Blümegenové byl německý šlechtický rod usazený od 18. století v habsburské monarchii. V trojici sourozenců Jindřicha Kajetána, Heřmana Hanibala a Jana Kryštofa dosáhli za vlády Marie Terezie vlivného postavení a v roce 1759 jim byl udělen hraběcí titul. Kromě statků v Dolním Rakousku a Čechách vlastnili velká panství na Moravě, kde zanechali několik významných památek barokní architektury (Letovice, Vizovice). Rod vymřel v roce 1813.
Historie náhled|vlevo|Hrabě Jindřich Kajetán Blümegen (1715–1788), moravský zemský hejtman (1753–1760) a nejvyšší kancléř (1771–1782) Rod Blümegenů (ve starších pramenech uváděn jako Blomecen) pocházel z Vestfálska, kde se připomíná již ve 14. století, dlouhodobě ale patřil k nejnižšímu šlechtickému stavu. Zakladatelem mocenského vzestupu rodu byl Heřman Jošt (Hermann Jobst) (1672–1733) začal svou kariéru ve službách opata v Kemptenu, který byl duchovním knížetem Svaté říše římské. V jeho službách se Heřman Jošt dostal nakonec do Vídně a v roce 1708 získal šlechtický titul rytíře. Později byl jmenován říšským dvorním radou a v roce 1720 byl povýšen na svobodného pána. Baronský titul mu byl v roce 1723 potvrzen pro české země spolu s udělením inkolátuTabulka udělování českých inkolátů v 18. století na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostupné online a o rok později koupil na jižní Moravě panství Letovice. Téhož roku (1724) Letovice vyhořely a Heřman Jošt vzápětí přistoupil k barokní přestavbě zámku.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III., Praha, 1998; s. 402–403 ISBN 80-85983-15-X Z manželství s Isabelou Jenovéfou z Deuringu (1687–1734) měl osm dětí. Synové Jindřich Kajetán, Heřman Hanibal a Jan Kryštof dosáhli vysokých postů ve státní správě a církevní hierarchii a společně získali titul hrabat (1768). Trojici kariérně úspěšných bratrů doplňovala nejstarší sestra Marie Antonie (1711–1767), abatyše kláštera klarisek ve Vídni.
Nejstarším z Heřmanových synů byl Jindřich Kajetán Pavel (1715–1788), který se od mládí uplatňoval ve státní správě na Moravě, kde byl nakonec zemským hejtmanem (1753–1760). Poté přešel do Vídně a v letech 1771–1782 zastával funkci nejvyšší kancléř. Po nástupu Josefa II. jeho vliv poklesl a nakonec byl v nemilosti odvolán.KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: Tváře osvícvenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021 (kapitola Jindřich Kajetán z Blümegenu); s. 94–97 ISBN 978-80-907400-8-2 Po otci zdědil panství Letovice, kde podporoval rozvoj textilního průmyslu a také zde založil klášter. Plátenická manufaktura v Letovicích patřila do konce 18. století k největším podnikům tohoto typu na Moravě.Kolektiv: Letovice; Letovice, 2010; s. 6MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, 2003; s. 48–49 ISBN 80-7042-612-8 Textilnímu podnikání se věnoval i na dolnorakouském panství Kettenhof, které koupil v roce 1754 a později zde nechal postavit zámek. Ze svých majetků (Letovice, Kettenhof) zřídil v roce 1775 fideikomis. V Brně byl jeho sídlem již od roku 1738 dům pánů z Lipé,Dům pánů z Lipé na webu Encyklopedie města Brna dostupné online poblíž Brna také dočasně jako moravský zemský hejtman užíval nově postavený zámek ve Šlapanicích. V roce 1759 byl povýšen do hraběcího stavu pro České království. I když v té době patřil již k významným osobnostem, k žádosti o povýšení do hraběcího stavu musel doložit původ svého rodu, který byl z pohledu dvorské kanceláře mizivý, Jindřich Kajetán mimo jiné uváděl v žádosti rodinu své matky, která patřila k říšské šlechtě.BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, 2003; s. 247–249 ISBN 978-80-7464-461-0 Hraběcí titul byl v roce 1769 ptvrzen i pro jeho mladší bratry s nárokem na oslovení Hoch- und Wohlgeboren. manželství s Marií Annou Chorinskou z Ledské (1716–1781) měl devět dětí, z nichž se jako nejmladší narodil jediný syn František Jindřich Kajetán (1756–1806). Byl císařským komořím, dolnorakouským vládním radou, vlastnil fideikomisní panství Letovice-Kettenhof, ale zemřel bez potomstva. Po jeho smrti přešel tento majetek na bratrance Petra.
