náhled|Průtah silnice I/4 přes náměstí Svobody ve Volyni náhled|Průtah silnice I/35 Turnovem náhled|Průjezdní úsek silnice III/11438 v Kosově Hoře Průjezdní úsek dálnice nebo silnice (hovorově průtahRoman Kočí: Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcí vyhláškou a vzory správních rozhodnutí, 7. aktualizované vydání, Leges, září 2001, ISBN 978-80-7502-534-0, str. 45) je úsek dálnice nebo silnice, který vede zastavěným nebo zastavitelným územím obce. Pro takové úseky platí mírně odlišný právní režim než pro úseky dálnic a silnic ve volné krajině, ale také odlišný než pro místní komunikace. Chodníky, zábradlí, veřejné osvětlení ani světelná signalizační zařízení v takových úsecích nejsou z právního hlediska součástmi ani příslušenstvím silnice nebo dálnice.
Právní úprava průjezdních úseků v Česku Vymezení průjezdních úseků V České republice pojem průjezdních úseků dálnic a silnic zavádí § 8 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zastavěným nebo zastavitelným územím může dálnice nebo silnice vést, pokud se tím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím. Není-li hranice území zastavěného nebo zastavitelného obsažena ve schválené územně plánovací dokumentaci, určí hranici souvislého zastavění pro tento účel podle stavebně technických podmínek území příslušný stavební úřad na návrh příslušného silničního správního úřadu a po předchozím projednání s obcí, o jejíž území jde. Stavebně technické podmínky pro určování hranic průjezdního úseku stanoví prováděcí předpis, a to § 4 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Podle něj vychází stavební úřad ze skutečného stavu souvislého zastavění podél komunikace, přičemž stavební mezery až do 200 m nepřerušují zpravidla souvislé zastavění. Vyhláška výslovně stanoví, že umístění dopravní značky označující obec nebo konec obce nemusí být totožné s hranicí průjezdního úseku dálnice nebo silnice. Je diskutabilní, zda vymezení hranice souvislého zastavění pro tento účel se provádí v rámci správního řízení, nebo jen neformálním přípisem. Na jednu stranu toto určení má dopad na práva a povinnosti, na druhou stranu je autorem komentáře k zákonu zpochybňována procesní subjektivita silničních správních úřadů nižších stupňů.
Těleso průjezdního úseku silnice je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v úsecích mimo zastavěné území. Šířka průjezdního úseku dálnice nebo průjezdního úseku silnice celništěm na hraničním přechodu odpovídá šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků dálnice nebo silnice. (§ 11 odst. 3 a 4 zákona č. 13/1997 Sb.)
V průjezdním úseku dálnice nebo silnice se liší zákonné vymezená součástí a příslušenství pozemní komunikace. V průjezdním úseku jejich součástí nejsou zábradlí a obdobná zařízení (s výjimkou těch, které jsou součástí mostu nebo zdi), dále zábradlí, řetězy a jiná zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce, veřejné osvětlení a světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu. (§ 14 odst. 1 zákona 13/1997 Sb.)
Chodníky podél průjezdního úseku silnice tedy zpravidla jsou samostatnými místními komunikacemi, přičemž zábradlí, veřejné osvětlení a světelná signalizační zařízení k řízení provozu na průjezdním úseku silnice jsou zpravidla rovněž vlastnictvím obce.
Technická a právní specifika Vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice (podobně jako u místní komunikace) v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace. (§ 35 odst. 3 zák. 13/1997 Sb.) V případě úseků silnic a dálnic mimo zastavěné území vlastníci přilehlých pozemků takovou povinnost nemají, protože se počítá s umístěním těchto zařízení na silničním pozemku. V případě průjezdních úseků silnic se oproti úsekům mimo zastavěné území také liší pravidla pro podélné umístění inženýrských sítí a jiných vedení na silničí pozemek; v nezbytných případech je přípustné i umístění těchto vedení pod vozovkou, krajnicí nebo středním dělicím pásem, (§ 36 odst. 4 zákona 13/1997 Sb.)
Zastávky osobní linkové dopravy, čerpací stanice pohonných hmot, motely, motoresty, parkoviště, odpočívky apod. se k silnicím úrovňově připojují přednostně přednostně na jejich průjezdních úsecích (§ 13 vyhl. 104/1997 Sb.).
Dočasný zákaz stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. na průjezdním úseku silnice může být stanoven podobně jako na místních komunikacích, avšak zpravidla o nich rozhoduje jiný silniční správní úřad.
