Nadace Serralves ( [fũdɐˈsɐ̃w də səˈʁaɫvəʃ]) je kulturní instituce v portugalském městě Porto. Zahrnuje Muzeum moderního umění (Museu de Serralves), park (Parque de Serralves) a vilu (Casa de Serralves). Stavby jsou příkladem modernistické architektury a stylu art deco. Muzeum navržené portugalským architektem Álvarem Siza Vieirou je jedním z nejvýznamnějších muzeí současného umění v Evropě a patří mezi 100 nejnavštěvovanějších muzeí na světě.
Nadace Posláním umělecké nadace Serralves je „přitáhnout pozornost široké veřejnosti k modernímu umění, architektuře a přírodě a zároveň vzbudit zájem o současné společenské problémy.“ Nadace vznikla v roce 1989 a patří do ní Muzeum moderního umění navržené Álvarem Siza Vieirou, jenž za něj v roce 1992 získal Pritzkerovu cenu za architekturu, dále vila Casa de Serralves, která představuje jedinečný příklad stylu art deco, a park Parque de Serralves, jenž v roce 1997 vyhrál cenu Henryho Forda za ochranu životního prostředí (Henry Ford Prize for the Preservation of the Environment). Všechny nemovité objekty Serralves (vila, park, Muzeum moderního umění, auditorium a knihovna) byly v roce 1996 díky svému architektonickému významu klasifikovány jako „budovy veřejného zájmu“ a v roce 2012 se staly národní kulturní památkou.
Serralves se zabývá aktivitami, které lze rozdělit do 5 oblastí: umělecká tvorba, zvyšování povědomí a vzdělávání veřejnosti, životní prostředí, uvažování o současné společnosti a kreativní ekonomie.
Umělecká tvorba klade důraz na výtvarné umění skrze prezentaci přední mezinárodní umělecké sbírky a výstav, jejichž program zahrnuje prominentní portugalské a zahraniční umělce, a kromě toho také představuje múzická umění a filmové cykly, jež ho doplňují a obohacují. Zvyšování povědomí a vzdělávání veřejnosti se dosahuje pomocí inovativních programů, které jsou navrženy pro všechny typy a věkové kategorie návštěvníků, jako je například každoroční festival současného umění Serralves em Festa. Vztah k životnímu prostředí je zvýrazněn vyzdvihnutím Parku jako veřejné odpočinkové zóny, která spojuje umění a krajinu. Reflexe o současné společnosti se buduje pomocí diskuze a zkoumání klíčových problémů současnosti ve vztahu k umění, společenským vědám, experimentální vědě a politice. V oblasti kreativní ekonomie má Nadace průkopnickou roli: vytvořila první inkubační program kreativní ekonomie v Portugalsku s názvem INSERRALVES a aktivně se zasazuje o to, aby se severní region stal prvním místem v Portugalsku, kde se tyto projekty seskupí. Kreativní ekonomií se v severním Portugalsku zabývá agentura ADDICT (Agência para o Desenvolvimento das Indústrias Criativas, česky Agentura pro rozvoj kreativní ekonomie).
Správní model nadace uzavírá partnerství se zakladateli a usnadňuje spolupráci se státem. V roce 2021 čítaly řady zakladatelů několik desítek společností, právnických osob a dalších institucí. Speciální status patrona je vyhrazen pro ty, kteří na Serralves pravidelně přispívají finančními částkami do ročního fondu.
Současnou prezidentkou Nadace Serralves je Ana Pinho, která se do čela instituce postavila již potřetí.
Historie Bezprostředně po karafiátové revoluci v roce 1974 bylo Porto místem, kde se projevovalo několik společenských směrů, které vyžadovaly prostory pro svou uměleckou tvorbu. Klíčovou roli v upevnění pozice uměleckého vesmíru v Portu měl význam několika iniciativ, zejména Centra moderního umění (dnes Muzea Calousta Gulbenkiana), které bylo spravováno Fernandem Pernes a které zůstalo činné až do roku 1980. Tehdejší ministryně kultury, Teresa Patrício Gouveia, tyto úspěchy ocenila, když si Porto vybrala jako budoucí místo pro národní muzeum moderního umění. Pro tento účel stát pozemek v roce 1986 odkoupil. V témže roce byla ustanovena zakládající komise, jejímiž členy byli Jorge Araújo, Teresa Andresen a Diogo Alpendurada a která existovala až do roku 1989, kdy byla založena Nadace Serralves. Založení Nadace, dle portugalského zákona č. 240-A/89 z 27. července, znamenalo začátek inovativního partnerství mezi státem a občanskou společností, v té době zastoupenou 51 subjekty z veřejného i soukromého sektoru.
