Zdeněk Jelínek

Zdeněk Jelínek (11. října 1936, Kutná Hora – 6. května 1994, Praha) byl český pedagog, spisovatel a historik. Na počátku své vědecké činnosti, v oblasti historie, se zaměřil na dějiny středověkého dolování a mincovnictví v Kutné Hoře, později na dějiny Druhé světové války. Pomocí zaznamenávání svědectví přímých účastníků popsal působení západních výsadkářských partyzánských skupin vysílaných v letech 1941–1945 z Velké Británie na území okupovaného státu. Je řazen mezi největší odborníky a znalce této oblasti protifašistického odboje. náhled|upright=1.2|Hrob na hřbitově U Všech svatých v Kutné Hoře

Život a dílo

Mládí, studia Zdeněk Jelínek se narodil v Kutné Hoře. Jeho matka Věra pracovala jako zubní technička, otec Alois byl strojním pletařem. Zdeněk začal od roku 1942 navštěvovat obecnou chlapeckou školu (současný název: Základní škola T. G. Masaryka).

Na jaře roku 1946 ho oslovil skauting, a posléze vstoupil do přípravného oddílu skautingu, do vlčat. Přestože ve skautingu strávil jen krátký čas, zásady skautingu a jeho aktivity ho velmi pozitivně ovlivnily. Získané zkušenosti pak při svém pedagogickém působení na školách v Uhelné Příbrami a v Kutné Hoře přenášel na své žáky. Pořádal pro ně celodenní nedělní výlety do přírody nebo na pamětní historická místa.Cílem výletů byla například zřícenina hradu Sion u Kutné Hory nebo peřeje Stvořidla na řece Sázavě. Byly to tzv. čundry, jejichž součástí bylo i rozdělávání ohně a příprava teplého jídla (polévka ze sáčku, ohřátí konzervy).

Od září 1947 pokračoval ve studiu na kutnohorském gymnáziu, jež se od roku 1953, v souladu s novým školským zákonem, stalo součástí tzv. Jedenáctileté střední školy. Maturoval s vyznamenáním 28. května 1954 ze tří povinných předmětů (český jazyk, ruský jazyk, matematika) a z dějepisu. Následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (specializace historie a pedagogika). Promoval 1. července 1959. Jeho rozsáhlá diplomová práce měla titul Z dějin kutnohorského dolování ve XIV. až XVI. století. Tato práce byla o deset let později uznána i jako disertační práce a 25. února 1969 byl v pražském Karolínu promován doktorem filozofie. V rámci řízení k získání titulu kandidáta věd absolvoval v letech 1967–1969 zkoušky z historie, ruštiny a češtiny. Z důvodu vzniklých politických změn mu ale byla znemožněna obhajoba kandidátské práce. Její název byl Partyzánské hnutí na Českomoravské vrchovině. Mělo se zároveň jednat o publikaci, která měla vyjít v roce 1974. Toto se ale nestalo a kandidátem věd se stal až v roce 1990.

Divadelní a umělecká činnost Již v dětství měl Zdeněk Jelínek rád divadlo, poprvé se na jevišti objevil v roce 1946, v dětské opeře Broučci hudební skladatelky Marie Kučerové-Herbstové.Marie Kučerová-Herbstová byla současně i jeho učitelkou hry na klavír. Představení mělo velký úspěch, bylo několikráte reprízováno v Kutné Hoře a v dalších několika středočeských městech. Z krajské soutěže v Kolíně postoupila inscenace do Prahy. Dobová kritika zvlášť ocenila pěvecký výkon Zdeňka Jelínka a syna autorky Bohuslava. O rok později ztvárnil Zdeněk Jelínek titulní roli v dětské opeře od téže autorky, Uličník Peříčko. I tato inscenace se dočkala několika repríz v Kutné Hoře a byla s úspěchem uvedena i v někdejším pražském divadle Kotva.

Divadlu zůstal věrný i v dospělosti. V říjnu 1962 vystupoval s místními ochotníky v Afinogenově Mášence, se studentským divadelním souborem kutnohorské střední vzdělávací školy účinkoval v pásmu grotesek a pantomim Hrdinové včerejška autora Vojtěcha Cinybulka, v režii Ladislava ZnojemskéhoLadislav Znojemský (1905-1993) - pedagog, kulturní činitel, Jelínkův učitel na gymnáziu, čestný občan Kutné Hory.. Pod stejným režisérem hrál v roce 1969 ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu. Kromě vlastního herectví se v období 60.–80. let 20. století intenzívně podílel na činnosti kutnohorského loutkářského souboru.

