Boeing B-29 Superfortress byl americký čtyřmotorový těžký bombardér poháněný pístovými motory, používaný americkým letectvem během druhé světové války a korejské války. Jméno dostal v odkazu na svého předchůdce – B-17 Flying Fortress a navržen byl pro účely strategického bombardování z velkých výšek, ale také vynikal v nočním bombardování zápalnými pumami z nízkých výšek nebo při shazování námořních min při blokádě Japonska. B-29 také svrhl atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki, které přispěly ke konci druhé světové války.

B-29 (Boeing Model 345) byl jeden z největších letounů, které byly nasazeny do bojových operací během druhé světové války. Měl nejmodernější technologii té doby, včetně přetlakové kabiny, třístopého zatahovacího podvozku a systém řízení palby s analogovým počítačem, který jednomu střelci a důstojníkovi řízení palby umožnil přímo ovládat čtyři střelecké věže. Náklady během vývoje a výroby se vyšplhaly na 3 miliardy dolarů (což odpovídá dnešním 43 miliardám dolarů) a značně převýšily náklady na projekt Manhattan ve výši 1,9 miliard dolarů, čímž se program B-29 stal nejdražším za celou válku.

Pokročilá konstrukce umožnila B-29 zůstat v provozu v různých rolích po celá padesátá léta. Typ byl vyřazen na začátku šedesátých let po 3970 vyrobených kusech.

Několik z nich bylo použito jako létající televizní vysílače společností Stratovision. Královské letectvo B-29 provozovalo jako Washington do roku 1954.

B-29 byl předchůdcem řady bombardérů, transportních letounů, létajících tankerů, průzkumných letadel a cvičných letounů společnosti Boeing. B-50 Superfortress s jinými motory se stal prvním letounem, který provedl nepřetržitý let kolem světa během 94hodinového letu v roce 1949. Nákladní letoun Boeing C-97 Stratofreighter poprvé vzlétl v roce 1944 a v roce 1947 ho následovala jeho komerční varianta Boeing 377 Stratocruiser. Tato derivace, když z bombardéru vznikl dopravní letoun, byla podobná evoluci B-17/Model 307. V roce 1948 Boeing představil létající tanker KB-29, v roce 1950 pak KC-97, derivát modelu 377. Mezi varianty nákladního letounu Stratocruiser s velkým objemem patří Guppy/Mini Guppy/Super Guppy, které zůstávají v provozu u NASA a dalšími operátorů.

V SSSR vznikla pomocí zpětného inženýrství nelicencovaná kopie Tupolev Tu-4.

Více než dvacet letounů B-29 zůstává jako statické exponáty, ale pouze dva, Fifi a Doc, jsou stále letuschopné.

Vznik a vývoj náhled|Dvojice YB-29 z první série náhled|B-29 během bombardování nad Koreou

Na konci roku 1939 převzaly společnosti Boeing Airplane Company, Consolidated Aircraft, Douglas Aircraft a Lockheed Corporation od generálního štábu amerického letectva základní požadavky na výkony nového bombardéru se schopností dopravit 10 000 kg pum do vzdálenosti 4000 km, dosáhnout rychlosti 640 km/h a doletem 8600 km. Za vítěze soutěže byl vybrán Boeing, který pro svůj projekt XB-29 v srpnu a prosinci 1940 obdržel kontrakt na stavbu tří prototypů.

První prototyp poháněný čtveřicí osmnáctiválcových hvězdicových motorů Wright R-3350 Duplex Cyclone o výkonu po 1618 kW vzlétl 21. září 1942, kdy již bylo pro USAAF předběžně objednáno 1600 strojů. Druhý prototyp byl ztracen včetně osádky zalétávacího pilota „Eddie“ Allena při havárii 18. března 1943. Zdlouhavý a nákladný vývoj komplikovaly i nevyzrálé pohonné jednotky, z nichž každá byla vybavena dvěma turbokompresory poháněnými výfukovými plyny.

Vysoké požadavky na výkony se odrazily v technologické náročnosti konstrukce. Aplikováno bylo mnoho technických novinek, do té doby na sériových letounech použitých buď výjimečně či vůbec. V celokovovém draku byly tři přetlakové kabiny spojené tunelem nad pumovnicemi, zdvojený příďový podvozek, Fowlerovy klapky na většině křídla, palubní kamerový systém, či systémem General Electric dálkově ovládané čtyři střelecké věže s páry kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm. Maximální náklad pum činil 9072 kg.

Po čtrnáctikusové ověřovací sérii YB-29, z nichž první letoun vzlétl 26. června 1943, bylo objednáno prvních 250 sériových letounů B-29. Sériová výroba byla realizována v závodech Boeing ve Wichitě a Rentonu, závodech Glenn L. Martin Company v Omaze a Bell Aircraft Corporation v Mariettě.

Od ledna 1944 byla v Rentonu zavedena produkce verze B-29A se zvětšeným rozpětím o 0,3 m, motory R-3350-57 nebo -59 a s rozšířenou výzbrojí v přední horní střelecké věži na 4 kulomety (výrobní bloky 25-90). V říjnu 1944 se objevily fotoprůzkumné stroje se sadou kamer K-18 a K-22 označované F-13.

Letouny B-29B vyráběné firmou Bell byly odlehčeny a vyzbrojeny pouze dvojicí kulometů v ocasním střelišti Bell bez kanónu M2 ráže 20 mm.

V roce 1944 byly původní pohonné jednotky jednoho B-29A zaměněny za hvězdicové Pratt & Whitney R-4360, čímž vznikl prototyp XB-44. Následující rok byl zařazen do výroby pod označením B-29D, které se ještě před dodáním letounů změnilo na Boeing B-50 Superfortress.

V roce 1945 byly letecké optické kamery fotoprůzkumných F-13 nahrazovány elektronickou výstrojí pro strategický průzkum. Označení bylo změněno na FB-29A, od roku 1948 pak RB-29A.

Nasazení náhled|Boeing B-29 Superfortress

První B-29 převzaly jednotky v září 1943. K prvnímu bojovému nasazení došlo 5. června 1944. Bombardéry B-29 58. bombardovacího křídla startující ze základen v Indii bombardovaly železnici v Bangkoku v Thajsku. Akce byla součástí operace Matterhorn. Ze základen v Číně byly Superfortressy poprvé operačně nasazeny 15. června 1944, kdy 68 strojů bombardovalo ocelárny ve městě Jawata na ostrově Kjúšú v Japonsku. Tato akce byla začátkem strategického bombardování japonských ostrovů.

Od konce roku 1944 byly nasazovány ze základen na Guamu, Saipanu a Tinianu.

V posledním roce války měly B-29 největší podíl na bombardování Japonska. Například v noci z 9. na 10. března 1945 provedlo 279 Superfortressů nálet na Tokio při vlastní ztrátě 14 letounů.

V rámci Operace Starvation upravené B-29 313. bombardovacího křídla svrhly mezi březnem a srpnem 1945 více než 12 000 námořních min do okolí japonských přístavů, které potopily, nebo poškodily přibližně 670 lodí. náhled|B-29 „Bockscar“ v Národním muzeu Letectva Spojených států amerických. Upravené letouny „Silverplate“ B-29 „Enola Gay“ a „Bockscar“ od 393. BS, 509. CG ( ~ 393. bombardovací squadrona 509. smíšené skupiny) USAAF startující z Tinianu byly použity jako nosiče atomových pum, které 6. a 9. srpna 1945 zničily města Hirošima a Nagasaki.

V roce 1950 bylo 88 kusů B-29 a B-29A zařazeno do jednotek RAF jako Boeing Washington B.Mk I, které sloužily do roku 1958.

Oproti jiným bombardérům zůstal B-29 ve službě dlouho po válce a řada z nich byla použita i během války v Koreji – poslední byl vyřazen ze služby u USAF až v červnu 1960.

Upravená kopie B-29 se po druhé světové válce vyráběla i v SSSR pod označením Tupolev Tu-4, s použitím sovětských komponent. Vznikla podle vzoru amerických strojů, které se Sovětům podařilo získat díky nouzovým přistáním celkem tří B-29 na sovětském území. Během války v Tichomoří měl totiž SSSR uzavřenou smlouvu s císařským Japonskem o neutralitě a na jejím základě byly stroje internovány.

Dochované letouny V roce 2025 existovaly poslední dva letuschopné letouny B-29 Superfortress. Oba ve Spojených státech amerických. B-29 „Fifi“ (sériové číslo 44-62070) provozuje organizace Commemorative Air Force a B-29 „Doc“ (sériové číslo 44-69972) provozuje nezisková organizace Doc’s Friends. Další letouny B-29 jsou součástí muzejních sbírek a expozic.

Varianty náhled|Výrobní linka Boeingu ve městě Wichita v Kansasu (1944)

XB-29 – Boeing Model 345 vznikl ve třech prototypech (41-0002, 41-0003, 41-18335). YB-29 – byl vylepšený model XB-29 s motory Wright R-3350-21 od předchozí verze se lišil čtyřlistými vrtulemi. Bylo vyrobeno 14 kusů pro testy. B-29 – 1. sériová verze B-29 bylo vyrobeno 2513 letounů B-29. Část z těchto letounů byla vyrobena ve variantě Silverplate, která byla použita pro atomové bombardování. B-29A – vylepšená varianta B-29 s horní přední střeleckou věží se čtyřmi kulomety a zvětšeným rozpětím. B-29B – B-29 se sníženou hlavňovou výzbrojí a větší kapacitou pumovnice. Byly také vybaveny radarem APQ-7. B-29C – B-29A s jinými motory. Objednávka byla zrušena. B-29D (XB-44) – Vylepšená varianta B-29 s motory Pratt & Whitney R-4360-35, která byla po válce označena jako B-50. XB-29E – upravená varianta B-29 pro testování systému řízení palby. XB-29F – šest upravených B-29 pro provoz v chladném podnebí Aljašky. XB-29G – B-29 upravený pro testování proudových motorů. Proudový motor byl vynášen v pumovnici, za letu mohl být vysunut do proudu vzduchu pod letounem. XB-29H určený pro testování výzbroje. YB-29J, YKB-29J, RB-29J šest letounů bylo konvertováno na YB-29J, pro experimenty s motory R-3350-79. 2 byly později přestavěny na létající tankery YKB-29J, zbytek na průzkumné RB-29J. KB-29 – B-29 modifikovaný jako letoun pro doplňování paliva. EB-29 – Mateřský letoun pro vypouštění letadel (Bell X-1, McDonnell XF-85 Goblin). RB-29J (RB-29, FB-29J, F-13, F-13A) – určeny pro fotografický průzkum. SB-29 – varianta pro pátrací a záchranné účely. Šestnáct B-29 bylo upraveno pro nesení člunu A-3. TB-29 – určeny pro výcvik posádek B-29 a v padesátých letech jako radarové cíle, při vyvíjení taktik pro záchytné stíhačky. WB-29 – pro meteorologický průzkum. Airborne Early Warning – letoun včasné výstrahy. Tři letouny byly vybaveny radarem AN/APS-20. MX-767 Banshee – projekt na přeměnu B-29 na dálkové řízené střely. Žádná přestavba nebyla realizována. Navy P2B patrol bomber – čtveřice letounů amerického námořnictva pro dálkové průzkumné/hlídkové lety. Jeden letoun posloužil pro vypouštění letounu Douglas D-558-2 Skyrocket XB-39 – YB-29 s motorem Allison V-3420

Uživatelé

United States Army Air Forces United States Air Force (po r. 1947)

Royal Air Force (po r. 1950 – jako Boeing Washington B.Mk.1)

Specifikace (B-29A) Údaje podle náhled|upright=1.6|Nákres B-29

Technické údaje Osádka: 10–14 Rozpětí: 43,36 m Délka: 30,18 m Výška: 9,02 m Nosná plocha: 161,28 m² Geometrická štíhlost křídla: 11,49 Hmotnost prázdného letounu: 33 795 kg Vzletová hmotnost: 54 431 kg Maximální vzletová hmotnost: 61 560 kg Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350-23 Duplex Cyclone

Výkony Maximální rychlost v 6100 m: 575 km/h Ekonomická cestovní rychlost: 467 km/h Operační dostup: 11 150 m Čas výstupu do 7620 m: 43 minut Dolet s pumovým nákladem 2268 kg, ve výšce 7620 m: 5230 km pro přelet: 9012–9656 km Plošné zatížení: 379,7 kg/m² Poměr hmotnost/výkon: 9,33 kg/kW

Výzbroj 8-10 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm v otočných věžích 1 kanón ráže 20 mm a 2 kulomety M2 v zadním střelišti (20mm kanón se později demontoval) až 9072 kg pum ve dvou pumovnicích

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kamufláže letounu B-29 Central Station Fire Control or Remote Control Turret System as used in the B-29, A-26 and the B-50 B-29 - firemní stránky Boeing https://web.archive.org/web/20101213030339/http://b-29s-over-korea.com/index.html B-29's over Korea] YouTube:

Kategorie:Americké bombardéry B-29