náhled|vpravo|Titulní stránka ukrajinského ženského almanachu z roku 1887 náhled|Vpravo|Olena Pčilka (sedící) se svojí dcerou (stojící) Lesjou Ukrajinkou (rok 1898) náhled|vpravo|Skupinový snímek při otevření pomníku věnovanému ukrajinskému spisovateli, básníku a dramatikovi Ivanu Petrovyčovi Kotljarevskému (1769–1838) v Poltavě v roce 1903. Třetí zleva doprava je (stojící) Olena Pčilka a čtvrtá je pak (sedící) její dcera Lesja Ukrajinka náhled|vpravo|Náhrobek na Bajkovově hřbitově v Kyjevě
Olena Pčilka (29. června 1849, Haďač, Poltavská oblast, Ruské impérium – nyní Ukrajina – 4. října 1930, Kyjev, Ukrajinská sovětská socialistická republika – nyní Ukrajina) byla ukrajinská nakladatelka, spisovatelka, novinářka, etnografka, tlumočnice a občanská aktivistka. Její občanské jméno bylo Olga Petrivna Kosač (), v Čechách byla známa také jako Olha Kosačeva.
Život
Rodinné zázemí Olena Pčilka se narodila v roce 1849 v Haďači jako dcera místního statkáře a ukrajinského básníka a překladatele Petra Jakymoviče Drahomanova (Petro Jakymovyč Drahomanov (; 1802–1860); její matkou byla Elizaveta Ivanivna Dragomanova (1821–1895). Pčilka byla sestrou ukrajinského politického teoretika, ekonoma, historika, filozofa, anarchisty a etnografa Mychajla Petrovyče Drahomanova (1841–1895).
Vzdělání Základní vzdělání získala Olena Pčilka doma a v roce 1866 dokončila vzorovou internátní školu šlechtických panen v Kyjevě.
Manželství Od roku 1868 byla provdána za státního radu, právníka, pedagoga a filantropa Petra Antonoviče Kosače (; 1842–1909). Brzy poté se manželé přestěhovali do Novohradu-Volynského v Žytomyrské oblasti na Volyni (severozápadní Ukrajina), kde její muž pracoval. Společně měli tyto děti: Fyzik, meteorolog, spisovatel a překladatel Mychajlo Petrovič Kosač (; 1869–1903); známá ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička a literární kritička Lesja Ukrajinka (1871–1913); spisovatelka, literární kritička a bibliografka Olha Kosač-Kryvinjuk (; 1877–1945); hudebnice a překladatelka Oksana Petrivna Kosač-Šimanovska (; 1882–1975); veřejný činitel Mykola Petrovič Kosač (; 1884–1937) a překladatelka a kulturní aktivistka Isidora Petrivna Kosač-Borysova (; 1888–1980).
Aktivity Olena Pčilka byla od roku 1925 členkou korespondentkou Národní akademie věd Ukrajiny. Zabývala se zaznamenáváním a výzkumem ukrajinských lidových písní, lidových zvyků a obřadů a výsledky těchto svých etnografických výzkumů později publikovala (v roce 1876). Kromě toho také sbírala lidové výšivky na Volyni, financovala vydání díla Stěpana Rudanského (, 1833–1873)) Spivomovky a od roku 1883 uveřejňovala vlastní básně ve lvovském časopise Zoria. Publikovala řadu prací a byla taktéž aktivní ve feministickém hnutí, zejména ve spolupráci s Natalií Kobrynskou.
Almanach První věnec Jako bojovnice za práva ukrajinských žen a jejich rovnoprávnost s muži vydala ve Lvově v roce 1887 spolu s ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland). Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ – kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě. Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.
V Kyjevě Olena Pčilka žila od 90. let 19. století v Kyjevě, kde byla v letech 1906 až 1914 šéfredaktorkou a vydavatelkou časopisu Ridnyj kraj () a jeho měsíční přílohy, dětského časopisu Moloda Ukrajina () (1908 až 1914). Byla tlumočnicí – do ukrajinštiny přeložila (mimo jiné) řadu děl ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, polského spisovatele Adama Mickiewicze a ruského básníka, prozaika a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina. V roce 1913 zemřela Lesya Ukrainka, Olena Pchilka se přestěhovala z Kyjeva do Gadyachu a bude bydlet v domě, kde strávila dětství.
Závěr života V posledních letech svého života byla Olena Pčilka vystavena represím ze strany GPU. Tato zřejmě nejznámější ukrajinská básnířka zemřela v Kyjevě v roce 1930 ve věku 81 let a byla pohřbena na kyjevském Bajkovově hřbitově ().
Tvorba Mezi její nejvýznamnější díla patří: Tovaryšky" (Kamarádky, 1887); Svitlo dobra i lyubovi (Světlo dobra a lásky, 1888); Soloviovyi spiv (Slavičí zpěv, 1889); Za pravdoyu (Za pravdu, 1889); Artyšok (Artyčok, 1907); Pivtora oseledsya (Jeden a půl slanečka, 1908); hra Suzhena ne ohuzhena (1881); hra Svitova rich (Světová věc'', 1908) a další.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Seznam ukrajinských spisovatelů Lesja Ukrajinka Mychajlo Drahomanov Natalija Kobrynska
Externí odkazy
; český název: „Můj první úspěch“; přeložil Vladimir Czumikov
Kategorie:Narození 29. června Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Spisovatelky 19. století Kategorie:Spisovatelky 20. století Kategorie:Ukrajinští dramatici Kategorie:Nakladatelé Kategorie:Ukrajinští novináři Kategorie:Ukrajinští etnografové Kategorie:Překladatelé do ukrajinštiny Kategorie:Básníci tvořící ukrajinsky Kategorie:Aktivisté Kategorie:Feministky Kategorie:Úmrtí v roce 1930 Kategorie:Úmrtí v Kyjevě Kategorie:Pohřbení na Bajkovově hřbitově Kategorie:Ženy