Charles de Rohan, kníže de Soubise ( Charles de Rohan, duc de Rohan-Rohan, prince de Soubise et d'Epinoy, duc de Ventadour, marquis de Roubaix, comte de Saint-Pol, seigneur de Roberval) (16. července 1715, Versailles – 1. července 1787, Hôtel de Soubise, Paříž), byl francouzský šlechtic, vojevůdce, politik a dvořan 18. století. Jako příslušník vysoce postaveného šlechtického rodu Rohanů byl od mládí oblíbencem Ludvíka XV., svůj vliv u dvora si udržoval díky přátelským vztahům s královými milenkami Madame de Pompadour a Madame du Barry. Od mládí sloužil v armádě a se střídavými úspěchy se zúčastnil dynastických válek 18. století. Za sedmileté války byl jedním z vrchních velitelů v Německu a dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti maršála Francie (1758). Do smrti byl členem královské rady s titulem státního ministra.Ottův slovník naučný, 21. díl; Praha, 1904 (reprint 2000); heslo Rohan s. 894 ISBN 80-7185-298-8

Mládí Patřil k významné šlechtické rodině Rohanů, narodil se na zámku Versailles jako nejstarší syn Julese, knížete ze Soubise, a Anny Julie de Melun. Do otcovy smrti v roce 1724 byl oslovován jako kníže z Epinoy. Jeho rodiče zemřeli v Paříži na neštovice v roce 1724 a zanechali po sobě pět nezletilých dětí. Charles byl svěřen svému dědečkovi vévodovi z Rohan-Rohanu, který ho vzal ke dvoru, kde se stal společníkem krále Ludvíka XV., který byl o pět let starší než on. Jednou z jeho prababiček byla přes babičku z otcovy strany Madame de Ventadour.

Kariéra v armádě a u dvora náhled|vlevo|Pařížský palác Hôtel de Soubise, rezidence maršála de Soubise v letech 1749–1787 Od dětství sloužil u královských mušketýrů a díky svému původu v nejvyšší šlechtě byl již v šestnácti letech povýšen na plukovníka (mestre-de-camp, 1732). Za války o polské dědictví (1733–1735) se zúčastnil bojů na Rýně a obléhání pevnosti Philipsburg. V roce 1740 byl jmenován brigádním generálem a na počátku války o rakouské dědictví byl pod velením maršála Belle-Isle účastníkem tažení do Čech a okupace Prahy. Po ústupu z Čech přešel pod velení maršála Noaillese, s nímž bojoval na Rýně a zúčastnil se prohrané bitvy u Dettingenu. V roce 1744 byl jmenován pobočníkem Ludvíka XV. a zúčastnil se po jeho boku dalších tažení. V roce 1745 bojoval v bitvě u Fontenoy a téhož roku získal hodnost maréchal de camp (generálmajor). Stále jako králův pobočník se pak zúčastnil dalších francouzských triumfů u Rocoux (1746) a Lauffeldu (1747). Na konci války o rakouské dědictví byl povýšen do hodnosti generálporučíka (1748). Od roku 1741 byl také guvernérem v ChampagneSeznam guvernérů francouzských provincií na webu conseilduroi dostupné online, tohoto postu se ale vzdal v roce 1751, kdy byl jmenován guvernérem ve Flandrech a velitelem v Lille.Přehled představitelů státní správy ve Flandrech na webu worldstatesmen dostupné online

Na začátku sedmileté války byl vyslán s početným vojenským sborem do Německa k podpoře císařské armády.KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka; Praha, 2021; s. 203–204 ISBN 978-80-7497-377-2 S maršálem d'Estrées bojoval ve vítězné bitvě u Hastenbecku, která otevřela Francouzům cestu do Hannoverska. V dalším průběhu tažení se Soubise spojil s císařským maršálem vévodou Josefem Sasko-Hildburghausenským, jejich společné velení ale provázely odlišné názory a kompetenční spory. Jejich armáda utrpěla drtivou porážku u Rossbachu (1757) od pruského krále Fridricha II., která znamenala významný obrat ve prospěch Pruska.<ref>STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě'; Praha, 2000; s. 157–159 (kapitola Bitva u Rossbachu) ISBN 80-7277-010-1</ref> V tažení roku 1758 byl Soubise znovu jmenován vrchním velitelem (s významnou podporou královy milenky Madame de Pompadour), dosáhl dílčích úspěchů a zvítězil v několika bitvách, v nichž však disponoval výraznou početní převahou nad nepřítelem (bitva u Sandershausenu 1758).STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 368 ISBN 80-7277-010-1 V roce 1758 získal nejvyšší vojenskou hodnost maršála FrancieSeznam francouzských generálů a maršálů dostupné online a v roce 1759 obdržel titul státního ministra (Ministre d'État), stal se také nositelem Řádu sv. Ludvíka. V Německu setrval do konce sedmileté války, v jejímž závěru musel vyklidit dobyté Hesensko. Kníže de Soubise v mládí jako nižší důstojník vynikal statečností, k velení desetitisícových armád mu ale chyběly schopnosti, nejvyšších hodností dosáhl jen díky celoživotnímu přátelství s Ludvíkem XV. Z dobové korespondence současníků ale vyniká jeho zájem o prosté vojáky a jejich pohodlí.

