náhled|Mladá amatérská fotografka, reklama Kodak z roku 1918 náhled|Joan Leslie,The Sky's, propagační fotografie náhled|Dorothea Langeová, americká dokumentární a novinářská fotografka
Účast žen ve fotografii sahá až k samým počátkům tohoto procesu. Některé z prvních fotografek, z nichž většina pocházela z Británie nebo Francie, byly vdané za průkopníky nebo měly blízké vztahy s jejich rodinami. Bylo to především v severní Evropě, kde ženy poprvé vstoupily do oblasti fotografie a od 40. let 19. století si otevíraly ateliéry v Dánsku, Francii, Německu a Švédsku, zatímco v Británii koncem 50. let 19. století ženy z bohatých rodin rozvíjely fotografii jako umění. V New Yorku se otevřela první studia řízená ženami teprve v 90. letech 19. století.
Po britském spolku Linked Ring, který propagoval uměleckou fotografii od 80. let 19. století, Alfred Stieglitz povzbudil několik žen, aby se připojily k hnutí Fotosecese, které založil v roce 1902 na podporu takzvaného piktorialismu. Ve Vídni byla Dora Kallmusová průkopnicí ve využívání fotografických studií jako módních míst setkávání rakousko-uherské aristokracie.
Ve Spojených státech ženy nejprve fotografovaly jako amatérky, některé produkovaly umělecká díla, která mohly vystavovat na významných výstavách. Vytvářely nejen portréty celebrit a domorodých Američanů, ale také fotografovaly krajiny, zejména na počátku 20. století. Zapojení žen do fotožurnalistiky mělo také své začátky na počátku 20. století, ale pomalu se rozvíjelo během 1. světové války.
První účastnice Zatímco práce anglických a francouzských gentlemanů, kteří se podíleli na vývoji a průkopnickém procesu fotografie, je dobře zdokumentována, roli, kterou hrály ženy v prvních dnech, je věnována pozornost menší.
Počátky náhled|Anna Atkinsová: Dictyota dichotoma, Kyanotypický fotogram zhotovený pro knihu Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, 1843
Ženy se však fotografování věnovaly od začátku. Constance Fox Talbotová, manželka Henryho Foxe Talbota, jednoho z klíčových hráčů ve vývoji fotografie ve 30. a 40. letech 19. století, sama experimentovala s tímto procesem již v roce 1839. Richard Ovenden jí připisuje umělecký obraz krátkého verše irského básníka Thomase Moora, který ji oslavuje jako nejstarší známou fotografku.Maev Kennedy, „Bodleian Library launches £2.2m bid to stop Fox Talbot archive going overseas“, The Guardian, 9. prosince 2012. Citováno 11. dubna 2013.
Anna Atkinsová, botanička, kterou do fotografie uvedl Fox Talbot a vysvětlil jí svou techniku „fotogenické kresby“ a také svůj proces kalotypie. Poté, co se o procesu kyanotypie dozvěděla od jeho vynálezce Johna Herschela, byla schopna vytvořit kyanotypové fotogramy sušených řas. Publikovala je v roce 1843 ve svém díle Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions, údajně první knize s fotografickými ilustracemi.
Další botanik a nadšený amatérský fotograf, John Dillwyn Llewelyn, byl pravděpodobně uveden do fotografie svou manželkou Emmou Thomasinou Talbotovou, sestřenicí Foxe Talbota. Jeho žena projevila raný zájem o fotografování a prováděla všechny jeho tiskařské práce.Michael Pritchard, „Llewelyn, John Dillwyn“ , Michael Pritchard. Citováno 11. dubna 2013.
První profesionálky Ve Švýcarsku začala Franziska Möllingerová (1817–1880) pořizovat daguerrotypie švýcarských scénických pohledů kolem roku 1842 a v roce 1844 vydala jejich litografické kopie. Profesionálně se věnovala i fotografování portrétů od roku 1843. Asi o 20 let později se jednou z prvních profesionálních fotografek stala Alwina Gossauerová (1841–1926).
Ve Francii byla ranou profesionálkou v oboru fotografie Geneviève Élisabeth Disdéri. Spolu se svým manželem André-Adolphe-Eugènem Disdérima který je známý díky patentování procesu carte de visite, založila koncem 40. let 19. století v Brestu daguerrotypní studio. Poté, co ji Disdéri v roce 1847 opustil a odešel do Paříže, pokračovala v řízení podniku sama.Kelly E. Wilder, „Geneviève Élisabeth Disdéri“, Oxford Companion to the Photograph. Citováno 12. dubna 2013.
