Čejka jávská (Vanellus macropterus) je kulíkovitý bahňák, který je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který byl naposledy spatřen v roce 1939 a je s největší pravděpodobností vyhynulý.
Systematika vlevo|náhled|Ilustrace detailu hlavy z Nizozemského centra pro biodiverzitu Naturalis v Leidenu
Druh popsal německý přírodovědec Johann Georg Wagler v roce 1827. Čejka jávská se řadí do rodu Vanellus v rámci čeledi kulíkovití (Charadriidae) a řádu dlouhokřídlí. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy. Druhové jméno macropterus pochází z řečtiny a znamená „dlouhokřídlý“ (makros = „dlouhý“, pteron = „křídlo“). Příbuzenské vztahy k ostatním kulíkovitým zůstávají nejasné; americký ornitolog Paul A. Johnsgard spekuloval, že nejbližším příbuzným čejky jávské může být čejka australská (Vanellus miles).
Rozšíření a populace vlevo|náhled|3D zobrazení čejky jávské (Nizozemské centrum pro biodiverzitu Naturalis v Leidenu) Tento nápadný druh čejky je endemický indonéskému ostrovu Jáva. Čejka jávská byla naposledy zaznamenána v roce 1939. Mezinárodní svaz ochrany přírody čejku jávskou vedl mezi lety 1994–1999 jako vyhynulý druh. V roce 2000 však svaz přehodnotil status druhu na kriticky ohrožený poté, kdy bylo údajné pozorování druhu nahlášeno místními obyvateli. Terénní výzkumy z let 2001–2012 však tato hlášení nepotvrdily. Nález druhu v místech svého původního výskytu je nepravděpodobný, nicméně je možné, že se čejka jávská stále nalézá v některých méně prozkoumaných koutech Indonésie jako jsou mokřadní oblasti ostrova Belitung. Vymizení druhu je přičítáno na vrub zániku přirozených stanovišť, které byly zabrány lidmi pro zemědělství a akvakulturu. K vymizení druhu mohl přispět i lov místními obyvateli.
Původní habitat druhu tvoří močály stepního typu v oblasti říčních delt na západě a východě Jávy, dále mokré pastviny a různá další otevřená nezalesněná mokřadní stanoviště včetně polí. Je možné, že se druh vyskytoval i v dalších oblastech jako jsou ostrovy Sumatra či Timor, to nicméně nebylo potvrzeno. Původně byl druh popisován jako místně běžný a nejčastěji byl k vidění v řídce roztroušených párech, což naznačuje, že čejky jávské nikdy nebyly hojným druhem.
Popis Čejka jávská dosahuje délky 27–29 cm, křídlo je dlouhé 24–25 cm, zobák 3,6–4,3 cm, běhák kolem 8,7 cm. Korunka a zadní část krku jsou leskle modročerné, zbytek hlavy a krku modrohnědé. Hruď je šedohnědá, břicho načernalé. Stehna a podocasní krovky jsou bílé. Svrchní část křídel je při těle šedohnědá. Většina letek je šedohnědých, avšak vnitřní loketní letky mají zespodu šedobílé vnitřní okraje. Ocas je u kořene bílý, následovaný širokým příčným černým pruhem a zakončený úzkou bílou linkou, která je přítomna na pěti párek vnějších ocasních krovek; prostřední pár ocasních krovek má tuto linku žlutohnědou. Zobák je černý, u kořene je na menších částech tělově zbarvený. Dominantu hlavy tvoří krémové laloky, které míří z uzdiček směrem nahoru i dolů. Duhovky jsou hnědé, dlouhé nohy zelenavě až oranžově žluté. Ze zápěstního kloubu vyrůstá dozadu dlouhý černý osten, který je zahnutý směrem dolů.
Biologie O biologii druhu není v podstatě nic známo. Jednalo se patrně o stálý druh, nicméně místní migrace mezi Timorem a Sumatrou není vyloučena. Čejky jávské hnízdí přinejmenším od května do června, živí se sladkovodními bezobratlými a semeny rostlin.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Kulíkovití Kategorie:Ptáci orientální oblasti Kategorie:Endemity Indonésie