Jaroslav Šindelář (* 11. června 1950 Plzeň) je český akademický malíř, sochař, restaurátor a pedagog.
Život Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář se narodil 11. června 1950 v Plzni. Jeho o rok starším bratrem byl baskytarista, spoluzakladatel a dlouholetý člen rockové skupiny Katapult Jiří „Dědek“ Šindelář. Rodiče Jaroslava Šindeláře byli Češi, kteří se mezi první a druhou světovou válkou odstěhovali do Jugoslávie, kde provozovali textilní továrnu. Po obsazení hitlerovským Německem byli zatčeni a byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, ale záměnou vlaků skončili jako vyhnanci v srbském městě Kragujevac, kde pracovali u místních sedláků. Po skončení druhé světové války se vrátili do Československa.
V letech 1965 až 1969 studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. V letech 1970 až 1972 studoval na Akademii výtvarných umění Ilji Repina v Sankt Petěrburgu (Leningrad). (Na Institutu Ilji Repina absolvoval dvouroční odbornou stáž u I. Orešnikova a profesora Ungarova.) V roce 1974 ukončil svoje studia na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru u malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Karla Součka). V letech 1974 až 1977 působil v Kulturním středisku v Plzni na Slovanech a souběžně vyučoval na Lidové škole umění. Jako umělec na volné noze (svobodné povolání) pracoval v období od roku 1977 přes sametovou revoluci (1989) až do roku 1995. V 70. letech dvacátého století se Jaroslav Šindelář věnoval hlavně malířské, grafické a ilustrační tvorbě. K sochařství se vrátil koncem 80. let dvacátého století.
Šest let po sametové revoluci (v roce 1995) založil Jaroslav Šindelář spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným (* 29. listopadu 1949 – 22. dubna 1998) Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školu Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni (je také pedagogem, uměleckým ředitelem a jedním z majitelů této privátní průmyslovky).
Jaroslav Šindelář (starší) je ženatý (jeho manželka Mgr. Renata Šindelářová (* 1962) působí jako ředitelka v umělecké škole Zámeček (SUPŠ Zámeček) v Plzni), žije ve Lhotě u Dobřan, působí v Plzni a je členem Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s. (někdy uváděna jako Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti) (zkratka: UVU Plzeň nebo UVUP). Prostřednictvím této UVUP je také členem Association Internationale des Arts Plastiques při mezinárodní organizaci UNESCO.
Jeho syn Mgr. Jaroslav Šindelář mladší (* 1972) se věnuje rovněž sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti. Sochařem je i bratr Jaroslava Šindeláře staršího Josef Šindelář (* 1957). Jaroslav Šindelář (starší) je strýcem Ondřeje Šindeláře (* 1981), který se též věnuje sochařství, restaurátorství a pedagogické činnosti. Jaroslav Šindelář je členem správní rady Galerie města Plzně, členem Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) a je též členem Rotary klubu Plzeň.
Tvorba Jaroslav Šindelář pracuje při své umělecké tvorbě s nejrůznějšími hmotami (kov, plast, kámen, dřevo) a dalšími užitnými materiály. Akademický malíř a sochař Jaroslav Šindelář vystavuje doma i v zahraničí a pravidelně se zúčastňuje sochařských sympozií (ČR, Itálie, Argentina, Švýcarsko, Švédsko). Svoje díla vytváří a prezentuje (vystavuje) nejen v České republice, ale i v mnoha zemích světa (v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku) a získal za ně i nejrůznější ocenění (viz níže).
Restaurování v oblasti sochařství Ve své umělecké sochařské tvorbě využívá Jaroslav Šindelář i netradiční postupy, ale především se věnuje restaurování, kde se specializuje na kamenosochařské práce. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit: sochy na Rooseveltově mostě v Plzni, sochy v klášteře augustiniánů v Domažlicích, sochy v klášteře v Teplé, sochy v klášteře v Kladrubech, sousoší na atice divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni
Restaurování v oblasti malířství Ve své umělecké malířské tvorbě se Jaroslav Šindelář soustřeďuje rovněž na restaurování. Mezi jeho významnější práce tohoto druhu dlužno například zmínit: obnovu sgrafitové výzdoby – sgrafita Mikoláše Alše na řadě měšťanských domů v Plzni, restaurování výzdoby plzeňské radnice, opravu výzdoby secesní fasády domu v Dominikánské ulici v Plzni, obnovu výzdoby zámku v Horšovském Týně.
