Irena Greifová, rozená Haderková (21. dubna 1939 Michalovce, Slovenský stát – 22. prosince 2022 Praha), byla slovenská kostýmní výtvarnice. Věnovala se především tvorbě dobových kostýmů pro divadlo a film. Jejím manželem byl český herec a zpěvák Josef Laufer, jejím synem z prvního manželství byl herec a podnikatel Karel Greif (* 1963), s Josefem Lauferem měla dceru, diplomatku Ester Lauferovou (* 1969).
Život a vzdělání Narodila se 21. dubna 1939 ve slovenských Michalovcích. Na konci roku 1939 se rodina přestěhovala na Moravu, nejdříve do Měrotína u Litovle a později do Olomouce, kde prožila většinu svého dětství. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Prahy poté, co otec získal místo flétnisty v orchestru Ústředního divadla československé armády v Praze.
V letech 1953–1957 studovala Výtvarnou školu v Praze (dnes Střední umělecká škola Václava Hollara), v letech 1958–1961 Michaela Romberga pokračovala ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském ateliéru Jana Laudy jako jediná žena v atelieru. Po smrti Laudy studia AVU opustila. Později soukromě docházela do ateliéru Adolfa Weniga, Vladimíra Nývlta a Michaela Romberga.Dokument České televize o Ireně Greifové, 2019. Dostupné online.
Kariéra Irena Greifová působila jako autorka kostýmů pro Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Hudební divadlo Karlín, Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem. Z její dílny pocházejí kostýmy, které pro ztvárnění svých rolí oblékají např. Iva Janžurová, Jana Preissová, Jiří Bartoška, Eva Urbanová, Vlastimil Harapes a další.
Mezi nejvýznamnější práce, na kterých se Irena Greifová podílela byly inscenace režisérů Jana Grossmana, Evžena Sokolovského, Ivana Rajmonta, či Petra Novotného.
Od roku 1994 pracovala jako kostýmní výtvarnice v českých i zahraničních divadlech. V letech 1979–1990 externě vyučovala kostýmní tvorbu na DAMU v Praze. V letech 1990–1994 působila ve stálém angažmá jako kostýmní výtvarnice v Národním divadle v Praze.
Vedle Národního divadla, Divadla Na zábradlí a Městských divadel pražských působila v mnoha divadlech mimo hlavní město a do roku 2008, kdy se rozhodla svoji uměleckou dráhu ukončit, vytvořila kostýmní návrhy k téměř 300 inscenacím. Po výtvarné stránce byl jejím nejbližším spolupracovníkem scénograf Ivo Žídek.
Byla autorkou i mnoha kostýmů pro film a televizi. K významným filmům patří Petrolejové lampy, Tři veteráni, Noc na Karlštejně či Panna a netvor.
Divadlo Po nedokončených studiích se Greifová živila grafickou prací pro divadla. Svými plakáty brzy zaujala divadelního architekta a scénografa Vladimíra Nývlta, který ji nabídl roku 1962 spolupráci na kostýmní výpravě do nerealizované inscenace George Dandin. Jejím profesním debutem byla inscenace Drahomíra a její synové (1964) Severomoravského divadla v Šumperku, která taktéž vznikla ve spolupráci s Nývltem. náhled|Kostým k opeře Libuše, návrh Irena Greifová Greifová byla díky předchozímu sochařskému vzdělání schopná mnoha invencí v oboru kostýmního návrhářství. Nad kostýmem uvažovala jako nad sochou v pohybu, oděv navrhovala s ohledem na pohyb herce a jeho působení v prostoru. Samotné její kresebné návrhy jsou propracovanými uměleckými díly, její stylizované figury a nákresy vyjadřují charakteristiku ztvárňovaných postav ale i koherentní vizualitu celkové scénografie.Dokument České televize o Ireně Greifové, 2019. Dostupné online.
Ve svých návrzích využívala netradiční materiály a experimentální postupy. Pro inscenaci hry Bertolta Brechta Matka kuráž a její děti (Divadlo na Vinohradech, 1985) evokovala válečné téma. Kostýmy vytvořené z hrubé látky navrhla sešít metodou patchworku, patinovat máčením v hypermanganu a ztuhlé oděvy sochařsky tvarovat. Často pracovala také s barvenou kůží pro historický vzhled a dramatickou draperii (Panna a Netvor (1978), Noc na Karlštejně (1973), inscenace opery Libuše v Národním divadle (1995)).
Film První nabídku na kostýmy pro film dostala Greifová v roce 1969 od režiséra Zdeňka Podskalského do převlekové komedie Světáci. Ve spolupráci s Podskalským dále pokračovala a navrhla kostýmy k jeho komediím (Ďábelské líbánky (1970), Drahé tety a já (1974)) a muzikálu Noc na Karlštejně (1973). Právě v Noci na Karlštejně projevila Greifová schopnost stylizovat historický gotický oděv a přetvořit ho pro žánr hudební komedie. Tyto kostýmy mají v současnosti statut „kulturního dědictví“ a spadají do fondu Ministerstva kultury ČR.
Mezi lety 1969–1988 pracovala vedle divadla jako kostýmní výtvarnice ve Filmovém studiu Barrandov a externě pro Československou televizi. Specializovala se především na dobové kostýmy. Výraznou je také její dlouhodobá spolupráce s režisérem Jurajem Herzem, s kterým spolupracovala jak u filmu, tak i v divadle. Jejich prvním společným filmem byly Petrolejové lampy (1971). Následovala Morgiana (1972), hororové drama, pro které Greifová spolu s kostýmy navrhla i výrazně stylizované líčení. Inspiraci pro návrhy k Morgianě čerpala jak ze secese a obrazů Gustava Klimta, tak i z tradičního japonského divadla kabuki. Herz i Greifová měli společný cit pro výpravnou dramatickou stylizaci, kterou mohli uplatnit v Herzových romantických či hororových námětech (např. Panna a netvor (1978), Deváté srdce (1978), Dotek motýla (1972)).
Dobové kostýmy navrhovala i do mnoha komedií, například do Tajemství hradu v Karpatech (1981), Tří veteránů (1983), Jára Cimrman, ležící, spící (1983).
Za celou svou kariéru navrhla výpravy k 93 filmům (včetně televizních) a několika seriálům. Před samotným navrhováním kostýmů Greifová vždy studovala dobové materiály a umění. Vždy akcentovala dramatičnost kostýmu, ale i jeho hereckou funkčnost. Většina jejích návrhů si zachovala rozpoznatelný autorský rukopis. Spolu s Ester Krumbachovou a Theodorem Pištěkem patří mezi nejvýraznější kostýmní výtvarnice a výtvarníky československé kinematografie.
Pedagogická dráha V letech 1979–1990 externě vyučovala na katedře scénografie na DAMU kostýmní tvorbu. Mezi její žáky patří například Jana Preková, Martin Kurel, Petr Dosoudil, Milan David nebo Karel Glogr.
Kostýmní návrhy v českých divadlech (výběr)
1963 Molière: George Dandin, Severomoravské divadlo Šumperk, režie: Josef Janík (nerealizováno) 1964 Josef Kajetán Tyl: Drahomíra a její synové, Severomoravské divadlo Šumperk, režie: Josef Janík 1965 Karel Čapek: R.U.R., Severomoravské divadlo Šumperk, režie: Josef Janík 1965 Carlo Goldoni, Wolfgang Hildesheimer: Jak neprovdat dceru, Severomoravské divadlo Šumperk, režie: Josef Janík 1967 Václav Kliment Klicpera: Zlý jelen, Východočeské divadlo Pardubice, režie: Josef Janík 1968 Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera, Těšínské divadlo Český Těšín, režie: Josef Janík 1969 Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Divadlo Příbram, režie: Josef Janík 1971 Karel Čapek: R.U.R., Divadlo na Vinohradech Praha, režie: Stanislav Remunda 1972 Pierre de Baumarchais: Figarova svatba, Divadlo Na zábradlí, režie: Juraj Herz 1973 Ilja Hurník: Dáma a lupiči, Státní divadlo Brno (Janáčkovo divadlo), režie: Jaroslav Chundela 1973 Henrik Ibsen: Nora, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Juraj Herz 1973 William Shakespeare: Večer tříkrálový, Divadlo na Vinohradech Praha, režie: Stanislav Remunda 1973 William Shakespeare: Dva šlechtici z Verony, Městská divadla pražská (Divadlo ABC Praha), režie: František Miška 1973 Witold Gombrowicz: Yvonna, princezna Burgundánská, Státní divadlo Z. Nejedlého Ústí nad Labem (Činoherní studio), režie: Jaroslav Chundela 1973 autor neznámý: Oklamaní, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jaroslav Gillar 1974 Jaroslav Hašek, Miloš Vacek: Vítr z Alabamy, Hudební divadlo v Karlíně, režie: Otto Haas 1974 Gerhart Hauptmann: Před západem slunce, Městská divadla pražská (Komorní divadlo Praha), režie: František Miška 1975 Sean O´Casey: Penzion pro svobodné pány, Státní divadelní studio (Činoherní klub Praha), režie: Jiří Krejčík 1975 Josef Gregor Tajovský: Ženský zákon, Státní divadlo Z. Nejedlého Ústí nad Labem (Činoherní studio), režie: Juraj Herz 1975 Bertolt Brecht, Kurt Weill: Žebrácká opera, Divadlo E. F. Buriana Praha, režie: Evžen Sokolovský st. 1976 Sean O´Casey: Penzion pro svobodné pány, Státní divadlo Ostrava, režie: Jiří Krejčík 1977 Robert Bolt: Ať žije královna, Státní divadlo