Iva Zanicchiová (* 18. ledna 1940 Ligonchio, Emilia-Romagna) je italská zpěvačka, herečka a politička, známá také jako l'Aquila di Ligonchio (Orlice z Ligonchia).Notizie musica Dostupné online
Pěvecká kariéra V roce 1962 se zúčastnila festivalu nadějí v Castrocaru, o rok později vydala první singl „Zero in amore“/„Come un Tramonto“ a v roce 1965 eponymní album. Třikrát vyhrála Festival Sanremo: v roce 1967 díky duetu s Claudiem Villou „Non pensare a me“, v roce 1969 uspěla s písní „Zingara“, kterou s ní zpíval Bobby Solo, v roce 1974 získala cenu za skladbu „Ciao cara, come stai?“ V roce 1969 reprezentovala Itálii na Eurovision Song Contest. Koncem šedesátých let patřila k pětici předních italských zpěvaček, zvaných il pollice della canzone italiana: Zanicchiová, Mina Mazzini, Ornella Vanoni, Patty Pravo a Milva.Rai Teche Dostupné online
V roce 1970 se dostala na třetí místo italské hitparády s písní Sergia Endriga „L'arca di Noè“. Vydala desku Caro Theodorakis s písněmi, které složil Mikis Theodorakis, Caro Aznavour, na němž spolupracovala s Charlesem Aznavourem, kolekci židovských písní Shalom a vánoční LP Dolce notte santa notte. Vystupovala v Madison Square Garden, sydneyské opeře a pařížské Olympii, v italské televizi měla vlastní hudební pořad Totanbot. Uznání kritiky sklidila za album Io sarò la tua idea se zhudebněnými básněmi Federica Garcíi Lorcy. Roku 1981 podnikla jako první italská zpěvačka v historii turné po Sovětském svazu.Quotidiano Nazionale Dostupné online V roce 2021 vystoupila v divadle v Piacenze ve vedlejší roli v opeře Gaetana Donizettiho Le convenienze ed inconvenienze teatrali.Piacenza Sera Dostupné online
Herectví Moderovala italskou verzi televizní soutěže The Price Is Right, hrála v detektivním seriálu Inspektor Coliandro a filmech Una ragazza tutta d'oro (1967), L'ultimo capodanno (1998) a W Gli Sposi (2019).CG Entertainment Dostupné online Federico Fellini jí nabídl roli Gradisky v Amarcordu, ale ze spolupráce nakonec sešlo.La Nazione Dostupné online
Politická činnost V roce 2004 kandidovala za stranu Forza Italia do Evropského parlamentu. Nebyla zvolena, ale v roce 2008 nahradila Maria Mantovaniho, který se stal senátorem. Mandát obhájila ve volbách roku 2009 a zasedala v parlamentu do roku 2014. Pracovala ve výboru pro kulturu a vzdělávání.Corriere della Sera Dostupné online
Diskografie 1965: Iva Zanicchi 1967: Fra noi 1968: Unchained Melody 1970: Iva senza tempo 1970: Caro Theodorakis... Iva 1971: Caro Aznavour 1971: Shalom 1972: Fantasia 1972: Dall'amore in poi 1973: Le giornate dell'amore 1973: Dolce notte santa notte 1974: Io ti propongo 1974: ¿Chao Iva còmo estas? 1975: Io sarò la tua idea 1976: Confessioni 1976: Cara Napoli 1978: Con la voglia di te 1978: Playboy 1980: D'Iva 1981: Iva Zanicchi 1981: Nostalgias 1982: Yo, por amarte 1984: Quando arriverà 1984: Iva 85 1987: Care colleghe 1988: Nefertari 1991: Come mi vorrei 2003: Fossi un tango 2009: Colori d'amore 2013: In cerca di te 2020: Le mie canzoni più belle
Reference
Externí odkazy
Iva Zanicchi Cyber Girl
Kategorie:Italské zpěvačky Kategorie:Narození v roce 1940 Kategorie:Narození 18. ledna Kategorie:Narození v Emilii-Romagni Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Itálie (2004–2009) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Itálie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Forzy Italia Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy