Rafael „Rafa“ Nadal Parera, 1. markýz z Llevantu na Mallorce, (* 3. června 1986 Manacor, Mallorca) je bývalý španělský tenista, nejlepší antukář mužské historie, který se na profesionálních okruzích pohyboval v letech 2001–2024. Kariéru ukončil na listopadovém finále Davis Cupu 2024. Jako jediný tenista získal čtrnáct titulů z dvouhry jednoho grandslamu, které vybojoval na Roland-Garros. S dvaceti dvěma grandslamy figuruje na druhém místě mužských historických statistik za Novakem Djokovićem. Vyjma French Open vyhrál čtyřikrát US Open, dvakrát Wimbledon a dvakrát Australian Open. Na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu se stal olympijským vítězem ve dvouhře. Ze čtyřhry Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru si odvezl zlatou medaili v páru s Marcem Lópezem.
V letech 2008–2020 byl opakovaně světovou jedničkou ve dvouhře, kterou se poprvé stal jako historicky 24. v pořadí. V osmi obdobích na čele strávil 209 týdnů. Pětkrát sezónu zakončil na prvním místě. Do první světové desítky vstoupil jako 18letý během dubna 2005 a bez přerušení v ní setrval 912 týdnů do druhé poloviny března 2023, tedy při jejím opuštění ve 36 letech téměř polovinu života (17 let, 10 měsíců a 23 dní). Vytvořil tak mužský rekord, jímž překonal 788 týdnů Connorse a zaostal jen za 1000 týdny Navrátilové.
Se ziskem 36 singlových titulů v sérii Masters byl při ukončení kariéry v roce 2024 druhý za Djokovićem a s 22 trofejemi mu také patřila druhá příčka v kategorii ATP 500 za Federerem. Pro výkony na antuce získal přezdívku „antukový král“. Vítězstvím na Barcelona Open 2016 vyrovnal rekord 49 antukových trofejí Argentince Guillerma Vilase, který překonal triumfem na Monte-Carlo Masters 2017. Celkově vyhrál rekordních 63 antukových turnajů. Stal se také prvním hráčem otevřené éry se čtrnácti tituly z jediného turnaje, když rekordní počet drží na French Open. Dvanáctkrát ovládl Barcelona Open, jedenáctkrát Monte-Carlo Masters a desetkrát Rome Masters.
Výhrou na US Open 2010 se stal po Laverovi, Agassim a Federerovi čtvrtým hráčem v otevřené éře tenisu a celkově sedmým v historii, kterému se podařilo zkompletovat všechny čtyři grandslamové turnaje ve dvouhře. Newyorskou trofejí rovněž završil, jako druhý po Agassim, kariérní Zlatý Slam, kombinaci všech čtyř grandslamových titulů a olympijského zlata. V letech 2010 a 2013 skončil jako poražený finalista z Turnaje mistrů, když nejdříve podlehl Federerovi a poté Djokovićovi. Turnaj mistrů tak nevyhrál jako jediný velký turnaj z takových titulů definovaných ATP.
V monackém finále 2010 porazil Verdasca 6–0 a 6–1 v nejkratším finálovém duelu série Masters, založené roku 1990. Titulem na Monte-Carlo Masters 2011 vyhrál jako první tenista v otevřené éře stejný turnaj sedmkrát v řadě a odpoutal se od Vilasových šesti triumfů na ATP Buenos Aires. Vítězný boj o titul na Barcelona Open 2021 proti Tsitsipasovi znamenal časem 3 hodiny a 38 minut nejdelší finále na túře ATP od začátku počítání statistik v roce 1991, v zápasech na dvě vítězné sady.
V letech 2008, 2010, 2013, 2017 a 2019 zakončil sezónu na 1. místě dvouhry žebříčku ATP. Tím se stal prvním takovým hráčem v pěti nenavazujících sezónách. V období 1990–2017 působil v úloze hlavního trenéra strýc Toni Nadal. V sezóně 2017 jej nahradil bývalý tenista Carlos Moyà. Od roku 2005 až do završení kariéry byl členem trenérského týmu Francisco Roig a od sezóny 2022 rovněž Marc López.
Soukromý život S rodiči a mladší sestrou Mariou Isabel Nadalovou vyrůstal v pětipodlažním činžovním domě v rodném Manacoru na Mallorce. V červnu 2009 přinesl španělský deník La Vanguardia zprávu, jíž poté vydal také The New York Times, že se rodiče Ana Maria a Sebastian Nadalovi odloučili.
Jako rodilý pravák hrál přibližně do deseti let forhend i bekhend obouruč a následně začal hrát forhend levou rukou. První trenér, strýc Toni Nadal, jenž ho koučoval od čtyř let, toto pojetí podpořil s ohledem na výhodu leváků na dvorci. Mýtus, že se jednalo o strýcův nápad, vyvrátil Toni Nadal v rozhovoru z června 2020. V běžném životě je Rafael Nadal výhradně pravák.
V rozhovoru pro časopis Sports Illustrated z roku 2010 se označil za agnostika. Ve školním věku sledoval příběhy Gokiho v japonském anime Dragon Ball (Dračí koule). Pozdější článek CNN, věnující se jeho dětským inspiracím, jej v narážce na anime označil za „dračí kouli v tenisu /dračí tenisák/“ (Dragon Ball of tennis), pro neortodoxní herní styl „z jiné planety“.
náhled|upright=0.9|Nadal s manželkou Marií Perelló Pascualovou po převzetí Ceny sportu pro dobrou věc 2024, kategorie ceny LaureusV roce 2005 mu byl na levé noze diagnostikován Müllerův-Weissův syndrom, degenerativní onemocnění loďkovité kosti dlouhodobě způsobující bolest. Tenista preferoval konzervativní léčbu. Po zhoršení stavu např. vynechal druhou polovinu sezóny 2021 od US Open Series. Na French Open 2022 hrál s injekcemi tišícími bolest, které vedly ke snížené intenzitě čití v noze.
Vyjma tenisu se věnuje také fotbalu, golfu a pokeru. Během dubna 2014 hrál v Monaku poker s ženskou světovou jedničku Vanessou Selbstovou. Knižní životopis Rafa (), napsaný s novinářem Johnem Carlinem, vydal v roce 2011.
V roce 2005 navázal partnerský vztah s Maríou Franciscou (Xisca) Perellóovou. V lednu 2019 následovalo zasnoubení a sňatek proběhl v říjnu téhož roku v mallorské pevnosti La Fortaleza, za přítomnosti bývalého španělského krále Juana Carlose I. V říjnu 2022 se jim narodil syn Rafael.
Při výročí uvedení na trůn jej v červnu 2025 španělský král Filip VI. povýšil do šlechtického stavu za „příspěvek národu prostřednictvím sportovních dovedností“ a udělil mu dědičný titul „markýz z Llevantu na Mallorce“. Nadalovi byly uděleny čestné doktoráty univerzitou v Salamance a Madridskou polytechnikou.
Tenisová kariéra Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2008 na 1. místě. Na pozici světové jedničky vydržel nepřetržitě 46 týdnů, než se 6. července 2009 do čela vrátil Roger Federer. Mezi dubnem 2005 až květnem 2007 na antuce zaznamenal sérii 81zápasové neporazitelnosti, která skončila až finálovou prohrou v Hamburku s Federerem. Během této šňůry získal třináct antukových titulů, čímž vytvořil mužský historický rekord.
náhled|vlevo|Ve druhém kole Wimbledonu 2012 jej vyřadil stý hráč žebříčku Lukáš Rosol. I v dalších třech ročnících dohrál na londýnském pažitu s hráčem figurujícím na 100. či nižší příčce. Na okruhu ATP Tour vyhrál devadesát dva turnajů ve dvouhře, což jej při ukončení kariéry řadilo na čtvrtou příčku otevřené éry. Na grandslamů získal dvacet dva trofejí, z toho French Open ovládl v letech 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2022, Wimbledon 2008 i 2010, Australian Open 2009, a US Open 2010, 2013, 2017 i 2019. Jako poražený finalista odešel z wimbledonských finále 2006 a 2007, když nestačil na světovou jedničku Rogera Federera. K singlovým trofejím přidal na túře ATP jedenáct triumfů ze čtyřhry.
V červnu 2009 musel kvůli chronickým potížím s koleny odříct účast ve Wimbledonu, kde měl obhajovat titul. Na turnaji v Monte-Carlu 2010 vyhrál jako první tenista v otevřené éře stejný turnaj šestkrát v řadě (2005–2010), když ve finále porazil Verdasca 6–0, 6–1. Jednalo se o nejkratší finále kategorie Masters v historii, od roku 1990. Ve finále turnaje v Madridu v květnu 2010 porazil obhájce titulu Rogera Federera, čímž získal rekordní osmnáctý titul z kategorie Masters, nejvíce ze všech tenistů historie. Druhý Andre Agassi jich nasbíral sedmnáct. Jako první tenista také vyhrál tři za sebou jdoucí antukové turnaje této kategorie v Monte-Carlu, Římě a Madridu. Na těchto turnajích ztratil celkově jen dva sety. Tyto výsledky mu k 17. květnu 2010 zajistily návrat na druhé místo žebříčku ATP. Po vítězství na French Open 2010 se vrátil na vrchol žebříčku ATP. Následně vyhrál zbývající dva grandslamy sezóny Wimbledon i US Open a potvrdil nadvládu v daném kalendářním roku. V letech 2011 až 2021 převzal cenu Laureus, označovanou za sportovního Oscara, pro nejlepšího sportovce světa.Nadal a Vonnová získali "sportovní Oscary" Laureus, Dostupné online. Týden.cz, 7.2.2011
V letech 2012–2015 opustil čtyřikrát v řadě Wimbledon v rané fázi soutěže. Vždy skončil na raketě tenisty postaveného na 100. či nižším místě světové klasifikace. Postupně tak Španěla vyřadili Lukáš Rosol (100. ATP, 2012), Steve Darcis (135., 2013), Nick Kyrgios (144., 2014) a konečně německý kvalifikant Dustin Brown (102., 2015).
Po zisku desáté trofeje na Barcelona Open 2017 po něm organizátoři pojmenovali centrální dvorec. V následném ročníku barcelonského turnaje 2018 vyhrál jako čtvrtý hráč otevřené éry 400. zápas na antuce. Navázal tak na Guillerma Vilase (659 výher), Manuela Orantese (502) a Thomase Mustera (422).
náhled|upright=1.2|Probíhaný forhend na Rome Masters 2016Antukovou neporazitelnost čítající 21 zápasů a 50 setů zaznamenal od French Open 2017 do čtvrtfinále Mutua Madrid Open 2018. Ohraničily ji prohry s Rakušanem Dominicem Thiemem, který se v sezóně 2017 stal jediným hráčem, který Nadala na antuce porazil ve čtvrtfinále květnového Rome Masters 2017, v týdnu před Roland Garros. Naopak Španěl Thiema zdolal ve finále předcházejícího Mutua Madrid Open 2017, v semifinále French Open 2017 a deklasoval jej na Monte-Carlo Rolex Masters 2018. Rakouskému tenistovi pak podlehl ve čtvrtfinále Mutua Madrid Open 2018, čímž přišel na jeden týden o post světové jedničky. Thiem se stal po Djokovićovi a Gaudiovi třetím hráčem, jenž mallorského rodáka dokázal na antuce porazit alespoň třikrát. Po Nadalově osmém triumfu na Rome Masters 2018 se do čela světové klasifikace vrátil. Vítězství na Rogers Cupu 2018 znamenalo, že se Canada Masters stal prvním turnajem série Masters s tvrdým povrchem, na němž zvítězil čtyřikrát.
Na French Open 2019 postoupil do finále přes Federera. V boji o titul porazil světovou čtyřku Dominica Thiema, jenž mu odebral jediný set na turnaji. Ziskem dvanáctého triumfu překonal historický grandslamový rekord ve dvouhře, který držel s Australankou Margaret Courtovou. Finálová výhra znamenala 950. vítězný zápas na okruhu ATP Tour, což jej řadilo na 4. místo za Federera, Connorse a Lendla. V červenci se ve Wimbledonu 2019 probojoval do semifinále, kde ve čtyřech setech podlehl Federerovi. Vítězně pak odešel z pětisetové finálové bitvy na US Open 2019 proti Rusu Daniilu Medveděvovi a ve Flushing Meadows si připsal čtvrtou trofej.
náhled|vlevo|Podání na US Open 2022Na Australian Open 2020 se probojoval do čtvrtfinále, kde ho vyřadil Dominic Thiem. Třetí trofej z acapulského Mexican Open získal na únorovém Abierto Mexicano Telcel 2020, kde v boji o titul přehrál Američana Taylora Fritze. Následovalo pětiměsíční přerušení sezóny kvůli koronavirové pandemii. V srpnu se odhlásil z US Open 2020 pro neuspokojivý průběh infekce ve Spojených státech. Prvním turnajem v obnovené části sezóny se stal římský Internazionali BNL d’Italia 2020, na němž ve čtvrtfinále podlehl Diegu Schwartzmanovi. Argentinec jej přehrál až v desátém vzájemném utkání. Dva týdny starou porážku Schwartzmanovi oplatil v semifinále French Open 2020, kde zvládl i finálový duel proti Djokovićovi. Rekordní čtrnáctou trofejí z Roland Garros v roce 2022 navýšil vlastní grandslamový rekord v počtu titulů z dvouhry jediného majoru. Stal se rovněž prvním tenistou se čtrnácti trofejemi z jediného profesionálního turnaje. Dvacátým kariérním grandslamem se v mužských statistikách vyrovnal prvnímu Federerovi. Finálovou výhrou ve svém 1 200. zápasu na ATP Tour dosáhl jako první tenista na jubilejní 100. pařížské vítězství. Stal se také prvním mužem otevřené éry, který počtvrté ovládl grandslam bez ztráty setu a prvním tenistou historie, jemuž se podařilo podesáté obhájit titul z jediného majoru.