Ostrava (Divadlo Zdeňka Nejedlého), režie: Radim Koval 1977 Milan Gargula, Petr Novotný: Vivat Jarkovský, Státní divadelní studio Praha (Ateliér), režie: Jiří Císler 1978 Eugène Labiche, Edouard Martin, Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek: Slaměný klobouk, Divadlo E. F. Buriana Praha, režie: Rudolf Vedral 1978 Bertolt Brecht, Kurt Weill: Krejcarová opera, Státní divadelní studio Praha (Činoherní klub), režie: Evžen Sokolovský 1978 Robert Patrick: Kennedyho děti, Národní divadlo Praha (Laterna magika), režie: Ivan Rajmont 1979 Molière: Don Juan, Státní divadlo Ostrava, režie: Radim Koval 1979 Carlo Goldoni: Goldoniáda, Státní divadlo Z. Nejedlého Ústí nad Labem (Činoherní studio), režie: Ivan Rajmont 1980 Emmerich Kálmán: Čardášová princezna, Hudební divadlo Karlín, Praha, režie: Otto Haas 1982 Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry, Státní divadlo Z. Nejedlého Ústí nad Labem (Činoherní studio), režie: Ivan Rajmont 1982 Pierre de Beaumarchais: Figarova svatba, Jihočeské divadlo České Budějovice, režie: Viktor Dokučajev 1983 Georg Büchner: Dantova smrt, Státní divadlo Z. Nejedlého Ústí nad Labem, režie: Ivan Rajmont 1983 Sofoklés: Vladař Oidipús, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, režie: Ota Ševčík 1984 Molière: Škola pro ženy, Divadlo S. K. Neumanna, Praha, režie: Jan Grossman 1984 Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, Divadlo na Vinohradech Praha, režie: Evžen Sokolovský 1985 Anton Pavlovič Čechov: Racek, Divadlo E. F. Buriana Praha, režie: Ivan Rajmont 1986 Josef Kajetán Tyl: Drahomíra a její synové, Divadlo J. K. Tyla (Velké divadlo), režie: Oto Ševčík 1987 Alex Koenigsmark: Profesionálové, Divadlo S. K. Neumanna, Praha, režie: Ivo Žídek 1987 Albert Camus: Caligula, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Ivan Rajmont 1988 Vladislav Vančura, Petr Novotný, Jiří Bednář: Markéta Lazarová, Městská divadla pražská (Divadlo ABC), režie: Petr Novotný 1989 Molière: Don Juan, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jan Grossman 1989 Eugène Scibe: Sklenice vody, Městská divadla pražská (Divadlo ABC Praha), režie: Lída Engelová 1990 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Státní divadlo Brno (Mahenovo divadlo), režie: Václav Lautner 1990 Václav Havel: Largo desolato, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jan Grossman 1990 Henrik Ibsen: Přízraky, Divadlo v Řeznické Praha, režie: Jan Nebeský 1990 Samuel Beckett: Čekání na Godota, Agentura Bonton Praha (Žižkovské divadlo T. G. M.), režie: Viktor Polesný 1991 Fjodor M. Dostojevskij, Evald Schorm: Bratři Karamazovi, Státní divadlo Ústí nad Labem, režie: Petr Poledňák 1991 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Národní divadlo Praha (Nová scéna), režie: Ivan Rajmont 1991 Václav Havel: Pokoušení, Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jan Grossman 1992 Eurípidés: Médeia, Národní divadlo Praha (Divadlo Kolowrat), režie: Ivan Rajmont 1993 William Shakespeare: Macbeth, Činoherní studio Ústí nad Labem, režie: Viktor Polesný 1994 Franz Lehár: Paganini, Hudební divadlo Karlín, Praha, režie: Oto Ševčík 1994 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Národní divadlo Praha, režie: Ivan Rajmont 1995 Bedřich Smetana: Libuše, Národní divadlo Praha, režie: Petr Novotný 1996 Jerry Herman, Michael Stewart: Hello, Dolly!, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, režie: Petr Novotný 1996 Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Jesus Christ Superstar, režie: Petr Novotný 1996 Billy Wilder, I- L. Diamond: Někdo to rád horké, Hudební divadlo Karlín Praha, režie: Petr Novotný 1998 Andrew Lloyd Webber, Tim Rice: Evita, Musical, s.r.o. Praha (Divadlo Spirála), režie: Petr Novotný, Roman Štolpa 1999 Nikos Kazantzakis, John Kander: (Řek) Zorba, Hudební divadlo v Karlíně Praha, režie: Petr Novotný, Roman Štolpa