertional malaise, PEM) a je typický pro ME/CFS, chronický únavový syndrom, který dlouhý covid připomíná a někdy se z něj vyvine.

Mechanismy způsobující dlouhý covid nejsou zcela známy. Vina se obvykle přikládá dlouhodobému poškození orgánů, především cév; problémům se srážlivostí krve, neurologické dysfunkci, chronické perzistenci viru, reaktivaci latentních virů (především viru Epsteina–Barrové) a autoimunitě. Diagnóza je obvykle podmíněná domnělým nebo prokázaným proděláním onemocnění Covid-19, vyloučením jiných závažnějších příčin a příznaky typickými pro dlouhý covid.

Odhady prevalence v populaci mají jistý rozptyl způsobený různými diagnostickými kritérii, velikostí studované populace a metodologií, a obvykle se pohybují mezi 5 a 50 %. Incidence je prokazatelně nižší po očkování proti covidu-19. Mezi rizikové faktory patří astma, ženské pohlaví a vážnější primární infekce koronavirem. Postcovidové obtíže však může mít každý, kdo byl infikován virem SARS-CoV-2. Potíže mohou mít tedy i lidé, kteří měli mírný nebo bezpříznakový průběh onemocnění. Více než 85 % (Klein, J., Wood, J., Jaycox, J.R. et al. Distinguishing features of long COVID identified through immune profiling. Nature 623, 139–148) dlouhodobě zasažených jsou pacienti, kteří nebyli s akutní infekcí hospitalizovaní. Největší množství zasažených lidí se nachází v rozpětí mezi 36–50 let, tedy jsou to lidé v produktivním věku.

K roku 2024 nebyl k dispozici žádný efektivní lék. Doporučená léčebná opatření závisí na příznacích, obvykle se doporučuje odpočinek, při přítomností příznaků typických pro ME/CFS se doporučuje strategie tzv. pacingu (neboli opatrného dávkování aktivity). Většina lidí s příznaky ve čtvrtém týdnu se zotaví do týdne dvanáctého, pokud tomu tak není, dá se očekávat pomalejší rekonvalescence trvající až roky. V případě přítomnosti vážných příznaků spojených s ME/CFS se dá předpokládat, že onemocnění bude celoživotní, byť jeho závažnost těžko odhadovat.

Celosvětově dlouhý covid prodělalo přes 400 milionů jedinců. Ekonomické dopady onemocnění jsou značné a odhady se pohybují kolem 1 % světového hrubého domácího produktu.

Terminologie a definice Dlouhý covid je termín vytvořený pacienty, údajně ho poprvé použila v květnu 2020 jako hashtag na Twitteru Elisa Perego, archeoložka z University College London.

Dlouhý covid nemá přesnou definici. Je normální a očekávatelné, že lidem, kteří prošli závažnými příznaky nebo komplikacemi, jako je syndrom postintenzivní péče nebo sekundární infekce, bude zotavování trvat déle než lidem, kteří nepotřebovali hospitalizaci (prodělali tzv. mírný covid). Rozdíly v závažnosti mohou ztížit určení, zda soubor přetrvávajících symptomů u konkrétního jednotlivce představuje normální, prodlouženou rekonvalescenci, nebo dlouhý covid. Jedním z pravidel pro určení je, že dlouhý covid způsobuje příznaky, které jsou přítomny déle než dva měsíce, ačkoli není důvod se domnívat, že tato volba mezní hodnoty je specifická pro běžnou infekci virem SARS-CoV-2.

Britská definice Britský Národní institut pro zdraví a péči (NICE) rozděluje případy nemoci covid-19 do tří typů:

akutní covid-19 pro příznaky a symptomy během prvních 4 týdnů po infekci virem SARS-CoV-2 dlouhý covid pro nové nebo přetrvávající příznaky 4 týdny po začátku akutního covidu-19 nebo déle; ten se dělí na další dva: pokračující symptomatický covid-19 pro příznaky přetrvávající od 4 do 12 týdnů po nástupu postcovidový syndrom, pokud příznaky přetrvávají 12 nebo více týdnů po nástupu.

