náhled|200px|Sklenice s vodou. náhled|Sklenice se lžící na absint náhled|Silnostěnná koktejlová sklenka Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklinka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba používaná při stolování k servírování a pití nápojů, k jídle pochutin nebo k jejich uchovávání. Vyrábí se většinou foukáním (zahrnujícím samotné foukání, odříznutí překážející horní části vyfouknutého skla, tzv. kopny, a opakované mytí od skelného prachu) nebo lisováním z průhledného nebo průsvitného skla o různé tloušťce, v závislosti na druhu nápoje, pro který je určena. Sklo umožňuje pohled na konzumovaný nápoj.

Někdy se slovo sklenička užívá expresivně pro vypití 1 sklenky alkoholického nápoje (pozvání k pití zní: „Nezajdeme na skleničku?“).

Vzhled Jednodušší skleničky mají tvar válcovité nádoby. Stěny a dno uvnitř jsou hladké. Plášť (stěny) může být různě tvarován (vydutý, kónický, zvlněný), opatřen plastickou dekorací (žebrování, zrnění) nebo také ouškem pro uchopení. náhled|Značková sklenka Durit z Inwaldovy sklárny na Zlíchově 1914–1940 náhled|Barevné varianty druhotných duritek ze státní sklárny náhled|Dno sklenice se značkou Skláren Moravia n.p. náhled|Dno sklenice se značkou Rudolfovy huti náhled|Sklenice od hořčice výrobce Seliko n.p. Ostrava Třebovice s víčky z let 1967–1969 náhled|Dva typy českých sklenic od hořčice náhled|Sklenka od hořčice značky Amora, lisované sklo, Francie 1985–dosud Druhy sklenic sklenka či sklenička – nejčastější picí nádobka o objemu cca 0,2 litru pro konzumaci nápojů odlivka – sklenka poloviční míry, o objemu cca 0,1 litru půllitr – silnostěnná nádoba o obsahu 0,5 litru, zpravidla s velkým uchem, ke konzumaci piva, ale i míchaných limonád; název se někdy přenáší i na menší sklenice (půllitřík) nebo větší sklenice podobného tvaru tuplák – pivní sklenice dvojité míry, zpravidla úzká a vysoká, 1litrová třetinka – nádoba o obsahu 0,3 litru, v českých zemích tradiční míra pro malé pivo likérka (panáková sklenička) – malá sklenička o objemu 0,04/0,05 litru (tzv. velký panák) a 0,02 litru (tzv. malý panák). Převážně určeny pro konzumaci tvrdého alkoholu. odměrka – s vyznačenými objemovými mírami sklenice na víno – má nožku na kruhové podstavě, soudkový tvar a rozšířené hrdlo, aby usnadňovala vychutnání vína pomocí čichu sklenice na brandy či koňak – typ koktejlový bez stopky, nebo tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro „zahřívání“ v dlani sklenice na grog, punč, absint či svařené víno – silnostěnné lisované sklenice; nalévání horkého nápoje se doporučuje přes vloženou lžičku varná sklenka – čirá tenkostěnná na horké nápoje, často v kovovém stojánku s ouškem sklenice na sekt nebo na šampus, tzv. šampuska kónická číše, užívaná také v lékařství, např. na moč úzká a vysoká, tzv. píšťala – určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky lékovka – malá sklenička na léky s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka se závitem pro našroubování tvrdého víčka kojenecká sklenice – speciální sklenice, resp. láhev pro výživu kojenců přes dudlík zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty, zavařeniny nebo maso, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou; k nejstarším středoevropským značkám dosud vyráběným patří Weckovky, které koncem 19. století zavedl Johann Weck (*1841)https://www.mcm-europe.fr/en/content/15-the-weck-glassware-compagny masťovka – sklenice určená pro skladování škvařeného sádla

Duritka Duritka je typ stolní sklenky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Značkové Duritky se vyráběly v letech 1914–1940, neznačkové státní až do roku 1996.http://ekonomika.idnes.cz/duritky-nerozbitne-jen-nekdy-exploduji-f01-/ekonomika.aspx?c=A050628_101941_ekonomika_plz Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jde o předpjaté sklo. Na rozdíl od běžných sklenic, které se vyrábějí tak, že se kus skla vyfoukne nebo vylisuje a potom pomalu ochlazuje, aby nedošlo k jeho popraskání, předpjaté sklo se po vytavení a vylisování zchladí prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. K rozbití může dojít tlakem, nárazem na horní hranu, pádem na kamennou podlahu. Střepy se tříští na tisíce kousků; nebývají ostrohranné.

Hořčičák Hořčičák je hovorové označení pro skleničku od hořčice. Sklenice pro výrobce hořčice vyrábějí sklárny v celém světě od konce 19. století. V Čechách byly tradičními výrobci sklářské závody Rudolfova huť v Dubí nebo Sklárny Moravia n.p. Objem sklenic byl 0,2 litru a vyskytovaly se čiré i tónované (např. namodralé) a v několika tvarových variantách. Po naplnění hořčicí se sklenička uzavírala papírovým a později plastovým víčkem opatřeným potiskem. V současnosti jsou na českém trhu hořčičné sklenice designových tvarů, často z Francie nebo z Nizozemí.

Velký výskyt a cenová dostupnost hořčičných sklenic vedla k masovému rozšíření v domácnostech, nejen k pití, ale i v kuchyni. Používají se jako odměrky v kuchyňských receptech.

Odkazy Reference

Literatura České lisované sklo, II. sympozium, ed. Rostislav Vajdák. Gottwaldov 1972 Olga Drahotová: České sklo. Praha: Odeon 1980

Související články Číše hrnek láhev

Externí odkazy

Kategorie:Nádoby Kategorie:Stolování Kategorie:Nádobí