Collège-lycée Jacques-Decour je základní a střední škola v Paříži, která sídlí na adrese 12 Avenue Trudaine. Vznikla v roce 1821 z bývalé koleje Sainte-Barbe pařížské univerzity, založené v 15. století, která byla po Francouzské revoluci rozdělena na dvě instituce: collège Sainte-Barbe-Nicolle v Rue des Postes a collège Sainte-Barbe-Lanneau v Rue Cujas, obě v 5. obvodu. Postupně se jmenovala collège Sainte-Barbe (v roce 1821), collège Rollin (v roce 1830), lycée Rollin (v roce 1919) a nakonec lycée Jacques-Decour (v roce 1944). Je to jediná pařížská střední škola, která byla po osvobození pojmenována po jednom z jejích učitelů, který byl jako odbojář popraven nacisty v roce 1942. Školní komplex Jacques-Decour – základní školu, střední školu a vědecké a obchodní přípravné třídy navštěvuje kolem 1700 žáků. Jedná se o jedinou střední školu v Île-de-France, která nabízí výuku v čínštině.
Historie náhled| Hlavní vchod. Budova školy byla postavena v letech 1867–1876 na místě jatek na Montmartru, které byly zbořeny v roce 1867.
Po rozdělení koleje Sainte-Barbe na dvě zařízení se každé z nich snažilo zachovat název „Sainte-Barbe".
Jednu provozoval Victor de Lanneau od roku 1798 pod názvem collège Sainte-Barbe-Lanneau v Rue Cujas. Druhá sídlila v Rue des Postes a nazývala se collège Sainte-Barbe-Nicolle, neboť ji vedli bratři Henri Nicolle (1767–1829) a Charles Nicolle (1758–1835).
Vyhláškou Královské rady o veřejném vyučování ze dne 28. srpna 1821 byla instituce v Rue des Postes určena za školu v plném rozsahu. Dne 2. července 1822 stejná rada povolila škole v Rue des Postes, aby nesla jméno collège Sainte-Barbe. Škola sídlila v bývalém klášteru Filles de Saint-Michel, který byl uzavřen v roce 1790. Vyhláškou téže rady ze dne 6. října 1830 byla collège Sainte-Barbe na Rue des Postes přejmenována na collège Rollin, zatímco collège Sainte-Barbe vedené Victorem de Lanneau si ponechala svůj název.
Collège Rollin zůstala na Rue des Postes (dnes Rue Lhomond) až do roku 1876. V roce 1826 obdržela status pařížské městské školy. Baron Haussmann přenesl collège Rollin na její dnešní umístění na Avenue Trudaine.
Budova školy, která má čtyři nádvoří, kapli, divadlo a muzeum, zabírá 3,5 ha. Postavil ji v letech 1867–1876 architekt Napoléon Alexandre Roger (1806–1883) na místě bývalých jatek na Montmartru.
Do roku 1944 škola nesla jméno historika, univerzitního profesora a rektora Charlese Rollina (1661–1741). Poté byla pojmenována na počest Jacquese Decoura (1910–1942), zdejšího profesora němčiny, spisovatele a člena francouzského odboje, který byl popraven v roce 1942 na Mont-Valérien. Každý rok se předčítá jeho dopis na rozloučenou rodičům před zastřelením.
Na hlavním nádvoří několik plaket vzdává hold bývalým studentům, učitelům a zaměstnancům, kteří zemřeli během různých konfliktů (1914–1918, 1939–1945, Maroko), je na nich zaznamenáno 245 jmen.
Varhany ve školní kapli byly postaveny v roce 1893. V letech 1974–1982 vedl učitel hudby Bernard Manguin tým studentů k jejich opravě. Nástroj harmonizoval varhanář Jean-PierreSwiderski. Opravené varhany byly slavnostně zprovozněny v roce 1982. V rámci 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha zde bylo uvedeno jeho kompletní varhanní dílo.
V prosinci 1967 založil Maurice Najman (1949–1999) akční výbory lycea (comités d’action lycéens), které sehrály ústřední roli během událostí z května 1968.
Studenti byli v tomto období inspirováni situacionisty. V květnu 68 byla škola obsazena dnem i nocí. Učebny se přejmenovaly na Antonin Artaud, André Breton a Tristan Tzara. V následujících letech se ve sklepení školy tajně scházela komunita středoškoláků přejmenovaných na „Ravachol-City" na počest slavného anarchisty.
V roce 1974 bylo díky ministerské iniciativě, která měla představit informatiku studentům a učitelům, kteří projevili zájem, bylo Lycée Jacques-Decour vybráno mezi 58 středních škol pro využití software a výuku programovacího jazyka LSE. Někteří učitelé různých oborů byli vyškoleni v počítačovém programování. Provozovna byla vybavena na tehdejší dobu ultramoderním počítačovým vybavením (minipočítač CII Mitra 15 s pevným diskem, osmipalcovou disketovou mechanikou, několika monitory s klávesnicemi a tiskárnou Teletype ASR-33).
V květnu 2009 byla na školním dvoře za přítomnosti Simone Veilové, jejíž otec André Jacob (1890–1944) zde studoval, odhalena pamětní deska se jmény 27 židovských středoškoláků, z nichž 26 zahynulo při deportaci a jeden byl zastřelen za činnost v odboji – Julien Selonczyk.
Na konci roku 2009 Národní poradní komise pro lidská práva a Ministerstvo školství udělily škole „Cenu René Cassina za lidská práva" za připomínání holokaustu a prevenci zločinů proti lidskosti.
Lycée Jacques-Decour ve filmu V roce 2019 se zde natáčely scény k filmu Láska na druhý pohled. Škola sloužila jako dějiště filmu Nikdo mě nemá rád režiséra Françoise Truffauta. Ve filmu Brigády tygrů z roku 2006 se bojové scény mezi dvěma inspektory v podání Oliviera Gourmeta a Alaina Figlarze natáčely v tělocvičně. Scény uvnitř školy ve filmu Mikulášovy patálie z roku 2009 vznikly na této škole. Les Garçons de Rollin – Un lycée sous l'Occupation – 1940 je dokumentární film z roku 2013. V roce 2015 se zde natáčela filmová komedie Bis. Scény ve škole a ve školní kapli pro La Belle Saison režisérky Catherine Corsini z roku 2015. Scény z Institutu Saint-Donatien ve třetí série L'Art du crime z roku 2018. Scéna z katolické školy Saint-Benoît, z filmu Třídní boj režiséra Michela Leclerca s Leïlou Bekhti a Édouardem Baerem z roku 2019. Scény ze seriálu Lupin natáčené ve staré učitelské knihovně v letech 2020–2021.
Osobnosti školy
Učitelé Just-Jean-Étienne Roy (1794–1871), spisovatel Jules Michelet (1798–1874), historik Jacques Charles François Sturm (1803–1855), matematik Henri Wallon (1812–1904), historik a politik Félix Ravaisson (1813–1900), profesor filozofie Édouard Jannettaz (1832–1899), mineralog a geolog Émile Beaussire (1824–1889), filozof a politik Albert Lange (1842–1915), profesor němčiny Stéphane Mallarmé (1842–1898), básník, profesor angličtina Édouard Branly (1844–1940), fyzik a lékař Charles Rinn (1849–1929), helénista a lexikograf Hippolyte Monin (1854–1915), historik Henri Bergson (1859–1941), nositel Nobelovy ceny za literaturu Léon Roger-Milès (1859–1928) Victor Auzat (1865–1939),lékař a entomolog Georges-Henri Luquet (1876–1965), filozof Jules Romains (1885–1972), filozof Jean Bouzet (1892–1954), hispanista, lingvista a básník Fernand Cohen, fyzik Louis Francis (1900–1959), profesor literatury Irénée Barbance (1901–1980), matematička Camille Lebossé (1905–1995), matematička Ferdinand Alquié (1906–1985), filozof Robert Dauvergne (1908–1977), historik a geograf Daniel Decourdemanche (1910–1942), profesor němčiny Jean-Pierre Vernant (1914–2007) François Chamoux (1915–2007), člen Académie des inscriptions et belles-lettres Jean-Louis Curtis (1915–1995), spisovatel Jacques Vilfrid (1923–1988), scenárista Bernard Pottier (* 1924), lingvista Jean Girault (1924–1982), režisér, autor série o četnících s Louis de Funès Henri Patez (1927–2014), malíř Michel Clouscard (1928–2009), profesor literatury Irène Frain (née en 1950), spisovatelka a historička Jean Lauxerois (* 1948), filozof, překladatel ze staré řečtiny a němčiny Andreï Makine (* 1957), spisovatel Alex Taylor, novinář
Studenti Nisard (1806–1888), politik, spisovatel Charles de Montalembert (1810–1870), novinář, historik a politik Victor Duruy (1811–1894), historik a politik Félix Ravaisson (1813–1900), filozof a archeolog Charles Sainte-Claire Deville (1814–1876), geolog a meteorolog Jules Barni (1818–1878), filozofa politik Henri Sainte-Claire Deville (1818–1881), chemik Jules Hoüel (1823–1886), matematik Gustave Moreau (1826–1898), malíř, rytec a sochař Louis Roland-Gosselin (1826–1907), finančník Gustave Lebaudy (1827–1889), průmyslník a politik Gilbert Lesage (1910–1989), kvaker, spravedlivý mezi národy Édouard Manet (1832–1883), malíř Antonin Proust (1832–1905), novinář a politik Gaston Paris (1839–1903), medievalista a filozof Georges Sorel (1847–1922), filozof a sociolog Georges Courteline (1858–1929), dramatik Armand Point (1860–1932), malíř John-Antoine Nau (1860–1918), americký spisovatel a básník Paul Bluysen (1861–1828), politik Paul Signac (1863–1935), malíř Jules Ronjat (1864–1925), lingvista Georges Verlaine (1871–1926) Henri Barbusse (1873–1935), spisovatel Paul Landowski (1875–1961), sochař Léon-Paul Fargue (1876–1947), básník Francisque Poulbot (1879–1946), kreslíř a ilustrátor Don Sauveur Paganelli (1888–1979), politik Emile Servan-Schreiber (1888–1967), novinář André Jacob (1891–1944), architekt, otec Simone Veilové Maurice Utrillo (1883–1955), malíř Jacques Stosskopf (1898–1944), odbojář Bernard Harry (1898–1979), kanadský spisovatel a novinář Max Hymans (1901–1961), politik André Berry (1902–1986), básník Pierre Lazareff (1907–1972), novinář Jacques Solomon (1908–1942), fyzik, zastřelený na Mont Valérien Willy Ronis (1910–2009), fotograf Jean-Pierre Aumont (1911–2001), herec Lucie Aubrac (1912–2007), odbojář Dionys Mascolo (1916–1997), esejista André Danzin (1919–2019), vědec a politik Joël Le Tac (1918–2005), odbojář a politik Ginette Cros (1921–2002), odbojář Tony Bloncourt (1921–1942), odbojář, zastřelený na Mont Valérien Rouben Mélik (1921–2007), básník Henri Alleg (1921–2013), novinář Edgar Morin (* 1921), sociolog Carlo Schönhaar (1924–1942), odbojář, zastřelený na Mont Valérien André Bessière, (1926–2017), odbojář Raymond Lévy (* 1927), inženýr a podnikatel Philippe Bouvard (* 1929), novinář Claude Nougaro (1929–2004), skladatel a básník Edmond Maire (1931–2017), syndikalista François Truffaut (1932–1984), režisér a scenárista Jeanloup Sieff (1933–2000), fotograf Pierre Richard (* 1934) Guy Claisse (1934–2016), novinář, spisovatel a vinař Jean-Claude Casadesus (* 1935), dirigent Boris Cyrulnik (* 1937), neurolog, psychiatr, etolog a psychoanalytik Roland Topor, ilustrátor, malíř, básník, režisér, zpěvák a herec Jean Clair (* 1940), historik umění, člen Francouzské akademie Claude Karnoouh (1940–2021), antropolog Michel Denis (psychologue) (* 1943), výzkumník CNRS Pierre Arditi (* 1944), herec Patrick de Funès (* 1944), lékař, syn Louise de Funèse Henri Weber (* 1944), politik Alain Chastagnol (1945–2010), politik Marc Delouze (* 1945), básník Jean Morange (* 1946), právník Léo Scheer (* 1947), sociolog Dominique Chapuis (1948–2001), kameraman a spisovatel Michel Recanati (1948–1978), trockista Dominique Lacout (* 1949), filozof a spisovatel Roger-Pol Droit (1949), filozof Maurice Najman (1949–1999), novinář Armand Farrachi (1949), spisovatel Daniel Vaillant (* 1949), politik Martin Melkonian (* 1950), spisovatel Bertrand Meyer (* 1950), informatik Christophe Lab (* 1951), architekt Maurice Ronai (* 1951), výzkumník Richard Pinhas (* 1951), hudebník François Recanati (* 1952), filozof Joël Gayraud (* 1953), překladatel a básník Patrick Kron (* 1953), podnikatel Thierry Herzog (* 1955), advokát, důstojník Řádu Čestné legie Marc Taraskoff (1955–2015), malíř Zool Fleischer (* 1958), hudebník Gérard Pullicino (* 1958), režisér, producent a skladatel Aurélien Recoing (* 1958), herec Jean-Luc Gaget (* 1958), režisér, scenárista, držitel Césara pro nejlepší původní scénář za Vodní efekt Laurent Bénégui (* 1959), producent, scenárista Régis Gayraud (* 1959), slavista Pierre Mérot (* 1959), spisovatel Jérôme Dorville (* 1961), novinář Chad Chenouga (* 1962), režisér a herec Éric Reinhardt (* 1965), spisovatel Guillaume Dustan (1965–2005), spisovatel Gaëtan Roussel (* 1972), skladatel a hudebník Maitre Gims (* 1986), rapper Taous Merakchi (* 1987), herečka
Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky
Kategorie:Postaveno ve Francii 1876 Kategorie:9. obvod (Paříž)