náhled|Den poté – zničená výloha židovského obchodu náhled|Oběť atentátu, Ernst vom Rath Křišťálová noc (), někdy též označovaná jako listopadový pogrom či říšský pogrom, byl protižidovský pogrom, který se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu, k němu připojeném Rakousku, v Sudetech a v Gdaňsku. Podílely se na něm paramilitantní jednotky SA () a běžní Němci, zatímco německé úřady nečinně přihlížely. Označení pogromu jako „křišťálová noc“ je odvozeno od střepů rozbitého skla z oken a výloh židovských obchodů, domů a synagog a je některými kruhy považováno za cynické a nevhodné.
Během Křišťálové noci bylo zabito podle nejčastěji zmiňovaného údaje 91 Židů, ale některé prameny uvádějí odlišná čísla. Zhruba Židů bylo zatčeno a internováno v koncentračních táborech. Židovské domovy, nemocnice a školy byly ničeny a rabovány. Více než 100 synagog bylo vypáleno a zničeno bylo přes 7000 židovských obchodů.Gilbert, s. 30–33.
Záminkou pro pogrom byl atentát na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha, který spáchal židovský mladík Herschel Grynszpan. Pogrom následovala další ekonomická, politická a společenská perzekuce Židů, která vyvrcholila v tzv. konečné řešení židovské otázky a holokaust.
Příčiny Bezprostřední záminkou pogromu byl atentát židovského mladíka Herschela Grynszpana na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, ke kterému došlo 7. listopadu 1938. Na následky zranění Ernst vom Rath 9. listopadu zemřel.
Shodou okolností se právě 9. listopadu konala v Mnichově oslava výročí Pivního puče. Goebbels přednesl zprávu o úmrtí Ernsta vom Ratha a připojil nenávistný protižidovský projev vyzývající k pomstě. Účastníci si jeho vystoupení vyložili jako povel k zahájení pogromu.
Následky Během pogromu bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Židů. Podle francouzského historika P. Milzy bylo zabito více než sto Židů, zničeno židovských obchodů, vypáleno 171 domů a 119 synagog. Následně odvlekli příslušníci SS 20 až 30 tisíc Židů do koncentračních táborů.Pierre Gasly, Pie XII. Paris: Fayard 2014, str. 198.
Následujícího dne se v mnoha městech konaly demonstrace na podporu NSDAP a jejího vůdce. Například v Norimberku se této demonstrace účastnilo asi lidí.J. Wollenberg, Niemand war dabei… str. 26
Pogrom způsobil zvýšení exodu židovského obyvatelstva z nacistického Německa, který získal prakticky charakter útěku, a ještě více vyhrotila německo-židovské vztahy. Dodnes se vedou spory a dohady o tom, do jaké míry byl protižidovský pogrom spontánní a do jaké míry připravovanou akcí.
Zvláštní předpis později stanovil, že pojistné za škody utrpěné během Křišťálové noci připadne státu. Za židovský majetek poškozený jednotkami SA, na který měl z pohledu Göringa nárok německý lid, byli naopak Židé ve Třetí říši donuceni zaplatit finanční částku ve výši 1 miliardy říšských marek. To představovalo přibližně 10 % příjmů státní pokladny za rok 1938; vražedná akce a následující administrativní zásahy (především 1. zákon o vyloučení Židů z hospodářského života) tak Třetí říši pravděpodobně zachránily před státním bankrotem, jenž roku 1938 akutně hrozil, a tím také umožnily Hitlerovi udržet se u moci a rozpoutat druhou světovou válku.
Název získala Křišťálová noc podle rozbitých výloh židovských obchodů. Vypálena byla více než stovka synagog, včetně asi padesáti v českém pohraničí na územích, která byla několik týdnů před tím Mnichovskou dohodou připojena k Říši, například v Liberci, Jablonci, Opavě, Chebu, Františkových Lázních, Mariánských Lázních či Karlových Varech.
Reakce
Mezi Němci Reakce nežidovského obyvatelstva Německa na pogrom se různily. V místech, kde k násilnostem a ničení docházelo, se shromažďovalo množství lidí, kteří většinou v tichosti přihlíželi. Místní hasičské sbory se omezily na zabraňování rozšíření plamenů ze synagog na okolní budovy. V Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal příslušníkům SA zapálit Novou synagogu a později obdržel pouze výtku. Britský historik Martin Gilbert se domnívá, že „mnoho nežidovských obyvatel pociťovalo k těmto událostem odpor.“Gilbert, op. cit., s. 70 Jeho názor podpořil očitý svědek dr. Arthur Flehinger, který popsal, že viděl „brečící lidi, koukající zpoza záclon.“Dr. Arthur Flehinger, "Flames of Fury", Jewish Chronicle, 9 November 1979, p. 27, cited in Gilbert, loc. cit. Rozsah zkázy byl tak velký, že s ním podle melbournského listu Argus mnoho Němců vyjádřilo nesouhlas a označilo jej za bezcitný."New Campaign Against Jews", The Argus, 11 November 1938
Biskup evangelicko-luterské církve v Durynsku a vůdčí představitel německého křesťanského hnutí, Martin Sasse, vydal krátce po pogromu soubor spisů Martina Luthera. Aplaudoval přitom pálení synagog a shodě okolností, že se tak stalo 10. listopadu, v den výročí Lutherova narození. Na Němce naléhal, aby dbali na slova „největšího antisemity své doby a člověka varujícího svůj lid před Židy.“Bernd Nellessen, "Die schweigende Kirche: Katholiken und Judenverfolgung", in Büttner (ed)Die Deutschen und die Judenverfolgung im Dritten Reich , p. 265, cited in Daniel Goldhagen'sHitler's Willing Executioners (Vintage, 1997). Diarmaid MacCulloch tvrdí, že Lutherův pamflet (O Židech a jejich lžích) z roku 1543 byl „plánem“ pro Křišťálovou noc.Diarmaid MacCulloch, Reformation: Europe's House Divided, 1490-1700. New York: Penguin Books Ltd, 2004, s. 666-67.
V článku publikovaném večer 11. listopadu Goebbels připsal události Křišťálové noci „zdravým instinktům“ německého lidu. To dále rozvedl slovy: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována, či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“Daily Telegraph, 12 November 1938. Cited in Gilbert, Martin. Kristallnacht: Prelude to Destruction. Harper Collins, 2006, p. 142.
Ze světa Pogrom vyvolal mezinárodní pobouření. Zdiskreditoval pro-nacistická hnutí v Evropě a Severní Americe a způsobil pokles jejich podpory. Mnoho deníků pogrom odsoudilo a některé jej přirovnaly k vražedným pogromům v carském Rusku v 80. letech 19. století.
Britská vláda odsouhlasila během listopadu 1938 program pro dětí uprchlíků () a umožnila zjednodušený vstup do Velké Británie dětem od kojenců do věku 17 let bez doprovodu. Očekávalo se, že děti zůstanou v zemi pouze dočasně. Naproti tomu byly 17. května 1939 stanoveny podmínky přistěhovalectví do Britského mandátu Palestiny vypracováním MacDonaldovy bílé knihy ().
Spojené státy americké odvolaly svého velvyslance v Německu (diplomatické styky však nepřerušily), zatímco další státy zpřísnily na protest své diplomatické vztahy s Německem. Ve Spojených státech byl 9. února 1939 v Kongresu podán návrh zákona () na zvýšení kvóty přistěhovalců o celkem židovských dětí do 14 let, k hlasování však nikdy nedošlo, protože bylo zablokováno.
Křišťálová noc byla zlomovým bodem ve vztazích mezi nacistickým Německem a zbytkem světa. Brutalita pogromu a politika německé vlády podporující násilí po jeho vypuknutí obnažila represivní povahu a rozšířený antisemitismus zakořeněný v Německu a obrátila světovou veřejnost proti nacistickému režimu.
Křišťálová noc jako zlomová událost Pogrom povahu perzekuce Židů z ekonomické, politické a sociální na fyzickou, spojenou s mlácením, vězněním a vražděním. Tato událost je též často uváděna jako počátek holocaustu. Historik Max Rein v roce 1988 v této souvislosti napsal: „Křišťálová noc přišla (…) a všechno se změnilo.“
Zatímco události listopadu 1938 předběhly formulaci konečného řešení židovské otázky (), předznamenaly blížící se genocidu. V období kolem tzv. Křišťálové noci vyzval deník SS k „ničení mečem a plameny“. Hermann Göring prohlásil na konferenci konané den po pogromu: „Židovský problém dosáhne vyřešení, pokud kdykoli v blízké budoucnosti budeme vtažení do války za našimi hranicemi – pak je zřejmé, že budeme muset s Židy provést konečné zúčtování.“Gilbert, s. 23.
Odkazy
Reference
Literatura Monografie
Periodika
Externí odkazy
Kategorie:Protižidovské pogromy Kategorie:Nacistické represe Kategorie:Masakry v Německu Kategorie:Noční historické události Kategorie:Sudety Kategorie:Události roku 1938 Kategorie:Masakry 20. století