Plánice () je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Leží ve výšce 579 metrů, dvanáct kilometrů východně od Klatov. Na polohu, v níž bylo město založeno, upomíná také samotný název města, označuje planinu či náhorní plošinu. Žije zde obyvatel.
Historie Založení města Plánici založili cisterciáci někdy na počátku 14. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1329. Založení městečka zřejmě předcházela existence vesnice, pravděpodobně farní. Nově vzniklé městečko zaujalo samostatnou vyvýšenou polohu oddělenou od starší vesnice nižším sedlem.
Držení města náhled|Plánice na Müllerově mapě Čech z roku 1720.|vlevoPlánice patřila nepomuckému klášteru až do roku 1420. Po jeho zničení byla ještě v témže roce zapsána císařem Zikmundem spolu s dalším majetkem do zástavy bratrům Bohuslavu a Hynkovi Krušinským ze Švamberka. Plánice tak byla připojena k zelenohorskému panství. Před rokem 1464 získal zelenohorské panství Zdeněk ze Šternberka. Poté panství převzal jeho syn Jaroslav. Dědictví po zesnulém Jaroslavovi se dělilo mezi jeho čtyři syny. Plánice připadla na krátkou dobu jednomu z Jaroslavových synů Ladislavu ze Šternberka. Ten však roku 1521 zemřel a Plánice byla připojena zpět k Zelené hoře. Změna přišla až v roce 1556, kdy si synové Adama ze Šternberka (Vilém, Zdeněk a Ladislav) zelenohorské panství rozdělili. Plánice připadla do rukou Viléma, který z ní vytvořil samostatný statek. Vilém roku 1562 zemřel bez potomků a plánický statek přešel na bratra Ladislava. Ten o rok později koupil i zbývající část Zelené hory a panství opět spojil. Roku 1566 zemřel a po něm zůstala vdova Kateřina, která se provdala za Jiřího Popela z Lobkovic. Po její smrti bylo panství děleno mezi syny Jiřího, Ondřeje, Ferdinanda a Ladislava. Plánický statek připadl Ferdinandovi s Ladislavem. Ladislav však o tři roky později postoupil svůj díl Ferdinandovi. Po zesnulém Ferdinandovi se plánický statek rozdělil. Část zdědila Ferdinandova sestra Marie a druhou část koupil roku 1613 Adam ze Šternberka. Roku 1636 byl statek, až na malou část patřící Adamovu synovi Františku Matyáši, prodán Václavem ze Šternberka Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Tomu se v roce 1638 podařilo koupit i poslední část majetku od Františka Matyáše. Tím byl plánický statek opět spojen. V držení tohoto rodu zůstala Plánice až do roku 1789, kdy zemřel poslední z nich František Karel Bořita z Martinic. Roku 1790 koupil statek František Wallis. Členové jeho rodu jej vlastnili až do počátku 20. století. Poslední z nich, Josef, přenechal roku 1918 statek své neteři Marii Anně Salm-Reifferscheidtové. Její potomci jej drželi ve vlastnictví až do roku 1945.
Rozvoj města od středověku Rozvoj Plánice je velmi úzce spjat s nepomuckým klášterem, v jehož držení město samotné bylo. Nepomučtí cisterciáci se zasloužili o přeměnu vesnice Plánice na město. První písemná zmínka o městě Plánici pochází z roku 1329. V tomto roce opat Jindřich a celý konvent nepomuckého kláštera uzavřeli s Plánicí úmluvu, podle níž museli Pláničtí odvádět klášteru ročně 44 hřiven pražských grošů namísto všech jiných platů mimo biskupský desátek a královskou berni. Nedaleký les Boltín byl ponechán obci k užitku. Plánice v této době zažívá období rychlého rozvoje, významná byla především těžba kovů.
Roku 1418 opat Arnold a konvent nepomuckého kláštera potvrdili Plánici listinu z roku 1329. Dále měli pláničtí obyvatelé možnost svobodného prodeje či odkazu majetku kterékoliv osobě z nepomuckého panství. Bylo však zakázáno dělit pole na menší díly nežli na čtvrt lánu. V roce 1420 husité vyplenili a vypálili zdejší klášter. Nicméně Krušinové ze Švamberka, kterým majetek zničeného kláštera připsal císař Zikmund, se postarali o další rozkvět a rozvoj městečka. Dařilo se zde nejrůznějším řemeslům i obchodu. Ten trval až do šestnáctého století.
