Pavel III. Antonín kníže Esterházy z Galanty (maďarsky Herceg galántai Esterházy Pál III Antal, německy Paul III. Anton, Fürst Esterházy de Galantha, 10. května 1786 Vídeň – 21. května 1866 Řezno) byl uherský šlechtic, politik a diplomat, působící ve službách rakouských Habsburků.

Život vlevo|náhled| Kníže Pavel III. Antonín Esterházy na dobové litografii Pavel III. Antonín se narodil ve Vídni 10. května 1786 jako syn knížete Mikuláše II. Esterházyho a jeho manželky, lichtenštejnské princezny Marie Josefy Ermenegildy, byl tedy vnukem panujícího knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna.

Svou kariéru zahájil u rakouského dvora. Jako císařský pokladník dokázal utkat zásadní pouta s nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. Mezi nimi navázal výborné vztahy s knížetem Klemensem Václavem z Metternichu a s ministerským předsedou knížetem Felixem ze Schwarzenbergu. Coby císařský velvyslanec v Nizozemsku a poté ve Velké Británii získal značné zkušenosti v oblasti mezinárodní diplomacie.

V roce 1833, po smrti svého otce Mikuláše II., jej vystřídal v čele rodiny Esterházyů.

Svým maďarským krajanů přislíbil, že se stane císařským vyslancem v Uhrách a podpoří získání nezávislosti na Vídni, avšak až do roku 1842 zůstával ve funkci velvyslance v Londýně.

Po návratu do Vídně se skutečně stal ministrem pro uherské záležitosti a byl propagátorem národní věci, nicméně protihabsburské klima v zemi bylo stále silnější a nekontrolovatelné i pro Esterházyho. Když nepokoje v roce 1848 propukly také v Uhrách, stál kníže před velkým dilematem, zda pomoci Maďarům, nebo setrvat na straně císaře.

Rozhodl se zůstat loajální a nadnárodní myšlence, a jako mnozí jeho předchůdci zachovat věrnost panovníkovi. Následně byl uvolněn z funkce uherského ministra a v dalších letech byl nucen žít mimo Maďarsko.

Ani rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 nepřineslo kýžený efekt a Pavel III. Antonín zůstal i nadále ve Vídni.

Krátce před jeho smrtí se finanční situace rodiny stala velmi vážnou, protože on sám nebyl schopen splácet dluhy, které zanechali jeho předchůdci. Do situace se vložil císař František Josef a v roce 1865 převzal všechny majetky Esterházyů až do roku 1898, kdy se rodině podařilo splatit dluh u státu.

Kníže Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty zemřel 21. května 1866 v bavorském Řezně. Byl pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Eisenstadtu.

Po jeho smrti jej vystřídal syn Mikuláš III. Antonín.

Manželství a děti V červnu 1912 se v Řezně oženil s princeznou Marií Terezií z Thurn-Taxisu (1794–1874). Z manželství vzešly tři děti: 1. Marie Terezie (27. 5. 1813 Řezno – 14. 5. 1894 Veselí nad Moravou) ⚭ (14. 2. 1833 Vídeň) hrabě Bedřich Chorinský (5. 4. 1802 Veselí nad Moravou – 6. 11. 1861 Benátky) 2. Terezie Rosa (12. 7. 1815 Vídeň – 28. 2. 1894 tamtéž) ⚭ (24. 5. 1837 Vídeň) hrabě Karel z Cavriani (8. 7. 1803 Seibersdorf – 23. 7. 1870 tamtéž) 3. Mikuláš III. Antonín, 9. kníže Esterházy z Galanty (25. 6. 1817 Řezno – 28. 1. 1894 Vídeň) ⚭ (8. 2. 1842 Londýn) Lady Sarah Child-Villiers (12. 8. 1822 Londýn – 17. 11. 1853 Torquay)

Vývod z předků

Odkazy Reference

Externí odkazy

Rodokmen knížecí linie rodu Esterházyů

Kategorie:Esterházyové Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Maďaři podle činnosti Kategorie:Úmrtí 21. května Kategorie:Úmrtí v roce 1866 Kategorie:Úmrtí v Řezně Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Narození v roce 1786 Kategorie:Narození 10. května Kategorie:Muži Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Pohřbení v Eisenstadtu Kategorie:Uherští šlechtici