náhled|vlevo|Zámek Vizovice, sídlo rodu v 18. a 19. století Druhorozený Heřmanův syn Heřman Hanibal (1716–1774) byl církevním hodnostářem, nejprve kanovníkem v Olomouci, proboštem v Brně a nakonec biskupem v Hradci Králové (1763–1774). S využitím svého dědického podílu po otci koupil v roce 1746 panství Vizovice, kde pak nechal postavit honosný barokní zámek (1746–1778). Zde ale příliš nepobýval, kvůli sporům se nakonec nezdržoval ani ve své královéhradecké diecézi a závěr života strávil v Brně.KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: Tváře osvícvenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021 (kapitola Heřman Hanibal z Blümegenu); s. 98–101 ISBN 978-80-907400-8-2
Třetí Heřmanův syn Jan Kryštof Jindřich (1722–1802) se po vzoru nejstaršího bratra uplatnil ve státní správě na Moravě a nakonec byl také moravským zemským hejtmanem (1773-1782). Spolu s bratrem musel opustit mocenské pozice po nástupu Josefa II. Jeho majetkem byl nejprve statek Mitrov na Vysočině, který koupil v roce 1746, ale o deset let později jej prodal. Pobýval potom často na zámku Vizovice, jehož správu zajišťoval pro staršího bratra Heřmana Hanibala. V Brně sídlil v domě pánů z Lipé. Byl třikrát ženatý, potomstvo měl ale jen z prvního manželství s Marií Aloisií Herbersteinovou (1731–1767). Jeho druhou manželkou byla vlastní neteř Marie Antonie z Blümegenu (1742–1785), ovdovělá Libštejnská z Kolovrat. Z pozůstalosti po jejím předchozím manželovi Rudolfovi Libštejnském z Kolovrat koupil Jan Kryštof panství Dolní Adršpach ve východních ČecháchHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 91 a Biskupice na jižní Moravě.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 24 Tento majetek pak zdědil syn František Josef (1750–1794) a po něm mladší Petr Alcantara (1754–1813).
Posledním potomkem rodu Petr Alcantara (1754–1813), který zastával také vysoké úřady na Moravě, kde byl prezidentem apelačního soudu a nejvyšším zemským komořím. Ve svých rukou postupně soustředil všechen majetek rodu (Vizovice, Letovice, Biskupce, Dolní Adršpach, dům pánů z Lipé), zemřel ale v Brně 6. července 1813 bez potomstva a jím rod Blümegenů vymřel. Dědictví bylo následně rozděleno mezi několik spřízněných rodin (Stillfriedové, Schaffgotschové, Kálnokyové).KADICH, Heinrich von: Mährische Adel; Brno, 1899; s. 11 dostupné onlineBENDOVÁ, Lenka: Provenienční a obsahová charakteristika zámecké knihovny Biskupice (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 11–13 dostupné online
Erb Původním erbovním znamením Blümegenů byly tři červené růže ve stříbrném poli. Při povýšení rodu do panského a hraběcího stavu dostal erb složitější podobu se čtyřmi poli a srdečním štítkem. Původní červené růže se objevily ve druhém a třetím poli, zatímco do prvního a čtvrtého pole červené barvy se dostal zlatý kráčející korunovaný lev. V srdečním zlatém štítku je zelená větvička s pěti vyrůstajícími modrými květy. V této podobě je erb Blümegenů k vidění na několika památkách ve Vizovicích, Letovicích nebo Biskupicích.TOMÁŠKOVÁ, Adéla: Šlechtické znaky na kulturních památkách v okresu Blansko (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, Hradec Králové, 2017; s. 51–52 dostupné online
Přehled majetku na Moravě a v Čechách Biskupice (1774–1813) Dolní Adršpach (1774–1813) Letovice (1724–1813) Mitrov (1746–1757) Vizovice (1746–1838) dům pánů z Lipé v Brně (1738–1802)
Osobnosti Heřman Jošt (1672–1733), říšský dvorní rada, přísedící říšského komorního soudu ve Wetzlaru, 1720 svobodný pán Jindřich Kajetán (1715–1788), moravský zemský hejtman 1753–1760, nejvyšší kancléř 1771–1782, 1759 hrabě Heřman Hanibal (1716–1774), biskup v Hradci Králové 1763–1774, 1768 hrabě Jan Kryštof (1722–1802), moravský zemský hejtman 1773–1782, 1768 hrabě Petr Alcantara (1754–1813), nejvyšší zemský komorník na Moravě 1811–1813, poslední potomek rodu
Odkazy
Reference
Literatura MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3 Der Landständische Adel der Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 112–115 (heslo Blümegen) WISGRILL, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, díl I.; Vídeň, 1794; s. 354–357 dostupné online
Související články Seznam českých šlechtických rodů
Externí odkazy
Rodokmen Blümegenů
Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:Moravské šlechtické rody