Bořivoj Žufan (11. ledna 1904 Praha – 3. března 1942 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v nemocnici Milosrdných sester na Malé Straně, sign. MS Z8, s. 89) byl český akademický malíř, žák krajinářské speciálky prof. Otakara Nejedlého.
Život Bořivoj Žufan pocházel ze skromných poměrů, jeho otec, dělník z dílen ČSD, předčasně zemřel po pracovním úrazu. V letech 1921–1924 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Vratislava Brunnera a Josefa Schussera, v letech 1924–1928 na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské speciálce prof. Otakara Nejedlého, v letech 1933–1934 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru sochaře Karla Dvořáka. V letech 1938–1939 i Univerzitu Karlovu, Lékařskou fakultu.
V rámci Výroční výstavy žákovských prací Akademie obdržel ve školních letech 1924/25 a 1926/27 II. cenu v ateliéru prof. O. Nejedlého. V r. 1926 byl oceněn Buquoyovou nadací. Krátce vystavoval se svými spolužáky Bohumírem Dvorským a Aloisem Fišárkem s Moravskoslezským sdružením výtvarných umělců (od r. 1927).
V letech 1927–1929 maloval s dřívějším spolužákem z Akademie Janem Slavíčkem v Rybné nad Zdobnicí, v roce 1933 s Vincencem Benešem v Písku a v roce 1935 s Václavem Špálou ve Vlašimi. Byl přítelem malíře Miloslava Holého, který se Žufanem jezdil malovat ke Chlumci nad Cidlinou a dále k Orlickým horám. Opakovaně maluje v Tučapech u Soběslavi a v Polabí u Přelouče.
V letech 1935–1938 žil v Domažlicích u své sestry, profesorky domažlického gymnázia Libuše Žufanové. Od roku 1935 trpěl chronickými bolestmi hlavy, které způsobovalo onemocnění čelních dutin. Operace a ani její pozdější opakování neměly pozitivní účinek. Roku 1938 složil jako externí žák maturitu a dal se zapsat na medicínu, kterou studoval až do zavření vysokých škol nacisty.
Zemřel dva měsíce po svých osmatřicetinách. Je pochován na Olšanech, na hrobě umístěna mramorová socha Břetislava Bendy s názvem Smutek. Byl členem SVU Mánes, se kterým pravidelně vystavoval doma i v zahraničí od r. 1929 (člen od r. 1931) a který mu uspořádal posmrtnou výstavu na konci roku 1942. Na pražském domě Maiselova 76/12 byla v r. 1969 instalována pamětní deska od J. Malejovského, která byla později snesena.
Dílo Raná tvorba Bořivoje Žufana byla ovlivněna francouzským malířem Camille Corotem (např. Krajina s oráčem) a tvorbou prof. Otakara Nejedlého z poloviny dvacátých let (např. Cesta v polích a Alej se starými stromy). Společně s první generací žáků prof. Otakara Nejedlého (Jan Slavíček, Josef Hubáček, Bohumír Dvorský, Josef Olexa, Josef Vacke, Květoslav Endrýs, Vladimír Hroch a Alois Fišárek) postupně překonal neoklasicistní východiska své tvorby na zahraničních výjezdech speciálky na místa Cagnes sur Mer (1925), Cap d’Antibes (1926) a Suartello u Ajaccia (1928). Zlatá Praha (časopis) postupně reprodukovala jeho obrazy Z francouzské Riviéry (Cagnes Sur Mer) (21. 1. 1926) a Finosello par Ajaccio (Korsika) (5. 7. 1928).