Pečeť a znak města jsou doloženy roku 1510. Na žádost Ladislava ze Šternberka byla v roce 1521 Plánici udělena panovníkem Ludvíkem Jagelonským práva městeček Nepomuku a Blovic, především šlo o právo volného odkazu. Plánice také získala možnost pořádat výroční trh. Toto právo udělil městečku roku 1558 Ferdinand I. Feudální sídlo bylo v Plánici vybudováno v druhé polovině 16. století Vilémem ze Šternberka. Prvně je zmiňováno roku 1584. Vzniklo na místě původní renesanční tvrze. Plánice nebyla za období třicetileté války vážněji poškozena. Roku 1654 stálo v městě 101 domů, při dalším sčítání roku 1713 počet domů vzrostl na 170.
Ani Plánice nebyla ušetřena četných požárů. Roku 1672 padlo při požáru za oběť 31 domů a v roce 1689 dokonce 82 domů a zámek. Poslední velký požár Plánice zažila roku 1882, kdy shořelo 35 domů. Tragický zásah do života městečka přinesl dobytčí mor, který trval od dubna do prosince roku 1742. Za tu dobu uhynulo 317 kusů hovězího dobytka. Zřejmě jako výraz poděkování za jeho skončení byl po té na náměstí postaven sloup se sochou Nejsvětější Trojice. V prvním desetiletí 18. století Martinicové v Plánici založili jednu z nejstarších manufaktur na bavlněnou tkaninu. Ta však roku 1746 vyhořela. Školu, špitál a farní kostel sv. Blažeje zmiňují historické prameny v roce 1718. Kostel i fara byly přebudovány v polovině 18. století. Městská radnice byla vystavěna roku 1753. Roku 1840 byla vybudována obecní cihelna.
Největší zásah do života města přinesla stavba nové císařské silnice (1811–1816) z Klatov do Horažďovic, Strakonic a Českých Budějovic. Její trasa byla vedena 5 km jižně od města, které tak zůstalo stranou. Přibližně v téže době byla vybudována také komunikace z Plzně přes Nepomuk do Písku. Ta se Plánici taktéž vyhnula. Do městečka nebyla zavedena ani železnice. V důsledku těchto změn se v městečku nestavěly žádné továrny ani návazné stavby. To se nesmírně odrazilo v jeho dalším vývoji. Ten se na dvě století téměř zastavil. Jen ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století bylo zaznamenáno jisté oživení města. To se rozrostlo ve své západní části a severně pod náměstím se objevila nová vilková čtvrť. Nalezli bychom zde pivovar, hospodářské a stavební družstvo, vodárnu, tři mlýny a pilu. Město též mělo spořitelnu, okresní hospodářskou záložnu, živnostenskou a hospodářskou pokračovací školu. Po druhé světové válce mělo město několik menších provozů lehkého a potravinářského průmyslu. K většímu rozvoji města ale nedošlo. Od osmdesátých let dvacátého století byla Plánice střediskem místního významu, kde měl zastoupení kožedělný průmysl, dále fungovalo jednotné zemědělské družstvo, pěstovala se zeleniny a chovaly ryby.
Město disponuje školkou i školou, v provozu je knihovna, poštovní úřad, několik obchodů a policejní stanice. Ordinuje zde praktický i zubní lékař. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci, kanalizaci i veřejný vodovod. Poloha města ovlivňuje i podnikatelskou činnost, která se zabývá především zemědělstvím a lesnictvím. Další podnikatelská aktivita je v oblasti stavebnictví, průmyslu, obchodu, ubytovacích a stravovacích služeb. Rok 2000 přinesl otevření víceúčelového sportovního areálu s celoročním provozem. Zde se dá mimo jiné provozovat osm druhů míčových her, jsou zde plochy pro skateboarding, streetball, jízdu na kole i kolečkových bruslích, běžecká dráha a cvičná tenisová stěna.