Podle § 13 písm. d) zákona o pozemních komunikacích je silniční vegetace příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. Z tohoto ustanovení byly původně vyloučeny průjezdní úseky silnic, s účinností od 31. 12. 2015 však byla tato výluka novelou č. 268/2015 Sb. na základě nálezu ústavního soudu zrušena. Právní doktrína a nejvyšší soudy dospěly k tomu, že je patrně třeba vykládat termíny součást a příslušenství v zákoně o pozemních komunikacích odlišně, než jak to činí soukromoprávní kodex, tj. stanoví-li zákon o pozemních komunikacích, že je něco součástí či příslušenstvím stavby pozemní komunikace, znamená to přinejmenším povinnost vlastníka komunikace o danou věc pečovat, a to bez ohledu na to, kdo ji vlastní. V roce 2015 Nejvyšší správní soud došel k závěru, že není namístě, aby se o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice staral vlastník silnice, ale měla by to dělat spíše obec, jež se má v rámci samosprávy starat o veřejnou zeleň, bez ohledu na to, na čím pozemku roste. Ústavní soud rozsudek zrušil a nálezem rozhodl, že v první řadě má za silniční vegetaci odpovídat vlastník pozemku, na němž vegetace roste, a v těch místech, kde je silniční vegetace označována za příslušenství silnice, se má o stav silniční vegetace starat vlastník silnice. Po tomto nálezu bylo následně novelou č. 268/2015 Sb. zákona o pozemních komunikacích s účinností od 31. 12. 2015 stanoveno, že silniční vegetace je příslušenstvím nejen silnice, ale též průjezdního úseku silnice.Tomáš Hrstka: Trable s odpovědností za silniční vegetaci, OF 1/2018, Deník veřejné správy, 12. 4. 2018
Údržba Ve vztahu k zimní údržbě se u průjezdních úseků silnic počítá i se zajištěním schůdnosti, zatímco v úsecích ve volné krajině pouze se zajištěním sjízdnosti (§ 26 a § 27 odst. 3 zák. 13/1997 Sb., § 41 vyhlášky 104/1997 Sb.). Zajišťování sjízdnosti čištěním se v průjezdních úsecích silnic a dálnic zajišťuje ve stejném režimu a lhůtách jako v přilehlých úsecích mimo zastavěné území (§ 47 odst. 2 vyhl. 104/1997 Sb.). Při mimořádném spadu sněhu se v průjezdních úsecích silnic sníh nejen shrnuje k okraji chodníku, ale – podobně jako na místních komunikacích – dle možnosti i odváží (příl. č. 7 k vyhl. 104/1997 Sb.).
Problémem může být ve větších městech efektivní výkon a sladění zimní údržby komunikací, pokud ji v rámci města na různých kategoriích a třídách komunikací zajišťují různé subjekty. Podobné problémy vznikají při zajišťování oprav, investiční výstavby, uzavírek apod., kdy je nutné koordinovat více správců a také více orgánů státní správy. Roman Kočí, autor právních publikací z oblasti silniční dopravy a vedoucí odboru dopravy na magistrátu města Plzně, vyjádřil ve svém komentáři k zákonu názor, že do budoucna zřejmě nebude jiného vhodnějšího východiska než ve velkých statutárních městech průjezdní úseky silnic zrušit, resp. převést do kategorie místních komunikací.
V souvislosti s přípravou nového silničního zákona (vyšel pod číslem 13/1997 Sb.) vláda České republiky 16. srpna 1995 přijala usnesení č. 455 k návrhu řešení správy a financování správy a údržby silnic na území měst. Toto usnesení pak změnila usnesením č. 511 z 10. října 1996. Tímto zněním vláda souhlasila s převedením 709 km silnic do sítě místních komunikací a jejich převodem do vlastnictví měst a s převedením 1006 km (v původním usnesení 1190 km, z toho 229 km na území hl. m. Prahy) silnic z vlastnictví měst do vlastnictví státu. V Praze bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ČR čj. 26843/1997-120 ze dne 23. 12. 1997 407 km silnic překategorizováno na místní komunikace, což souvisí i s tím, že hlavní město Praha je zároveň obcí i krajem. V některých mapách jsou však tyto úseky i nadále označovány číslem navazující silnice, zpravidla jde o místní komunikace dočasně plnící funkci silnice.
Veřejné osvětlení průjezdních úseků Obecně se sice předpokládá veřejné osvětlení zastavěného území obcí a provozování veřejného osvětlení podle § 35 zákona o obcích spadá do samostatné působnosti obcí, avšak obecně žádný platný právní předpis obcím přímo neukládá povinnost zavést a provozovat na jejich území veřejné osvětleníVeřejné osvětlení v obci - je povinností obce?, autor odpovědi neuveden, web Bezplatná právní poradna, 10. 7. 2014 – taková povinnost bývá nanejvýš nepřímo hypoteticky odvozována z obecnějších zásad, například z obecné prevenční povinnosti podle občanského zákoníku (podle níž je každý povinen si počínat tak, aby nevznikaly škody na životě, zdraví osob, majetku a životním prostředí) nebo ze zákonné objektivní odpovědnosti obce za škodu vzniklou následkem závady ve schůdnosti (§ 26 odst. 6 a 7 zákona o pozemních komunikacích).Veřejné osvětlení a obec pod lupou zákona, Světlo – časopis pro světlo a osvětlování, 12. 12. 2013, autor: JUDr. Tomáš Sequens, JUDr. Petra Nováková, Ph.D., JUDr. Richard Hamran, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o. Obdobně nemají takovou povinnost přímo stanovenu ani vlastníci účelových komunikací.
Jedinou explicitní povinnost veřejného osvětlení stanoví § 25 prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích, kde se mimo jiné stanoví: „Dálnice a silnice se vždy osvětlují v zastavěném území obcí“. Tato povinnost náleží vlastníku komunikace (státu, kraji), který však v těchto úsecích nemusí být zároveň vlastníkem osvětlení (to v průjezdních úsecích silnic není součástí ani příslušenstvím pozemní komunikace), což může vést k názoru, že by obec (či jiný vlastník osvětlení) mohla od kraje (jako vlastníka komunikace) žádat náhradu nákladů. Je však na volbě a odpovědnosti vlastníka komunikace, jakým způsobem osvětlení komunikace zajistí – může to být též například zřízením vlastního osvětlení nebo odkoupením či pronájmem obecního osvětlení nebo dohodou o spolupráci s možnou úhradou nákladů. Pro místní komunikace povinnost osvětlení stanovena není.
Průtahy versus obchvaty