Hrobka rodu Pallavicini, též mauzoleum Pallaviciniů je pohřební kaple v historizujícím slohu z let 1901–1902 na mírném návrší v parku 2,5 km severně od města Jemnice u silnice na Chotěbudice v okrese Třebíč. Sloužila jako pohřebiště původně italské šlechtické rodiny Pallaviciniů, která v letech 1841–1945 vlastnila zámek Jemnice. Budova je památkově chráněná a je v majetku města Jemnice.
Historie náhled|vlevo|Pohled od jihu V roce 1842 (nebo 1841) koupil markrabě Alfons Pallavicini (1807–1875) panství Jemnice-Staré Hobzí od Terezie z Trauttmansdorff-Weinsbergu, rozené Nádasdyové (1771–1847). Na popud Alfonsovy manželky Gabriely, rozené Fürstenbergové (1821–1895) došlo k velkolepé přestavbě zámeckého areálu v Jemnici. V roce 1871 byly majetky na Moravě začleněny do rodového fideikomisu Mindszent.
Impulsem k výstavbě mauzolea v Jemnici byla tragická nehoda rakousko-uherského diplomata Karla Pallaviciniho (1877–1900), který se smrtelně zranil 15. ledna 1900 při honu na lišku v Anglii. Jeho matka si přála vybudovat místo posledního odpočinku pro prvorozeného syna na místě viditelném ze zámku. V letech 1901–1902 nechal otec Alexandr Osvald markrabě Pallavicini (1853–1933) podle projektu z roku 1900 na svém sídelním panství v Jemnici vystavět rodovou hrobku.
Pohřební kaple byla postavena v neoklasicistním stylu podle návrhu vídeňského architekta a dvorního stavebního rady Otto Hofera. Po jeho smrti roku 1901 vedl stavbu vídeňský architekt Wilhelm Zeeh. Vlastní realizaci stavby v roce 1902 provedli místní řemeslníci z Jemnice, zednické práce vedl Josef Faast a tesařské práce Jan Dvořák. Kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini. Sochařská výzdoba je dílem Víta Matouška (Matuscheka), akademického sochaře Ignáce Weiricha a Johannese Benka (1844–1914).
V roce 1954 a 1991 bylo mauzoleum vykradeno. Zloději později zcizili část měděného střešního pláště a v srpnu 2014 kovové součásti oplocení.
Dne 1. listopadu roku 2001 se v hrobce sloužila mše svatá za zemřelé. Celebroval ji jemnický farář P. Josef Brychta za přítomnosti Alfonse Pallaviciniho a jeho matky.
Obnova památky probíhala postupně v letech 2020 (střešní krytina až po balustrády, včetně sochy Panny Marie – alegorie Víry, které byl doplněn zmizelý kříž) a 2021. Po restaurování by hrobka mohla být zpřístupněna a mohla by v ní být umístěna expozice o rodu Pallavicini. V roce 2023 byla zrekonstruována omítka, sokly a schody, tím byla dokončena rekonstrukce vnější části hrobky.
Architektura náhled|vlevo|Okno Monumentální volně stojící hrobka byla postavena na půdorysu rovnoramenného (řeckého) kříže se zaoblenými rohy. Nad křížením je na tamburu mohutná kupole, jejíž válec je lemován pilastry s římsovitými hlavicemi a která je zakončena lucernou s křížem. Koncha na východní straně je zavržena kupolí, která nepřesahuje válec středové části hrobky a je vtlačena do frontonu. Boční prostory jsou zdobeny bosováním a jsou ukončeny balustrovou atikou.
Mauzoleum stojí na mírně vyvýšené terase, ke které vede ze západní strany šest kamenných schodů. Okolo hrobky je položen chodník, který tvoří dlaždice z mrákotínské žuly. Pravoúhlý vstup do hrobky je rámován dvojicí sloupů s ionizujícími hlavicemi, na něž dosedá kladí s frontonem zdobeným uvnitř zubořezem a akantovou rozvilinou, která ve středu vytváří kruh s písmeny APX. Fronton završuje socha světice (Panny Marie) v životní velikosti v rozevlátém šatu s křížem v pravé ruce.
Krov tvoří železná konstrukce. Na stavbě byly použity vzácné materiály jako třetihorní pískovec z Dolních Rakous či mramor z Itálie.
