Matyáš Bernard Braun (; 24. února 1684, Sautens – 15. února 1738, Praha – Nové MěstoMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Nové Město – Sv. Štěpána) byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.
Život Narodil se v Sautensu v Tyrolsku jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší Matyášův bratr Dominik byl malířem a Matyášův synovec Antonín sochařem. Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Andrease Thamasche a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařskému umění se učil v Salcburku. Ve 14 letech cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho. vlevo|náhled|Kopie soch Cností a Neřestí na terase hospitálu v Kuksu|224x224pixelů Po návratu z Itálie již nenašel ve Stamsu uplatnění a přes Drážďany se kolem roku 1708 dostal do Prahy. Okolnosti Braunova příchodu do Čech nejsou spolehlivě doloženy. Uvádí se, že se o něj zasadil hrabě František Antonín Špork nebo ho na doporučení stamského cisterciáckého kláštera pozval Evžen Tyttl, opat kláštera v Plasech. náhled|Jedna ze soch Matyáše Bernarda Brauna v zámeckém parku ve Valči. V Praze založil vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z roku 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Braun požádal o udělení měšťanského práva a zakoupil dům na Dobytčím trhu. V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilian Kaňka a Jan Bernard Fischer z Erlachu).
Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Podílel se na sochařské výzdobě mnoha budov a zahrad.
Jeho významným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálem v Kuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém. Za pobytu v Kuksu se Braun seznámil s Marií Alžbětou Miseliusovou, kterou si v říjnu 1719 vzal za manželku. Na Šporkových sídlech v Kuksu a v Lysé nad Labem byl Braun častým hostem a získal tam mnoho užitečných kontaktů pro své další zakázky v různých místech Čech.
Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak po roce 1730 vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. Na mnoha sochách již není možné přesně určit Braunův osobní podíl. Zemřel ve svém domě U kamenného stolu 15. února 1738 ve věku 54 let. Z jeho pěti dětí se žádné nevěnovalo sochařství. Dílnu převzal jeho synovec Antonín, ale po jeho smrti o čtyři roky později definitivně zanikla.
Dílo
Dílo pro hraběte Šporka na panství Choustníkovo Hradiště Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce sochy 40 trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1715) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě) sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu) sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu) socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí) socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna řezba krucifixu v hrobce Šporků a Swéertsů pod kostelem (před 1725) náhled|Originály soch Cností a Neřestí v lapidáriu hospitálu v Kuksu náhled|Socha poustevníka Juana Garina v areálu Betléma u Kuksu Betlém, areál Nového lesa, autorská i dílenská práce reliéf Stigmatizace sv. Františka z Assisi (1721) reliéf Vidění sv. Huberta (před 1724) reliéfy Klanění pastýřů a Příchod Tří králů (před 1727, 1731–1732), (anděl Gloria z původní kompozice přenesen do zahrady hospitalu) řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725) sousoší Jákobovy studny (1726–1728) socha poustevníka Juana Garina se psem před jeskyní (1726) socha poustevníka Onufria (1726) socha kající se sv. Máří Magdaleny (před 1726) socha ležícího sv. Jana Křtitele s ovečkou (1726) řezba sv. Antonína z poustevny (kol. 1727), díla-Řehoř Thény (původně v poustevně v lese u Kohoutova, v majetku Městského muzea v Jaroměři, vystavena v Muzeu barokních soch v Chrudimi) socha sv. Jeronýma se lvem (před 1729), (socha umístěna v Muzeu barokních soch v Chrudimi) socha Madony s Ježíškem v Hubertově údolí (1731), (přenesena roku 1742 do Velké Bukoviny) socha Hagar na poušti (1732), (dochována v torzu, přenesena do hospitalu) náhled|Karlův most v Praze: kopie Braunova Snu svaté Luitgardy. Originál sochy je uložený v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti|318x318pixelůČihadla eremitáž (poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze) eremitáž (poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos) kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (pozn.: lebky byly odcizeny v 90. letech 20. stol.) Stanovice – sousoší Nejsvětější Trojice (1720), dílna
Významné soubory u panských sídel Citoliby zámecký kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba hlavního oltáře (1718–1719), sochy bočních oltářů (kol. 1733) sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg) alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech) sloup Nejsvětější Trojice (1725) Duchcov zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku) zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun Valeč Sloup Nejsvětější Trojice (1728 – 1728, vysvěcen 1730). Sloup. navržený architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou, byl vytvořen v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí. náhled|Matyáš Bernard Braun (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)|280x280pixelůZámecký park – Zámecký areál zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie (po 1735) a dále pomník Františka Antonína Šporka (po 1733). Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Aktuálně je většina soch v parku nahrazena kopiemi. Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. Nyní jsou prezentovány ve valečském lapidáriu v objektu bývalé kovárny. Expozice je unikátně scénicky nasvícena a ozvučena. Jedná se o jeden z největších souborů Matyáše Bernarda Brauna inspirovaný areálem v Kuksu. Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Pomník: Apoteóza hraběte Šporka. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost. Lysá nad Labem zámecká zahrada – alegorické sochy ročních dob, měsíců, světadílů, živlů a denních dob (1734–1735), vytvořil sochař František Adámek z Benátek nebo Jan Dlouhý–Lang podle Braunových modelů kostel sv. Jana Křtitele, ohradní zeď – sochy sv. Jeronýma (kol. 1718), (viz poustevna na Čihadlech), Archanděla Gabriela (kol. 1730), dílna, sv. Františka Serafinského (kol. 1730), sv. Řehoře (kol. 1735), sv. Augustina (kol. 1740) – František Adámek podle Braunova modelu
Mariánské a Trojiční sloupy Teplice – morový sloup Nejsvětější Trojice (1718–1719), autorská i dílenská práce Liberec – Mariánský sloup (1719–1720), dílna (původně součást kašny na Sokolovském nám.) Jaroměř – Mariánský morový sloup (1722–1727), dílna-Řehoř Thény a další (sochařská výzdoba nahrazena kopiemi a originály uloženy v lapidáriu v pevnosti v Josefově) náhled|Morový sloup na Zámeckém náměstí v Teplicích
Výzdoby kostelů Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1721) Úštěk, kostel sv. Petra a Pavla – řezby dvou adorujících andělů (před 1720), (zapůjčeno do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, pochází pravděpodobně z kostela sv. Klimenta v Praze) Štolmíř, kostel sv. Havla – řezba sv. Jana Nepomuckého (asi 1721), (darována z kostela sv. Klimenta v Praze, zapůjčena do Národní Galerie v Praze) Litomyšl, kostel Nalezení sv. Kříže – sochařská výzdoba exteriéru a řezby evangelistů v interiéru (1721– 1725), dílna Benešov, kostel sv. Mikuláše – řezbářská výzdoba hlavního oltáře a kazatelny (po 1725), dílna Kladruby, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta – řezbářská výzdoba hlavního oltáře, náhrobek Vladislava I., sochařská výzdoba stall (1726–1728), dílna-Řehoř Thény, (hlavní oltář navržen Janem B. Santinim) Libčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie – sochařská výzdoba hlavního oltáře (kol. 1728), dílna-Antonín Braun, spodní část epitafu s poprsím Petra Straky z Nedabylic (po 1722), (horní část epitafu vytvořil kol. 1740 asi Jiří F. Pacák) Horky nad Jizerou, kostel sv. Mikuláše – řezbářská výzdoba hlavního oltáře, kazatelny a zpovědnice (mezi 1725–1729), řezbářská výzdoba bočních oltářů a sochařská výzdoba průčelí (kol. 1735), dílna (výzdoba interiéru je sejmuta a dvojice adorujících andělů z hlavního oltáře je zapůjčena do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích)