Trest smrti v Srbsku

Trest smrti v Srbsku se používal i před propuknutím prvního srbského povstání v roce 1804, kterým započala cesta k zisku srbské nezávislosti. Později byl používán i v autonomním Srbském knížectví a v následujících státních útvarech. Dne 26. února 2002 přijal srbský parlament dodatky k trestnímu zákoníku, které rušily trest smrti. Poslední poprava v zemi byla vykonána 14. února 1992. Poslední rozsudek smrti byl vynesen v roce 2001.

Srbsko podepsalo a ratifikovalo protokol č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i protokol č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protokol č. 6 byl ratifikován dne 3. března 2004 a vešel v platnost dne 1. dubna 2004. Protokol č. 13 byl ratifikován dne 3. března 2004 a v platnost vešel dne 1. července 2004.

Historie

Období 1804–1914 V prvních desetiletích 19. století byl trest smrti v Srbsku široce používán za různé trestné činy, včetně vraždy, krádeže, politických zločinů, infanticidy a také za mimomanželský sexuální vztah. Do roku 1858 se používaly různé způsoby popravy včetně zastřelení, oběšení, lámání v kole, „smrtící rukavice“ (odsouzenci byli nuceni probíhat mezi dvěma řadami mužů stojícími proti sobě a vyzbrojenými březovými pruty, kterými odsouzence mlátili) a dekapitace. Došlo také k několika popravám nabodnutím na kůl.Živanović, Toma (1967). Zakonski izvori krivičnog prava Srbije od 1804. do 1865 [Statutory sources of Serbia’s criminal law from 1804 to 1865]. Belgrade. s. 431–439.

Do roku 1842 byli vrazi trestáni „zrcadlovými“ tresty. To znamená, že vrah měl být popraven stejným způsobem, jakým zabil svou oběť. Často k popravě byla použita i stejná zbraň. Kromě toho byla těla popravených osob téměř vždy veřejně vystavena po stanovenou dobu nebo do jejich „úplného rozkladu“. V roce 1858 se jediným způsobem popravy stalo zastřelení a zároveň přestala být těla popravených veřejně vystavována.

Podle prvního srbského trestního zákoníku přijatého v roce 1860, měly být rozsudky smrti vykonávány veřejně zastřelením, přičemž tělo mělo být po vykonání popravy na místě ihned pohřbeno. Zákoník zahrnoval šestnáct hrdelních trestných činů, a to včetně různých forem vraždy a loupeže vedoucí ke smrti a také vlastizrady."Kaznitelni zakonik za Knjažestvo Srbiju, 1860 [Penal Code for the Princedom of Serbia, 1860]" Dostupné online V roce 1863 byl opětovně zaveden trest smrti za krádeže a další zločiny."Izmene Kaznitelnog zakonika, 1863 [Amendments to the Penal Code, 1863], Art. 223" Dostupné online Trest smrti za krádeže byl definitivně zrušen roku 1902. V roce 1905 přestaly být popravy v Bělehradě veřejné. Odsouzenci od té doby byli stříleni tajně na místech, kam veřejnost nechodila, přestože zůstaly až do roku 1930 oficiálně veřejné. V jiných srbských městech se při popravách scházely tisíce diváků.Janković, Ivan (2012). Na belom hlebu: Smrtna kazna u Srbiji, 1804–2002.

Pravidelné statistiky o provedených popravách začaly být vedeny v roce 1889. Před tímto datem existují spolehlivé záznamy pouze z několika let. Například v roce 1844 bylo vyneseno 62 rozsudků smrti a vykonáno 50 poprav. V roce 1883, v období masivního povstání proti vládě, bylo k smrti odsouzeno 117 osob a 47 jich bylo popraveno. Podle oficiální statistiky bylo od roku 1889 do roku 1914 vyneseno 600 rozsudků smrti a vykonáno 344 poprav.

Období 1918–1941 Když v roce 1918 vzniklo Království Jugoslávie, zůstaly v různých částech země v platnosti odlišené právní systémy. V severozápadních provinciích (Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko a Vojvodina) se popravovalo oběšením v uzavřeném prostoru s omezenou účastí veřejnosti. Ve zbytku země (Srbsko, Kosovo, Černá Hora a Makedonie) se popravovalo veřejně zastřelením. Když byl v roce 1929 přijat jednotný trestní zákoník pro celou zemi, zůstalo oběšení jediným zákonným způsobem popravy, s výjimkou rozsudků vynesených vojenskými soudy, které byly vykonávány zastřelením.

Zločiny trestané smrtí byly většinou vraždy a loupeže vedoucí ke smrti, stejně jako terorismus. K smrti odsouzení teroristé byli především komunisté a chorvatští, makedonští a albánští separatisté. Podle oficiálních statistik bylo v Srbsku od roku 1920 do roku 1940 vyneseno 459 rozsudků smrti a vykonáno 232 poprav. Ve stejném období bylo v celé Jugoslávii vyneseno 904 rozsudků smrti a vykonáno 291 poprav.Statistički godišnjaci Kraljevine SHS / Jugoslavije [Statistical Yearbooks of the Kingdom SHS / Yugoslavia]. Belgrade. 1921–1941.

Vykonáváním poprav byli v Srbsku pověřeni státní kati. V letech 1918 až 1922 tuto funkci zastával Alois Seyfried, v letech 1922 až 1928 Florian Mausner a v letech 1928 až 1941 Karlo Dragutin Hart.

Období 1945–1991 V prvních letech po druhé světové válce byly denně ve velkém vynášeny rozsudky smrti nad kolaboranty a válečnými zločinci, ale také nad „nepřáteli lidu“, tedy nad všemi, kteří se postavili novému komunistickému režimu. Neexistují žádné spolehlivé údaje, ale je pravděpodobné, že v Jugoslávii bylo od roku 1951 vyneseno až 10 tisíc rozsudků smrti, z nichž byla většina vykonána. Z tohoto počtu v daném období připadalo několik tisíc rozsudků smrti na Srbsko. Kromě politických trestných činů patřily mezi hrdelní zločiny i krádež vládního majetku a také vraždy a loupeže s přitěžujícími okolnostmi.

Do roku 1959 se popravovalo buď zastřelením nebo oběšení, a to v závislosti na rozsudku soudu v každém jednotlivém případě. Oběšení bylo považováno za těžší formu popravy a používáno bylo méně. V prvních poválečných letech byly popravy hlavních válečných zločinců často veřejné. Po roce 1950 počet rozsudků smrti prudce klesl. Podle oficiálních statistik bylo v letech 1950 až 1958 v Srbsku odsouzeno k trestu smrti 122 lidí. O vykonaných popravách však nebyly zveřejněny žádné oficiální údaje, ale lze předpokládat, že byly vykonány přibližně dvě třetiny vynesených rozsudků.

Reformy z roku 1959 vedly k méně přísnému systému trestního soudnictví. Snížil se počet hrdelních zločinů a zrušen byl trest smrti za majetkové delikty. Oběšení bylo zrušeno a jediným legálním způsobem popravy zůstalo zastřelení. Popravy vykonávala popravčí četa složená z osmi policistů, z nichž jen polovina měla zbraně nabité ostrými náboji. Popravy bylo i nadále možné vykonávat veřejně. Od roku 1959 do roku 1991 byly v Srbsku vykonány průměrně dvě popravy ročně (přes 70 % rozsudků smrti vynesených v Jugoslávii připadalo na soudy v Srbsku).

Po roce 1991 Od dubna 1992 bylo Srbsko součástí Svazové republiky Jugoslávie, která se skládala ze dvou federálních celků, Srbska a Černé Hory. Od roku 1991 do roku 2002 bylo vyneseno 19 rozsudků smrti z nichž nebyl žádný vykonán. Posledním popraveným byl dne 14. února 1992 Johan Drozdek, který byl popraven v Somboru. Ten byl v roce 1988 odsouzen k trestu smrti za znásilnění a vraždu šestileté dívky.