NICE popisuje termín dlouhý covid jako „běžně používaný k popisu příznaků, které pokračují nebo se rozvíjejí po akutním covidu-19. Zahrnuje jak pokračující symptomatický covid-19 (od 4 do 12 týdnů), tak postcovidový syndrom (12 a více týdnů)“.

NICE definuje postcovidový syndrom jako „symptomy, které se vyvinou během infekce covidem-19 nebo po ní, trvají déle než 12 týdnů a nejsou vysvětleny alternativní diagnózou. Obvykle se projevuje více různých příznaků, často se překrývajících, které mohou v průběhu času kolísat a měnit se a mohou ovlivnit jakýkoli orgán v těle. O postcovidovém syndromu lze uvažovat i před 12 týdny, přičemž se také posuzuje možnost alternativního onemocnění.“

Americká definice V únoru 2021 ředitel amerického Národního institutu zdraví (NIH) Francis Collins uvedl, že dlouhodobé symptomy covidu-19 u jedinců, kteří se „zcela nezotaví po době několika týdnů“, budou souhrnně označovány jako postakutní následky SARS-CoV-2 infekce (PASC). NIH uvedla příznaky dlouhého covidu-19, jako je únava, dušnost, „mozková mlha“, poruchy spánku, občasné horečky, gastrointestinální problémy, úzkost a deprese. Symptomy mohou přetrvávat měsíce a mohou se pohybovat od mírných až po ochromující, přičemž nové příznaky se objevují dlouho po infekci. Americké centrum CDC charakterizuje "Postcovidové stavy" a kvalifikuje dlouhý covid jako symptomy vyskytující se 4 nebo více týdnů po první infekci.

Mezinárodní online průzkum s 3 762 účastníky s nemocí trvající déle než 28 dní zjistil, že zotavení trvá u 91 % z nich déle než 35 týdnů. V průměru účastníci zaznamenali 56 symptomů (směrodatná odchylka ± 25,5) v 9 orgánových systémech. Symptomy se v průběhu času měnily a nejčastějšími příznaky po 6 měsících byly únava, pozátěžová malátnost a kognitivní dysfunkce. U 86 % účastníků došlo k relapsu vyvolanému fyzickou nebo duševní námahou nebo stresem. Byly identifikovány tři skupiny symptomů: počáteční symptomy, které vrcholí v prvních dvou až třech týdnech a poté odezní, stabilní příznaky a symptomy, které v prvních dvou měsících výrazně sílí a poté se stabilizují.

Příznaky hlášené lidmi s dlouhodobým onemocněním covid zahrnují:Yan, W. Their Teeth Fell Out. Was It Another covid-19 Consequence? The New York Times (2020). https://www.nytimes.com/2020/11/26/health/covid-teeth-falling-out.html

Extrémní únava Dlouhotrvající kašel Svalová slabost Zvýšená teplota Neschopnost se soustředit (brain fog, mozková mlha) Výpadky paměti Změny nálad, někdy doprovázené depresí a dalšími duševními zdravotními problémy Potíže se spánkem Bolesti hlavy Bolest kloubů Parestézie v rukou a nohou Průjem a zvracení Ztráta chuti a čichu Bolest v krku a potíže s polykáním Nový nástup cukrovky a hypertenze Pálení žáhy (gastroezofageální refluxní choroba) Vyrážka Dušnost Bolesti na hrudi Palpitace Problémy s ledvinami (akutní onemocnění ledvin) Změny stavu ústní dutiny (zuby, sliny, dásně) Anosmie (ztráta čichu) Parosmie (změna čichu) Šelest v uších Srážení krve (hluboká žilní trombóza a plicní embolie

Epidemiologie První zprávy o dlouhodobém onemocnění po infekci covidem se objevily již na začátku pandemie covidu-19 i u lidí, kteří měli průběh nemoci mírný (nevyžadující hospitalizaci) nebo středně těžký (vyžadující umělý příjem kyslíku) a také u těch, kdo byli přijati do nemocnice se závažnějším průběhem. Ve 4letém průzkumu zaměřeném na lidi po prodělání nemoci SARS v Hongkongu uvedlo 42,5 % subjektů alespoň jednu diagnostikovatelnou psychiatrickou poruchu, jako jsou posttraumatická stresová porucha, deprese nebo chronická únava.