Po sedmileté válce žil nadále u dvora, jeho vliv u Ludvíka XV. se promítl i ve vztahu ke královým dlouholetým milenkám Madame de Pompadour a Madame du Barry, které se snažily získat Soubiseho přízeň a navázaly s ním vzájemně prospěšné přátelské vztahy.MÜLDNER, Josef: Dopisy paní du Barry; Plzeň, 1921; s. 213–215 Svou pozici státního ministra si udržel i po nástupu Ludvíka XVI., jeho postavení bylo oslabeno až v polovině 80. let dvěma skandály. Jednalo se o vyhlášení bankrotu Henriho Louise z Guéméné, který v roce 1783 tímto krokem zveřejnil své dluhy ve výši 33 miliónů livrů ve prospěch několika tisíc věřitelů. Další skandál byl spojen s tzv. náhrdelníkovou aférou, do níž byl zapleten kardinál Louis de Rohan. Došlo k otřesení prestiže celého rodu Rohanů, a i když se ani jeden z incidentů bezprostředně netýkal knížete de Soubise, byl v roce 1786 vyloučen z účasti na zasedání státní rady. Zemřel o rok později ve svém pařížském paláci Hôtel de Soubise ve věku 72 let.

Manželství a potomci Charles byl třikrát ženat. Jeho první manželství bylo uzavřeno v prosinci 1734, s Annou Marií Luisou de La Tour d'Auvergne (1722–1739), dcerou Emmanuela Théodosa de La Tour d'Auvergne a vnučkou známé Marie Anny Mancini. Anna Marie Luisa zemřela v roce 1739 při porodu syna, který zemřel v roce 1742. Manželé měli jedno přeživší dítě:

Šarlota de Rohan (7. 10. 1737 Paříž – 4. března 1760 tamtéž) ⚭ 1753 Ludvík Josef Bourbon-Condé (9. 8. 1736 Paříž – 13. 5. 1818 tamtéž), kníže z Condé od roku 1740 až do své smrti

V roce 1741 se Charles oženil s o dva roky mladší Annou Terezou Savojskou (1717–1745), dcerou Viktora Amadea I. z Carignana a Marie Viktorie Savojské, nemanželské dcery sardinského krále Viktora Amadea II. Anna Tereza (známá jako Anne Thérèse de Savoie) manželovi porodila další dceru:

Viktorie de Rohan (28. 12. 1743 Paříž – 20. 9. 1807 tamtéž) ⚭ 1761 Jindřich Ludvík z Rohanu (30. 8. 1745 Paříž – 24. 4. 1809 Praha), kníže z Guéméné

Po smrti Anny Terezy v roce 1745 se Charles ještě téhož roku znovu oženil s Viktorií Hesensko-Rotenburskou (1728–1792). Ze třetího manželství se již žádní potomci nenarodili.

Mimo jiné měl také vztah s balerínami Marií-Madeleine Guimardovou a Annou Viktorií Dervieux.

Charlesův mladší bratr François Armand de Rohan, kníže de Tournon (1717–1756), byl knězem, jako velkoalmužník Francouzského království dosáhl již v roce 1747 hodnosti kardinála a v letech 1749–1756 byl arcibiskupem ve Štrasburku.

Vývod z předků

Odkazy Reference

Literatura BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. Dictionnaire historique et biographique des généraux français, díl 9. ; Paříž, 1823; s. 29–33 dostupné online Dictionnaire de la noblesse, contenant les généalogies, l'histoire'', Paříž, 1787; s. 274–275 dostupné online Externí odkazy Maršál de Soubise in: Encyclopedia Britannica

Kategorie:Rohanové Kategorie:Francouzští maršálové Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Hrabata ze Saint-Pol Kategorie:Osobnosti slezských válek Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Osvícenství Kategorie:Mecenáši Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Královští favorité Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v roce 1715 Kategorie:Narození ve Versailles Kategorie:Úmrtí 1. července Kategorie:Úmrtí v roce 1787 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži