Knížecí dům čp. 9 je původně gotický, v 16. století renesančně přestavěný historický měšťanský dům v Prachaticích. Boční fasádu domu pokrývá bohatá figurální sgrafitová výzdoba s biblickou a moralistní tematikou. Majitelem domu byl královský úředník Jakub Menšík z Menštejna, od konce 16. století pak sloužil jako sídlo vrchnostenských úředníků (Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů). Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka.

Popis Dům se nachází v severozápadním rohu Velkého náměstí a jeho parcela patří mezi největší ve městě. Průčelí dvoupatrového domu do náměstí je hladké s výrazným půlkruhově zaklenutým bosovaným portálem. Jižní do náměstí orientované průčelí je tříosé, v přízemí ve středu renesanční půlkruhově zaklenutý vstupní portál, lemovaný kamennou bosáží, nad závěrem záklenku je plastický erb Schwarzenbergů ve starší rolwerkové kartuši. Patro odděleno klasicistní kordonovou římsou. Okna jsou dvojitá špaletová, v prvním patře osmitabulková, ve druhém šestitabulková, lemovaná šambránami a s nadokenními římsami. Západní fasáda domu směrem do uličky je lehce zalomena a je zde zachováno původní výškové členění s atikovým patrem. Západní fasádu pokrývá sgrafitová výzdoba se znázorněním biblických a moralistních výjevů. Střecha je valbová, s vikýři ve tvaru volského oka. V domě jsou dochovány historické konstrukce z období gotiky, zejména obvodové zdivo přízemí a prvního patra. Z období renesance pochází klenby nad přízemím, zdivo druhého patra, vstupní portál, sgrafitová výzdoba západní fasády a část sklepů. Fasáda jižního průčelí do náměstí je klasicistní, rovněž tak klenby nad západním traktem prvního patra. Dům má rozsáhlé třípatrové sklepy zasahující hluboko do náměstí.

Historie vlevo|náhled|Zobrazení Knížecího domu na obrazu Prachatic od Jindřicha de Verle z roku 1670 (označeno číslicí 3). Dům má ještě obloučkovou atiku, odstraněnou v roce 1832. Před domem stojí pozdně gotický dioritový pranýř.Dům vnikl pravděpodobně již ve středověku, ustupující boční zalomená fasáda domu ukazuje dlouhý a složitý stavební vývoj již v období gotiky. Původně, do 2. pol. 14. století mohla být zděná pouze zadní, komorová, část domu. Na konci 14. století lze předpokládat již převážnou část hmoty domu ve zděné podobě. Po požáru města v roce 1501 byl dům přestavěn ve stylu pozdní gotiky. Kolem pol. 16. století dům renesančně upraven, byla nastavěna atika s půdním patrem a změněn způsob zastřešení domu. V roce 1572 proběhly další stavební úpravy a dům dostal nový renesanční vstupní bosovaný portál. V letech 1625–1627 proběhly významné stavební úpravy spojené s úpravou domu pro Eggenberské úředníky a dům pokryla nová raně barokní hlazená omítka s červeným orámováním oken, říms a nárožím kvádrováním. Po požáru roku 1832 byla fasáda upravena klasicistně, zobytněno bylo původně pouze atikové půdní patro, snesena byla obloučková atika domu a kromě vnitřních stavebních úprav byl změněn také způsob zastřešení objektu do dnešní podoby. V roce 1889 byla odkryta na západní fasádě renesanční sgrafitová výzdoba. Na počátku 20. století byla sgrafitová výzdoba západní fasády značně poškozena osazením nových větších oken. Ve 20. století byly provedeny další vnitřní úpravy objektu, vyvolané změnou způsobu užívání, přestavbou budovy na hotel a provozním spojením se sousedním objektem Národního domu.

Prvním známým majitelem domu byl v 16. století prachatický rodák, právník a vysoký královský úředník Jakub Menšík z Menštejna. V roce 1580 prodává Jakub Menšík dům městu. Město následně darovalo dům Vilémovi z Rožmberka jako nové sídlo vrchnostenských úředníků. V 18. a 19. století byl dům využíván jako sídlo vrchnostenských úředníků prachatického velkostatku. Název domu poukazuje na sídlo správy panství knížecích rodů Eggenbergů a Schwarzenbergů.

Popis sgrafitové výzdoby Celá plocha západní fasády domu je horizontálně členěna do pěti sgrafitových pásem nad sebou, oddělených jednoduchými páskami nebo lištami s rostlinným dekorem. Fasáda je dále členěna, přirozeným odsazením zadní části domu tematicky na dvě části (biblické a moralistní výjevy). Na jižním průčelí do náměstí se z výzdoby dochoval jen úzký pruh.