Nadace v březnu 1991 podepsala s architektem Álvarem Siza Vieirou smlouvu o návrhu budovy Muzea. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 6. června 1999.
Aby Nadace Serralves zvládla pojmout uměleckou sbírku (v roce 2014 čítala zhruba 4000 prací), v roce 2008 vyhlásila mezinárodní architektonickou soutěž na návrh multifunkční budovy a zároveň odnože muzea Pólo Serralves 21, která měla být umístěna ve městě Matosinhos na bývalém pozemku společnosti Efanor vyrábějící textil, která byla ve vlastnictví společnosti Sonae založené Belmirem de Azevedo. Architekti Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa z japonského studia SANAA (v roce 2012 obdrželo Pritzkerovu cenu) navrhli vítězný projekt, avšak kvůli nedostatku financí a nesouhlasu od vedení Matosinhos byl projekt v roce 2010 zrušen.
V září 2014 Álvaro Vieira představil rozšiřující návrh, který transformací garáže vily rozšířil pozemek Serralves o budovu Casa do Cinema Manoel de Oliveira.
Muzeum moderního umění Muzeum Serralves bylo otevřeno v roce 1999, a v Portu se tak objevil prostor věnovaný současnému umění. Program kombinuje produkci interních výstav a spolupráci s uznávanými zahraničními institucemi, což umožňuje oběh prací jak Portugalských, tak zahraničních umělců. Výstavy – obvykle souběžně probíhají tři – se pořádají čtyřikrát ročně. náhled|Budova Muzea moderního umění Od slavnostního otevření budovy Muzea v roce 1999 navštívilo prostory Nadace Serralves přibližně 10,9 milionů návštěvníků (data z roku 2020 ) všech věkových kategorií z různých koutů Portugalska a světa. Tyto výsledky umisťují Nadaci na první místo mezi portugalskými muzei a mezi nejnavštěvovanější evropská muzea moderního umění podobného rázu.
Architektura náhled|Muzeum moderního umění Ve snaze dosáhnout svých zákonem daných cílů Nadace Serralves v březnu 1991 podepsala smlouvu s architektem Álvarem Siza Vieirou, aby vytvořil architektonický návrh muzea. O pět let později na bývalém pozemku s ovocnými sady začala stavba. Vieira měl navrhnout projekt, který by bral v potaz specifické vlastnosti fyzického prostředí a také se snažil o začlenění do okolní krajiny. Muzeum moderního umění je hlavním výstavním prostorem Nadace a přímo interaguje také s parkem, kde se nachází několik instalací a soch.Budova s rozlohou 13 tisíc m², jež představuje 4,5 tisíce m² výstavního prostoru ve 14 galeriích, své dveře veřejnosti otevřela v roce 1999, ústředí Nadace bylo ve vile Casa de Serralves. V roce 2000 se pak dostavělo auditorium.
Půdorys budovy sleduje přímku sever-jih, prostřední hlavní část dělí do dvou křídel terasa, a vytváří tak strukturu do stavu písmene U, doplněnou konstrukcí ve tvaru písmene L, což mezi ní a hlavní budovou vytváří druhou terasu. Tato terasa slouží jako hlavní vchod do Muzea, a je také propojená se zahradami a podzemním parkovištěm. Výstavní sály a úschovné prostory pro výtvarné práce se rozprostírají na třech patrech budovy. Na horním patře se také nachází restaurace, posezení a další prostory. V přízemí je vchod, výstavní prostory a knihkupectví a v nejnižším patře je umístěna knihovna a auditorium. Přístup do pater usnadňuje atrium čtvercového tvaru, které se nachází v přízemí vedle recepce, šaten a informací. Kromě toho je v budově prostor pro workshopy a různé další aktivity, které nabízí tamní vzdělávací služby, obchod se suvenýry a velká terasa s výhledem na přilehlý park.
Stejně jako ve většině svých budov, i v této architekt Vieira navrhl také nábytek a doplňky, včetně svítidel, zábradlí, kulových klik a systému značek. Materiály zahrnují tvrdé dřevo na podlahy, šeps na stěnách s mramorovými lištami ve výstavních sálech a stěny exteriéru jsou obloženy kameny či štukovanou omítkou.