Mauzoleum obklopuje parkově upravená plocha pravidelného čtvercového půdorysu. Areál je ohrazený zděnou zídkou s úseky dekorativního mřížového oplocení. Ve východním rohu areálu se nacházejí stavební pozůstatky bývalého domu správce, který se někdy označoval jako hájovna (architekt Wilhelm Zeeh). Směrem na severovýchodu terén mírně klesá, takže hájovna stávala o něco níže než hrobka a pohledově se v areálu neuplatňovala.
Interiér V přízemí je jediná místnost, jejíž podlaha je kryta kamennými dlaždicemi. U vchodu stojí sochy sv. Alfonse a sv. Karla Boromejského v životní velikosti od akademického sochaře Ignáce Weiricha. Ústřední oltář proti vchodu do mauzolea zdobí monumentální bronzová plastika Krista na kříži Consummatum est (Dokonáno jest) od stejného sochaře z roku 1902. Na pravém boku je vyryto: Ig. Weirich fecit Roma 1902, to jest Ignác Weirich vytvořil v Římě 1902. Tento kříž je považován za jeho nejlepší dílo. Možným autorem oltářní architektury, na níž je kříž umístěn, je Jože Plečnik. Ve cviklech centrální části jsou medailony s reliéfy čtyř evangelistů. Boční prostory jsou prosvětleny segmentovitě završenými okny ve vytažených odstupňovaných štukových šambránách. V těchto postranních kruhovitých výklencích jsou rozestavěny masivní umělecky opracované sarkofágy z bílého mramoru, v nichž bývaly uloženy tělesné ostatky příslušníků rodiny Pallavicini. Vlevo jsou tři, vpravo čtyři.
Na mramorové desce s ušima je nápis Stavebník Alexander Markgraf / Pallavicini im Jahre 1902 / Architekt Wilhelm Zell / Josef Faast Baumeister / Veitt Mataschek Bildhauer.
Seznam pohřbených Původní rodové pohřebiště Pallaviciniů se nacházelo v uherském Ányásu na panství Mindszent, ale bylo dlouhodobě nevyhovující, protože se nacházelo v záplavovém území řeky Tisy. V rodinném mauzoleu v Jemnici bylo pohřbeno osm členů rodu, jehož příslušníci byli v letech 1842–1945 posledními soukromými vlastníky jemnického velkostatku (do roku 1848 panství). Šest pochovaných zemřelo ve 20. století, do hrobky byly uloženy i ostatky dvou členů rodu, kteří zemřeli ve stoletím předchozím. Před uložením do rakví balzamoval ostatky zámecký lékař Josef Švejda. Při vloupání v roce 1991 byly násilně otevřeny mramorové sarkofágy i zinkové rakve a těla roztahána po hrobce. V hrobce od 90. let 20. století zůstalo pouze tělo hraběnky Gabriely Pallaviciniové, jejíž ostatky jsou uloženy v podzemní hrobce. Balzamovaná těla ostatních příslušníků rodu byla zpopelněna a urny předány na jaře 2012 potomkům do Maďarska. Kaple z roku 1850 v Ányásu, která sloužila jako pohřební místo, však byla po druhé světové válce zničena a vyhozena do povětří. Nová rodinná hrobka Pallaviciniů proto byla zřízena a 11. května 2013 vysvěcena za přítomnosti Alfonse Pallaviciniho (* 1964) na Horním hřbitově ve městě Sándorfalva, které založil Alexander Oswald Pallavicini.
Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Pallavicini, žlutě manželky přivdané do rodiny a červeně majitelé jemnického velkostatku. Zeleně jsou vyznačeni členové rodu, kteří jsou od roku 2013 pohřbeni v rodinné hrobce v Sándorfalvě v Maďarsku. Historie rodu sahá snad až do 10. století, v roce 1360 získali titul markýz, avšak zde jsou generace počítány teprve od Gian Carla Pallaviciniho (1739–1789), který se oženil s uherskou hraběnkou Leopoldinou Zichy de Zich et Vásonkeö (1758–1846). Jejich syn (2. generace) Eduard (1787–1839), který se oženil s Josefínou z Hardeggu (1784–1850), získal v roce 1803 uherský indigenát a v roce 1835 zřídil uherský fideikomis. Další generace získala panství Jemnice a český inkolát. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Pořadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 3. Alfons Pallavicini 7. 3. 1807 Vídeň Eduard Pallavicini 9. 3. 1787 Vídeň – 20. 4. 1839 Vídeň 24. 11. 1844 Vídeň: Gabriela z Fürstenbergu (č. 2) Tělo bylo vykropeno 9. 3. 1875 a původně bylo pohřbeno v Ányásu. Ostatky byly převezeny do Jemnice a 23. 8. 1902 uloženy v markraběcí hrobce. V roce 2013 byly zpopelněné ostatky pohřbeny na Horním hřbitově v Sándorfalvě v Maďarsku. C. k. komoří a major v armádě. Rytíř Řádu železné koruny 1. třídy. Majitel panství (velkostatku) Jemnice-Staré Hobzí (1842–1875, od roku 1871 součást fideikomisu). V roce 1843 získal český šlechtický inkolát. Zemřel ve věku 68 let na rozklad krve. 7. 3. 1875 Vídeň Josefína z Hardeggu 2. 5. 1784 Vídeň – 23. 12. 1850 Vídeň 2. (3.) Gabriela z Fürstenbergu (lankraběcí linie – terciogenitura) 17. 3. 1821 Vídeň Bedřich Karel z Fürstenbergu 26. 1. 1774 Vídeň – 4. 2. 1856 Vídeň 24. 11. 1844 Vídeň: Alfons Pallavicini (č. 1) Původně pohřbena 20. 3. 1895 v rodinné hrobce v Ányásu v Uhersku. Ostatky byly převezeny do Jemnice a 23. 8. 1902 pohřbeny v markraběcí hrobce. Byly uloženy do nadzemního sarkofágu, balzamování ostatků se ale ukázalo jako nedostatečné a ve 40. letech 20. století byla proto pohřbena do podzemní krypty. Dáma Řádu hvězdového kříže, palácová dáma. Zemřela ve věku 74 let na vadu srdeční chlopně.
Narodilo se jí sedm dětí: 1. Leopoldina, provd. Paarová (1845–1928, pohřbena v Bechyni) 2. Tereza (1846–1916; č. 4) 3. Josefína, provd. Trauttmansdorffová (1849–1923; pohřbena v Trauttmansdorffské hrobce v Horšovském Týně) 4. Gabriela, provd. Ludwigstorff-Goldlambová (1851–1883) 5. Alexander Oswald (1853–1933; č. 6) 6. Marie, provd. van der Staten Ponthoz (1856–1919) 7. Alfons Ernst (1859–1938; č. 7) 18. 3. 1895 Vídeň Marie Terezie ze Schwarzenbergu 14. 10. 1780 Vídeň – 9. 11. 1870 Vídeň 3. 5. Karel Pallavicini střed|100px 21. 3. 1877 Vídeň Alexander Oswald Pallavicini (č. 6) Původně pohřben v rodinné hrobce v Uhrách. Ostatky byly převezeny do Jemnice a 23. 8. 1902 uloženy v markraběcí hrobce. V roce 2013 byly zpopelněné ostatky pohřbeny na Horním hřbitově v Sándorfalvě v Maďarsku. Atašé při rakousko-uherském velvyslanectví ve Velké Británii, poručík husarského pluku Friedricha Leopolda prince Pruského. Zemřel ve věku 22 let na následky zranění, která utrpěl po pádu z koně během parforsního honu. 15. 1. 1900 Melton Mowbray, Anglie Irma Széchényi (č. 5) 4. 4. Tereza Pallavicini 16. 9. 1846 Vídeň Alfons Pallavicini (č. 1) Pohřbena 19. 4. 1916 v mauzoleu. V roce 2013 byly zpopelněné ostatky pohřbeny na Horním hřbitově v Sándorfalvě v Maďarsku. Zemřela ve věku 69 let na zánět plic. 15. 4. 1916 Vídeň Gabriela z Fürstenbergu (č. 2) 5. (4.) Irma Széchényi 28. 6. 1855 Šoproň Koloman Széchényi z Sárvár-Felsövidéku 6. 10. 1824 Šoproň – 17. 1. 1914 Sopron 20. 6. 1876 Vídeň (kostel sv. Petra): Alexander Oswald Pallavicini (č. 6) Mrtvola byla balzamována a uložena do dvojité kovové rakve. Pohřbena 11. 10. 1932 v rodinném mauzoleu u Louky. V roce 2013 byly zpopelněné ostatky pohřbeny na Horním hřbitově v Sándorfalvě v Maďarsku. Dáma Řádu hvězdového kříže, palácová dáma. Zemřela ve věku 77 let na dnu a chronický zánět srdečního svalu.