Přední předsazená část západní fasády – nejvyšší, atikový pás Nejvyšší pásmo výjevů je z důvodu zrušení nejvyšší části atiky a nasazení korunní římsy v horní části dochováno pouze ve fragmentech. Je rovněž patrné jisté výškové stlačení výjevů z důvodu nedostatku místa v jednotlivých segmentech atiky. V prvním obrazovém poli je patrná ženská postava držící za ruku muže a fragment zvířete, pravděpodobně šlo o osla, kozla nebo ďábla. Z největší pravděpodobností jde tedy o mravoučné vyobrazení na téma smilstva (nebo naopak věrnosti, zdrženlivosti nebo cudnosti, vhledem k torzálnosti výjevu to nelze přesněji určit). Ve druhém poli se dochoval pouze neurčitý fragment. Ve třetím poli je znázorněn boj jezdce na koni s drakem, pravděpodobně jde o svatého Jiří na koni bojujícího s drakem. Svatý Jiří byl symbolem statečnosti, síly víry a boje proti zlu. Na posledním výjevu je zobrazena postava sedící na zvířeti (podle tvaru těla by se mohlo jednat o lva, byť hlava se nedochovala), spíše ženy než muže, podle oděvu a bočního posedu na zvířeti. V levé části je pak zobrazeno několik postav sledující hlavní postavu na zvířeti. Mohlo by se jednat o personifikaci pýchy nebo naopak ušlechtilosti (ve starší literatuře je uváděno, že hlava postavy měla dříve na hlavě korunu; podobná vyobrazení ženských postav neřestí, jedoucích na zvířatech, ze 14. století se dochovala v Kostele. sv. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích). Pravděpodobně tedy mezi jednotlivými segmenty atiky, oddělenými původně pilastry, byly zobrazeny ctnosti a neřesti, toto zobrazení dále pokračovalo i na fasádě do náměstí.

Přední předsazená část západní fasády – biblické výjevy Většina výjevů na předstupující jižní straně boční fasády nabízí zobrazení biblických výjevů ze Starého zákona, kde je divákům zdůrazňována skutečnost, že bůh dobrým pomáhá, ale špatné trestá. Většina zobrazení má původ v Bibli, vydané Antonem Kobergerem ml. v Norimberku v roce 1518 a tištěné Jacquesem Saconem v Lyonu. Autorem části grafických listů pro tuto Bibli byl Erhard Schön.

vlevo|náhled|upright|Knížecí dům, boční západní fasáda, předstupující část (biblické výjevy)

Pás bývalého atikového patra, druhý pás odshora, pod atikou (Mojžíš a Desatero přikázání, David a Goliáš) vlevo|náhled|Knížecí dům, Mojžíš dostává Desatero přikázání První zleva je zobrazen výjev krajiny s exotickými stromy, několika vojenskými stany v pozadí a zbytkem klečící postavy v popředí. I přes značné poškození, lze s ohledem na společnou předlohu, výjev určit jako Mojžíš dostává Desatero přikázání. Jako předloha posloužil pravděpodobně grafický list Erharda Schöna z výše jmenované Kobergerovy Bible vydané v roce 1518 v Norimberku. Následuje iluzivně rámovaný bývalý okenní otvor.

Druhý biblický výjev zobrazuje Davida a Goliáše. Předlohou byl pravděpodobně opět grafický list od Erharda Schöna. z výše jmenované Kobergerovy Bible z roku 1518. Podobný výjev lze však najít i na grafickém listu Hannse Lautensacka z roku 1551.

vlevo|náhled|Knížecí dům, „David a Goliáš“

Třetí pás odshora (Eleazar, Josue a pět králů) vlevo|náhled|Knížecí dům, „Eleazar, který se jde obětovat za židovské vojsko“ První výjev zleva zobrazuje mužskou postavu a slona, pravděpodobně jde o biblický výjev Eleazara, který se jde obětovat za židovské vojsko. Zobrazení slona má pravděpodobně prapůvod v rytině Martina Schongauera z let 1470–1491.

vlevo|náhled|Knížecí dům, "Josue a pět králů"|alt=Knížecí dům, "Josue a pět králů"

Druhé obrazové pole zobrazuje výjev odehrávající se v krajině se stromy, vlevo v popředí jsou dvě stojící postavy a jedna svázaná ležící postava. Zde se pravděpodobně, i přes značné poškození výjevu, jedná o biblický výjev Josue a pět králů, vzorem byl pravděpodobně grafický list z české Severýnovy Bible z roku 1537 (ilustrace Mistra MS se ale poprvé objevuje již o tři roky dříve v německé Bibli, vydané ve Wittenberku Hansem Lufftem v roce 1534) . Není ale zcela vyloučeno (vzhledem k poškození výjevu), že se jedná o výjev Stětí Saula Pelištejci, kdy původní námět grafického listu mohl být pozměněn a jehož další předlohou mohl být grafický list Erharda Schöna z Kobergerovy Bible vydané v roce 1518 v Norimberku.

Čtvrtý pás odshora, druhý odspodu (Vytažení Josefa ze studny) vlevo|náhled|Knížecí dům, Vytažení Josefa (Egyptského) ze studny a prodání do otroctví

První výjev zleva zobrazuje biblický výjev Vytažení Josefa (Egyptského) ze studny a prodání do otroctví. Předlohou mohl být opět grafický list Erharda Schöna z Kobergerovy Bible, vydané v roce 1518 v Norimberku. Velmi podobná zobrazení nabízejí i starší Bible. Podobné vyobrazení se nachází také v knize (Geoffroy La Tour Landry, Basilej, 1493), konkrétně příklad „Eine Jungfrau, die in den Brunnen gefallen ist, wird durch Gott gerettet“ (Panna, která spadla do studny a byla zachráněna Bohem) doprovází grafický list od Albrechta Dürera, byť zde použitý v jiném, byť významově obdobném, kontextu (nicméně vzhledem k využití této knihy jako zdroje i na dalších částech fasády je použití nutné vzít v úvahu, zejména pro podobné rozvržení postav).

Následuje další iluzivně rámovaný bývalý okenní otvor s gotickým kamenným ostěním.

Napravo do okna se dochoval majuskulní staroněmecký nápis:

Číslice CXI nebo CXL může odkazovat jednak na označení dvoustrany z výše uvedené Kobergerovy Bible. Na dvoustraně CXL se nachází Kniha žalmů, konkrétně jde o žalmy 30–37, které opravdu tematicky souzní s nápisem (především 34. a 37. Žalm Davidův). Nejde asi však o doslovný citát (tato Bible je ostatně psána latinsky), ale pouze o přibližnou zkrácenou volnou podobu vybraných žalmů o tom, že Bůh dobrým pomáhá, ale špatné trestá. Dobrým je zde ten, který dodržuje Desatro přikázání a respektuje Boží vůli. Toho, kdo se protiví Desateru a vůdcům, které si Bůh vyvolil, bůh ztrestá. Což je ostatně pravděpodobně hlavním a scelujícím tématem minimálně této části fasády. Může se ovšem jednat i o žalm 112 (jde možná o pravděpodobnější variantu, v původní latinské Vulgátě má tento žalm totiž číslo 111, tedy CXI), kde je v první větě uvedeno, v českém překladu: „Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázáních jeho má velikou libost.“, význam textu je ale překvapivě velmi podobný jako ve výše uvedených žalmech (žalmy se vzájemně doplňují). Text žalmu 111 (112) ale mnohem lépe souzní s výběrem zobrazených biblických výjevů, které tak nejsou vybrány náhodně, ale jsou grafickým přepisem konkrétního textu Bible pomocí příkladů (ctnostných) činů známých postav ze Starého zákona. Nápis nám rovněž zdůrazňuje, že pýcha je jedním z nejhorších lidských hříchů vůbec (pýcha je první ze sedmi hlavních lidských hříchů) a Bible i křesťanská teologie ji považuje za prapůvod všeho zla a také, že bez pokory (která je opakem pýchy) není ani víry v Boha. Ostatně už sv. Augustin ve svém spise „O svobodném rozhodování“ uvádí že „Původcem každého hříchu je pýcha“ a „Pýcha člověka začíná tím, že odpadne od Hospodina“.

První pás nad zemí (již nedochovaná scéna Husité s Janem Žižkou před branami města Prachatice) vlevo|náhled|Knížecí dům, hlava blázna lomícího rukama Z prvního dlouhého přízemního pásu se nedochovalo téměř nic, pouze napravo, v dalším malém obrazovém poli na nároží, je zobrazena postava se zdviženýma rukama, jedná se o vyobrazení blázna. vlevo|náhled|Knížecí dům, Husité a Jan Žižka před opevněným městem, dopisnice kolem 1905