Seznam poprav od roku 1959 na území Srbska Seznam osob popravených na území Srbska od roku 1960 do roku 1992. Jméno popravené osobyPohlavíDatum rozsudkuDatum popravyMísto popravyZločinMetoda popravyMileva Krivokapićžena19591960Leskovacdvojitá vražda dítětepoprava zastřelenímRamo Bunakaimuž19591960Pećšpionáž a vraždapoprava zastřelenímIlija Jojinmuž8. března 196018. července 1961Bělehraddvojitá vraždapoprava zastřelenímStevan Narandžićmuž19611961Sremska Mitrovicadvojitá vraždapoprava zastřelenímKruma Cekovmuž19611962Požarevacvraždapoprava zastřelenímEsad Ribićmuž19631963Somborvražda policistypoprava zastřelenímMihaljo Sekušmuž19631963Suboticatrojitá vraždapoprava zastřelenímMilivoje Stevićmuž19621963Sremska Mitrovicavražda policistypoprava zastřelenímMladen Domanovićmuž23. listopadu 19621963Sremska Mitrovicavražda spoluvězněpoprava zastřelenímSedija Tačimuž19621963Nišvražda spoluvězněpoprava zastřelenímVojislav Smiljanićmuž19621963Sremska Mitrovicavražda policistypoprava zastřelenímAleksandar Jovanovićmuž1. října 196230. září 1963Valjevovražda dítětepoprava zastřelenímŽivko Mladenovićmuž19631963Prokupljevraždapoprava zastřelenímSadija Beftijamuž19631964Prištinavraždapoprava zastřelenímVukomir Dojčinovićmuž196324. února 1965Ništrojitá vraždapoprava zastřelenímEva Vanjuržena19659. listopadu 1965Suboticavražda dítětepoprava zastřelenímBožo Stadinovićmuž19651966Sremska Mitrovicavloupánípoprava zastřelenímIvan Jelićmuž25. července 19682. listopadu 1968Bělehradterorismuspoprava zastřelenímJanko Markovićmuž19681969Zaječardvojitá vraždapoprava zastřelenímDragoljub Gutićmužprosinec 196827. února 1969Bělehradvražda během vloupánípoprava zastřelenímSava Lisovacmužprosinec 196827. února 1969Bělehradvražda během vloupánípoprava zastřelenímTeufik Kapetanovićmuž19691970Nišvloupánípoprava zastřelenímJanoš Kočišmuž19711971Novi Sadvraždapoprava zastřelenímVince Kišđerimuž27. října 19701972dvojitá vraždapoprava zastřelenímHilmija Hajrulahumuž29. října 19701972Gnjilanevraždapoprava zastřelenímAlija Elezimuž15. srpna 19711972Gnjilanevraždapoprava zastřelenímMilun Jovanovićmuž20. dubna 197213. prosince 1972Novi Pazartrojitá vraždapoprava zastřelenímNebih Prenićimuž28. ledna 197013. června 1973Prištinadvojitá vraždapoprava zastřelenímStipan Tumbasmuž22. března 197315. srpna 1974Suboticavražda dítětepoprava zastřelenímAlesandar Milutinovićmuž10. listopadu 19714. září 1974Bělehradvícenásobná vraždapoprava zastřelenímJezdimir Gajićmuž8. března 197316. května 1975Požarevacvícenásobná vraždapoprava zastřelenímMilan Sekulićmuž13. června 197419. března 1976Bělehradvražda policistypoprava zastřelenímAhmet Zogajmuž8. října 19741976Prizrendvojitá vražda dítětepoprava zastřelenímBali Zogajmuž8. října 19741976Prizrendvojitá vražda dítětepoprava zastřelenímAli Halitimuž21. března 19751977Prištinavraždapoprava zastřelenímIsljam Đotamuž11. října 19741977Prištinadvojitá vraždapoprava zastřelenímMejdi Ljamalarimuž3. února 19741977Gnjilanedvojitá vraždapoprava zastřelenímAvdija Seferajmuž19771977Požarevacvícenásobná vražda spoluvězněpoprava zastřelenímMustafa Milaimmuž19771977Požarevacvícenásobná vražda spoluvězněpoprava zastřelenímZumber Halitimuž9. prosince 19751977Požarevactrojitá vraždapoprava zastřelenímNedeljko Grujčićmuž5. dubna 19745. ledna 1977Užicedvojitá vraždapoprava zastřelenímMiljenko Hrkaćmuž23. prosince 197511. ledna 1978Bělehradterorismuspoprava zastřelenímDimitrije Gavrilovićmuž21. dubna 197820. dubna 1979Novi Saddvojitá vraždapoprava zastřelenímNebojša Despotovmuž4. března 197612. července 1979Zrenjanindvojitá vraždapoprava zastřelenímVojislav Rajčićmuž1. dubna 198017. dubna 1981Zaječarválečné zločinypoprava zastřelenímĐemšit Brahamuž198122. října 1981vraždapoprava zastřelenímHamit Azizimuž19824. ledna 1982vraždapoprava zastřelenímPaljoka Gecajmuž19826. dubna 1982vraždapoprava zastřelenímFerat Mujamužčervenec 198226. dubna 1984Titova Mitrovicavraždapoprava zastřelenímLaslo Egetemuž198929. července 1989Suboticavražda dítětepoprava zastřelenímLaslo Tubičakmuž30. března 19888. srpna 1989Novi Sadvloupání a vraždapoprava zastřelenímJohan Drozdekmuž14. března 198814. února 1992Somborvražda dítětepoprava zastřelením

Zrušení trestu smrti V roce 1826 básník Sima Milutinović Sarajlija napsal princi Miloši Obrenovići I. doporučení, aby zrušil trest smrti. Princ však dopis nikdy neobdržel.Karadžić, Vuk (1969). Sabrana dela [Collected Works], XXII. Belgrade. s. 227–233. Při přípravě trestního zákoníku v roce 1858 profesor práv a soudce Jovan Flilipović navrhl zrušení trestu smrti s tím, že je podle tehdy platné srbské ústavy protiústavní. Jeho návrh komise většinou hlasů zamítla. V lednu 1881 předložili v srbském parlamentu poslanci Národní radikální strany dva návrhy na úplné zrušení trestu smrti, ale oba byly většinou zamítnuty. Podobný návrh, i když se omezoval na zrušení trestu za politické zločiny, byl předložen roku 1887. I tento návrh byl zamítnut.