V „Divadélku Hrádek“, založeném v roce 1969 a inspirovaném tehdejšími divadly malých jevištních forem, které vzniklo při kutnohorském muzeu, v budově středověkého Hrádku, působil nejen jako účinkující, ale také jako spoluautor scénářů v pásmu Večery na Hrádku a následně, od roku 1970, v tzv. Kutnohorských koktailech, což byly soutěžní večery, besedy i komediální vystoupení. Naposledy vystupoval Zdeněk Jelínek na jevišti kutnohorského divadla v roce 1973 v Tylově Fidlovačce, v roli literáta Hvězdoleského.Hra byla uvedena v rámci oslav 40. výročí otevření divadelní budovy v Kutné Hoře (Městské Tylovo divadlo v Kutné Hoře).

Kromě historie a divadla byla Jelínkovou další vášní hudba, především klasická, ale nebyl úzce zaměřen jen na ni, ve své rozsáhlé fonotéce měl jazz, židovskou hudbu, spirituály, blues, gospely a také současné české i zahraniční nahrávky, včetně písní Karla Kryla či skupin Beatles, Pink Floyd a dalších.

Byl dlouholetým předsedou Společnosti Jana Kubelíka.

Pedagogická činnost Jako vystudovaný učitel dostal po promoci pracovní umístěnku na základní školu v Uhelné Příbrami. Po krátkém působení jako učitel základních předmětů, byl povolán k nástupu k základní vojenské služby, kterou absolvoval u radistů ve Vimperku. Založil zde umělecký soubor, který měl úspěch a pomohl mu překonat šikanu, které byl vystaven na začátku vojenské služby od nadřízených.Členem tohoto souboru byl i muzikant Antonín Gondolán a brněnský herec Jiří Tauber. V roce 1960 byl útvarovou organizací KSČ navržen na kandidáta členství a následně do KSČ přijat.

Od září 1961 začal působit na 1. základní devítileté škole v Kutné Hoře (nyní ZŠ Kamenná stezka). Vyučoval dějepis, český jazyk, ruštinu, němčinu, zeměpis a hudební výchovu. Od roku 1963 dálkově studoval ruštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V září 1963 přešel na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Kutné Hoře, kde učit všeobecně vzdělávací předměty.

Spolu s prof. Petráněm vedl od roku 1992 Zdeněk Jelínek, na Univerzitě Karlově, seminář Každodennost 16.–18. století.

Období 1974–1994 S nástupem normalizace se za své postoje, v letech 1968–1969, dostal pod přímý dohled Státní bezpečnosti, byl označen za pravicového oportunistu, profesně i osobně perzekvován. Následně v roce 1970 vyloučen z komunistické strany. V roce 1974 byl z politických důvodů ze Střední průmyslové školy elektrotechnické v Kutné Hoře propuštěn a bylo mu znemožněno nadále pracovat ve školství a ve vědě. Po značných obtížích se mu podařilo v listopadu 1974 získat zaměstnání skladníka v Čáslavi, v hotelu Grand. Kromě práce ve skladu tam byl často nucen pracovat i na pozici číšníka nebo recepčního. Historii se mohl věnovat pouze soukromě. Buď psal tzv. „do šuplíku“, nebo pomáhal studentům s jejich seminárními a diplomovými pracemi.

V roce 1978 se dr. Jelínkovi podařil návrat k profesi historika, když získal místo v Regionálním muzeu v Kolíně. Zde realizoval velké množství nových expozic na téma dějin Kolína a Kolínska. Pro výstavu Lipany (1981) napsal i katalog a o průběhu bitvy u Lipan hovořil v Československém rozhlase, v pořadu Domino. Tento zvukový záznam byl později použit i v jednom díle rozhlasových Toulek českou minulostí. Kromě pořádání výstav také přednášel, publikoval a sbíral materiály pro svoje další práce. Koncem 70. a v průběhu 80. let se Jelínkovi podařilo, buď již pod vlastním jménem nebo jako spoluautor, publikovat celou řadu prací, z nichž se většina týkala odbojových skupin a jednotlivců působících v odboji. Zvláštní pozornost mezi ostatními pracemi zasluhuje publikace Operace Silver A (1984). Jednalo se o do té doby tabuizované téma, týkající se západního, nekomunistického odboje. Proto nebyla tato publikace distribuována v běžné síti knihkupectví, nýbrž byla oficiálně představena pouze jako studijní materiál pro vnitřní potřebu Českého svazu protifašistických bojovníků.

