Jan z Jeřeně, také Ioannes de Jersen nebo Johannes de Yersen (̈* před 1340 – 15. května 1395 Praha), byl český římskokatolický kněz, právník, kanovník pražské kapituly a donátor nejstarší české gotické deskové malby epitafu.

Život vlevo|upright=0.8|náhled|Epitaf Jana z Jeřeně: Sedící Madona, 1395 (Národní galerie v Praze, inv. č. O 11676) Pocházel z urozeného rodu pánů z Jeřeně, kteří obývali tvrz v Jeřeni a panství v okolí Valče na Karlovarsku. Jan absolvoval studia filozofie a obojího práva na univerzitách v Bologni a v Padově. Roku 1366 se stal plebánem v Mašťově, 15. května 1378 obdržel papežskou provizi na kanovnickou prebendu v Praze, roku 1382 se stal plebánem v Liticích a v letech 1386–1395 byl arcijáhnem hradeckým. Kromě toho byl kanovníkem kapituly v Opolí. Svou právnickou kvalifikaci využíval například roku 1390, kdy jako subdelegovaný soudce hájil zájmy Vyšehradské kapituly. František BENEŠ, Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské, I. – Listiny (1088) – 1879, Inventáře SÚA, Praha 1963, sign. AKvš 279

Byl pohřben v kapli svatého Šimona a Judy (dnes sv. Kříže) v pražské katedrále. Jeho hrob se nedochoval, pravděpodobně zanikl při předláždění podlah katedrály na konci 19. století.

Epitaf náhled|Epitaf Jana z Jeřeně: Sv. Bartoloměj a sv. Tomáš, 1395 (Národní galerie v Praze, inv. č. O 1268) Jan z Jeřeně se proslavil objednávkou svého epitafu. Je to nejstarší český malovaný epitaf, stěžejní dílo gotické deskové malby českého krásného slohu.Čechy a střední Evropa 1200–1550. Jiří Fajt a Štěpánka Chlumská (editoři). Praha : Národní galerie. 2006, s.48-49, 143. Z původního triptychu či polyptychu se dochovaly jen dvě malované desky. Skládací archu s Pannou Marií, apoštoly a s vlastní klečící postavou si Jan z Jeřeně objednal jako oltářní retábl pro kapli sv. Šimona a Judy, a to u anonymního pražského dvorského malíře, následovníka či spolupracovníka slavného Mistra Třeboňského oltáře. Stylově se shoduje s votivní deskou z Dubečka, podle které historikové umění usuzují na jediného autora. Obrazy jsou namalovány temperou na dřevěné (lipové) desce, potažené jemným lněným plátnem a našepsované bílým křídovým podkladem.

První deska o rozměrech 65,5 cm x 49,5 cm zobrazuje stojící apoštoly sv. Bartoloměje a sv. Tomáše. V pásu pod malbou je část latinského nápisu gotickým písmem s abreviaturami, který uvádí údaje o Janově vzdělání, zaměstnání, přesné datum a místo pohřbení: [Anno domini millesimo quadracentessimo] nonagessimo quinto in illa sil[la]ba Zoph obiit [dominus… Johannes de] /Jerzen licen[ciatus] in decret[orum] Canonicus p[ra]gen[sis] et opolien[sis] et… / [in] [cap]ella s. Symonis et Judae in eccl[es]ia p[ra]gen[sis]…/sepultus [est]. („Léta Páně třináctistého devadesátého pátého 15. květnaDoslova „na onu slabiku Soph“, která v latinském cisiojanu vyznačovala svátek sv. Žofie Římské, připadající na 15. května zesnul pan Jan z Jeřeně, licenciát práva, kanovník pražský a opolský a... v kapli sv. Šimona a Judy v pražské katedrále byl pochován“.)

Na druhé desce o rozměrech výška 62 x 36 cm je vyobrazena trůnící Madona s královskou korunou na hlavě a s dítětem Ježíšem, stojícím na jejích kolenou; nabízí dítě k adoraci. Pozadí obrazu nebylo dokončeno: koruna je pouze vytečkována, brokátový závěs za madonou je proveden jen ve vzorku mezi její levou tváří a ramenem, a mezi prsty Ježíškovy levé ruky. Chybějící začátek a konec nápisu na desce s apoštoly svědčí pro pokračování na střední (nedochované) desce s objednavatelem a jeho patronem, pravděpodobně apoštolem Janem Evangelistou.

Osudy epitafu Epitaf se z katedrály ztratil v blíže neurčené době mezi léty 1541–1820. Madona byla získána ze soukromé sbírky ve Vídni prostřednictvím tamního starožitnictví v roce 1968, její formát je druhotně zmenšený. Apoštoly zakoupila Národní galerie v Praze již v roce 1921 z Kaiser-Friedrich-Musea v Berlíně.FAJT-CHLUMSKÁ 2006, s. 143. Oba obrazy byly znovu spojeny až ve sbírkách NG v letech 1970–71, NG, reprodukce 1NG, reprodukce 2 díky badatelské práci a spolupráci historiků umění Gerharda Schmidta a především Jaroslava Pešiny.PEŠINA 1970, 1971, 1984

Odkazy

Reference

Literatura Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum, aliorumque prelatorum.... Praha 1912, s. 49 FAJT Jiří, CHLUMSKÁ Štěpánka: Čechy a střední Evropa 1200-1550. Dlouhodobá expozice sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Praha : Národní galerie. 2006, s.48-49, 143. Jaroslav PEŠINA, in: České umění gotické 1350-1520, kapitola Desková malba, Praha 1970, s. 202-243 Jaroslav PEŠINA, Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984, s. 384-385, pozn. 78

Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Kanovníci svatovítské kapituly Kategorie:Narození ve 14. století Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Úmrtí 15. května Kategorie:Úmrtí v roce 1395 Kategorie:Muži