Martina Sáblíková (* 27. května 1987 Nové Město na Moravě) je bývalá česká rychlobruslařka specializující se na dlouhé tratě 3000 a 5000 m. Je trojnásobnou olympijskou vítězkou, mnohonásobnou mistryní světa a Evropy, držitelkou několika světových rekordů. Několikrát také vyhrála mistrovství České republiky v rychlobruslení.

V dětství hrávala basketbal, k rychlobruslení ji v 11 letech přivedl trenér Petr Novák, jehož svěřenkyní je doposud. Na mezinárodní scéně působí od jara 2002, kdy se poprvé zúčastnila mistrovství světa juniorů. Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do jeho elitní divize se začala prosazovat v roce 2004. Přelomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila Zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla – z mistrovství Evropy si postupně přivezla pět zlatých, tři stříbrné a čtyři bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala šestnáct zlatých, sedm stříbrných a čtyři bronzové, na mistrovstvích světa ve víceboji pět zlatých, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1500 m byla třetí. Pro další olympijskou medaili, stříbrnou, si dobruslila na distanci 3000 m na Zimních hrách v Soči a o několik dní později obhájila olympijské zlato v nejdelším, pětikilometrovém závodě. Jeden cenný kov přidala na ZOH 2018 v Pchjongčchangu, kde na trati 5000 m vybojovala stříbro, a na ZOH 2022 v Pekingu, kde na stejné distanci získala bronzovou medaili. V sezónách 2006/2007–2016/2017 vládla ve Světovém poháru závodům na 3 a 5 km, jejichž celkové hodnocení jedenáctkrát po sobě vyhrála. Další dvě prvenství přidala, po jednoleté přestávce, v ročnících 2018/2019 a 2019/2020.

Úspěchů také dosáhla ve svém doplňkovém sportu, silniční cyklistice. Má více než 15 medailí z mistrovství České republiky, v roce 2007 získala bronzovou medaili v časovce na mistrovství Evropy do 23 let.

V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českým Sportovcem roku, roku 2010 získala rychlobruslařskou cenu Oscara Mathisena. V roce 2017 byla oceněna českým státním vyznamenáním – Medailí Za zásluhy.

Raná léta a studium Narodila se 27. května 1987 v Novém Městě na Moravě, od narození žije s rodinou ve Žďáru nad Sázavou. Její matka Eva pracovala jako účetní pro Petra Nováka, díky čemuž se dostala k rychlobruslení. Otec Milan naopak hrával basketbal, s nímž jako dítě začínala. Její mladší bratr Milan se rovněž věnoval rychlobruslení pod trenérem Novákem. Rodiče jsou rozvedení, rozešli se ještě před rokem 2010. Z otcova dalšího vztahu má dva polorodé sourozence, dvojčata Martina a Barboru (narozeni 2010), kteří se oba také věnují rychlobruslení.

Navštěvovala Základní školu Švermova (4. ZŠ) ve Žďáru nad Sázavou. Vystudovala Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě se sportovním zaměřením. Běžné čtyřleté studium si díky vedení školy rozložila do sedmi let a v červnu 2009 úspěšně odmaturovala. V roce 2012 studovala na soukromé Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra v Praze.

Rychlobruslařská kariéra

Začátky a první reprezentační závody Sportu se věnuje od dětství. Zprvu hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou, od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul pozdější Novákův NOVIS Team. Jeho svěřenkyní se stala v 11 letech, její matka Eva spravovala pro Novákovu manželku účetnictví. Společně s dalšími dětmi (celkem jich bylo 20) začala trénovat, jak v zimě na ledě dráhy ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).

V březnu 2002 se poprvé zúčastnila Mistrovství světa v rychlobruslení juniorů, které se konalo na otevřené dráze v italském Klobensteinu. V mini-čtyřboji zde skončila na 36. místě (z 50 závodnic). Společně s Marcelou Kramárovou a Lucií Haselbergerovou jela také ve stíhacím závodě družstev, v němž skončily poslední, dvanácté.

Od sezóny 2002/2003 působí ve Světovém poháru. Poprvé se představila na závodech 15.–17. listopadu 2002 v německém Erfurtu, kde odjela všechny závody čtyřboje a skončila na celkovém 36. místě.

Prvního seniorského mistrovství se zúčastnila v lednu 2003, když se v nizozemském Heerenveenu konalo Mistrovství Evropy. Sáblíková zde ale odjela pouze první závod na 500 m, k ostatním nenastoupila. V této sezóně byla ještě na juniorském světovém šampionátu (34. místo) a na finále Světového poháru.

V sezóně 2003/2004 závodila nadále v divizi B Světového poháru, zúčastnila se také seniorského Mistrovství Evropy (20. místo) a juniorského Mistrovství světa (23. místo). Ve finále Světového poháru v únoru 2004 ale již startovala v elitní divizi v závodě na 3 km (18. místo), na trati 5000 m skončila v divizi B třetí. Její úspěšnost na dlouhých tratích se potvrdila i na seniorském světovém šampionátu v březnu téhož roku, kde skončila šestnáctá (3 km), respektive dvanáctá (5 km).

V následující sezóně potvrdila své zlepšující se výkony na dlouhých tratích. Na 3 km již pravidelně startovala v elitní skupině Světového poháru, na trati 5000 m skončila na Mistrovství světa na sedmé příčce.

Od sezóny 2005/2006 do Zimních olympijských her ve Vancouveru náhled|vlevo|Martina Sáblíková; 2006 náhled|vlevo|Martina Sáblíková v roce 2007 Přelomovým obdobím se pro ni stala sezóna 2005/2006. V závodech Světového poháru se na dlouhých tratích pravidelně umísťovala v první desítce. Na Mistrovství Evropy 2006 skončila ve víceboji na čtvrtém místě, přičemž pětikilometrovou trať zajela ze všech závodnic nejrychleji a na dráze 3000 m skončila třetí. V únoru 2006 se ve svých 18 letech poprvé zúčastnila Zimních olympijských her, k medailím ale měla velmi blízko: v závodě na 3 km byla sedmá, na 5 km čtvrtá. Svoji první medaili vybojovala Sáblíková o měsíc později na juniorském světovém šampionátu, kde skončila na druhé příčce. V průběhu této sezóny rovněž zajela několik světových juniorských rekordů, jejichž držitelkou je doposud.

Po turínském úspěchu se začaly objevovat návrhy na postavení rychlobruslařské haly v Česku. Byla zmiňována místa jako Pardubice, Praha, Brno či Žďár nad Sázavou. Podle posledních plánů měl ovál vyrůst ve Velkém Oseku, kam se v roce 2009 Sáblíková i trenér Novák přestěhovali. Projekt však byl dlouho odkládán, až nové vedení obce zvolené v roce 2010 jej zcela zastavilo.

V sezóně 2006/2007 již ovládla Světový pohár na dlouhých tratích, zvítězila ve třech z šesti závodů a v celkovém hodnocení jej vyhrála. Přišly ještě další úspěchy: získala zlatou medaili na Mistrovství Evropy a dvě medaile z téhož kovu na Mistrovství světa na tratích 3 a 5 kilometrů. V březnu 2007 navíc překonala seniorské světové rekordy na tratích 5 a 10 kilometrů.

náhled|Medailistky z Mistrovství světa 2009 ve víceboji. Zleva:Ireen Wüstová (bronz)Martina Sáblíková (zlato)Kristina Grovesová (stříbro). „Medailová sbírka“ pokračovala i v následujících letech. Kromě předních umístění na dlouhých tratích v rámci Světového poháru a mistrovství světa (zlatá medaile na 5000 m v letech 2008 a 2009 a stříbrná na 3000 m v roce 2009) získala i další medaile na mistrovství Evropy ve víceboji (2008 a 2009 bronzovou, 2010 zlatou). V sezóně 2008/2009 díky vítězství v posledním závodu Světového poháru vyhrálo družstvo ve složení Sáblíková – Jirků – Erbanová celkové hodnocení soutěže ve stíhacím závodě týmů. V únoru 2009 poprvé zvítězila na Mistrovství světa ve víceboji, čímž se stala pro ten rok nejvšestrannější rychlobruslařkou světa. V sezóně 2009/2010 se navíc několikrát objevila na předních příčkách i na trati 1500 m, kde se dosud příliš neprosazovala a v celkovém pořadí skončila na této distanci na třetím místě.

Dvakrát zvítězila také na příležitostných mistrovstvích České republiky – v ročnících 2007 (nádrž Pilská u Žďáru nad Sázavou) a 2008, kdy se šampionát konal na rybníku Černý nedaleko Hlinska.

náhled|Sáblíková (vlevo) v závodu na 5 km s Danielou Anschützovou-Thomsovou na ZOH 2010 Všechny tyto výsledky ale byly důvodem pro očekávání fanoušků i odborníků na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru. Na tuto akci se postupně připravovala od prosince 2009, nejprve doma, následně v Itálii v Klobensteinu a nakonec i v kanadském Calgary. I přes tento tlak ve Vancouveru hned první závod zvládla a na trati 3000 m, kde patřila k několika možným favoritkám (v sezóně 2009/2010 ji na této distanci několikrát porazila Stephanie Beckertová), získala zlatou medaili. V závodě na 1500 m, i přesto, že nepatřila k největším adeptkám na cenný kov, získala bronzovou medaili. Na poslední trati 5000 m, na které byla Sáblíková několik let suverénní, byla nejočekávanější favoritkou, situaci ale rychlými časy zkomplikovaly Hughesová a Beckertová. Přesto česká závodnice v poslední jízdě vybojovala ve Vancouveru druhou zlatou medaili. Se ziskem dvou zlatých a jedné bronzové olympijské medaile se tak stala nejúspěšnější českou sportovkyní v historii ZOH a Jacques Rogge, předseda MOV, ji označil za „královnou rychlobruslení s elegantním stylem“. Krátce po olympijských hrách se také prosadila ve finále Světového poháru a nakonec i na Mistrovství světa ve víceboji, kde obhájila zlatou medaili z předchozího šampionátu.

náhled|Sáblíková po získání zlaté medaile na trati 3000 m na ZOH ve Vancouveru Společně s trenérem Petrem Novákem opustili k 30. dubnu 2010 armádní klub Dukla, kde působili šest let. Společně s nimi odešli i ostatní rychlobruslaři (např. Karolína Erbanová nebo Milan Sáblík). Od 1. července toho roku začali pracovat pod hlavičkou Centra sportu ministerstva vnitra.

2010/2011 Na prvním mítinku Světového poháru 2010/2011 v Heerenvenu nemohla nastoupit kvůli zdravotním potížím. V dalších dvou závodech na dlouhých tratích Světového poháru na konci roku 2010 se dvakrát umístila na medailových pozicích, ovšem ani jednou nevyhrála. V lednu 2011 obhájila na otevřené dráze v italském Klobensteinu titul mistryně Evropy ve víceboji, když zvítězila na tratích 3000 a 5000 m. První triumf v závodě Světového poháru v sezóně 2010/2011 si připsala na mítinku v Moskvě, kde zvítězila na tříkilometrové trati, o den později skončila na dráze 1500 m na třetím místě. Na světovém šampionátu ve víceboji 2011 v kanadském Calgary sice vyhrála závod na 3000 m, ale před závěrečnou distancí 5 km měla ztrátu 15 s na vedoucí Nizozemku Ireen Wüstovou. Na této trati Sáblíková čtyři kola před cílem upadla, ale i přesto vybojovala bronzovou medaili. V následujícím závodě Světového poháru na 5000 m v Salt Lake City překonala vlastní, čtyři roky starý světový rekord téměř o tři sekundy. Díky prvnímu místu na trati 3 km v následujícím finále Světového poháru 2010/2011 v Heerenveenu zvítězila popáté za sebou v celkovém umístění na dlouhých tratích 3000 a 5000 m, což se předtím podařilo pouze Němce Gundě Niemannové-Stirnemannové. Na poslední akci sezóny, Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2011 v Inzellu, obhájila z předchozího šampionátu stříbrnou medaili na trati 3000 m, když prohrála s Ireen Wüstovou o 51 setin. Výsledek z roku 2009 zopakovala i na distanci 5000 m, kde získala již čtvrtou zlatou medaili v řadě.

2011/2012