K lednu 2021 nebyl přesný výskyt případů znám. Výskyt případů v průběhu času klesá, protože mnoho lidí se pomalu zotavuje. Některé dřívější studie naznačovaly, že 20 % až 33 % lidí s nemocí covid-19 mělo příznaky trvající déle než měsíc. Telefonický průzkum v USA v první polovině roku 2020 ukázal, že asi 35 % lidí, kteří měli pozitivní test na SARS-CoV-2, zaznamenalo řadu příznaků, které trvaly déle než tři týdny. K prosinci 2020 úřad Office of National Statistics ve Spojeném království odhadl, že ze všech lidí s pozitivním testem na SARS-CoV-2 mělo asi 21 % symptomy trvající déle než pět týdnů a asi 10 % pociťovalo symptomy trvající déle než 12 týdnů.

Některé studie naznačují, že některé děti mají přetrvávající příznaky infekce SARS-CoV-2.

Ačkoli u každého, kdo se nakazí, se může vyvinout dlouhotrvající covid, lidem, kteří onemocní natolik, že to vyžaduje hospitalizaci, trvá déle, než se zotaví. Většina (až 80 %) těch, kdo byli přijati do nemocnice se závažným průběhem onemocnění, pociťuje dlouhodobé problémy včetně únavy a dušnosti. Pacienti, kteří prošli závažným průběhem infekce, zejména ti, kteří potřebovali mechanickou ventilaci k usnadnění dýchání, také pravděpodobně budou po uzdravení trpět syndromem post-intenzivní péče. Studie pacientů, kteří byli hospitalizováni ve Wu-chanu, zjistila, že většina z nich po šesti měsících pociťovala stále alespoň jeden symptom. Pacienti, kteří byli vážněji nemocní, trpěli po prodělání nemoci závažnou nedostatečnou plicní funkčností. Mezi 1 733 pacienty, kteří byli propuštěni z nemocnice a sledováni dalších šest měsíců, byly nejčastějšími příznaky únava nebo svalová slabost (63 %), potíže se spánkem (26 %) a úzkost nebo deprese (23 %).

Někteří lidé trpí dlouhodobými neurologickými příznaky, přestože nebyli kvůli nemoci covid-19 hospitalizováni; první studie této části populace byla zveřejněna v březnu 2021. Nejčastěji tito nehospitalizovaní pacienti pociťovali „výraznou a přetrvávající mozkovou mlhu a únavu, které ovlivňují jejich schopnost vnímání a celkovou kvalitu života“.

V lednu 2021 studie ve Spojeném království uvedla, že 30 % uzdravených pacientů bylo znovu přijato do nemocnice do 140 dnů a 12 % z celkového počtu uzdravených zemřelo. U mnoha pacientů se poprvé objevila cukrovka a také problémy se srdcem, játry a ledvinami. Důvod selhání inzulínu byl v té chvíli neznámý.

V březnu 2021 Asociace indonéských lékařů v průzkumu mezi 463 lidmi uvedla, že 63,5 % respondentů samo hlásilo přetrvávající příznaky po infekci SARS-CoV-2. Přesný soubor příznaků nebyl specifikován, nicméně dle článku byly nejčastěji hlášenými příznaky únava a kašel, následované bolestí svalů a hlavy.

V květnu 2021 globální systematický přehled vytvořený vědci na Stanfordově univerzitě ukázal, že u více než 70 % pacientů s nemocí covid-19 přetrvávala celá řada příznaků měsíce poté, co se zotavili z počáteční fáze onemocnění. Většina pacientů v této studii byla dříve hospitalizována. Mezi nejčastější přetrvávající příznaky patřila dušnost, únava a poruchy spánku. Celkově studie zaznamenala 84 klinických příznaků, včetně deprese, úzkosti, ztráty chuti a čichu a poruch vnímání, jako jsou ztráta paměti nebo potíže se soustředěním.

V červnu 2021 dlouhodobá studie v Bergenu v Norsku zjistila, že 52 % (31/61) z kohorty doma izolovaných případů mladých dospělých ve věku 16–30 let nadále pociťovalo symptomy po šesti měsících. Studie zachycovala 82 % (312) případů z první vlny pandemie, z toho 247 v domácí izolaci a 65 hospitalizovaných.