Japonská invaze na Tchaj-wan probíhala v roce 1895 (29. května až 21. října). Jednalo se o konflikt mezi Japonským císařstvím a ozbrojenými silami republiky Formosa (Tchaj-wan). Po první čínsko-japonské válce, kterou říše Čching prohrála, postoupila Japonsku, v rámci Šimonosecké mírové smlouvy, ostrov Tchaj-wan a Pescadorské ostrovy. Japonci se vylodili poblíž Ťi-lungu na severním pobřeží Tchaj-wanu dne 29. května 1895. Během pětiměsíčního tažení dobyli ostrov až k městu Tchaj-nan. Postup japonských sil byl zpomalován partyzánskými aktivitami formosanských sil (společné pravidelné čínské jednotky a místní milice Hakka), ale nebyl zastaven. Japonské vítězství u Pa-kua-šanu odsoudilo místní síly k porážce. Kapitulace Tchai-nanu dne 21. října 1895 ukončila organizovaný odpor proti japonské okupaci i konec republiky a zahájila pět desetiletí japonské vlády na Tchaj-wanu.
Průběh invaze Po podpisu Šimonosecké mírové smlouvy, ostrov Tchaj-wan získalo podle mezinárodního práva Japonsko. Jeho vláda spěchala, protože byla zneklidněna děním na ostrově (vznik republiky Formosa) i možnou zahraniční intervencí. V květnu roku 1895 byl guvernérem Tchaj-wanu jmenován admirál Motonori Kabajama, který se se svým oddílem připojil k divizi prince Jošihisy Kitaširakawy a 29. května bylo zahájeno vylodění divize na severu ostrova. V této době tvořilo vojenské síly Republiky Tchaj-wan, včetně vojáků z Chu-nanu, z Kuang-tungu i tchajwanských milicí asi 50 000 až 100 000 mužů. Morálka vojáků byla nízká a jednotky byly nedisciplinované. Japonská vojska, jejichž cílem bylo hlavní město Tchaj-pej, za podpory bombardování, obsadila 6. června Ťi-lung. Poražení vojáci Hunanské armády i Kantonské jednotky ustupovali, drancovali vesnice a dopouštěli se násilí.
Město Tchaj-pej získaly japonské oddíly bez krveprolití. Předsunutá jednotka vstoupila dne 7. června do města, které otevřela pro další oddíly. Město Tamsui bylo obsazeno 9. června a 17. června Monotori Kabayama slavnostně zahájil svůj úřad guvernéra. Když vláda a vojsko vstoupily do Tchaj-peje, plánovaly, že za jeden měsíc bude pokořen střed i jih ostrova. Další boje však trvaly pět měsíců. Mnoho členů (i žen) kmene Hakka se přidalo do dobrovolnických jednotek a pod vedením Ťiang Šao-cua (姜紹祖), Sü Sianga (徐驤) a Wu Tchang-singa (吳湯興) bojovaly s Japonci od Tao-jüanu až po Čang-chua. vlevo|náhled|Princ Jošihisa Kitaširakawa a jeho štáb při japonského invazi. Japonské oddíly postupovaly směrem na jih a setkaly se se silným odporem místních milicí. Dne 19. června 1895 Japonce posílila sedmá smíšená brigáda. Generálporučík Tomonosuke Takajima byl na Tchaj-wan poslán jako zástupce guvernéra a také jako velitel jižní operace. Dne 22. června si podrobili opevněné město Sin-ču. Hakkánské milice se pokusily město dobít nazpět, ale zvítězila japonská palebná převaha. Dne 2. srpna dorazil princ Kitaširakawa Jošihisa a převzal velení. Dvě japonské brigády potlačily odpor na východě ostrova. Dne 13. srpna zaútočili v čele s princem Jošihisou na město Miao-li, které získali bez větších ztrát. Většina obyvatel města utekla do hor a milice se stáhli do okolí Tchaj-čungu. Japonské síly, po zastávce v Miao-li, začaly postupovat na jih. Dne 24. srpna 1895 obsadili vesnici Huludun (Feng-jüan) a následující den postupovali směrem k řece Dadu (大肚溪), na hranici mezi Tchaj-čungem a Čang-chua. Po několika dnech průzkumu a menších potyček se japonská armáda, která měla asi 15 000 mužů rozdělila. Levé křídlo překročilo řeku za tmy 27. srpna 1895 a ráno začal největší střet mezi oběma stranami, bitva u Pa-kua-šanu. Pravé křídlo japonské armády zůstalo zpočátku na severním břehu a snažilo se odlákat pozornost nepřítele zapalováním ohňů a střelbou, později se spojilo s levým křídlem. Odbojové jednotky marně ostřelovaly postupujícího nepřítele. Bitva patřila k největším, které se odehrály na ostrově a byla rozhodující pro japonskou invazi. Ukončila organizovaný odpor ve středním Tchaj-wanu. Wu Tang-sing byl zabit. Japonci poté snadno dobyli Čang-chua a pokračovali v postupu na jih. náhled|Vylodění japonských sil na ostrově 11. října 1895 Celkový počet tchajwanských obyvatel, kteří padli v odboji byl odhadován na 14 000 osob. Do té doby vedli domorodí obyvatelé a imigranti, kteří již považovali Tchaj-wan za „pohřebiště svých předků“, často spory. Vůči společnému nepříteli se však sjednotily etnické skupiny Hakka, Fu-ťien, Čang-čou a Čchüan-čou.
Boje pro tchajwanskou republiku probíhaly nepříznivě, proto prezident Liou Yung-fua dne 10. října 1895 nabídl japonské straně mírové rozhovory. Byl však velitelem Takajimou odmítnut a 19. října se nalodil na anglický parník uprchl z ostrova. Poté, co prezident odešel, ztratili obyvatelé Tchaj-wanu ústřední vedení a Tchajwanská demokratická republika se zhroutila. Místní obyvatelé však nadále bojovali proti okupantům. Japonské síly vstoupily do města Tai-nan dne 21. října 1895 s anglickým misionářem Thomasem Barclayem, aby bylo zabráněno krveprolití. Guvernér Kabayama oznámil nejvyššímu velení v Japonsku, že celý ostrov Tchaj-wan je již pod kontrolou.
Zbytky sil domobrany se stáhly do hor a formou partyzánské války napadaly dalších dvacet let japonské síly na ostrově.
Odkazy Reference
Související články Japonský Tchaj-wan Republika Tchaj-wan
Externí odkazy
Kategorie:Události na Tchaj-wanu Kategorie:Války Japonska