První německou profesionální fotografkou byla pravděpodobně Bertha Wehnert-Beckmann. V roce 1843 si spolu se svým manželem otevřela ateliér v Lipsku a po jeho smrti v roce 1847 vedla podnik sama.Nicole Schönherr, Straßennamen in Dresden – Reine Männersache? Landeshauptstadt Dresden. Der Oberbürgermeister, Gleichstellungsbeauftragte für Frau und Mann, Drážďany 2005, s. 32. Citováno 12. dubna 2013. Emilie Bieber otevřela daguerrotypní studio v Hamburku v roce 1852. Po pomalém rozjezdu se podnikání zlepšilo a studio vedla až do roku 1885, kdy jej přenechala svému synovci.Rita Bake, „Emilie Bieber“, Hamburg.de. Citováno 12. dubna 2013. Ve Spojených státech se uvádí, že Sarah Louise Juddová (1802–1886) v Minnesotě vytvářela daguerrotypie již v roce 1848.
Také ve Švédsku ženy vstoupily do fotografického byznysu v rané fázi. Brita Sofia Hesselius dokázala vytvářet daguerrotypie v Karlstadu již v roce 1845Värmland förr och nu 1984. Karlstad framför kameran. Bromander, Carl Wilhelm: Från dagerrotypi till kamerakonst. Ett yrkes åttioårshistoria i Karlstad. a Marie Kinnberg byla jednou z prvních, kdo v Göteborgu v letech 1851–1852 použil tuto novou fotografickou techniku.Dahlman, Eva: Kvinnliga pionjärer, osynliga i fotohistorien Hilda Sjölin se stala profesionální fotografkou v Malmö v roce 1860 a následujícího roku si zde otevřela ateliér„Hilda Sjölin“ , Malmö Museer. Citováno 12. dubna 2013 zatímco Sofia Ahlbomová zařadila fotografii mezi umění, kterým se věnovala v 60. letech 19. století.Wilhelmina Stålberg, P. G. Berg, „Sofia Ahlbom“, „Anteckningar om svenska qvinnor“ (1864). Citováno 12. dubna 2013.
V roce 1864 se Bertha Valerius ve Stockholmu stala oficiální fotografkou švédského královského dvora (později ji následovala její studentka Selma Jacobssonová). Během 60. let 19. století existovalo nejméně 15 potvrzených fotografek ve Švédsku, z nichž tři, Rosalie Sjöman, Caroline von Knorring a Bertha Valerius patřily k elitě své profese. V roce 1888 se první žena, Anna Hwassová, stala členkou představenstva Fotografiska föreningen („Fotografické společnosti“).
Thora Hallager, jedna z prvních dánských fotografek, pravděpodobně studovala v Kodani od počátku 50. let 19. století. Je však připomínána především díky kompozičně povedenému portrétu Hanse Christiana Andersena, který pořídila v roce 1869.Tove Hansen, „Kvinders fotografi Kvindelige fotografer i Danmark før 1900“ , Fund og Forskning, Vol 29 (1990). Citováno 12. února 2013. Další dánskou průkopnicí byla Louise Thomsenová, která od počátku 60. let 19. století provozovala fotografickou firmu v Hellebæku na severu Sjællandu. Mnoho fotografií, které pořídila v oblasti poblíž svého domova, se zachovalo a jsou publikovány v knížce Fotografen Louise Thomsen 1823–1907 Jespera Godvina Hansena.
V Norsku si Marie Magdalene Bullová otevřela svůj ateliér v 50. letech 19. století.
Ve Finsku si Caroline Beckerová z Vyborgu a Hedvig Kepplerová z Turku otevřely svá studia v roce 1859, následovaly čtyři další, dokud se Julia Widgrénová nestala koncem 60. let 19. století první slavnou finskou fotografkou.Valokuvan taide: suomalainen valokuva 1842–1992 / toim. / Jukka Kukkonen, Tuomo-Juhani Vuorenmaa, Jorma Hinkka. Hki: Suomalaisen kirjallisuuden seura, 1992, s. 362–364. (Suomalaisen kirjallisuuden seuran toimituksia, ISSN 0355-1768; 559)
Ve stejném desetiletí mělo Nizozemsko svou první profesionální fotografku, když Maria Hille pracovala se svým manželem v jeho ateliéru od roku 1853 a řídila jej vlastním jménem, když v roce 1863 ovdověla.
