Svou symfonii č. 38 D dur KV 504 zvanou Pražská zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1786. Číslo symfonie 38 je podle starého Mozartova vydání.
Všeobecné informace náhled| Posmrtný portrét Mozarta od Barbary Krafftové, 1819 První odkaz na symfonii č. 38 z Köchelova seznamu (KV) 504 lze nalézt v Mozartově katalogu se záznamem ze 6. prosince 1786. Práce na závěrečné větě započal autor již na jaře 1786, ale pak je, zřejmě kvůli jiným závazkům, přerušil a pokračoval až ve spojení s ostatními větami.
Okolnosti, které vedly ke vzniku této symfonie, nejsou jasné. Je možné, že vznikla pro vídeňskou akademii nebo pro uvedení v zahraničí. Pozvání do Prahy od „Gesellschaft grosser kenner und Liebhaber – společnosti velkých znalců a milovníků“, jak psal v dopise Leopold Mozart své dceři (Wolfgangově sestře) Nannerl z 12. ledna 1787, přišlo až po dokončení díla, a proto pravděpodobně nebylo iniciátorem kompozice.Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309.
Naproti tomu Cliff EisenCliff Eisen: Symphonien. In: Howard Chandler Robbins Landon: Das Mozart-Kompendium: sein Leben – seine Musik. Droemer Knauer, München 1991, S. 292–300. se domnívá, že symfonii mohl Mozart komponovat pro Prahu. Premiéra se konala 19. ledna 1787 v Praze v rámci akademie, den po představení Figarovy svatby.Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309. Theodor Kroyer (1931) meint dagegen, der Figaro sei am 20. Januar aufgeführt worden. Mozart zřejmě zaujal jako klavírista akademii natolik, že se o symfonii v některých dobových zprávách ani nepíše a oblíbenou u veřejnosti se stala až po čase.
Někteří autoři poukazují na hudební souvislosti z symfonie s operami Figarova svatba a Don Giovanni.Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309. Theodor Kroyer: Mozart, Symphonie D-Dur (ohne Menuett). Vorwort zur Taschenpartitur der Sinfonie D-Dur KV 504 in der Eulenburg-Ausgabe (Band 446), London / Zürich ohne Jahresangabe (Vorwort von 1931)
Mozart poprvé přijel do Prahy 11. ledna 1787 a zůstal až do druhého únorového týdne.See Freeman 2021, 105-30. Všude ho oslavovali. 19. ledna byl uspořádán koncert, na kterém byla poprvé uvedena "Pražská symfonie".Solomon 1995, 419. Mozart také improvizoval sólově na klavír – včetně variací na populární árii „Non più andrai“ ze své Figarovy svatby. Později Mozart řekl, že „tento den považuje za jeden z nejšťastnějších ve svém životě“. Solomon 1995, 419. Daniel E. Freeman poukazuje na to, že úroveň chvály, kterou Mozart při této příležitosti sklidila pražská hudební veřejnost, byla bezprecedentní na to, aby jakýkoli hudebník 18. století byl uznáván současně jako skladatel i interpret.
Velký úspěch této návštěvy vyvolal zakázku od impresária Pasquale Bondiniho na další operu, která měla mít stejně jako Figarova svatba libreto velkého Mozartova spolupracovníka Lorenza da Ponteho.
Charakter Rovněž není jasné, proč Mozart pro symfonii nenapsal menuet, třídobou větu ve volném tempu, jak obvykle činil. Volker Scherliess v roce 2005 uvádí následující předpoklady, které však sám nepovažuje za přesvědčivé:
Mozart se chtěl následovat italský vzor kompozice; Během komponování došel Mozart názoru, že menuet není pro daný styl vhodný; Mozart se menuetu záměrně vzdal vzhledem k plánované cestě do Anglie; z nedostatku času.
Muzikolog Alfred Einstein (1953) Alfred Einstein: Mozart – Sein Charakter, sein Werk. Pan-Verlag, Zürich und Stuttgart 1953. se domnívá, že menuet chybí, proto, že „vše již bylo řečeno“ v ostatních větách. Theodor Kroyer v roce 1931 Theodor Kroyer: Mozart, Symphonie D-Dur (ohne Menuett). Vorwort zur Taschenpartitur der Sinfonie D-Dur KV 504 in der Eulenburg-Ausgabe (Band 446), London / Zürich ohne Jahresangabe (Vorwort von 1931) tuší citové napětí a zádumčivost v Mozartově životě. Podobně se vyjádřil i Kurt Pahlen (1978)Kurt Pahlen: Sinfonie der Welt. Schweizer Verlagshaus AG, Zürich 1978 (Vorwort von 1966), 383 S., když se ptá, zda „Mozart nechtěl tak vážné dílo přerušit lehkým tancem? "
Obsazení Instrumentace: 2 flétny, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 lesní rohy D, 2 trubky D, tympány, I. housle, II. Housle, viola, violoncello, kontrabas. V současných orchestrech může být cembalo (pokud je v orchestru přítomno) také použito jako nástroj continua. Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Clarendon Press, Oxford 1989.
Doba provedení je cca 30–35 minut.
První věta: Adagio – Allegro náhled|200x200pixelů|První věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue D dur, 4/4 takt, 302 taktů
Adagio (takty 1–36):
Allegro (takty 37–302):
Druhá věta: Andante G dur, 6/8 takt, 148 taktů, trubky a tympány mlčí náhled|200x200pixelů|Druhá věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue
Třetí věta: Presto D dur, 2/4 takt, 350 taktů náhled|200x200pixelů|Třetí věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue
Odkazy Reference
Literatura Sinfonie in D KV 504 38. Sinfonie (Mozart) Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie D dur „Praha“. Svazek 446, Ernst Eulenburg, Londýn/ Curych, bez letopočtu (kapesní partitura, předmluva z roku 1931). W. Meves: Symfonie W. A. Mozarta. Kolekce Litolff No. 168 Henry Litolff's Verlag, Braunschweig, bez roku (asi 1890, u. A. s verzí symfonie KV 504 pro 2ruční klavír) ER Sisman: Žánr, gesto a význam v Mozartově „Pražské“ symfonii. In: Cliff Eisen (ed. ): Mozartovy studie 2. Oxford 1997, str. 27–84 (tento zdroj nebyl pro tento článek hodnocen). Ulrich Konrad : Wolfgang Amadé Mozart: Symfonie č. 38 KV 504 (»Praha« symfonie) . Faksimile autogramu a komentáře, Laaber 2016 (= mistrovská hudební díla ve faksimile, svazek 34).
Související články Seznam symfonií Wolfganga Amadea Mozarta
Externí odkazy
Kategorie:1786 v hudbě Kategorie:Symfonie Wolfganga Amadea Mozarta Kategorie:Pojmenováno po Praze