V oblasti kultury je nejdůležitější stavbou Spolkový dům (od roku 2001), který slouží potřebám Plánice i okolí. V městečku působí nejrůznější spolky, mezi které patří: SDH Plánice, TJ Sokol Plánice, Myslivecké sdružení Plánice, Rybáři Plánice, Zahrádkářská organizace Plánice, Farní klub seniorů, Kaplanka (Klub pro pozitivní využití volného času dětí), Divadelní spolek Plánice, občanské sdružení Morgana von Maxberg (scénický šerm). Dnes těží Plánice především z turistiky.http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/B4003AB3CC/$File/401813373.pdfhttp://www.planice.cz
Přírodní poměry Plánice leží ve vyvýšeném kopcovitém pásmu, které tvoří vodopisný předěl jihozápadních a jižních Čech (povodí Úslavy a Otavy). Město se rozkládá na západní straně údolí řeky Úslavy (na svém horním toku řeka nazývaná též Bradlava).
Horopisně náleží toto území do oblasti Plánické pahorkatiny. Nejbližším významným výškovým bodem je Vracovská hora (659 metrů) ležící asi dva kilometry západně od města. Z hlediska ochrany přírody se město nachází na jihovýchodní hranici chráněného území přírodního parku Plánický hřeben. Celková katastrální plocha obce je 8593 ha, z toho orná půda zabírá dvacet procent. Jednu třetinu katastru obce tvoří lesy, menší část plochy obce zabírají louky (méně než jednu třetinu). Nejbližší okolí města je tvořeno ornou půdou, kterou na západní a severní straně střídají lesy přírodního parku.
Obyvatelstvo
Městská správa Části města Bližanovy Křížovice Kvasetice Lovčice Mlynářovice Nová Plánice Plánice Pohoří Štipoklasy Vracov Zbyslav Zdebořice
V letech 1960–1990 k městu patřil i Hnačov, v letech 1960–1991 k městu patřily i Zborovy, od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 Mlýnské Struhadlo (Mlýnské Struhadlo se, již bez Mlynářovic, opět osamostatnilo k 24. listopadu 1990), od 1. ledna 1976 do 31. prosince 1991 Újezd u Plánice a od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 také Číhaň (Číhaň se, již bez Křížovic, Vracova a Zdebořic, opět osamostatnila k 24. listopadu 1990), Nový Dvůr a Plánička.
Městské symboly Znak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. listopadu 2016.
Urbanisticko-architektonická skladba náhled|Plánice, celkový pohled, před rokem 1914, dobová pohlednice náhled|Plánice, pohled ulicí ke kostelu, před rokem 1933, dobová pohlednice
Hlavní městské útvary Centrální historické jádro Plánice představuje náměstí Františka Křižíka s dominantou stavby radnice a historicky cenným areálem zámku. Dále se na náměstí nachází objekty zajišťující základní občanskou vybavenost a objekty obytné. Ze západního konce náměstí vede Klatovská ulice, která je lemována především obytnými objekty a je zároveň spojnicí se zástavbou v historickém okolí kostela svatého Blažeje. Za novodobě osídlené je možné označit několik částí Plánice. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století nově vznikla obytná zástavba s domky vilkového typu nacházející se severně pod náměstím a rozrostla se také západní část Plánice. K dalšímu výraznému zastavění souborem rodinných domků došlo jižně od náměstí, mezi Sušickou ulicí a státní silnicí č. 187 směřující k Hnačovu. K nové zástavbě se řadí i nevelký komplex čtyřpodlažních bytových domů stojících jižně od sportovního areálu. Izolovaně umístěný městský hřbitov parkového typu se nachází ve vzdálenosti cca 300 metrů jihozápadním směrem od kostela svatého Blažeje. Hlavní sportovně-relaxační funkci v městečku plní víceúčelový sportovní areál, jenž je vystavěn v návaznosti na budovu základní školy. Objekty malých výrobních celků jsou na severozápadním okraji města a objekt zemědělské výroby je situován na jeho východní hranici.
Půdorysná a prostorová kompozice historického jádra