náhled|366x366bod|Rozšíření slezštiny v Opolském a Slezském vojvodství Slezština (slezsky ślōnskŏ gŏdka, polsky język śląski) je západoslovanský jazyk používaný v Horním Slezsku, v současnosti menšinově. Patří k lechické větvi stejně jako polština a kašubština, vykazuje však mnoho společných rysů s češtinou či slovenštinou a zejména v oblasti slovní zásoby a syntaxe je silně poznamenána německými vlivy.
Status slezštiny je sporný. Ve 20. století ji většina jazykovědců řadila mezi dialekty polštiny a demografické změny po druhé světové válce, jakož i asimilační politika státu, se negativně odrazily na vitalitě jazyka. Současná běžně používaná podoba kolísá od „čisté“ slezštiny, která je pro Poláky méně srozumitelná než slovenština pro Čechy, přes jazyk smíšeného typu po regionálně zabarvenou polštinu s určitým přízvukem a specifickou slovní zásobou (pak se dá slezština považovat za dialekt polského jazyka).
V Česku se slezština používá zejména na západním Těšínsku, kde je silně ovlivňována češtinou a samotnými uživateli nejčastěji označována jako ponašymu.
Nynější stav Ve 21. století zesílily snahy o kodifikaci spisovné slezštiny a nastal rozmach slezsky psané literatury, slezština se též stále více začala objevovat na internetu a ve veřejném prostoru.Viz též portál Wachtyrz.eu, Silling.org – Slezský jazykový korpus , slovník SileSłownik, nabídka nakladatelství Silesia Progress. Při sčítání lidu v roce 2021 se k ní jako obcovací řeči (jako jediné anebo společně s polštinou) přihlásilo 457,9 tisíc obyvatel Polska, pro české území podrobné údaje nejsou dostupné, protože deklarace slezského mateřského jazyka byly sčítány spolu s češtinou.
Otázka uznání slezštiny menšinovým jazykem je zejména v Polsku dlouhodobě předmětem politického sporu, který částečně souvisí s problematikou slezské národnosti a požadavků na autonomii Horního Slezska. V roce 2019 polský parlament počtvrté zamítl poslanecký návrh zákona na přiznání slezštině statutu regionálního jazyka, další návrh byl podán v únoru 2020.
O uznání jazyka na regionální úrovni usilovala v roce 2024 vláda Donalda Tuska. Zákon, který jazyk jako regionální uznává, prošel v polském Sejmu v dubnu 2024.
Nářečí Podle klasifikace Alfreda Zaręby, autora Jazykového atlasu Slezska (Atlas językowy Śląska, 1969–1996), se tradiční slezština dělí na deset nářečních skupin: kluczborskou, opolskou, nemodlínskou, prudníckou, hlivickou, hlivicko-opolského pomezí, slezsko-malopolského pomezí, těšínskou, jablunkovskou a slezsko-lašského pomezí. Alternativní členění navrhl Stanisław Bąk, jenž vymezil osm nářečních skupin: dolnoslezskou, opolskou, strzeleckou, nemodlínskou, hornohlohovskou, hlivickou, těšínskou a slezsko-malopolského pomezí. náhled|Nářečí slezštiny dle Alfreda Zaręby|vlevo|263x263bod S ohledem na současnou sociolingvistickou situaci se hovoří o třech základních interdialektech slezského jazyka:
severozápadním (opolském; užívá znaky ã, ŏ, õ), centrálním (katovická a rybnická konurbace a přilehlé oblasti tzv. průmyslového Horního Slezska) a jižním (Těšínsko, tzv. ponašymu; užívá slezský fonetický pravopis nahrazující spřežky diakritikou).
Někteří lingvisté považují za součást slezštiny rovněž lašská nářečí, která však patří již k česko-slovenské větvi. Slezština nicméně volně přechází mezi polštinou a češtinou podobně, jako se suržyk nachází na pomezí ruštiny a ukrajinštiny Slezština se též částečně používá mezi hornoslezskými emigranty v Německu a ve Spojených státech, kde existuje její zvláštní varianta: texaská slezština.
Pravopis a výslovnost náhled|Ukázka českého nářečí slezštiny – tzv. ponašymu|244x244pixelů Vzhledem k tomu, že slezština není oficiálně kodifikována, neexistuje jednotný způsob zápisu. V současnosti je nejrozšířenější variantou slabikářový pravopis (ślabikŏrzowy szrajbunek) navržený skupinou jazykovědců pod vedením Jolanty Tamborové v roce 2009 a zpopularizovaný spolkem Pro Loquela Silesiana vydáním Hornoslezského slabikáře (Gōrnoślōnski ślabikŏrz) v roce 2011. Často se používá též Steuerův pravopis (Steuerowy szrajbůnek), který vychází ze zápisu používaného v první polovině 20. století Feliksem Steuerem, badatelem sulkovského nářečí.
Jižní nářečí (ponašymu) většinou užívá vlastní pravopis, ovlivněný češtinou – tzv. slezský fonetický pravopis (Ślōnski alfabet fōnetyczny).
Slabikářový pravopis Slabikářový pravopis (Ślabikŏrzowy szrajbōnek; Ślabikŏrz) obsahuje 34 písmen. Základ je tvořen standardní anglickou latinkou o 23 písmenech (bez q, v, x), ke které je přidáno 11 písmen se sedmi různými diakritickými znaménky:
s přeškrtnutím (kreską ukośną) ł s čárkou (kreską) ń, ć, ś, ź s tečkou (kropką) ż s obloučkem ŏ s macronem ō se stříškou ô s vlnovkou ã, õ
Slabikářový pravopis na rozdíl od polské abecedy obsahuje písmena ã, ŏ, ō, ô, õ a naopak neobsahuje písmena ą, ę, ó. IPA[a][ã][b][t͡s][t͡ɕ][d][ɛ][f][g][x][i][j][k][l][w][m][n][ɲ][ɔ][oʊ̯] [ɔ][o][wɔ][ɔ̃][p][r][s][ɕ][t][u][v][ɪ][z][ʑ][ʐ]velkéAÃBCĆDEFGHIJKLŁMNŃOŎŌÔÕPRSŚTUWYZŹŻmaléaãbcćdefghijklłmnńoŏōôõprsśtuwyzźż A Ã – nazální [ã]IPA přítomné v západoslezských nářečích B C CH – není samostatným písmenem, uvádí se po C CZ – tvrdé [ʈ͡ʂ]IPA Ć – měkké [t͡ɕ]IPA, před samohláskou CI D DZ DŹ – měkké [d͡ʑ]IPA, před samohláskou DZI DŻ – tvrdé [ɖ͡ʐ]IPA E – výslovnost může kolísat mezi širokým [ɛ]IPA a úzkým [e]IPA, zúžená výslovnost je běžná zejména na konci slov F G H – v současnosti vlivem polštiny zanikl u většiny mluvčích rozdíl mezi [h]IPA a [x]IPA (ch), jedná se o alofony I – „měkké“ [i]IPA, používá se také ke změkčení předchozí souhlásky, např. mioł ('měl'), piyńć ('pět') J K L Ł – [w]IPA M N Ń – [ɲ]IPA (ň), před samohláskou NI O – široké [ɔ]IPA Ō – úzké [o]IPA Ô – prelabializované [wɔ]IPA (řidčeji [wo]IPA) na začátku slov: ôkno ('okno'), ôdewrzić ('otevřít') Ŏ – pro označení odlišné výslovnosti kontinuant dlouhého <á> na Opolsku oproti ostatním slezským nářečím: farŏrz ('farář') – na Opolsku vyslovováno farouř, ve zbytku Horního Slezska faroř Õ – pro označení nazální výslovnosti hlásky <o> na Opolsku, případně odlišné koncovky <–e> nebo <–ym> na Těšínsku, na konci slov v některých gramatických tvarech oproti ostatním nářečím: to je Wikipedyjŏ ('tohle je Wikipedie') vs. czytōm Wikipedyjõ ('čtu Wikipedii') P R – standardně alveolární vibranta [r]IPA jako v češtině RZ – u většiny mluvčích totožné s [ʐ]IPA (ve znělé pozici) nebo [ʂ]IPA (v neznělé pozici), starší výslovnost [r̝̊]IPA (jako české <ř>) se zachovala u části mluvčích zejména na Těšínsku S SZ – tvrdé [ʂ]IPA Ś – měkké [ɕ]IPA, před samohláskou SI T U W – [v]IPA (v) Y – „tvrdé“ [ɨ]IPA, v některých pozicích může též označovat úzké [e]IPA Z Ź – měkké [ʑ]IPA, před samohláskou ZI Ż – tvrdé [ʐ]IPA Písmena Ã, Ŏ, Õ jsou nepovinná a v mnoha textech se vynechávají, jelikož jsou povětšinou odrazem pouze hlásek severozápadního (opolského) dialektu. Pro centrální část Horního Slezska (centrální dialekt), odkud pochází nejvíce slezsky píšících autorů, nemají žádnou fonetickou hodnotu.
Steuerův pravopis Steuerův pravopis (Steuerowy szrajbōnek) obsahuje 30 písmen a 11 spřežek. abcćdefghijklłmnńoprsśtuůwyzźżABCĆDEFGHIJKLŁMNŃOPRSŚTUŮWYZZŻ auchczdzdźdżourzszuouů Liší v následujících bodech: pro nazální přítomné v západoslezských nářečích používá spřežku AU pro změkčení předchozí souhlásky používá J místo I, např. mjoł ('měl'), pjyńć ('pět') hlásky , , , a označuje pouhým Ć, DŹ, Ń, Ś, Ź i před samohláskami místo Ō používá Ů a místo Ô spřežky UO (pro ) a UŮ (pro ) nepoužívá vůbec písmena Ŏ a Õ
Slezský fonetický pravopis Na Těšínsku se používá alternativní způsob zápisu vycházející z českého pravopisu. Tzv. slezský fonetický pravopis (Ślōnski alfabet fōnetyczny), populární na začátku 21. století, ve které je napsána část hesel slezské Wikipedie, kombinuje prvky Steuerova pravopisu a češtiny: místo spřežek <cz>, <sz>, <rz> a písmena <ż> používá <č>, <š>, <ř> a <ž>.
Pravopis obsahuje celkem 32 písmen a žádnou spřežku. abcćčdefghijklmnńoprřsśštuůwyzźžABCĆČDEFGHIJKLMNŃOPRŘSŚŠTUŮWYZZŽ
Porovnání s jinými jazyky Níže se nachází tabulka s porovnáním výše uvedených slezských pravopisů s dalšími dvěma lechickými jazyky – polštinou a kašubštinou. Písmena, která jsou v kašubštině a slezštině oproti polštině navíc, jsou vyvedena tučně. ŚlabikŏrzaãbcćdefghijklłmnńoŏōôõprsśtuwyzźżSteuerabcćdefghijklłmnńoprsśtuůwyzźżSAFabcćčdefghijklłmnńoprřsśštuůwyzźžPolštinaaąbcćdeęfghijklłmnńoóprsśtuwyzźżKašubštinaaąãbcdeéëfghijklłmnńoòóôprstuùwyzż
Gramatika
Zájmena Slezská osobní zájmena jsou, stejně jako ta česká, rozdělena do dvou čísel po třech osobách. Zájmena třetí osoby jsou pak rozlišena dle rodu (mužský, ženský, střední). Zájmena druhé osoby jsou dále rozdělena na zájmena osobní (obdobná českému tykání) a zdvořilostní (obdobná českému vykání). Skupina zájmen zdvořilostních je pak rozlišena dle rodu, střední rod je však zde nahrazen rodem společným (tj. množina zahrnuje muže i ženy).
Naprosto stejné schéma používá, pouze s mírně odlišnými některými slovy, i polština. +j. č.mn. č.1. os.jŏmy2. os.osobnítywyzdvořilostním.pōnpanowiež.panipaniespol.–państwo3. os.mužskýônôniženskýônaônestředníôno
Ukázky textu
Prohlášení spolku Uotwarty Ślůnsk Facebookový příspěvek spolku Uotwarty Ślůnsk (Otevřené Slezsko) komentující aktuální politické dění (2022, Steuerův pravopis):Odkaz na facebookový příspěvek na fanpage Uotwarty Ślůnsk, 17.11.2022 Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překladŚlůnzoki to je nojwjynkszo, choćoż durch ńyuznowano, myńszość we Polsce. Je nos poraset tauzynůw, můmy swoja godka, kultura, historyczno pamjyńć a swoja tůżsamość. Uo to wszyjsko śe starůmy, to wszyjsko chcymy flyjgować.
Skuli tego důmogůmy śe wpisańo nos na wykoz etńicznych myńszośći. Tak jak Łymkůw, Karajimůw, Růmůw a Tatarůw. Tak, coby'chmy mjeli insztrumynta uobrůny swojij kultury. Tak, coby'chmy mjeli wjynksze szanse przetrwać. Tak, coby nasze wnuki durch bůły Ślůnzokami.
Skuli tego ńy zgodzůmy śe ze słowami ńykerych politikerůw, iże «Ślůnzoki chcům jyno sztatusu regjůnalnyj godki i ńic wjyncyj». Sztatus regjůnalnyj godki to je yno půłstrzodek, kery pozwolo flyjgować yno jedyn aspekt ślůnskij tůżsamośći.
Moc krziwdy przińůsła naszymu norodowi historyjo – wyćyrpjeli'chmy uod Mjymcůw, uod Polokůw, uod Rusůw. Terozki Polska mo szansa ta krziwda zbajstlować.
To śe nům noleży!Slezané jsou největší, i když stále neuznanou menšinou v Polsku. Je nás několik set tisíc, máme svůj jazyk, kulturu, historickou paměť a identitu. O to se snažíme, to je vše, čeho si chceme vážit.
Proto požadujeme, abychom byli zařazeni na seznam etnických menšin. Stejně jako Lemkové, Karaimové, Romové a Tataři. Abychom měli nástroje na obranu naší kultury. Abychom měli větší šanci na přežití. Aby naši vnuci byli stále Slezané.
Proto nesouhlasíme se slovy některých politiků, že „Slezané chtějí pouze statut regionálního jazyka a nic víc“. Status regionálního jazyka je jen polovičním opatřením, které umožní pěstovat pouze jeden aspekt slezské identity.
Historie přinesla našemu národu mnoho zla – trpěli jsme od Němců, od Poláků, od Rusů. Nyní má Polsko šanci tuto chybu napravit.
Zasloužíme si to!Ślązacy to największa, chociaż ciągle nieuznawana, mniejszość w Polsce. Jest nas kilkaset tysięcy, mamy swój język, kulturę, pamięć historyczną i swoją tożsamość. O to wszystko się staramy, to wszystko chcemy pielęgnować.
Dlatego domagamy się wpisania nas do wykazu mniejszości etnicznych. Tak jak Łemków, Karaimów, Romów i Tatarów. Tak, abyśmy mieli instrumenty obrony swojej kultury. Tak, abyśmy mieli większe szanse przetrwać. Tak, aby nasze wnuki wciąż były Ślązakami.
Dlatego nie zgadzamy się ze słowami niektórych polityków, że «Ślązacy chcą tylko statusu języka regionalnego i niczego więcej». Status języka regionalnego to jedynie półśrodek, który pozwoli pielęgnować tylko jeden aspekt śląskiej tożsamości.