Armand-Louis de Gontaut, vévoda de Biron, do roku 1788 vévoda de Lauzun ( Armand Louis de Gontaut de Biron, duc de Biron, duc de Lauzun, marquis de Gontaut, marquis de Châtel et de Caraman, baron de Lesquelen) (13. dubna 1747 v Paříži – 31. prosince 1793 tamtéž) byl francouzský šlechtic a generál. Od mládí sloužil v armádě, vyznamenal se účastí v americké válce za nezávislost. Později dosáhl hodnosti generálporučíka, v roce 1789 byl poslancem Generálních stavů a jako vojevůdce se uplatnil i v době francouzské revoluce. Po obvinění z kontrarevoluce byl popraven.Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 92 ISBN 80-7185-089-6

Život náhled|vlevo|Portrét z 19. století (sbírky zámku ve Versailles) Byl potomkem starého šlechtického rodu, z nějž pocházeli čtyři francouzští maršálové. Jeho otcem byl generálporučík Charles Antoine Gontaut-Biron, vévoda de Gontaut (1708–1798), matka Antoinette Eustachie (1727–1747) pocházela z vlivné bankéřské rodiny Crozatů. Armand-Louis jako dítě užíval titul markýze de Gontaut, v roce 1766 z titulatury svého strýce Louise Antoina (1700–1788) převzal hodnost vévody de Lauzun a pod tímto jménem byl znám do roku 1788. Ve svých necelých 14 letech vstoupil do francouzského pluku Gardes françaises, kterému velel jeho strýc, vévoda de Biron. V roce 1766 se oženil s Amélií de Boufflers (1751–1794), ale pár žil odděleně a zůstal bezdětný. V roce 1767 se stal plukovníkem a bojoval od roku 1769 na Korsice, která byla v květnu 1768 koupena od Janova, proti povstalcům pod vedením Pascala Paoliho. V roce 1774 byl za svou statečnost jmenován plukovníkem královské legie. Všeobecný mír, který následoval, pro něj jako pro vojáka znamenal přerušení služby, poté cestoval po Evropě a proslul řadou galantních dobrodružství. Nové příležitosti se objevily v americké válce za nezávislost v roce 1775, kterou Francie podporovala. V roce 1778 oficiálně vstoupila do války. Jako plukovník převzal velení žoldnéřské skupiny „Volontaires-étrangers de Lauzun“, nazývané „Lauzunova legie“ a oficiálně podřízené francouzskému námořnictvu (mezi nimi mnoho Němců, velitelským jazykem proto byla němčina). V lednu 1779 dobyl se svou legií Senegal a poté čekal v Bretani na nasazení při plánované invazi do Anglie. Toto však bylo odvoláno ve prospěch přímé účasti v americké válce za nezávislost v roce 1780 pod velením Rochambeaua. V roce 1781 během obléhání Yorktownu Lauzun konkrétně usiloval o bitvu s dragouny britského plukovníka Banastra Tarletona. Po anglické kapitulaci byl Lauzun vybrán jako jeden ze dvou důstojníků, aby přinesl zprávu o vítězství do Francie.

Po svém návratu v roce 1783 převedl svou legii k pluku husarů (umístěného v Alsasku u Lauterburgu) a stal se maréchal de camp. V roce 1789 byl zvolen šlechtou z Quercy do generálních stavů, v Národním shromáždění se přihlásil k liberálním myšlenkámy a připojil se k vévodovi z Orléans. Během revolučních válek velel divizi ve Flandrech v roce 1791, ale byl poražen v bitvě u Jemappes.

Nicméně po Rochambeauově odchodu se stal druhým ve velení Armády Severu a v červenci 1792 dokonce generálem (général en chef) Armády Rýna, kde ho nahradil Custine, načež Biron velel Armée d’Italie na řece Var a dobyl hrabství Nice. Byl převeden do Vendée, aby bojoval proti tamnímu povstání, dobyl Saumur a Parthenay, ale neposlušnost a intriky (generálové Rossignol a Westermann ho obvinili z lži a útlaku) ho přiměly požádat o propuštění. Biron odjel do Paříže, aby se ospravedlnil, ale byl okamžitě zatčen, revolučním tribunálem odsouzen k trestu smrti a dne 31. prosince 1793 gilotinován.

Jeho původní legie byla začleněna do <sup id="mwPA">6.</sup> pluku husarů v roce 1791, ale prakticky rozpuštěna v roce 1792 (dezerce, kapitulace nepříteli). Obnovena byla v roce 1793 a stala se předchůdcem dnešní cizinecké legie.

Titul vévody de Biron získal v roce 1788 po smrti svého strýce Louise Antoina de Gontaut-Biron (1700-1788) a vzdal se titulu vévody de Lauzun. Manželka Amélia, rozená de Bouffleurs, byla popravena v roce 1794.

Byl autorem Pamětí, které byly vydány v roce 1822 ve dvou svazcích a později ještě několikrát v různých zemích (sepsány pouze do doby počátku revoluce).

Vyznamenání Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži.

Odkazy

Literatura Armand Louis de Gontaut, duke of Biron in: Encyclopedia Britannica Yves Guéna: Moi duc de Lauzun, citoyen Biron. Flammarion, ISBN 2-08-067513-3

Reference

Externí odkazy Armand-Louis de Gontaut na webu frenchempire Rodokmen rodu de Gontaut-Biron

Kategorie:Francouzští šlechtici Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Osobnosti Americké revoluce Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Úmrtí v roce 1793 Kategorie:Narození v roce 1747 Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Lidé popravení gilotinou během Velké francouzské revoluce Kategorie:Narození 13. dubna Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 31. prosince Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Muži