Novak Djoković (; * 22. května 1987 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. Mezi lety 2011–2024 byl v deseti obdobích světovou jedničkou ve dvouhře, v rekordní délce 428 týdnů. Poprvé se jí stal v červenci 2011 jako 25. hráč od zavedení klasifikace v roce 1973. Během března 2021 překonal Federerův rekord 310 týdnů na prvním místě a v únoru 2023 absolutní rekord 377 týdnů Steffi Grafové. V dubnu 2024 se ve 36 letech a 10 měsících stal nejstarší singlovou jedničkou bez ohledu na pohlaví. Osmkrát sezónu završil jako konečná světová jednička, znamenající také rekord, a třikrát mu v konečném hodnocení patřila 2. příčka.
Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour sto jedna turnajů ve dvouhře, což jej v otevřené éře řadí na třetí místo za Connorse a Federera. Jako jediný v open éře triumfoval ve dvaceti různých i navazujících sezónách. Vybojoval také jednu deblovou trofej. Na grandslamu drží rekordních dvacet čtyři titulů ve dvouhře rovněž jako Margaret Courtová. Rekordní počet deseti trofejí mu náleží na Australian Open, sedm triumfů vybojoval ve Wimbledonu, čtyři na US Open a tři na French Open. Třicet osm finále, padesát čtyři semifinále, šedesát pět čtvrtfinále a sedmdesát osmifinále v grandslamové dvouhře představuje také historický rekord. Na French Open 2024 překonal mužský rekord nejvíce vyhraných grandslamových dvouher, kterých drží 409.
Vítězstvím na Roland Garros 2016 zkompletoval jako osmý muž historie kariérní Grand Slam. Po Budgeovi a Laverovi se v Paříži stal třetím hráčem, který ovládl čtyři grandslamy za sebou a zkompletoval nekalendářní grandslam. Jako první tento výkon dosáhl na třech různých površích. Již postupem do pařížského čtvrtfinále v roce 2016 jako první vydělal na odměnách přes 100 milionů dolarů. Triumfem na French Open 2023 pak jako první muž završil třetí kariérní grandslam, čímž překonal jeho dvojnásobné držitele Emersona, Lavera a Nadala, a rovněž se stal prvním mužem open éry s alespoň dvěma grandslamy vyhranými v sedmi různých sezónách. Na Australian Open 2012 odehrál s Rafaelem Nadalem nejdelší finále grandslamové historie, trvající 5 hodin a 53 minut.
Zlatou medailí z pařížské dvouhry Letních olympijských her 2024 zkompletoval kariérní Zlatý Slam i Super Slam. Zlatý slam završil jako pátý singlista po Grafové, Agassim, Sereně Williamsové a Nadalovi. Olympijský triumf z něj učinil také prvního tenistu na túře ATP, který získal všechny velké tituly, jejichž statistiku vede se 72 trofejemi. Již z pekingské olympiády 2008 si odvezl bronzovou medaili ve dvouhře. V roce 2010 se stal díky singlové neporazitelnosti hlavní oporou srbského daviscupového týmu, který poprvé získal salátovou mísu pro vítěze. Na zahajovacím ceremoniálu XXX. letních her v Londýně se stal vlajkonošem srbské výpravy. Rekordních sedm titulů mu náleží na závěrečném Turnaji mistrů. V sérii Masters získal rovněž nejvyšší počet čtyřiceti singlových trofejí. Jako první hráč zkompletoval tzv. kariérní Zlatý Masters – tituly ze všech devíti turnajů, když jako jediný hráč tak učinil dvakrát. Na Masters také drží rekord šesti trofejí z jedné sezóny (2015). Na Rome Masters 2022 pokořil jako pátý hráč otevřené éry hranici 1 000 vyhraných zápasů a na Geneva Open 2024 jako třetí po Connorsovi a Federerovi metu 1 100 výher.
Od listopadu 2024 jej trénuje Brit a bývalý rival Andy Murray., přístup: Opakovaně byl vyhlášen nejlepším sportovcem Srbska. V rámci Mezinárodní tenisové federace se stal osmkrát mistrem světa ve dvouhře a ATP jej osmkrát zvolila hráčem roku. Pětkrát si odnesl světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Obdržel také Řád svatého Sávy. V letech 2016–2020 vedl dvanáctičlennou Radu hráčů ATP.
Soukromý život Narodil se 22. května 1987 v Bělehradu, hlavním městě Socialistické federativní republiky Jugoslávie do rodiny Srđana (Срђан) a Dijany (Дијана) Đokovićových. Dva mladší bratři Marko (Марко) a Đorđe (Ђорђе) Đokovićovi, jsou tenisté s ambicemi stát se profesionály. Žije v monackém Monte Carlu a od léta 2006 jej trénuje bývalý slovenský tenista Marián Vajda. Podobně jako Roger Federer, se označuje za milovníka cizích jazyků, když uvádí, že vyjma rodné srbštiny hovoří anglicky, německy a italsky. Od konce roku 2005 udržuje partnerský vztah s Jelenou Ristićovou (Јелена Ристић). Poté, co se v září 2013 zasnoubili a 10. července 2014 následovala civilní svatba v černohorském letovisku Sveti Stefan. Na stejném místě pak o dva dny později proběhl i církevní sňatek v místním kostele. Do manželství se v říjnu 2014 narodil syn Stefan a v září 2017 dcera Tara.
S tenisem začínal ve čtyřech letech. Roku 1993, v šesti letech, jej jako talentované dítě objevila srbská tenistka Jelena Genčićová v Kopaoniku, kde jeho rodiče provozovali rychlé občerstvení. Poté, co jej viděla hrát na kurtu, prohlásila: „To je největší talent, který vidím od dob Moniky Selešové“. Genčićová s ním pak spolupracovala více než šest let. V roce 1999 se obrátila na Niki Piliće, jenž dvanáctiletého tenistu přijal do své akademie v německém Oberschleißheimu. V ní trénoval další čtyři roky. Od čtrnácti let začal soutěžit na mezinárodních turnajích. Ve své věkové kategorii zvítězil ve dvouhře a čtyřhře na mistrovství Evropy, na němž dopomohl ke zlatu i srbskému družstvu.
náhled|vlevo|Rodiče Srđan a Dijana Djokovićovi, US Open 2007Mimo dvorec je známý svým humorem a imitací herního stylu svých spoluhráčů. Po vítězném čtvrtfinále s Carlosem Moyou na US Open 2007 bavil publikum předváděním Nadala a Šarapovové. Dojem učinil také na Johna McEnroea, s nímž rozveselili několika výměnami ochozy centrálního dvorce, po osmifinálovém vítězství na US Open 2009. Díky těmto charakterovým rysům získal přezdívku „Djoker“, vzniklou spojením příjmení a anglického slova „joker“ – šprýmař.
Řadí se k členům klubu „Champions for Peace“, skupině světově významných sportovců, kteří se zavázali propagovat a šířit mír prostřednictvím sportu. K tomuto účelu založili v Monaku mezinárodní organizaci Peace and Sport.
Vyznáním se hlásí k Srbské pravoslavné církvi. 28. dubna 2011 mu srbský patriarcha Irinej udělil nejvyšší církevní vyznamenání Řád svatého Sávy I. třídy, za jeho náklonnost k církvi a podporu Srbů.
náhled|Manželé Jelena a Novak Djokovičovi na madridském 25. udílení cen Laureus (2024)Patří mezi fanoušky několika fotbalových klubů – srbské Červené hvězdy Bělehrad, italského AC Milán a portugalské Benficy Lisabon. Řadí se také mezi blízké přátele bývalé srbské světové jedničky v tenise Any Ivanovićové, se kterou se poprvé setkal ve dvou letech.
V roce 2016 uvedl, že je téměř rok pescetariánem, kromě občasné konzumace ryb je jeho strava veganská. V témže roce otevřel veganskou restauraci v Monte Carlo. V rozhovoru pro Forbes uvedl, že stravě vděčí za velkou část profesního úspěchu, když mu umožnila udržet konzistentní úroveň energie, větší kontrolu nad svým tělem a větší pohotovost. Byl součástí týmu výkonných producentů celovečerního filmu The Game Changers, který představil výhody rostlinné stravy u sportovců.
Tenisová kariéra
2001–2006: Počáteční fáze kariéry V roce 2001 byl členem jugoslávského týmu, který se probojoval do finále juniorského Davis Cupu pro hráče do 14 let. V něm prohrál singlové utkání. Na počátku kariéry hrál jako většina začínajících tenistů události na tenisových okruzích nižší úrovně Futures a challengerech. V období 2003–2005 vyhrál na každém z nich tři turnaje ve dvouhře. Poprvé se do hlavní soutěže turnaje nejvyšší mužské úrovně – ATP Tour, probojoval na Croatia Open Umag 2004 v chorvatském Umagu, kde v úvodním kole nestačil na Filippa Volandriho. V dubnu 2004 debutoval v reprezentaci Srbska a Černé Hory v euroafrické zóně Davisova poháru proti Lotyšsku. Sezónu zakončil jako 186. hráč žebříčku ATP.