Sbírky a výstavy Muzeum otevřelo sbírkou s názvem „Circa 1968“, která vyzdvihovala především události 60. a 70. let: politické, sociální a kulturní celosvětové změny, které vedly k novým uměleckým podnětům a nastartovaly postmoderní éru. V Portugalsku toto období představovalo přechod k experimentálnímu umění a začátek uměleckého dialogu mezi portugalskými a zahraničními umělci.
Jádro sbírky tedy tvoří moderní umění od 60. let až po současnost a dnes zahrnuje více než 4300 prací, z nichž je více než 1700 ve vlastnictví Nadace Serralves a přes 2600 dalších pochází od soukromých i veřejných sběratelů a také darů. Muzeum nemá žádné stálé výstavy, ale každý rok organizuje nové expozice od pozvaných umělců. V posledních letech mezi ně patřili například Álvaro Lapa, Jorge Pinheiro, Franz West, Roni Horn, Claes Oldenburg, Coosje van Bruggen, Richard Hamilton, Christopher Wool, Luc Tuymans, Monir Shahroudy Farmanfarmaian a Ana Jotta. Financování výstav si Serralves rozděluje například s Muzeem amerického umění Whitneyové v New Yorku, s Whitechapel Gallery v Londýně či Muzeem Ludwigových v Kolíně nad Rýnem.
Od roku 2003 se v knihovně nachází stropní instalace „Mário Pedrosa“: 77 skleněných glóbů ruční výroby od Tobiase Rehbergera.
Sbírka Serralves má za cíl neustále vyhledávat nové podněty a rozvíjet se, což se snaží zaměřením se na uměleckou tvorbu 21. století, zejména na vizuální umění performance, architekturu a díla poukazující na postkoloniální a globální povahu současnosti. Ačkoli obsahuje díla z nedávné minulosti, zaměřuje se i na přemítání o způsobu, jakým současné umění předvídá svou budoucnost.
Ředitelé muzea Prvním ředitelem by Vicente Todolí (narozen ve španělské Valencii v roce 1958). Nejprve pracoval jako vedoucí kurátor (1986–88), a poté i umělecký ředitel (1988–96) Institutu moderního umění ve Valencii (Instituto Valenciano de Arte Moderno). K Nadaci Serralves se přidal v roce 1996 jako ředitel zakladatelů. Spolupracoval i na plánování Vieirova projektu budovy Muzea moderního umění otevřeného o tři roky později. Jeho poslední projekt v Serralves byla první výstava malíře Francise Bacona v Portugalsku s názvem „Caged-Uncaged“ (2003).
V roce 2003 byl Vicente Todolí jmenován ředitelem muzea moderního umění Tate Modern v Londýně a v Serralves ho nahradil João Fernandes, který v Muzeu pracoval již od jeho otevření v roce 1999. Pod jeho vedením výstavy v Serralves zahrnovaly například expozici od Roberta Rauschenberga „Travelling '70–'76“ (2008) a expozici „One Hundred Fish Fountain, 2005“ (2008) od Bruce Naumana.
V roce 2013 Joãa Fernandese nahradila britská umělecká historička Suzanne Cotter, bývalá kurátorka Guggenheimova muzea umění v Abu Dhabi.
V roce 2019 Suzanne Cotter nahradil Francouz Philippe Vergne.
Vila Casa de Serralves náhled|Vila Casa de Serralves Casa de Serralves je vila a zároveň muzeum, které se nachází přímo v parku Serralves. Vilu nechal postavit mezi lety 1925–1944 druhý hrabě z Vizely Carlos Alberto Cabral na návrh architektů Portugalce Josého Marques da Silvy a Francouze Charlese Siclis. Vila je příkladem architektonického stylu „streamline moderne“ (podobnému stylu art deco) v Portugalsku, kombinuje také romatické a neoklasické prvky. Návrhu interiéru se ujali mimo jiné Francouzi Jacques Émile Ruhlmann, René Lalique, Edgar Brandt, Ivan da Silva Bruhns, Jules Leleu, Jean Perzel a Raymond Subes. Ve vile sídlí ústředí Nadace a budova slouží také jako odnož Muzea moderního umění; používá se hlavně pro dočasné výstavy.
Historie