Marie Cibulková, roz. Grasserová (1. února 1888 Praha – 11. října 1944 Drážďany) byla česká odbojářka a sokolská činovnice, popravená nacisty. Byla aktivní členkou České strany národně socialistické, předsedkyní spolku Ochrana matek a dětí a důvěrnicí sociální péče o mládež v rámci tehdejší Prahy XIV. V roce 1920 se stala zakládající členkou a náčelnicí Sokola v Nuslích a župní místonáčelnicí. Bydlela v nynější Sinkulově ulici. Od roku 1939 ukrývala účastníky odboje proti třetí říši. Opatřovala jim legitimace s krycími jmény a jiné doklady. Ukrývala zbraně pro připravované protiněmecké povstání a napomáhala i čs. parašutistům, kteří provedli v květnu roku 1942 atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V červnu 1944 byla zatčena gestapem, deportována do říše a v říjnu roku 1944 popravena v Drážďanech.
Život Marie Cibulková se narodila jako Marie Grasserová 1. února 1888 v pražských Nuslích, tehdy ještě nesezdaným rodičům. Matka Josefa Vodešilová byla švadlenou, otec Antonín Grasser se živil jako rukavičkář. Již od dětství byla členkou Sokola, v dospělosti zastávala post náčelnice v jeho pankrácké jednotě. V roce 1908 se provdala za Františka Cibulku (1885–1951), který pracoval jako opravář v dílnách Československých drah a za první světové války byl legionářem v Rusku. V roce 1909 se manželům narodil syn Jaroslav a o rok později dcera Josefa.
Po vzniku Československa vstoupila M. Cibulková do Československé strany národně socialistické, v nuselské městské radě byla členkou sociální komise a místostarostkou. Působila ve spolku Ochrana matek a dětí jako účetní v její pobočce v Nuslích a jako dobrovolná pomocnice péče o mládež.
V odboji Marie Cibulková se angažovala v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). K odboji ji přivedli Václav Linhart, který spolupracoval např. s odbojovou skupinou Tři králové, a Emanuel Petera, bratr důstojníka československé armády Jana Petery. Emanuela Peteru zhruba tři čtvrtě roku ukrývala v domácnosti své provdané dcery Josefy, odkud se poté přesunul k manželům Linhartovým.
Marie Cibulková rovněž podporovala skrývající se odbojáře z Táborska, kteří patřili k síti generála Františka Slunečka. Přes člena ÚVODu Josefa Stibora jim například zajistila občanské legitimace, zbraně a obvazy, a také přes něj spolupracovala s Annou Šrámkovou, manželkou Otakara Šrámka z odbojové skupiny bratří Šrámků. Od Anny Šrámkové odkoupil Josef Stibor revolver s náboji pro Marii Cibulkovou.
Zatčení, smrt Gestapo přišlo na stopu členům ÚVODu z Prahy XIV včetně Marie Cibulkové přes konfidenta Antonína Vošmika (1891–1945), který si získal důvěru Anny Šrámkové tím, že se vydával za spolupracovníka muže, kterého před časem ukrývala. Poskytla mu u sebe ubytování a zprostředkovala mu další kontakty včetně Josefa Stibora. Dne 17. listopadu 1943 gestapo Josefa Stibora zatklo, den poté Annu Šrámkovou. Marie Cibulková byla zadržena 19. listopadu 1943. Z Petschkova paláce byla převezena do vazby na Pankrác, kde byli krátce drženi i její manžel a syn. Ve věznici byla Marie Cibulková vystavena brutálnímu zacházení, gestapáci Hans Siebert a Adolf Spannbauer jí vyrazili jedno oko a utrpěla pohmoždění žeber. Na rozdíl od Josefa Stibora, který vypovídal, Marie Cibulková jména svých spolupracovníků nevyzradila, byla ale donucena vyhrabat zbraň, kterou ukryla na pozemku své chaty v Pikovicích.
Spolu s Annou Šrámkovou byla následně držena v ženské věznici v Řepích. V té době její dcera Josefa porodila syna. Marie Cibulková a i Anna Šrámková byly poté převezeny do Drážďan, kde se 11. července 1944 konal soudní proces. Spolu s Josefem Stiborem byly odsouzeny pro velezradu a napomáhání nepříteli k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 11. října 1944, pohřbena byla 17. října 1944 na drážďanském Hřbitově svatého Jana do společného hrobu. V roce 1976 zde byly její ostatky přemístěny na čestné pohřebiště. Její jméno je uvedeno na pamětní desce.
Po válce Dne 8. listopadu 1945 udělilo Ministerstvo národní obrany Marii Cibulkové Československý válečný kříž in memoriam.
V roce 1945 pankrácký Sokol ve své budově slavnostně odhalil pamětní desku připomínající členy, kteří za okupace v odboji přišli o život. Po zbourání budovy byla deska přemístěna na podolský hřbitov, kde se nachází dodnes na pomníku padlým sokolům.
V roce 1947 byla na domě v Sinkulově ulici č. 46, kde Marie Cibulková bydlela, umístěna pamětní deska. Někdejší Libušina ulice byla přejmenována a od roku 1948 nese jméno Marie Cibulkové.
Galerie
Reference
Literatura
SACK, Birgit. Kdybych tak mohla zhasnout doma v koutku na zemi. Marie Cibulková. Odboj, pronásledování a vzpomínání. Paměť a dějiny. 2024-01, roč. XVIII, čís. 1, s. 106–117.
Související články Marie Cibulkové – ulice v Praze
Kategorie:Čeští odboráři Kategorie:Členky České strany národně sociální Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení v Drážďanech Kategorie:Oběti nacistického Německa Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Narození v Nuslích Kategorie:Úmrtí 11. října Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Ženy