Autoritarismus nebo autoritářský režim je forma vlády, která se vyznačuje silnou centralizovanou mocí, jež omezuje práva lidí zasahovat do politiky. Jednotlivé svobody jsou podřízeny státu a neexistuje ústavní odpovědnost vládců. Autoritářský systém se obvykle charakterizuje těmito rysy: omezený politický pluralismus, zakládání své legitimity na emocích, minimální sociální mobilizace a neformálně definovaná výkonná moc s často malými a měnícími se pravomocemi.
Definice Oproti režimu totalitnímu je zde nahrazena ideologie za mentalitu. Je třeba rozlišovat autoritu, která se opírá o legitimitu a moc, tudíž vychází zdola od lidu, od autoritarismu, který vládne shora.
Dodnes nejpoužívanější definici vytvořil španělský sociolog a politolog Juan José Linz v šedesátých letech dvacátého století. Ten autoritarismus klasifikoval jako „politický systém s omezeným neodpovědným politickým pluralismem, který nemá vypracovanou vůdčí ideologii, ale zato výraznou mentalitu, vyznačuje se absencí intenzivní a extenzivní politické mobilizace (s výjimkou některých etap svého vývoje) a vůdce nebo malá skupina disponují mocí, která formálně má nejasně vymezené, avšak snadno předvídatelné hranice“.
Charakteristika Autoritářské státy se vyznačují nízkou mírou ideologizace. Autoritarismus se nesnaží podsouvat občanům jedinou správnou ideologii. Pokud nějaká ideologie existuje, není hluboce propracována, a tak ani po občanech nebývá vyžadována její neustálá demonstrace. Neexistuje jedna masová politická strana a nedochází ke splývání strany a státních institucí. Nelpí na stranické oddanosti, či jiných projevech politické mobilizace. Dokonce lze hovořit o její plné absenci. Nejvýraznějším rysem autoritarismu je limitovaný pluralismus. Režim se nesnaží o ovládnutí soukromého života svých občanů a připouští existenci nestátních organizací a institucí jako jsou církve či univerzity, které mohou mít politický přesah. Taktéž sféře soukromého podnikání je ponechána poměrná svoboda. Neznamená to ovšem, že režim nevyžaduje loajálnost. Významným znakem autoritářských režimů je orientace do sebe, soustředí se pouze na svou vlastní politickou moc a nesnaží se o expanzi do jiných zemí. Monopolu politické moci se obvykle dosahuje vyloučením mas z politiky. Důležitý pojem pro autoritarismus je autoritativní mentalita (= způsob myšlení a cítění, emocionálního rázu). Existuje několik druhů mentalit: úřednická, vojenská, církevní. Koncept je úzce spojen se symbolikou, se kterou režim efektivně komunikuje. „Vynalézají rozmanité cesty ve způsobech spojení mezi symbolem a společenskou realitou, kdy symbol realitu nezřídka nahrazuje či posléze vytváří.“
Typy autoritativních režimů Merkel, který navazuje na J. Linze, rozlišuje následujících devět typů autoritativních režimů: Komunistické autoritativní režimy – reálnou moc komunistického autoritativního režimu drží strana. Režim připouští minimální pluralismus. Typickým příkladem je komunistický režim v polské či maďarské podobě a stalinské éře Sovětského svazu
Fašistické autoritativní režimy – ačkoli existuje stranická moc, reálnou moc drží vůdce. Od totalitních forem se tento typ liší nedokonalostí, nedotažeností charakteristických rysů. Typickým příkladem je fašistická moc v Chorvatsku (1941–1945), Rumunsku (1940–1944), na Slovensku (1939–1945) a na počátku Mussoliniho vlády v Itálii
Militaristické režimy – důraz je kladen na patriotismus, národní bezpečnost, klid a pořádek. Hlavní úkol režimu je modernizace země. W. Merkel rozlišuje dva typy militaristického režimu: byrokraticko-militaristický, kde vládne junta necharakteristických vojáků (Latinská Amerika v 60. a 70. letech 20. století, Thajsko mezi lety 1958–1988, Jižní Korea v letech 1961–1988), a militaristicko-vůdcovský, kde moc drží vojenský vůdce (Frankův režim ve Španělsku, Ghana v letech 1981–1992, Paraguay pod vládou Alfreda Stroessnera atd.) Organicko-etatistické autoritativní režimy – tento model chce zajistit institucionalizovanou reprezentaci různorodých zájmů moderních společností. Základní myšlenkou je předpoklad, že lidé jsou přirozeně členy různých sociálních skupin (zaměstnání, univerzity, farnosti, obce atd.), jež stojí v kontrastu k uměle vytvářeným velkým skupinám (například politickým stranám). Ty totiž nanejvýš rozdělují lidi, a to i na nejnižší úrovni a předpokládají existenci profesionálních politiků a stranických aparátů odtržených od všedního života. Organický etatismus se zaváděl např. v Salazarově Portugalsku (1926–1938), Dollfusově a Schuschniggově Rakousku (1934–1938), ale i ve Frankově Španělsku a Mussoliniho Itálii Rasistické autoritativní režimy – předpokládají trvalou a právně ukotvenou politickou dominanci menšinové rasy či etnické skupiny nad skupinou většinovou. Uvnitř privilegované skupiny jsou dodržovány základní demokratické principy. Příkladem je Jihoafrická republika v období apartheidu Modernizační autoritativní režimy – tento typ je vyčleněný z byrokraticko-militaristického režimu, který je nastolen za účelem modernizace neindustriální a tradiční společnosti.Příkladem je Pinochetova Chile, Násirův Egypt či Perónova Argentina Teokratické autoritativní režimy – reálná moc je v rukou náboženské autority. Mají silný sklon k totalitarismu. Příkladem je Tibet v období 1911–1950 Dynastické (královské, monarchistické) autoritativní režimy – stojí na dynastickém principu. Jedná se především o absolutistické monarchie. Neexistují volby, nemají ústavu a exekutivní i legislativní moc je v rukou krále. Dnes je najdeme v šejkovských zemích Perského zálivu, v Saúdské Arábii nebo v době středověkých evropských království Sultanistické autoritativní režimy – sultánova moc není ničím omezena. Režim manipuluje se symboly, neexistuje vláda zákona a setkáváme se s nízkou mírou institucionalizace. Mezi sultanistické režimy patří Haiti pod Duvalierem, Severní Korea pod Kim Ir Senem či Filipíny pod Marcosem
Příklady států považovaných za autoritářské náhled|Autoritářská komunistická strana Číny náhled|Salmán bin Abd al-Azíz, král Saúdské Arábie Ázerbájdžán – mívá autoritářské tendence, od 2003 Bahrajn – islámská monarchie, od 1743 Bělorusko – Lukašenkův sám sebou popsaný autoritářský systém, od 1994 Čínská lidová republika – komunistický autoritářský stát, od 1949 Egypt – autoritářský režim pod Husní Mubárakem a poté Abd as-Sísím, od 1981 Írán – kombinuje sklon k totalitarismu s omezeným pluralismem, od 1981 Jordánsko – od 1946 Kazachstán – od 1991 Kambodža – pod Rudými Khmery a Hun Sen, od 1985 Kamerun – od 1982 Kuba – komunistický totalitní stát, od 1959 Laos – od 1975 Rusko – mívá autoritářské tendence od 1999 Saúdská Arábie – islámská totalitní monarchie (absolutní monarchie), od 1932 Severní Korea – komunistický totalitní stát, od 1948 Spojené arabské emiráty – islámská autoritářská monarchie, od 1972 Súdán – islámský totalitní stát od 1989 Sýrie – od 1970 Thajsko – po svržení vlády vojenskou juntou, od 2014 Turecko – pluralistický autoritářský režim, od 2003 Turkmenistán – od 1991 Uzbekistán – od 1989 Venezuela – od 1999 Vietnam – komunistický autoritářský stát, od 1976 Zimbabwe – od 1980
Důležité znaky Je možná existence odlišných politických postojů – ty ale nemají příliš velký vliv. Je možná svobodná existence subjektů, které jsou nezávislé na politické moci. Občanům není vnucována žádná ideologie. Vládne jeden člověk nebo malá skupina osob. Autoritarismus se ve všech těchto znacích (s výjimkou určitých období) liší od totalitarismu. Aspekt srovnáníAutoritativní režimTotalitní režimautonomie společenských struktur a nepolitické sféryAnoNekontrola všech aspektů života společnostiNeAnosnaha o absolutní kontrolu ekonomické činnostiNeAnovůdčí úloha jediné masové stranyne/omezenáAnoovládnutí vládních struktur představiteli vládnoucí stranyNeAnolegální či pololegální politická opoziceAnoNeexistence vůdčí ideologieNeAnomasový teror doléhající na celou společnost NeAnovypořádávání se s politickými protivníky prostřednictvím násilíAnoAnopolitická mobilizace obyvatelne/omezenáAnosnaha o expanziNeAnovzor pro jiné zeměne/omezenáAno
Reference
Související články Totalitarismus Korporativismus Monarchismus Cenzura na internetu
Externí odkazy
Kategorie:Formy státu a vlády Kategorie:Sociální filozofie Kategorie:Oligarchie