V polovině 70. let studii vydal pod vlastním jménem publikaci o kutnohorském mincování Dodávky stříbra a jeho zpracování v kutnohorské mincovně v poslední čtvrtině15. a první třetině 16. století. Studie navazovala na jeho práci z roku 1966.

Po sametové revoluci byla Zdeňku Jelínkovi nabídnuta pozice výzkumného pracovníka ve Vojenském muzeu Historického ústavu armády České republiky v Praze. 1. června 1990 byl jmenován jeho ředitelem a zároveň zástupcem náčelníka Historického ústavu ČSA. V roce 1992 byl povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Zemřel náhle 6. května 1994 v Praze.

Vědecká činnost Zpočátku se věnoval starším českým dějinám, zejména studiu dolování v Kutné Hoře a historii peněžnictví. Spolupracoval s přední českou numizmatičkou prof. Emanuelou Nohejlovou-Prátovou na Numismatických příspěvcích k dějinám cen a mezd údobí 1469–1615. V kutnohorském archivu uspořádal část velmi cenného „Horního a mincovního fondu Kutné Hory“ a popsal nejstarší kutnohorské mincovní účty. Výsledkem se stala práce Kutnohorské mincovní účty z druhé poloviny XV. století a první poloviny XVI. století.

Po získání zaměstnání v Regionálním muzeu v Kolíně, pracoval intenzívně na regionálních kulturních dějinách Kolína a Kolínska. Na toto téma připravil celou řadu nových expozic. Přednášel, sbíral materiály a koncem 70. a v průběhu 80. let se mu podařilo vydat pod svým jménem i několik publikací.

Zájem o historii Kolínska a Druhou světovou válku ho přivedl i k tématu holokaustu. Zabýval se transporty vypravovanými z Kolína, navázal kontakty nejen s pamětníky, ale i s britskou liberální náboženskou společností Northwood And Pinner Liberal Synagogue. Její rabín Dr. Andrew Goldstein inicioval v 80. letech styky s židovskou komunitou v Československu. Tomuto tématu věnoval i několik svých prací.

Nosnou částí jeho vědeckého bádání byla historie československého odboje za Druhé světové války, zejména historie paradesantních skupin a partyzánského hnutí.

Některé své články se mu v polovině 70. let podařilo zveřejnit pod jmény některých svých přátel.Jeho texty vycházely v časopisech Vlasta a především v Hlasu revoluce, týdeníku Svazu protifašistických bojovníků. Nacházela se pod nimi jména PhDr. Miluše Svobodové-Ladové, historičky z Archívu hlavního města Prahy, doc. Tomáše Pacáka, historika působícího na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy nebo Ing. Petra Kopečného z Brna. Další možností byla autorská spolupráce. S PhDr. Miroslavem Ivanovem se domluvil na zpracování historie výsadkářské skupiny Wolfram, vysazené v roce 1944 v Beskydech. Z. Jelínek se s většinou členů této skupiny osobně znal, byli jeho dobrými přáteli a často se s nimi stýkal.Jednomu členu této skupiny, Robertu Matulovi, se po únoru 1948 podařilo ilegálně překročit československé hranice a po několikaletém pobytu ve Velké Británii se usadil s rodinou v Kanadě. S Jelínkem byl dlouhodobě v písemném i telefonickém kontaktu a v roce 1990 pozval Zdeňka Jelínka k sobě do Vancouveru na návštěvu. Jelínek dodal Ivanovovi odborné podklady, ten napsal text a odeslal Jelínkovi ke korektuře a přepsání do čistopisu. Publikace vyšla pod názvem Akce Tetřev.

Ocenění

Ocenění v průběhu života 30. květen 1984 – čestná medaile II. stupně Zasloužilý bojovník proti fašismu 1985 – čestná plaketa Za budování okresu Kolín únor 1990 – Cena města Kolína za rok 1989 28. listopad 1990 – udělení vědecké hodnosti kandidáta historických věd 14. říjen 1992 – povýšení z hodnosti poručíka do hodnosti podplukovníka ve výslužbě

Posmrtná ocenění září 1995 – v rámci kulturně-literárního festivalu Ortenova Kutná Hora byl Zdeňku Jelínkovi věnován pořad Pocta příteli, s podtitulem Odpoledne na počest historika, muzikologa, pedagoga PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc. březen 1998 – udělení Pamětního listu za celoživotní přínos v oblasti historie, kultury a vzdělání 6. května 1998 – ve výroční den úmrtí Z. Jelínka se konala na zámku Kačina hudební slavnost, připsána Jelínkově památce 1999 – zařazení hesla Zdeněk Jelínek do Českého biografického slovníku XX. století