Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá člověka a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Původcem onemocnění je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla v západní Africe v prosinci 2013, detekována byla však až v březnu roku 2014. Symptomy se obvykle začínají projevovat několik dní až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením.

Virus ebolaEbola. In: Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., ©2008–2021 [cit. 7. 9. 2021]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem epidemií byly především africké země Konžská demokratická republika, Konžská republika, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob.

V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila do sousední Libérie, Sierry Leone, Mali a Senegalu i do nedaleké Nigérie. Epidemie skončila až v roce 2016, počet nakažených přesáhl 28 000 lidí a počet mrtvých 11 000 lidí.

V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola. Tři z nich (ebola-Zair, ebola-Súdán a ebola-Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, ) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci.

Virus ebola

Virus ebola pochází z tzv. rodiny filovirů, ke které se mimo jiné řadí i virus marburg. Byl pojmenován po řece Ebola, v jejíž blízkosti byl poprvé (1976) zaznamenán výskyt doktorem Ngoy Musholaou ve vesnici Yambuku (Konžská demokratická republika, kmen Ebola-Zair, Ebola-Z), další výskyt byl krátce nato zaznamenán ve vesnici Nzara, v západním Súdánu (kmen Ebola-Súdán, Ebola-S). Z 602 identifikovaných případů bylo 397 smrtelných.

Kmen viru Súdán vykazuje menší míru smrtnosti, a to kolem 50 %; v porovnání s 90 % kmenu Ebola-Zaire. V roce 1990 byl identifikován třetí kmen viru ve městě Reston ve Virginii mezi opicemi importovanými z Filipín; pojmenován byl Ebola-Reston. U tohoto kmenu se zdá, že se dokáže šířit vzduchem. Ačkoliv čtyři zaměstnanci vykazovali pozitivní testy na virus, žádný z nich neonemocněl. Zdá se tedy, že tento kmen nemá fatální následky pro člověka. Další epidemie tohoto viru byla zaznamenána v roce 2008 mezi prasaty na Filipínách a následně u šesti zaměstnanců jatek. Žádný z nakažených zaměstnanců neonemocněl.

Ebola znova propukla v Konžské demokratické republice (v letech 1995, 2003, 2007, 2008, 2012, 2014 a 2018), v Gabonu (1994, 1996 a 2001), Ugandě (2000, 2007 a 2012), v Súdánu v roce 2004 a v Konžské republice (2001, 2002, 2003 a 2005). Nový podtyp byl izolován z vědce v Pobřeží slonoviny v roce 1994. V roce 2013 propukla rozsáhlá epidemie v západní Africe.

Struktura viru Zobrazení viru ebola elektronovým mikroskopem ukazuje vláknovitý charakter viru, tak typický pro filoviry. Virová vlákna jsou obvykle tvarována do mnoha podob včetně podoby „U“, „6“, svinuté podoby nebo i tzv. rozvětvené podoby. Pozorování a měření ukazují, že vlákna mohou mít v průměru 80 nm. Délka vlákna je však velice proměnlivá, byla zaznamenána vlákna dlouhá až 14 μm. První obrázek viru ebola byl získán pomocí elektronového mikroskopu 13. října roku 1976 doktorem F. A. Murphym, který toho času pracoval ve výzkumném středisku CDC (Centrum pro kontrolu chorob). náhled|258x258pixelů|Virus eboly (1)

Historie viru ebola Ebola-Zaire (EBOV, dříve ZEBOV) Ebola-Zaire (angl. Zaire ebolavirus) byl první objevený a nejnebezpečnější kmen eboly se smrtností až 90 %. Způsobuje největší počet onemocnění. Poprvé se objevil v roce 1976 ve vesnici Yambuku (Zaire – nyní Konžská demokratická republika). Pacient Mabelo Lokela, ředitel vesnické školy, přišel na kontrolu do místní misionářské nemocnice s horečkou. Jedna ze sester pracující v této nemocnici předpokládala, že se jedná o malárii, a dala mu injekci s chininem. Když se Lokela vrátil z nemocnice domů a zemřel, ženy z jeho rodné vesnice pro něj uspořádaly tradiční africký pohřeb. V přípravě na pohřeb odstranily z jeho těla veškerou krev a exkrementy přímo, bez jakékoliv ochrany, pouze holýma rukama. Většina z nich brzy poté zemřela.

