Pěší pluk 4 „Prokopa Holého“ byl pěší pluk, vojskové těleso branné moci Republiky československé. Existoval v letech 1920 až 1938. Vznikl 30. září 1920 v rámci unifikace Československé armády sloučením 4. střeleckého pluku ruských legií a 18. pěšího pluku domácího vojska, a to na základě výnosu Ministerstva národní obrany čj. 5.700-org.1919.
Dne 30. 9. 1920 mu bylo uděleno čestné jméno „Prokopa Holého“, které odkazovalo na jeho legionářské tradice. Pěší pluk 4 se tak stal jedním z 45 útvarů československé armády, kterému se v meziválečném období dostalo této pocty.
Pluk oficiálně zanikl ke dni 24. září 1938. Poslední zápis v plukovní kronice nese datum 23. března 1939, přičemž celá výstroj, zařízení a výzbroj pluku padla do rukou Wehrmachtu.
Části pluku náhled|Pěchotní kasárna v Hradci Králové Pluk sestával z velitelství s hospodářskou správou, technickou správou, pomocnou rotou, technickou rotou a plukovní hudbou. Dále jej tvořily především I. pěší prapor, II. pěší prapor, III. pěší prapor, náhradní prapor a od října 1935 v rámci probíhající zásadní modernizace čs. armády také rota doprovodných zbraní vyzbrojená kanony proti útočné vozbě vz. 34 ráže 37 mm a minomety vz. 36 ráže 80 mm. Od ledna 1938 k pluku patřila rovněž rota velkých kulometů proti letadlům, vyzbrojená protiletadlovými kanony ráže 20 mm vz. 36.
Velitelství pluku se od počátku existence útvaru nacházelo v Hradci Králové ve Starých, tedy pěchotních (neboli Vodičkových) kasárnách. V těchto kasárnách byla umístěna hospodářská správa pluku, technická správa pluku, pomocná rota pluku a plukovní hudba. Většina pěšího praporů sídlila v Gayerových kasárnách.
Všechny části útvaru ale nebyly celou dobu dislokovány v Hradci Králové:
I. pěší prapor byl od září 1936 umístěn v Dobrušce, II. pěší prapor se do Hradce Králové dostal teprve v lednu 1921, do té doby byl dislokován v Berehovu na Podkarpatské Rusi, III. pěší prapor byl původně dislokován v Minaji nedaleko Užhorodu, od ledna 1921 se přestěhoval do Pardubic, v listopadu téhož roku do Josefova a v říjnu 1933 teprve do Hradce Králové, do Gayerových kasáren.
náhled|Gayerova kasárna V Gayerových kasárnách kromě I. a II. pěšího praporu sídlila od října 1935 v rámci pluku zřízená rota doprovodných zbraní a od ledna 1938 rota velkých kulometů proti letadlům.
Velení pluku
Přehled velitelů
29. 9. 1920 – 19. 2. 1921 Josef Kroutil (podplukovník pěchoty) 19. 2. 1921 – 19. 7. 1923 Emil Václav Linhart (podplukovník pěchoty) 19. 7. 1923 – 1. 4. 1926 Emil Václav Linhart (plukovník pěchoty) 1. 4. 1926 – 1. 10. 1926 Antonín Stonek (podplukovník pěchoty) 1. 10. 1926 – 4. 5. 1928 Ivan Chalupa (podplukovník pěchoty) 4. 5. 1928 – 31. 12. 1932 Ivan Chalupa (plukovník pěchoty) 31. 12. 1932 – 29. 8. 1933 Ladislav Beneš (podplukovník pěchoty) 29. 8. 1933 – 31. 12. 1933 Ivan Chalupa (plukovník pěchoty) 31. 12. 1933 – 31. 10. 1937 Metoděj Cagaš (plukovník pěchoty) 31. 10. 1937 – 24. 9. 1938 Jan Obručník (plukovník generálního štábu)
náhled|Josef Kroutil
Josef Kroutil Velitelem pluku v prvním období byl podplukovník pěchoty, pozdější divizní generál, Josef Kroutil (1879–1936), který od července 1917 sloužil v ruských legiích. V březnu 1919 převzal 4. střelecký pluk a vrátil se s ním do Československa.
Emil Václav Linhart Po Kroutilovi převzal velení 4. pěšího pluku plukovník pěchoty Emil Václav Linhart (1889–1959), veterán jednotek srbských dobrovolníků a bojů v Dobrodrudži v květnu 1916.
Linhart v lednu 1917 vstoupil do ruských legií a od února 1918 velel rotě 2. střeleckého pluku ruských legií. Absolvoval boje na transsibiřské magistrále a v květnu 1919 se poprvé dostal do kontaktu se 4. střeleckým plukem, když se stal zástupcem jeho velitele. Poté, co od pluku v listopadu 1925 odešel, pokračoval v kariéře – velel Pěchotnímu učilišti a v zářijové mobilizaci roku 1938 mu podléhaly jednotky Hraničního pásma XI na Blšance a Ohři. Po svém penzionování v prosinci 1939 se zapojil do odboje, od června 1942 do osvobození byl vězněn.
