První turkutský kaganát (staroturecky 10px|Znak písmene K10px|Znak písmene U10px|Znak písmene R10px|Znak písmene U10px|Znak písmene T10px|Znak písmene K10px|Znak písmene U10px|Znak písmene K → Kök Türük, čínsky 突厥 汗国, pchin-jin: Tūjué hánguó) neboli Göktürkský kaganát byl středověký staroturecký stát na území Mongolska, Střední Asie (dnešní Kazachstán), Číny (Vnitřní Mongolsko) a Ruska v oblasti Ötükenu, s centrem v Ordu, na břehu řeky Orchon. Předchůdcem Prvního turkutského kaganátu byl Rouranský kaganát v oblastech Mongolské plošiny. Turkutský kaganát byl založen kaganem Buminem a zanedlouho Turkuti rychle expandovali do Střední Asie a na vrcholu své moci dosahoval Turkutský kaganát rozsahu od Mandžuska (severovýchod Číny) až k Černému moři v Evropě.
Krátké dějiny
Zatímco Bumin zemřel koncem roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem, Západní oblasti, jako Džungárie, země u Irtyše a Imilu (Čugučak), dále povodí Jıldız (Bagraš köl), Ili, Ču a Talas spravoval jeho mladší bratr Ašına Šıtienmi (Istemi).
Roku 555 Turci na západě pod vedením Šıtienmiho, vedli úspěšné tažení. Dosáhli Žetysu (Sedmiříčí) kde si podmanili Čujské Huny a také Sogdianu. V centrálním Kazachstánu pak Karluky a Kimaky. U Aralského jezera se zmocnili panství Kanglyů a kmenů příbuzních Parthům. Poté obsadili Chórezm a kmen Afrigidů. Avšak severně od Aralského jezera narazili na vážný odpor Alanů a Uhrů (Staří Maďaři). Nakonec roku 558 Turci tyto kmeny porazili a dosáhli břehů řeky Itil (Volha).
Roku 567 Turci ovládli celý Severní Kavkaz a podřídili si „Dagestánské Bulhary“ (b-n-dž-r), město Varachan (Belendžer) a Chazary, dorazili do Derbentu, přezkoumaly opevnění a vrátili se do stepí (Jižní okruh a Severokavkazský okruh).
Později, roku 569 Šıtienmi napadl a drancoval perské příhraničí. Brzy na to však byla podepsána mírová smlouva. Přesněji řečeno, tyto úspěchy byly nutně vynuceny nečinností Šıtienmiho: Avaři, nesmiřitelné nepřátelé Turků dobyli stepi od Sávy k Donu a Šıtienmi musel opět přeložit svou ofenzivu z jihu na západ. Krom konkurence v obchodu z hedvábím, k ochlazení Byzantsko-Tureckých vztahů přispěla i otázka Avarů. V souladu se smlouvou z roku 568 se Byzanc zavázala neuzavírat mír a spojenectví s Avary. Proto, když avarské poselství dorazilo ke Justinusovi II. (520 – 578) s požadavkem míru a povolení zabrat Panonii, bylo odmítnuto. I přesto se však Avaři v Panonii usadili.
Nejpozději roku 570 společně se slovanskými kmeny podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.]..
Později zasáhla mohutnou Turkutskou říši občanská válka, po níž se roku 603 rozpadla na dvě poloviny, kaganáty západoturkutský a východoturkutský.
Linie panovníků První turkutské říše
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Druhý turkutský kaganát Turkické národy Turkuti Bumin Insignie prezidenta Turecka
Externí odkazy
Kultegin’s Memorial Complex, TÜRIK BITIG. Ashina 4. Zformování tureckého kaganátu, jeho vnitřní uspořádání a vývoj od 2. pol. 6. do 1. pol. 7. století
Kategorie:Turkické národy Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Národy Asie Kategorie:Vymřelé etnické skupiny Kategorie:Dějiny Mongolska Kategorie:Státy čínské historie Kategorie:Středověké dějiny Ruska Kategorie:Chanáty Kategorie:Zaniklé monarchie Asie Kategorie:Turkité