Jan Vilém kníže z Trautsonu ( Johann Wilhelm Fürst von Trautson, Reichsgraf von Falkenstein, Freiherr zu Sprechenstein; 5. ledna 1700 Vídeň – 3. října 1775 Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. V roce 1724 zdědil titul knížete, zastával vysoké funkce u dvora a v zemské správě Dolního Rakouska, kde byl nakonec zemským maršálkem. Byl také nejvyšším hofmistrem císaře Františka Štěpána Lotrinského a získal Řád zlatého rouna. Byl majitelem rozsáhlých statků v rakouských zemích (Falkenstein) a ve středních Čechách (Vlašim, Dolní Kralovice). Zemřel jako poslední potomek rodu Trautsonů.MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, II. díl; Praha, 2010; s. 372 ISBN 978-80-257-0294-9

Životopis náhled|vlevo|Palác Trautsonů ve Vídni Pocházel ze šlechtického rodu Trautsonů, narodil se jako nejstarší syn císařského nejvyššího hofmistra Jana Leopolda z Trautsonu (1659–1724) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Ungnadové z Weissenwolffu (1678–1741). Jeho mladší bratr Jan Josef (1707–1757) byl kardinálem a biskupem ve Vídni, sestra Marie Kristina (1702–1743) byla manželkou generála Otakara Františka ze Starhembergu, další sestra Marie Františka (1708–1761) se provdala za vysoce postaveného dvořana knížete Jindřicha Josefa z Auerspergu. Jeho syn z prvního manželství Karel Auersperg byl zmíněný dědic trautsonovského majetku.

Po studiích absolvoval kavalírskou cestu, z níž se vrátil v roce 1721 a vstoupil do služeb u dvora. V roce 1722 se stal císařským komorníkem, v prosinci téhož roku byl jmenován říšským dvorním radou,Seznam říšských dvorských radů; Vídeň, 2014; s. 156 dostupné online po otci v roce 1724 zdědil titul knížete. Mezitím se zúčastnil korunovace Karla VI. českým králem a v Praze byl pasován na rytíře sv. Václava. V Praze v roce 1723 pobýval několik měsíců v Colloredovském paláci na Malé Straně.Kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; NLN, Praha, 2009; s. 107 ISBN 978-80-7432-002-6 Později získal titul tajného rady a zastával úřady v zemské správě Dolního Rakouska. V roce 1749 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 277 V roce 1753 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císaře Františka I. Štěpána,Johann Wilhelm Fürst Trautson in: Biographische Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online téhož roku se stal také zemským maršálkem v Dolním Rakousku (tuto funkci zastával až do smrti).Personální obsazení zemských úřadů v Dolním Rakousku na webu worldstatesmen dostupné online Dále byl uživatelem čestných titulů dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku a dědičného zemského maršálka v Tyrolsku.

Majetkové a rodinné poměry náhled|vlevo|Hrad Falkenstein, centrum rodového majetku v Dolním Rakousku V roce 1724 se stal dědicem majorátního fideikomisu zřízeného otcovou závětí v hodnotě 1 400 000 zlatých.STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2017; s. 603–604 ISBN 978-80-87284-67-4 K dědictví patřily statky v Dolním Rakousku s hradem Falkenstein a sídelním zámkem Goldegg u Sankt Pölten, ve Vídni rodina obývala Trautsonovský palác. Dále vlastnil statky v Čechách, kde jeho otec od přelomu 17. a 18. století budoval rozsáhlou doménu na Benešovsku. Centrem českých panství byly Dolní Kralovice, na zdejším zámku (zbořeném v roce 1971) sídlila jen vrchnostenská správa,Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 92–93KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha 1996; s. 719–720 ISBN 80-85983-13-3 pro příležitostné pobyty Trautsonů sloužily zámky v ČechticíchHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 71KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 460–461 ISBN 80-85983-13-3 a Křivsoudově. V Čechticích přispěl k hospodářskému rozkvětu rozprodejem selských usedlostí do dědičného vlastnictví, v Křivsoudově v roce 1747 potvrdil městská privilegia.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 249 ISBN 80-85983-15-X K dolnokralovickému komplexu patřily dále statky VlastějoviceHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. a Martinice, celý tento majetek byl prodán v roce 1766 bankéřské rodině Palmové z Gundelfingenu. V sousedství Dolních Kralovic získal Jan Vilém další statky v roce 1722, kdy vyženil panství Vlašim.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 432 Po matce zdědil v roce 1741 Český Rudolec, toto dědictví ale sdílel se svými mladšími sourozenci a společně je prodali ještě v roce 1741 za 84 000 zlatých.SMRŽOVÁ, Eva: Zámek Český Rudolec. Stavební historie a uměleckohistorické souvislosti (bakalářská práce); Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2020; s. 50–51 dostupné online

Když v roce 1760 zemřel jeho bezdětný bratranec Vít Eusebius z Trautsonu, zdědil po něm Jan Vilém rodový majorát po hraběcí rodové linii z Poysbrunnu.

Manželství a potomstvo Kníže Jan Vilém z Trautsonu byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1722 se svou sestřenicí Marií Josefou, rozenou hraběnkou Ungnadovou z Weissenwolffu (1703–1730), dědičkou středočeského panství Vlašim. Podruhé se oženil s Marií Františkou, hraběnkou z Mansfeldu-Fondi (1707–1743), dcerou knížete Karla Františka Mansfeldu. Jako dvojnásobný vdovec se nakonec v roce 1746 potřetí oženil s baronkou Marií Karolínou Haagerovou von Altensteig (1701–1792), která byla oblíbenou dvorní dámou Marie Terezie a později hofmistryní jejích starších dcer.

Z prvního a druhého manželství měl osm dětí, z nichž se dospělého věku dožily jen dvě dcery. Mladší z nich Marie Anna (1743–1790) byla manželkou knížete Jana Bedřicha z Lambergu (1737–1797). Starší dcera Marie Josefa (1724–1792) se v roce 1744 provdala za knížete Karla Josefa z Auerspergu (1720–1800), který se po několikaletém soudním sporu stal univerzálním dědicem majetku Trautsonů s podmínkou přijetí aliančního jména Auersperg-Trautson.

Dědicem trautsonovského majetku se stal Karel Auersperg, syn z prvního manželství jeho sestry Marie Františky (1708–1761) provdné za knížete Jindřicha Josefa z Auerspergu.Rodokmen rodu Auerspergů dostupné online

Odkazy Reference

Kategorie:Trautsonové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Knížata Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Hofmistři Kategorie:Maršálkové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození 5. ledna Kategorie:Narození v roce 1700 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 3. října Kategorie:Úmrtí v roce 1775 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Lidé z Vídně Kategorie:Muži