Realizace (výběr) Umělecká tvorba Jaroslava Šindeláře je velice rozsáhlá. Kromě výše jmenovaných restaurátorských prací tvořil v Plzni i díla umístěná ve veřejném prostoru:
Alegorie dívčí postavy Veřejně přístupný velký dekorativní reliéf ženy (s názvem Alegorie dívčí postavy) se nachází u hlavního vstupu do činžovního domu na Klatovské třídě 88 v Plzni (adresa: Klatovská třída 1567/88, 301 00 Plzeň 3 – Jižní Předměstí; GPS souřadnice: ). Původně se jednalo o nájemní dům pana Matouška. Autorem původní verze plakety dívčí postavy s ornamentem je český sochař Otokar Walter mladší, který tuto realizaci dokončil (dle signatury) v roce 1916 a jenž je rovněž autorem dvou velkých reliéfů (Voda a Země) ve druhém patře téže budovy. Reliéf ženy nebyl v pozdějších letech nikterak udržován a proto se začal rozpadat. V průběhu 90. let 20. století dílo odborně zrestauroval (včetně doplnění chybějících částí) právě Jaroslav Šindelář a stal se tak autorem nové verze tohoto reliéfu.
Socha dívky u Košuteckého jezírka Na břehu Košuteckého jezírka (na místě zaniklého kamenolomu) v městském obvodě Plzeň 1, Bolevec (GPS souřadnice: ) se nachází veřejně přístupná soška z hrubozrnného pískovce laickou veřejností nazývaná a vnímána jako Andělíček, kterou ale její restaurátor (autor kopie a „opravář“ původního originálu pravděpodobně datovaného do roku 1905) Jaroslav Šindelář pojmenoval při jejím odhalení (v roce 2009) názvem Jaruška. Pro nejednoznačnost názvu je toto dílo většinou nazýváno „opisem“ jako Socha dívky u Košuteckého jezírka. Soška znázorňuje postavu mladé dívenky, která drží v šátku vajíčka. V plzeňské vilové čtvrti na Lochotíně se původně nacházela jako součást výzdoby zahrady socha hocha a dívky. V době, kdy byly místní lomy ještě bez vody, byla socha dívky umístěna (v roce 1937) do právě zřizovaného parku. K zaplavení parku a sochy vodou (voda zatopila i kamenné lavičky, schodiště a pamětní desku) došlo během druhé světové války. V 50. letech 20. století se soška zřítila ze svého místa a postupem času se na ni zapomnělo. Originál sošky byl objeven v jezírku v roce 2003, vyloven z jezírka byl v roce 2009 a po restaurování je umístěn na radnici obvodu Plzeň 1.
Boží muka ve Vyšehradské ulici Kopie sakrální památky božích muk ve Vyšehradské ulici (Plzeň 2 – Slovany, Lobzy) se nachází na GPS souřadnicích: .
Busta Mistra Jana Husa Pomník s bustou Mistra Jana Husa se nachází na GPS souřadnicích (Plzeň 1, Bolevec). Autor Jaroslav Šindelář jej zhotovil v roce 2015. Vlastní busta je z kovoepoxidu a jako materiál pro pamětní desku byla zvolena leštěná žula.
Busta Tomáše Garrigue Masaryka Busta Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1992 se nachází na adrese: Jiráskovo nám. 878/10, Plzeň 2 – Slovany, Východní Předměstí (GPS souřadnice: ). Busta je umístěna sice uvnitř školy, ale je veřejně přístupná. Jedná se o jednu ze dvou identických bust Tomáše Garrigue Masaryka. Jaroslav Šindelář vytvořil nejprve bystu T. G. Masaryka pro pomník padlých v Plzni–Hradišti, ale tato busta byla velice brzy po svém odhalení odcizena a vhozena neznámým vandalem do řeky. Po vylovení byla opět poničena a tak nakonec byla (po opravě) umístěna do vstupních prostor školy na Jiráskově náměstí. (Škola nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka.) Pomník padlých v Plzni–Hradišti byl osazen další, novou bustou, kterou autor zhotovil jako identickou kopii busty ve škole na Jiráskově náměstí.
František Radkovský Obraz představující českého katolického kněze a emeritního biskupa plzeňského Františka Radkovského (* 3. říjen 1939, Třešť)) od Jaroslava Šindeláře se nachází na GPS souřadnicích (Plzeň 3, Vnitřní Město).
Gerald Durell Pomník z pískovce z roku 2007 s bustou britského spisovatele, humoristy a popularizátora ochrany přírody Geralda Durella (1925–1995) zhotovil Jaroslav Šindelář. Je umístěn v zoo (Plzeň 1, Severní Předměstí) na GPS souřadnicích .
Housle a růže Pískovcovou sochu s názvem Housle a růže zhotovil v roce 1986 Jaroslav Šindelář (spolu s architektem Stanislavem Sudou) pro památník Františka Škroupa. Plastika znázorňuje kubisticky pojaté housle a růži a je umístěna vedle jednoduchého pomníčku opatřeného textovou tabulí koncipovanou jako konvenční náhrobková deska. Plastika se nachází volně přístupná na adrese: Mikulášský hřbitov, přesněji v zadní (pravé) části Mikulášského hřbitova v Plzni – vchod z Mikulášského náměstí (na adrese: Plzeň 2 – Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice: ).
Jablko Pískovcová socha (ze souboru uměleckých děl FN Lochotín) nazvaná Jablko z roku 1989 od Jaroslava Šindeláře je umístěna na veřejně přístupném místě v jižní části parku v areálu Fakultní nemocnice Lochotín před dostavbou pavilonu psychiatrie v blízkosti heliportu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: ). Plastiku vytvořil autor v rámci sochařského sympozia v Chocomyšli v roce 1989.
Interiér kaple svatého Ducha V roce 1995 navrhl a realizoval Jaroslav Šindelář interiérovou výzdobu kaple svatého Ducha, která se nachází ve vnitřních prostorách Církevního gymnázia (adresa: Mikulášské náměstí 509/15; Plzeň 2 – Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice ).
Kříž obětem všech válek Sakrální veřejně přístupný objekt s názvem Kříž obětem všech válek zhotovená ze dřeva pochází z roku 2014 a nachází se v Plzni 10 – Lhotce (na GPS souřadnicích: )
Kyjovská Madona Sakrální veřejně přístupný obraz z roku 2009 s názvem Kyjovská Madona v Plzni 9 – Malesicích (GPS souřadnice: ).
Lidice varují! Veřejně přístupný pomník nazvaný Lidice varují! se nachází v parku U Bazénu (Plzeň 1, Severní Předměstí; GPS souřadnice: ). Původní pomník byl zakomponován do centrálního parku na sídlišti Lochotín, kde se v roce 1982 (ke 40. výročí vyhlazení obce Lidice) nacházel mezi budovami tehdy 31. základní školy a 32. základní školy. Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Plzni tehdy zajistila dovezení růží přímo z lidického památníku. Postupem času se na pomník Lidice varují! zapomnělo, ale byl znovuobjeven skupinou Maják Plzně, která společně s dobrovolníky zajistila úpravu okolí pomníku. Slavnostně byl pomník znovu předán veřejnosti dne 11. června 2012. Akce proběhla za účasti několika lidických žen, které společně symbolicky zasadily opět růže pocházející z Lidic. Na slavnosti zazpívala sólistka argentinské opery v Buenos Aires paní Lidice Robinson.
Milník času – bigbít Pomník s názvem Milník času – bigbít z roku 2009 se nachází na veřejně přístupném místě (Chvojkovy lomy; Plzeň 2 – Slovany, Východní Předměstí; GPS souřadnice ). Pomník byl slavnostně odhalen 1. května roku 2009 a finanční prostředky na jeho výstavbu byly získány veřejnou sbírkou. Pomník má tvar kruhu s průměrem čtyři metry po jehož obvodě se nacházejí neupravované lomové kameny. Na nich spočívá symbol 60. let 20. století – tzv. „protiatomový kříž“ s excentricky umístěným nápisem „Bigbít“. Milník času vyjadřuje symbolicky fakt, že Plzeň byla v dobách komunistické totality jakýmsi „mostem k big–beatu“ (v Plzni bylo možno přijímat vysílání zahraničního radia Luxembourg, kde se prezentovala tehdejší moderní západní hudba).
Obrázek Nejsvětější Trojice Veřejně přístupná malba typu domovní znamení označovaná jako Obrázek Nejsvětější Trojice se nachází na budově na náměstí Republiky 138/24 (Plzeň 3, Vnitřní Město; GPS souřadnice ).
Pamětní deska Jaroslava Černého Veřejně přístupná pamětní deska věnovaná českému egyptologovi profesoru Jaroslavu Černému pochází z roku 2004, je zhotovena ze švédské žuly a jejími autory jsou malíř a pedagog Stanislav Poláček (* 26. února 1964, Plzeň) a Jaroslav Šindelář. Deska se nachází na domě na adrese Jagellonská 492/3; Plzeň 3, Jižní Předměstí (GPS souřadnice ).
Pamětní deska k deportaci Židů