Premiérový grandslam odehrál na Australian Open 2005, kde v první fázi hladce podlehl Rusu Maratu Safinovi, když na pozdějšího vítěze uhrál pouze tři gamy. Na French Open postoupil do druhého a ve Wimbledonu, stejně jako na US Open pak do třetího kola. V květnu vyhrál challenger v italském San Remu a sezónu zakončil na 78. místě žebříčku. V sezóně 2006 krátce uvažoval o plánu se přestěhovat ze Srbska do Velké Británie, kterou by reprezentoval. Zejména díky čtvrtfinálové účasti na French Open 2006 a postupu do čtvrtého kola ve Wimbledonu se posunul do první čtyřicítky hráčů na singlovém žebříčku ATP. Tři týdny po Wimbledonu, si připsal premiérový titul na okruhu ATP, když triumfoval na Dutch Open 2006 v nizozemském Amersfoortu, a to bez ztráty setu. V boji o titul přehrál dvojnásobného olympijského vítěze z Chile Nicoláse Massúa. Druhý titul pak získal na francouzském Moselle Open 2006 v Metách, čímž poprvé pronikl do první dvacítky klasifikace a sezónu zakončil na 16. příčce.
2007: Průnik do elitní desítky a první grandslamové finále upright=0.75|náhled|Djoković v 1. kole Australian Open 2007 Tradičně úvodní australskou část sezóny zahájil výhrou na turnaji v Adelaide, kde ve finále zdolal Chrise Gucciona. Na Australian Open se probojoval do čtvrtfinále, v němž nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rogera Federera ve třech sadách. Kvalitní výsledky z událostí série Masters na kalifornském Indian Wells, kde ve finále podlehl Rafaelu Nadalovi a ve floridském Key Biscayne, na němž v další finálové účasti získal premiérový titul této kategorie nad Španělem Guillermo Cañasem, mu poprvé zajistily postup mezi deset nejlepších tenistů světa.
Ze Spojených států se v dubnu vrátil do Srbska na zápas první skupiny euroasijské zóny Davisova poháru, v němž na domácí tým čekala Gruzie. Djoković získal bod singlovou výhrou nad George Čanturjanem a Srbsko postoupilo do zářijové baráže o Světovou skupinu hladce výhrou 5:0.
Následovala antuková část sezóny. Na Monte-Carlo Masters ve třetí fázi nestačil na Davida Ferrera. Do finále se poté probojoval na portugalském Estoril Open, kde v boji o titul zdolal Francouze Richarda Gasqueta. Ve čtvrtfinále skončil na dalších dvou turnajích, italském Rome Masters a německém Masters Series Hamburg. V prvním případě zůstal na raketě Nadala a ve druhém pak prohrál s Carlosem Moyou. French Open pro něj znamenalo první semifinálovou účast na grandslamu, v níž jej přehrál pozdější vítěz Nadal, jenž pro svou dominanci budoval přezdívku „antukový král“.
Na travnatém Wimbledonu svedl mezi posledními osmi pětihodinovou bitvu s vítězným koncem proti Kypřanu Marcosi Baghdatisovi. V semifinálovém utkání s Rafaelem Nadalem byl nucen ve třetím setu utkání skrečovat pro poranění lokte.
náhled|vlevo|Djoković na US Open 2007Na vítězné vlně v sérii Masters pokračoval i v Rogers Cupu, konaném toho roku v Montrealu. Ve čtvrtfinále zdolal světovou trojku Andyho Roddicka, v semifinále dvojku Nadala a konečně ve finále porazil poprvé v kariéře prvního hráče světa – Švýcara Federera. Současně se jednalo o první turnaj od sezóny 1994, na kterém dokázal hráč porazit tři nejlepší tenisty světa. V roce 1994 se stejný výkon podařil Němci Borisi Beckerovi. Srb se po Tomáši Berdychovi stal teprve druhým hráčem, jenž zdolal, jak Nadala, tak i Federera, a to od momentu, kdy obsadili první dvě příčky světového žebříčku. Švédský tenista Björn Borg na jeho adresu po kanadském triumfu sdělil, že „se definitivně stal uchazečem na grandslamový titul“. Nicméně na dalším turnaji Cincinnati Masters, skončil již ve druhém kole po dvousetové porážce od Moyi.
Na posledním grandslamu US Open prošel postupně až do finále, v němž ve třech setech nestačil na Federera, přestože v prvním z nich nevyužil pět a ve druhém pak dva setboly. Během sezóny si získal přízeň fanoušků pro komediální imitaci jiných tenistů, včetně Nadala, Roddicka a Šarapovové.
V zářijové daviscupové baráži o Světovou skupinu získal v bělehradském utkání proti Austrálii tři body, za dvě dvouhry a společný bod se Zimonjićem z debla. Srbové vyhráli 4:1 na zápasy a postoupili do elitní skupiny pro rok 2008.