Mezitím sestry v nemocnici měly epidemii eboly „přímo pod rukama“. Injekční stříkačka použitá pro chininovou injekci pro Lokelu byla nedostatečně sterilizována, a jelikož byly injekční stříkačky často znovu používány bez sterilizace, mohl se virus ebola šířit z pacienta na pacienta velice rychle. Po vypuknutí epidemie viru ebola (v té době neznámé nemoci), která se šířila v nemocnici, byl povolán doktor Ngoi Mushola, oblastní ředitel pro zdravotnictví. Vysvětlil personálu, jak správně sterilizovat injekční stříkačky a jak správně čistit vodu. Též jej instruoval, aby rodinám pacientů vysvětloval, že mrtvoly nesmí být pohřbívány přímo uvnitř domu nebo v jeho přímé blízkosti, přestože to místní tradice nařizovaly. Též informoval úřady v Kinshase.

Do oblasti byli posláni mikrobiologové a epidemiologové, kteří provedli pitvy zemřelých pacientů a shromažďovali vzorky. Krátce poté byla v celé oblasti vyhlášena karanténa, což se brzy ukázalo jako správné řešení, a šíření viru ebola se tak dostalo pod kontrolu. Tato karanténa zjednodušeně znamenala, že oblast byla izolována do té doby, než všichni infikovaní pacienti zemřeli. Doktor Ngwete Kikhela, ministr zdravotnictví, též požádal o pomoc Centrum pro kontrolu chorob (CDC) v USA. CDC informovalo mezinárodní komunitu o této epidemii a jejích možných následcích. 13. října 1976 pořídil americký virolog Frederick A. Murphy v laboratořích CDC první fotografii viru Ebola.

Výskyt viru: rok 1976: 318 nemocných/208 zemřelo, 1977: 1/1, 1994: 49/29, 1995: 315/256, 1996: 93/68, 2001–2002: 122/97, 2003: 142/128. Smrtnost se pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na jednotlivých podkmenech viru. Přirozený rezervoár je neznámý, podezřívány jsou některé antilopy či netopýři.

Ebola-Súdán (SUDV, dříve SEBOV) Těsně po propuknutí nákazy v Zairu vypukla podobná epidemie ve městech Nzara a Maridi v Súdánu. První případ se vyskytl ve městě Nzara a týkal se pracovníka místního závodu na zpracování bavlny. Tato továrna byla původně považována za hlavní místo výskytu a ložisko viru ebola. Ačkoliv bylo otestováno mnoho živočichů zde žijících, od pavouků, hmyzu, krys až po netopýry, žádný z testů nic neprokázal. Přírodní zásobárna a ložisko viru Ebola-Súdán je stále neznámé.

Dalším případem byla smrt vlastníka nočního klubu ve městě Nzara, který si mohl dovolit lepší lékařskou péči v nemocnici ve městě Maridi. I zde sestry nedostatečně sterilizovaly injekční stříkačky a nemocnice se stejně jako v Yambuku stala líhní pro nové případy onemocnění virem ebola.

Naposledy propukla Ebola-Súdán (angl. Sudan ebolavirus) v květnu 2004. Od května roku 2004 se nakazilo jen v okrsku Yambio 20 lidí, 5 z nich zemřelo. CDC potvrdilo již krátce po vypuknutí, že se skutečně jedná o Ebola-Súdán.

Kmen ebola-Súdán je vzácnější a méně nebezpečný. Objevil se pouze třikrát (1976: 285 nakažených/151 zemřelo, 1979: 34/23, 2001–2002: 425/226). Celkem onemocnělo 744 lidí, z nichž zemřelo 400. Smrtnost se pohybuje kolem 60 %.

Ebola-Reston (RESTV, dříve REBOV) V roce 1989 makakové zanesli nový kmen viru ebola do karanténního zařízení pro opice ve městě Reston v americké Virginii. U čtyř zaměstnanců se objevily protilátky z nakažení virem ebola, ale žádný z nich neonemocněl. Ebola-Reston (angl. Reston ebolavirus) se od té doby pravidelně objevuje jako nákaza opic, ale žádný člověk se ještě nenakazil; přesný důvod lidské imunity je neznámý. Za přírodní rezervoár je považován makak a kočkodan.

V roce 2008 byl virus Ebola-Reston nalezen v uhynulých filipínských prasatech. I zde se ukázalo, že mají pracovníci chovu proti viru protilátky.

Ebola-Pobřeží slonoviny (TAFV, dříve CIEBOV; angl. Taï Forest ebolavirus) V roce 1994 se vědec pracující s virem ebola nakazil poté, co prováděl pitvu na divokém šimpanzovi. Onemocnění mělo mírnou formu a vědec se plně uzdravil. Vzhledem k nedostatku dat nejsou o kmenu známy bližší informace.

Ebola-Bundibugyo (BDBV, dříve BEBOV; angl. Bundibugyo ebolavirus) V roce 2007 se v Ugandě (oblast Bundibugyo) objevil nový typ viru, který způsobil přes sto případů nemoci a téměř 40 úmrtí. V roce 2012 se znovu objevil v Konžské demokratické republice, kde v roce 2026 propukla i jeho první větší epidemie, která si vyžádala tisíce obětí na životech. V srpnu 2026 dokonce hlavní koordinátor OSN pro ebolu varoval, že šíření nemoci v Kongu probíhá exponenciálně.

Statistiky + Výskyt jednotlivých případů viru ebola a statistika smrtnosti Datum Stát Virus podtyp Počet případů Počet úmrtí Smrtnost v %1976Zaire (dnes Konžská demokratická republika)Ebola-Zaire31828088 %1976Súdán (dnes Jižní Súdán)Ebola-Súdán28415153 %1977 Zaire (dnes Konžská demokratická republika)Ebola-Zaire11100 %1979Súdán (dnes Jižní Súdán)Ebola-Súdán342265 %1994GabonEbola-Zaire523160 %1994Pobřeží slonovinyEbola-Pobřeží slonoviny100 %1995 LibérieEbola-Pobřeží slonoviny100 %1995Konžská demokratická republikaEbola-Zaire31525081 %1996 (leden – duben)GabonEbola-Zaire372157 %1996–1997 (červenec–leden)GabonEbola-Zaire604574 %1996Jihoafrická republikaEbola-Zaire11100 %2000–2001UgandaEbola-Súdán42522453 %2001–2002 (1. říjen – 2. březen)GabonEbola-Zaire655382 %2001–2002 (1. říjen – 2. březen)Konžská demokratická republikaEbola-Zaire594475 %2002–2003 (2. prosinec – 3. duben)Konžská demokratická republikaEbola-Zaire14312889 %2003 Konžská demokratická republikaEbola-Zaire352983 %2004 Súdán (dnes Jižní Súdán)Ebola-Súdán17741 %2005 Konžská republikaEbola-Zaire12 10 83 %2007Konžská demokratická republikaEbola-Zaire264 187 71 %2007 UgandaEbola-Bundibugyo149 37 25 %2008Konžská demokratická republikaEbola-Zaire32 14 44 %2011UgandaEbola-Súdán1 1 100 %2012UgandaEbola-Súdán24 17 71 %2012UgandaEbola-Súdán7 4 57 %2012Konžská demokratická republikaEbola-Bundibugyo57 29 51 %2013–2016Guinea, Libérie, Sierra Leone, Mali, Nigérie, Senegal, Spojené státy americké, Španělsko Ebola-Zaire28 61611 310 40 %2014WHO: Ebola Response Roadmap Situation Report 8 October 2014Konžská demokratická republikaEbola-Zaire 71 43 61 %2018Konžská demokratická republikaEbola-Zaire543361 %2018–2020Konžská demokratická republika, UgandaEbola-Zaire3 4702 28066 %2020Konžská demokratická republikaEbola-Zaire13055542 %2021Konžská demokratická republikaEbola-Zaire12650 %2021GuineaEbola-Zaire231252 %2021Konžská demokratická republikaEbola-Zaire11982 %2022–2023UgandaEbola-Súdán1647747 %2025 (únor–duben)UgandaEbola-Súdán14429 %2025 (srpen–prosinec)Konžská demokratická republikaEbola-Zaire644570 %2026 (probíhá)Konžská demokratická republika, UgandaEbola-Bundibugyo7 022> 3 00034 %

Krvácivá horečka ebola Inkubační doba viru ebola může být 2 dny až 3 týdny (obvykle 7–10 dnů). Symptomy se liší, ale počátek nákazy je obvykle náhlý a je charakterizován vysokými horečkami, skleslostí, svalovými bolestmi, bolestmi v kloubech, bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy.