Zikmund Valentin říšský hrabě Hrzán z Harasova (Sigmund Valentin Reichsgraf Hrzan von Harasow) (1668 – 1726) byl český šlechtic, politik a dvořan. Od mládí se uplatňoval v zemských úřadech Českého království, nakonec ve správě zemských financí zastával funkci prezidenta české komory (1718–1726). Během života vlastnil krátce řadu statků a panství v různých částech Čech, proslul především jako stavebník dvou barokních paláců v Praze, které dodnes nesou rodové jméno Hrzánů (Palác Hrzánů z Harasova v Celetné ulici a Hrzánský palác na Hradčanech).
ŽIvotopis náhled|vlevo|Zámek Červený hrádek se schdištěm přistavěným v roce 1697 Pocházel z českého šlechtického rodu Hrzánů z Harasova, narodil se jako nejmladší syn z druhého manželství nejvyššího lovčího Jana Adama Hrzána (1625–1681) a Marie Isabely, rozené hraběnky z Lambergu (1637–1689). V roce 1683 se zapsal ke studiu práv na Karlově univerzitě, studium ale nedokončil a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě.STROUHALOVÁ, Marcela: Jan Adam Hrzán z Harasova. Zrození barokního kavalíra (bakalářská práce); Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2010; s. 40 dostupné online Později se stal císařským komorníkem a zapojil se do zemských úřadů Českého království. V letech 1704–1705 byl císařským komisařem u českého zemského sněmuMAŤA, Petr: Komisaři k českému zemskému sněmu (1627–1740) in: Per saecula ad tempora nostra (sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, s. 309–318 ISBN 978-80-7286-116-3 dostupné online, později se stal skutečným tajným radou a zastával post viceprezidenta české komory. Nakonec byl v letech 1718–1726 prezidentem české komoryPALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 398 dostupné online, z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících. V těchto úřadech patřil k předním osobnostem Českého královstvíVOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; s. 428 ISBN 978-80-200-2364-3 Z titulu svých funkcí se v roce 1723 zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále, císařský pár na cestě z Vídně přivítal v Poděbradech.VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Národní galerie Praha, 2009; s. 97, 104 ISBN 978-80-7432-002-6
náhled|vlevo|Hrzánský palác na Hradčanech, vstup z Loretánské ulice s erbem Hrzánů z Harasova Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Anna Veronika Černínová z Chudenic, dcera Jana Heřmana Černína z chudenické rodové linie.Rodokmen Černínů z Chudenic Podruhé se oženil s hraběnkou Klaudií Kristinou de Souches (1673–1726), vnučkou maršála a vojevůdce třicetileté války Louise Raduita de Souches.TRMAČ, Miloslav: Jean Louis Raduit de Souches, úspěšný obhájce Brna proti Švédům, jeho původ, potomci a dědicové na Moravě in: Listy genealogické a heraldické společnosti, Praha, 1976, s. 39 dostupné online Z obou manželství měl sedm dětí, tři dcery a čtyři syny. Z nich Jan Adam převzal v roce 1727 zadlužený majetek, další informace o Zikmundově potomstvu nejsou známé.Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 812–813 (heslo Hrzán z Harasova) ISBN 80-7185-057-8
Majetek a stavební aktivity náhled|vlevo|Hrzánský palác na Hradčanech Jako nejmladší syn Jana Adama původně nezdědil žádný majetek, byla mu určena jen apanáž z výnosu statků spravovaných jeho staršími bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Arnoštem Karlem. Ti se ale časem dostali do finančních potíží a po několika transakcích získal Zikmund Valentin část panství Červený hrádek. Již v roce 1689 koupil od bratra Arnošta Karla statek Údlice s nově postaveným zámkem.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha, 1984; s. 485 Nakonec v roce 1697 převzal celé červenohrádecké panstvíSTROUHALOVÁ, Marcela: Jan Adam Hrzán z Harasova. Zrození barokního kavalíra (bakalářská práce); Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2010; s. 42–43 dostupné online a vnější podobu zámku obohatil výstavbou dvouramenného schodiště se sochařskou výzdobou Jana Brokoffa, který tehdy na Červeném hrádku prokazatelně pobýval.KUČA, Karel: Města a městačka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Praha, 1997; s. 728 ISBN 80-85983-14-1Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha, 1984; s. 76 Nakonec ale v roce 1707 celé panství prodal knížeti Janu Adamovi z Lichtenštejna.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Praha, 1997; s. 727 ISBN 80-85983-14-1
Zikmund Valentin byl celý život zároveň věřitelem i dlužníkem a většina jeho obchodních transakcí měla spekulační charakter. V roce 1691 uzavřel smlouvu na nákup panství Zásadka a Chocnějovice s hraběnkou Benediktovou Bredovou. Protože ale z předepsané kupní ceny 85 000 zaplatil jen necelou polovinu a doléhali na něj věřitelé, obě panství prodal již v roce 1695 se ziskem 20 000 zlatých. Novým majitelem se stal Arnošt Josef z Valdštejna, který usiloval o zaokrouhlení svého majetku na Mladoboleslavsku i za cenu toho, že Hrzánovi zaplatil mnohem více peněz.HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, Národní památkový ústav Ústí nad Labem, 2013; s. 134 978-80-7422-233-7 Není vyloučeno, že až po tomto zisku koupil Hrzán výše zmíněný statek Údlice, jak uvádí August Sedláček.SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého. Litoměřicko a Žatecko, Svazek XIV., Praha, 2000; s. 273 Po ztrátě hlavního rodového majetku na Červeném hrádku a nákladných stavebních aktivitách v Praze se Zikmund Valentin dostal znovu do finančních potíží, jeho další nákupy byly opět zacíleny na zisk. V roce 1714 koupil od Svatovítské kapituly statek Hostouň na Kladensku (již předtím vlastnil pozemky v nedaleké Unhošti). Hostouň koupil za 5 000 zlatých a v roce 1717 ji prodal za 10 000 zlatých. Z pozůstalosti svého tchána Jana Heřmana Černína z Chudenic koupil v roce 1719 statek Ježovy na Klatovsku a v roce 1725 jej prodal Morzinům, kteří jej připojili k panství MerklínVALENTA, Aleš: Rodinný archiv Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1535) 1562–1944; Státní oblastní archiv Zámrsk, 2012; s. 84 dostupné online . K menším akvizicím patřil nákup Proškova mlýna v Malých Kyšicích u Unhoště, kde je jako majitel uváděn v roce 1713.ZDRAŽILOVÁ, Hana: Vývoj významu Proškova vodního mlýna v osadě Poteplí od konce 19. století po současnost (bakalářská práce), Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy Praha, 2017; s. 29 dostupné online V roce 1701 získal palác v Praze v Celetné, kde o rok později zahájil přestavu podle projektu G. B. Alliprandiho (1702–1723)Palác Hrzánů z Harasova na webu Národního památkového ústavu dostupné online V roce 1708 získal jako věřitel Jana Františka Krakovského z Kolovrat dva domy v Loretánské ulici v Praze na Hradčanech. Také zde podnikl přestavbu a oba bývalé měšťanské domy sjednotil do podoby honosného paláce, který se z Loretánské ulice jeví jako nenápadná přízemní stavba, díky značnýn výškovým rozdílům směrem k ulici Úvoz má však pět pater.Hrzánský palác na webu Národního památkového ústavu dostupné online Vzhledem ke svízelné finanční situaci ještě před smrtí o jedno ze svých pražských sídel přišel (palác v Celetné ulici koupili v roce 1723 Kinští). Také druhý palác v Loretánské ulici prošel po Zikmundově smrt řadou majetkových změn, dnes patří státu a slouží jako reprezenteční prostor vlády České republiky
Byl také mecenášem katolické církve a podílel se na financování křížové cesty v Kadani.HLAVÁČEK, Petr: Sedm pádů Kristových aneb barokní křížová cesta v Kadani; Kadaň, 2014; ISBN 978-80-87884-01-0
Odkazy
Reference
Kategorie:Hrzánové z Harasova Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Čeští místodržící Kategorie:Prezidenti české komory Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Hrabata Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození v roce 1668 Kategorie:Úmrtí v roce 1726 Kategorie:Muži