náhled|Dvě panenky na fasádě budovy nedaleko Putimské brány v Písku náhled|Detail, levá panenka náhled|Pozůstatky Putimské brány na kresbě Karla Liebschera (1890)
Když jsem já šel tou Putimskou branou je známá lidová píseň z jižních Čech. Konkrétně byla napsána v 19. století v klášteře v Milevsku, zřejmě studentem katolického bohosloví, což vyjadřuje text zmínkou o kázání a sloužení mše svaté. V textu písně se připomíná Písek jako město študáků, tedy studentů, což platí až do současnosti. Dále je zde připomínaná Putimská brána (zbourána 1836). Tato píseň se také objevuje v mnoha variacích jako znělka českobudějovického vysílání Českého rozhlasu. Ve své době a na počátku 20. století bývala tato píseň oblíbená, zvláště mezi studenty. V současné době již nemůže zapřít svůj lidový charakter.
Text písně 1. Když jsem já šel tou Putimskou branou, dívaly se dvě panenky za mnou a volaly: študente, ty malý premiante!
2. Proč, panenky, proč na mě voláte, pročpak vy mně študovat nedáte, já vás nesmím milovat, já musím študýrovat.
3. Sedm let jsem v Písku študýroval, ani jednu pannu nemiloval, jenom jednu měl jsem rád, tu mi přebral kamarád.
4. Počkej, holka, však ty budeš plakat, až já budu kázáníčko kázat, kázáníčko, kázání, o věrném milování.
5. Počkej, holka, ty se budeš soužit, až já budu tu mši svatou sloužit v tom píseckým kostele, první bude za tebe.
Notový zápis
Externí odkazy Živé vystoupení s písní na youtube.com
Kategorie:České lidové písně Kategorie:Hudba v Písku Kategorie:Písně o městech