Louis François markýz de Monteynard ( Louis-François marquis de Monteynard, seigneur de Chastelard, du Champ, d'Avers et du Molard) (13. května 1713 La Pierre, Dauphiné – 3. května 1791 Paříž) byl francouzský šlechtic, generál a politik. Od čtrnácti let sloužil v armádě, v dynastických konfliktech 18. století dosáhl hodnosti generálporučíka (1759). V závěru vlády Ludvíka XV. zastával funkci ministra války (1771–1774).Životopis Louise-Françoise de Monteynard dostupné online
Životopis náhled|vlevo|Zámek Château de Tencin (departement Isère, sídlo rodu Monteynard v 18. století) Pocházel ze staré šlechtické rodiny, která v této linii užívala od roku 1652 titul markýze. Narodil se jako starší syn markýze Louise-Josepha de Monteynard (1678–1727) a jeho manželky Claudine, rozené du Prat (1692–1774).Rodokmen rodu de Monteynard dostupné online V roce 1728 vstoupil do armády v hodnosti poručíka a službu začal v pluku svého bratrance rytíře de Marcieu. Za války o polské dědictví bojoval na Rýně a zúčastnil se obléhání Philippsburgu. Na počátku války o rakouské dědictví se zúčastnil bojů v Německu a Rakousku, po krátkém pobytu ve Francii byl v roce 1745 převelen do Itálie, kde byl v hodnosti plukovníka pobočníkem Filipa Parmského. Po prohrané bitvě u Piacenzy (1746) úspěšně odrážel útoky postupující rakouské armády a mezitím dosáhl hodnosti brigádního generála. Po skončení války byl povýšen do hodnosti maréchal de camp (generálmajor; 1748). Za sedmileté války se pod velením vévody de Richelieu zúčastnil dobytí Menorcy (1756), poté bojoval v Německu, kde sloužil pod velením maršála d'Estrées. V roce 1759 byl povýšen do hodnosti generálporučíka (Lieutenant-Général) a v roce 1762 byl jmenován velitelem rezervní armády knížete de Condé.Généalogie de la Maison de Monteynard; Paříž, 1840; s. 91–97 dostupné online
V letech 1771–1774 zastával funkci francouzského ministra války. Do úřadu byl jmenován v lednu 1771 na přání svého přítele knížete de Condé, který za to očekával protislužby (jednalo se o obnovení čestné hodnosti velmistra dělostřelectva, která by Condému přinesla roční apanáž ve výši 400 000 livrů).MÜLDNER, Josef: Dopisy paní du Barry; Plzeň, 1921; s. 152 K tomu ale nedošlo, protože Monteynard nastolil v resortu vojenství úsporný program, mimo jiné se zasloužil o založení jezdecké školy v Saumuru. Jeho zásluhy vyzdvihl ve Filozofickém slovníku i slavný Voltaire.Životopis Louise Françoise de Monteynard na webu Jezdecké školy v Saumuru dostupné online Během krátké doby se však Monteynard dostal do sporu s ostatními ministry, nakonec i s Ludvíkem XV. a jeho milenkou hraběnkou du Barry (v roce 1773 v rozhovoru s ministrem financí Terrayem vyjádřil nespokojenost s podfinancováním armády, zatímco pro královy milenky je peněz stále dostatek)MÜLDNER, Josef: Dopisy paní du Barry; Plzeň, 1921; s. 199 a v lednu 1774 byl z funkce odvolán.Personální obsazení funkce ministra války na webu conseilduroi dostupné online Od roku 1772 zastával formálně také funkci generálního guvernéra na Korsice, fyzicky ale tento post nevykonával. Za vlády Ludvíka XVI. byl v roce 1779 dekorován velkokřížem Řádu sv. Ludvíka. Četné zásluhy si získal také v Grenoblu (kde založil veřejnou knihovnu) a provincii Dauphiné, kde vlastnil statky. Poblíž svého rodiště v La Pierre nechal po roce 1774 postavit zámek Château de Tencin.Dějiny zámku Château de Tencin dostupné online
Zemřel v Paříži během Velké francouzské revoluce v roce 1791 ve věku nedožitých 78 let. K jeho úmrtí přispěla frustrace ze ztráty titulů a penzí, které krátce předtím odhlasovalo Ústavodárné národní shromáždění.Archives généalogiques et historiques de la noblesse de France, svazek 7; Paříž, 1841; s. 97–98 dostupné online Navzdory zákazu pohřbívání v kostelech byl pohřben v pařížském kostele sv. Tomáše Akvinského.
V roce 1753 se oženil se svou sestřenicí Françoise Marie de Monteynard (1734–1809), manželství zůstalo bez potomstva.Rodina Louise Françoise de Monteynard Jejich dědicem byl synovec Hector-Joseph markýz de Monteynard (1770–1845)Hector-Joseph de Monteynard na webu geni. com dostupné online, který v armádě dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1827 byl jmenován pairem.
Odkazy
Reference
Literatura KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2 KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách (Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748); Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6 PERRIN, Bernard: Dans l'ombre de l'histoire. Louis-François de Monteynard, un exemple pour l'Europe; Paříž, 2001; 304 s. ISBN 978-2951665101 TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Francouzští ministři Kategorie:Francouzští markýzi Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Guvernéři Kategorie:Narození 13. května Kategorie:Narození v roce 1713 Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Úmrtí v roce 1791 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení v Paříži Kategorie:Muži