Reverse charge nebo také česky přenesená daňová povinnost je daňový mechanismus (v oblasti DPH), kdy se povinnost prodávajícího (poskytovatele plnění) přiznat a zaplatit daň na výstupu přesouvá na kupujícího (příjemce plnění). Obvykle má povinnost přiznat a zaplatit daň prodávající (dodavatel), v některých případech určených legislativou má však tuto povinnost kupující (odběratel). Přenesená daňová povinnost se uplatňuje ve dvou rovinách, v zahraničním obchodním styku (uvnitř EU) a v tuzemském obchodním styku.

Zahraniční reverse charge

Přenesenou daňovou povinnost v zahraničním styku definuje směrnice EU, resp. její novela. V českém právním řádu je směrnice zakotvena v zákoně o DPH. Směrnice ukládá, že se daň z přidané hodnoty u služeb odvádí v tom místě (státě), kde má příjemce služby své sídlo. V případě firmy, která má sídlo v České republice je místem poskytnutí služby její sídlo, tedy Česká republika.

Znamená to, že veškeré služby, které jsou takové firmě poskytovány ze zahraničí fakturuje zahraniční dodavatel (plátce DPH) bez DPH a český subjekt musí sám spočítat, přiznat a zaplatit daň z přidané hodnoty českému finančnímu úřadu. Na dokladu musí být uvedena informace, že se v tomto konkrétním případě postupuje podle pravidel reverse charge. Český subjekt si musí také ověřit, jestli je zahraniční dodavatel skutečně plátcem DPH prostřednictvím systému VIESOvěřování DIČ pro účely DPH prostřednictvím systému VIES.

Reverse charge se v zahraničním styku (uvnitř EU) týká poskytování služeb, například autorských práv, průmyslových práv, reklamních služeb nebo nájmu movité věci bez použití dopravního prostředku. Existují však i výjimky, například poskytování služeb souvisejících s kulturou, uměním, vědou a vzděláváním, které zdaňují ve státě, kde daná aktivita skutečně probíhá (například vědecká konference). Jiný režim je také u mezinárodní přepravy či stravovacích služeb.

Mechanismus reverse charge se však uplatňuje pouze mezi plátci DPH. Pokud službu poskytuje zahraniční firma českému neplátci DPH, pak (obvykle) daň z přidané hodnoty odvádí ve své domovské zemi a službu fakturuje se „svým“ DPH (například německým). Analogicky to platí i když naopak službu poskytuje český subjekt (plátce DPH) zahraničnímu neplátci DPH (například německému). Zákony však uvádějí celou řadu výjimek a tento popis není zcela přesný a kompletní.

Tuzemský reverse charge Přenesenou daňovou povinnost v tuzemském styku definuje zákon o dani z přidané hodnoty. V některých případech, které definuje zákon a jeho příloha, musí DPH spočítat, přiznat a zaplatit firma (plátce DPH) jako příjemce plnění. Na faktuře, kterou odběratel obdrží, je pak vyčísleno DPH v nulové výši a je tam rovněž uvedena informace o režimu přenesené daňové povinnosti.

Obvykle se tuzemské přenesení daňové povinnosti týká nákupu zlata, pořízení nemovitostí, stavebních a montážních prací, dodávek mobilních telefonů, poskytování telekomunikačních služeb, prodej herních konzolí, tabletů či notebooků.

Odkazy Reference

Externí odkazy Podrobnější informace

Kategorie:Daně Kategorie:Evropská unie