V africké Ghaně byla první profesionální fotografka Felicia Abbanová, v 60. letech 20. století mnoho let pracovala jako dvorní fotografka prvního prezidenta země Kwama Nkrumaha.
Průkopnice V Británii jsou známé pro své rané příspěvky k umělecké fotografii dvě ženy. Koncem padesátých let 19. století začala pořizovat fotografie lady Clementina Hawardenová. Nejstarší snímky byly krajiny pořízené na panství Hawarden v Dundrumu v Irsku. Poté, co se rodina přestěhovala do Londýna, v roce 1862 přeměnila první patro svého domu v Jižním Kensingtonu na ateliér a naplnila jej rekvizitami, které lze vidět na jejích fotografiích. Specializovala se na portréty, zejména svých dvou nejstarších dcer oděných do tehdejších kostýmů. Její práce jí vynesly stříbrné medaile na výstavách Fotografické společnosti v letech 1863 a 1864.Mike Merritt, „The Scottish aristocrat whose pioneering photography drew admiration from Lewis Carroll“, The Scotsman, 7. 2. 2013. Citováno 13. dubna 2013.
Ještě uznávanější za průkopnickou uměleckou práci je Julia Margaret Cameronová. Přestože se její zájem o fotografii začal projevovat až v roce 1863, kdy jí bylo 48 let, vědomě pracovala na tom, aby se fotografie stala přijatelnou formou umění a pořídila stovky portrétů dětí a celebrit. Zatímco její oddanost rozostřenému vzhledu byla během jejího života často kritizována jako technicky nedostatečná, později vytvořila základ pro hnutí piktorialismu na začátku 20. století a nyní (2020) je široce oceňována.„Artistic Portraiture: Julia Margaret Cameron“ , Woman Photographers, UCR/California Museum of Photography. Citováno 13. dubna 2013.„Julia Margaret Cameron's Women“ , San Francisco Museum of Art. Citováno 13. dubna 2013. Caroline Emily Nevill a její dvě sestry vystavovaly v Londýnské fotografické společnosti v roce 1854 a dále přispěly architektonickými pohledy na Kent negativy z voskovaného papíru.„Caroline Emily Nevill“, Luminous Lint. Citováno 7. května 2013. V Itálii se Virginia Oldoini, milenka Napoleona III., začala zajímat o fotografii v roce 1856 a zaznamenávala charakteristické okamžiky svého života na stovkách autoportrétů, často v divadelních kostýmech.
Ateliérová tvorba v 19. století Nejstarší zdokumentovaná fotografická studia provozovaná ženami v anglicky mluvícím světě byla otevřena v 60. letech 19. století. Kromě toho se otevírala ateliéry žen ve Francii, Německu, Dánsku, Švédsku a Rusku.
V 60. a 70. letech 19. století vedly ženy nezávislá studia na dvou místech na Maltě. Sarah Ann Harrisonová působila jejím jménem v letech 1864 až 1871 z 74, Strada della Marina, Isola (Senglea), Malta.Giovanni Bonello, „More notes for a history of photography in Malta“, Times of Malta. Citováno 8. března 2019. Adelaide Conroy působila po boku svého manžela Jamese Conroye (mentora fotografa Richarda Ellise) od roku 1872 až do roku 1880 v prostorách na adrese Strada Stretta 56 a 134, Valletta na Maltě.
Kolem roku 1866 Rjú Šimaová spolu se svým manželem Kakokuem Šimou otevřeli studio v japonském Tokiu.Bennett, Terry. Photography in Japan: 1853–1912, Rutland, Vermont: Charles E. Tuttle, 2006. . Na Novém Zélandu pomáhala Elizabeth Pulmanová svému manželovi Georgeovi s prací v jeho ateliéru v Aucklandu od roku 1867. Po jeho smrti v roce 1871 pokračovala ve vedení podniku do doby než v roce 1900 zemřela.„Pulman, Elizabeth“, Dictionary of New Zealand Biography. Citováno 7. května 2013.
V Bejrútu v Libanonu založili Marie-Lydie Bonfils a její manžel Félix Bonfils v roce 1867 první fotografické studio v této oblasti, Maison Bonfils. Není známo, kolik fotografií pořídila Lydie, ale předpokládá se, že pořídila mnoho portrétů žen, protože fotografky byly preferovány pro skromnost. Lydie vedla studio po Félixově smrti v roce 1885 až do své evakuace do Káhiry v roce 1914, kdy Osmanská říše vstoupila do první světové války.