Jan Obručník Od konce října 1937 velel pluku plukovník generálního štábu Jan Obručník, patrně nejkontroverznější postava spjatá s historií pluku. Šlo o rakousko-uherského důstojníka, absolventa Tereziánské vojenské akademie ve Vídni, který první světovou válku strávil v několika štábních funkcích v týlu ruské a italské fronty a který se již 11. listopadu 1918 přihlásil na československém vyslanectví ve Vídni do armády konstituující se ČSR. Ve 20. letech vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze, působil na štábu Zemského vojenského velitelství v Praze a vystřídal velení několika útvarům pěchoty ve Slezsku. Jeho velení pěšímu pluku 4 charakterizoval nadřízený brigádní generál Karel Kutlvašr, velitel Hraniční oblasti 35, jako sabotáž: „1. oddaloval a nakonec neprovedl velitelské cvičení v terénu, 2. nepřepracoval včas plán zajištění hranic, 3. z hrubé a nepochopitelné nedbalosti neprovedl zvlášť důležitý rozkaz generála Sergeje Vojcechovského (velitele I. armády), týkající se obsazení pevnůstek podél výpadových silnic do Německa v únoru 1938. Tento rozkaz zavřel do stolku, nikomu ho nepředal a odjel klidně na dovolenou. Od 15. března 1939 se choval k německým důstojníkům kavalírsky, až to bylo těmto samotným trapné. Zval je do důstojnické jídelny a pověřil jednoho důstojníka jemu podřízeného úkolem, aby německým důstojníkům ukázal noční Hradec a použil k tomu účelu peněz z důstojnického fondu.“
Plukovník Obručník působil coby generál III. třídy Vládního vojska nejprve na generálním inspektorátu, posléze jako náčelník štábu jednotek Vládního vojska umístěných v Itálii od května do října 1944. Dostával se do konfliktu s velitelem Vládního vojska generálem Emingerem, kvůli své neustálé snaze o nahrazování češtiny němčinou u jednotek, službě svého syna ve Wehrmachtu, prosazování pozdravu zdviženou pravicí coby oficiálního pozdravu Vládního vojska, vyvěšování portrétů Adolfa Hitlera v úředních místnostech, vyžadování písemného potvrzení na poslechy projevů Emanuela Moravce od svých podřízených, vřelého vztahu k SS a Gestapu, kterému posílal udání na rodiny těch příslušníků Vládního vojska, kteří zběhli k italským partyzánům. V lednu 1947 byl generál Obručník odsouzen k doživotnímu žaláři. Prezidentskou amnestií mu byl v roce 1954 trest snížen na 20 let. I ve vězení se nevzdal svých sympatií k nacismu a protektorátnímu režimu. Byl propuštěn na velkou prezidentskou amnestii 10. května 1960 a zemřel 2. března následujícího roku v domově důchodců v Jablonné nad Vltavou.
Společenský život Jako každá jednotka čs. armády se i pěší pluk 4 „Prokopa Velikého“ aktivně účastnil společenského života města, kde byl umístěn. Např. dne 3. 6. 1934 navštívil u příležitosti Dne brannosti město Hradec Králové čerstvý náčelník Hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí. Měl k městu vztah, jelikož zde na přelomu 20. a 30. let velel 4. divizi a rovněž se mu zde narodila dcera. Jednalo se o jednu z jeho cest po vojenských posádkách po jeho jmenování náčelníkem Hlavního štábu branné moci Republiky československé. Součástí akce byl průvod Pospíšilovu třídou, Velkým náměstím, Wilsonovým (dnes Pražským) mostem a Gayerovými kasárnami. Veřejnosti byl předveden šerm bodákem pěší čety a výcvik kulometné čety.
Pravidelně byly slaveny narozeniny prezidenta republiky, a to špalírem svítilen v ulicích města, slavnostní večerkou a budíčkem a přehlídkou na dvoře Starých kasáren. Dále bylo připomínáno výročí bitvy u Lipjag, výročí smrti Milana Rastislava Štefánika, výročí bitvy u Zborova na Velkém náměstí u velitelství 4. divize. náhled|Ulrichovo náměstí, oslavy bitvy u Zborova 1937 Dne 5. června 1927 zažil pluk oslavy předávání kopie původního praporu 4. střeleckého pluku, která se stala novou plukovní zástavou. Kromě toho se jednotka účastnila např. slavností výročí bitvy u Zborova, kdy byly pořádány přehlídky na Ulrichově náměstí či připomínání odkazu husitských vojsk, pro které pluk vystrojil mužstvo např. replikami kostýmů a výzbroje středověkých jezdců.
V prosinci 1935 při volbě dr. Edvarda Beneše prezidentem republiky městem pochodovala hudba pluku a posádka měla odpolední volno. Narozeniny prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka byly slaveny reprízou populárního představení Jízdní hlídka ze života čs. legionářů v Rusku, lampionovým průvodem k pomníku TGM na Masarykově náměstí a přehlídkou u sokolovny. Když v Marseille dne 10. října 1934 chorvatští fašisté ustašovci zavraždili za podpory fašistické Itálie jugoslávského krále Alexandra I. Karađorđeviće a francouzského ministra zahraničí Louise Barthoua, konala se v rámci nařízeného měsíčního státního smutku československé armády tryzna na dvoře Gayerových kasáren a v den pohřbů obou obětí tryzna na Velkém náměstí.
V letech hospodářské krize vyvíjel pluk humanitární činnost. Např. dne 26. října 1934 uspořádal hospodář pluku kapitán Žaboketský večírek v Klicperově divadle, který byl pro zájem veřejnosti dnev 8. prosince opakován a výtěžek z dobrovolné sbírky darován chudým Hradce Králové. Rovněž 22. prosince vojenské zátiší pluku pohostilo a obdarovalo 61 nejchudších dětí z obecných škol v Hradci Králové. Pluk vyvíjel úsilí o zlepšení sociálních a vzdělanostních poměrů i směrem dovnitř, např. knihovna vojenského zátiší pluku nabízela jeho vojákům 4648 knih, součástí pluku byl jeden z 82 vojenských kinosálů v Československu, kde se hrálo čtyřikrát týdně. V československé armádě byla aplikována výchova k modelu demokratické společnosti rovných občanských práv a postavení. Na Vánoce tak měla každá rota svůj stromek s výzdobou, který obdržela z vojenského zátiší, a na Štědrý večer navštěvoval vojáky generál Karel Kutlvašr.VHA-VÚA Praha: důvěrné rozkazy pěšího pluku 4 „Prokopa Velikého“ z let 1937-1938
Výcvik Vojáci pěšího pluku 4 také jako všichni příslušníci československé armády intenzivně cvičili. Cvičné ostré střelby se konaly většinou v létě, např. na týden ve vojenském táboře v Milovicích, kde se v jeho rámci konaly soutěže: polní střelba z pušky, lehkého kulometu vz. 26 a těžkého kulometu vz. 24, 10 km překážek se střelbou, 10 km závod hlídek v orientaci, hod granátem (rekord 67 metrů). Kromě toho v zimě probíhaly lyžařské soutěže 4. divize. Pěší pluk 4 se rovněž účastnil závěrečných manévrů československé armády v září 1934 v prostoru Golčův Jeníkov – Heřmanův Městec – Pardubice, kde ho navštívil náčelník hlavního štábu francouzské armády generál Gamelin za doprovodu ministra národní obrany Bohumíra Bradáče a gen. inspektora čs. armády Jana Syrového. Dne 26. září 1934 Gamelin a Syrový přímo navštívili Hradec Králové.
Druhá polovina 30. let se nesla ve znamení popularizace brannosti v odpovědi na rostoucí nebezpečí nacistické revizionistické politiky. V dubnu 1936 si tak např. na 50 žáků obecní školy z Červeného Kostelce prohlédlo kasárna a strávilo dva dny s vojáky pluku, aby se seznámilo s výkonem vojenské služby.
Pěší pluk 4 v roce 1938 Od dubna 1937 nacvičovali vojáci pluku součinnost s příslušníky Stráže obrany státu – praporu Rychnov nad Kněžnou, kteří obsazovali bojová stanoviště v předpolí Hlavního obranného postavení pluku. Cvičení se tak soustředila na zaujetí obrany státní hranice v Orlických horách. Někteří záložníci byli určeni jako vojenské posily do družstev praporu Stráže obrany státu (SOS) Rychnov nad Kněžnou.
Dne 20. května 1938 ve 23:30 byla pro pěší pluk 4 vyhlášena pohotovost v rámci vyhlášené ostrahy hranic. Od 3:00 21. 5. pluk odjížděl z Hradce Králové na hlavní obranné postavení do Orlických hor. Nástup záložníků byl plynulý: do 22. května nastoupilo z povolaného I. ročníku zálohy u pěšího pluku 4 70 % záložníků, pluk tak dosáhl síly 57 důstojníků, 17 rotmistrů, 1984 mužů, 136 kulometů, 2 minomety a 2 protitankové kanony. Od 10. června se pluk z pozic stahoval. 16. června se stáhl jako poslední III./4 prapor pochodem na trase Bačetín – Dobruška – Pulice – Jílovice – Librantice – Slatina – Gayerova kasárna.
Stanislav Roubal