Po ukončení studia maloval nádherné fauvistické obrazy společně s Janem Slavíčkem. Dokladem jejich společně prožívané tvorby je obraz Z Německé Rybné, který maloval ze stejného místa i Jan Slavíček (v majetku GHMP Praha). Jeho výtvarný názor ovlivnili i jeho starší kolegové z Mánesa, zejména Václav Špála a Vincenc Beneš (např. obraz Na kraji lesa). Jar. Pečírka výstižně hodnotí: "Maloval krajiny a postavy, prosycené slunečním světlem a nasycené barvou, kypící a prudce planoucí." V portrétní a figurální tvorbě lze nalézt jak polohu fauvistickou (např. Sedící dívka), tak i více expresionistickou (např. Sedící žena). Na počátku 30. let se začal pravidelně věnovat malbě akvarelem, a to i ve větších formátech. Tato technika vyhovovala jeho spontánní a vnitřně neklidné povaze. Prohlašoval "Maluji jaksi prudce, olej mne zdržuje." O. Mrkvička charakterizoval jeho přístup: "Žufan zmocňoval se viděného světa spíše instinktem, chtěl skutečnost, která jej zaujala, uchopit naráz, aby svému dojmu zachoval všechnu čerstvost." Mistrovským dílem je obraz Na samotě u lesa (původně sbírka JUDr. Emila Freunda), kde se mu podařilo lehkost a spontánnost akvarelu přenést do velkoformátového oleje. Mezi jeho nejlepší věci patří olej s kompozicí stojící postavy malíře v zahradě Malíř (z r. 1935) reprodukovaný ve Volných směrech v následujícím roce. Maloval na suchý silně nakřídovaný podklad uvolněnými tahy štětcem. Výrazně expresivnější pojetí jeho tvorby dobře reprezentuje obraz Cesta u Tučap (z r. 1936). Zřejmě o něco později je malována krajina Z Polabí, ve které již opouští náznaky geometrizace a zcela uvolněný rukopis mu umožňuje komponovat koňský povoz jako přirozenou součást krajiny. V Domažlicích v letech 1935 až 1938 maloval většinou květinová zátiší, sestru v pokoji nebo portréty známých – zpravidla z okruhu domažlického gymnázia. V době studia medicíny maloval varianty obrazu Pitva. V závěru života maloval v Chroustovicích u spolužáka malíře Josefa Haška, kde namaloval rozměrný a vynikající akvarel (temperu?) V zahradě.
A. Birnbaumová v reakci na jeho posmrtnou výstavu napsala: "Byl-li malířem chvíle inspirační a spontánního zaujetí, pak ho činí souřadným genium, že jeho obrazy jen působí tímto způsobem, aniž jimi ve skutečnosti jsou. Neboť inteligence stavby, sladění barev, smělost rukopisu, to vše koření v inteligenci pracovního úsilí, které se nemohlo a nikdy neuspokojilo pouhým smyslovým zaujetím."
Samostatné výstavy 1938 – Bořivoj Žufan, Dolní Újezd 1940 – Bořivoj Žufan, Hořany u Loun 1942 – Posmrtná výstava Bořivoje Žufana, Mánes, Praha 1947 – Bořivoj Žufan: Obrazy, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1962 – Bořivoj Žufan: Výstava k dvacátému výročí autorovy smrti, Dům umění města Brna, Brno 1962 – Bořivoj Žufan, Dům umění, Ostrava 1964 – Bořivoj Žufan 1904–1942: Výběr z díla, Městská knihovna Praha, Praha 1967 – Bořivoj Žufan 1904–1942: Obrazy, Výstavní síň Městského muzea a knihovny Čáslav, Čáslav 1975 – Bořivoj Žufan: Výběr z díla, Galerie Václava Špály, Praha 1984 – Bořivoj Žufan: Obrazy, akvarely, Letohrádek Ostrov, Ostrov
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze, např. obrazy Zátiší se stolkem, Malíř a Sestra u okna Moravská galerie v Brně, např. akvarely Mýtina a Kytice Galerie hlavního města Prahy, např. obrazy Krajina s oráčem, Sedící dívka a Štíty domů Západočeská galerie v Plzni, např. obrazy Pohřeb, Kvetoucí katus a Podzimní krajina Oblastní galerie v Liberci, např. obrazy Z Korsiky, Žena se zátiším a Dvorec v zimě Galerie výtvarného umění v Ostravě, např. obrazy Krajina od Blanice a V zahradě Galerie výtvarného umění v Chebu, obraz V ateliéru Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, akvarel U Ležáků Galerie Středočeského kraje, obraz Děvčátko v červených šatech
Galerie
Odkazy Reference
Literatura Birnbaumová, Alžběta: Posmrtná výstava Bořivoje Žufana… Salon, roč. 21, č. 12, s. 20, 15. 12. 1942. Fišárek, Alois: Proslov při otevření posmrtné výstavy Bořivoje Žufana. Volné směry, 1942-44, roč. 38, č. 1, s. 59. Hasalová, Věra: Bořivoj Žufan. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Nové prameny, 1957. Mrázová, Marie: Bořivoj Žufan, Praha, Galerie hl. m. Prahy, 1975 (katalog). Mrkvička, Otakar: Žufanova umělecká pozůstalost. Lidové noviny, roč. 50, č. 590, 25. 11. 1942. Pečírka, Jaromír: Posmrtná výstava B. Žufana v Mánesu. Pestrý den, roč. 17, č. 48, 28. 11. 1942. Štech, V. V.: Vzpomínka na Bořivoje Žufana. Výtvarná práce, 1954, roč. 2, č. 1, s. 5. Válek, Vojta: Zátiší s malířem. Lidové noviny, roč. 50, č. 563, 9. 11. 1942. Bořivoj Žufan, 15 barevných reprodukcí, Národní práce, 1944.
Externí odkazy
Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Žáci Otakara Nejedlého Kategorie:Absolventi 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Narození 11. ledna Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 3. března Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži