Pro volební právo v České republice platí stejné základní zásady svobodných voleb, jako pro volební právo obecně, musí být: všeobecné – právo volit mají všechny osoby, které dosáhly potřebného věku a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena rovné – každý hlas má stejnou váhu přímé – přímá volba bez zprostředkovatelů tajné – nemožnost spojit voliče s jím odevzdaným hlasem a zajištění osobní volby

Rozlišuje se přitom volební právo aktivní, které znamená, že občan smí volit, a volební právo pasivní, které znamená, že občan smí kandidovat a být volen.

Typy voleb v České republice náhled|Volby do zastupitelstev krajů v Česku 2020, volební místnost v Olomouci. Aktivní volební právo mají všichni občané od 18 let, pasivní se liší podle orgánu (viz tabulka níže).

Občané mají právo přímo volit: prezidenta republiky, členy Poslanecké sněmovny Parlamentu, členy Senátu Parlamentu a také členy krajských a obecních zastupitelstev. Mimo tyto vnitrostátní orgány také mají občané České republiky jakožto občané Evropské unie právo volit členy Evropského parlamentu.

Základy právní úpravy Volební právo je občanům legislativně zajištěno vícenásobně. Například článek 2 odstavec 2 Ústavy České republiky stanoví, že:

Ústava také ve svých hlavách druhé, třetí a sedmé stanoví základní principy voleb. Podrobněji pak volební proces upravuje legislativa nižší právní síly. Volební právo je opět zaručeno v dalším ústavním zákoně, Listině základních práv a svobod, jejíž článek 21 zní:

Volební systém se různí podle jednotlivých orgánů. Ústava stanoví, že pro volby do poslanecké sněmovny a zastupitelstev krajů i obcí se použije poměrný volební systém, pro volbu senátorů a prezidenta republiky se užívá většinový volební systém. Poslanci Evropského parlamentu se volí také poměrným způsobem.

Platí, že nikdo nemůže být členem obou komor Parlamentu najednou.Čl. 21 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

Stručný přehled volebního práva v České republice Volená instituce Právo aktivní Právo pasivní Délka volebního období První volby v ČR Počet rozdělovaných mandátů Volební systém Poslanecká sněmovna PČR 18 21 4 roky 1992 (ČNR) 200 poměrný Senát PČR 18 40 6 let (⅓ Senátu se volí každé 2 roky) 1996 81 (každé 2 roky ⅓ Senátu – tj. 27 mandátů) většinový Zastupitelstvo kraje 18 18 4 roky 2000 675 (Počet zastupitelů všech 13 krajů v ČR) poměrný Zastupitelstvo obce 18 18 4 roky 1994 62178 (Počet zastupitelů všech obcí v ČR) poměrný Prezident 18 40 5 let 1993 1 většinový (od 2013) Evropský parlament 18 21 5 let 2004 21 (Počet poslanců v EP za ČR. Celkový počet europoslanců je 720) poměrný

Volby do jednotlivých orgánů Poslanecká sněmovna

Volby do Poslanecké sněmovny se konají každé čtyři rokyČl. 16 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. podle zásad poměrného zastoupení.Čl. 18 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Volí se 200 poslanců. Kandidovat může ten, kdo je starší 21 let.Čl. 19 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Volby vyhlašuje prezident republikyČl. 63 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. (zákon stanoví, že tak učiní nejpozději 90 dnů před konáním těchto voleb§ 1 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů). Podrobněji pak volby do Poslanecké sněmovny upravuje zákon o volbách do Parlamentu ČR (č. 247/1995 Sb.). Kandidující subjekty musí ve volbách překročit uzavírací klauzuli ve výši 5 % (koalice dvou stran 8 %, koalice tří a více stran 11 %).

Územními volebními obvody jsou kraje, ty se dále dělí na volební okrsky. Pro každý kraj je zákonem určen maximální počet kandidátů na kandidátní listině – nejvíce, shodně 36, mají Praha a Moravskoslezský kraj, nejméně, 14, má Karlovarský kraj.Příloha č. 2 zákona č. 247/1995 Sb. Volič smí hlasovat jen pro jeden kandidující subjekt (strana či hnutí, koalice stran/hnutí), smí však na lístku vyznačit až čtyři kandidáty, jimž v rámci zvoleného politického subjektu dává přednost (preferenční hlas).§ 39 zákona č. 247/1995 Sb. Pokud danému kandidátovi voličů dané strany dalo svůj preferenční hlas alespoň 5 % voličů, připadne mandát přednostně jemu (pokud je takových více, přidělují se jim podle počtu preferenčních hlasů).

Senát

Základní rozdíl mezi volbami do obou komor tkví v tom, že do Senátu se volí většinovým systémem.Čl. 18 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Z toho také plyne dvoukolová volba. Z hlediska aktivního volebního práva však významný rozdíl mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou není, volí všichni občané České republiky starší 18 let, ledaže by jim byla v tomto směru omezena svéprávnost nebo by jim byla omezena osobní svoboda kvůli ochraně zdraví lidu. § 2 zákona č. 247/1995 Sb. Zákon však pamatuje i na možnost, kdyby občan dosáhl zletilosti po prvním kole volby, ale před druhým nebo ve dnech druhého kola týchž voleb – v tom případě může volit ve druhém kole.§ 1 odst. 7 zákona č. 247/1995 Sb. Další rozdíl oproti volbám do Poslanecké sněmovny tkví v tom, že nelze volit ani v zahraničí, ani v jiném volebním obvodu (viz dále), než ve kterém je volič přihlášen k trvalému pobytu. Na voličský průkaz však lze volit v jiném okrsku v témže obvodě, případně občané České republiky, kteří na jejím území nemají trvalý pobyt, mohou na voličský průkaz volit kdekoliv. Pasivní volební právo je podle ústavy 40 let, jinak platí omezení stejnými překážkami jako u aktivního volebního práva (omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva). Na rozdíl od voleb do krajských a obecních zastupitelstev tedy mohou být voleni například i občané ve výkonu trestu odnětí svobody. Případem, kdy tato situace nastala, byla kandidatura Radima Špačka z vězení v senátních volbách roku 2016 – vedoucí oddělení voleb Ministerstva vnitra Jitka Červenková k ní uvedla, že „výkon trestu odnětí svobody je překážka u voleb do zastupitelstev, ale u voleb do Senátu to z hlediska práva problém není“.

Pro účely voleb do Senátu je území České republiky rozděleno na jednomandátových 81 obvodů, které stanovuje zákon.Příloha č. 3 zákona č. 247/1995 Sb. Všechny mají přibližně stejný počet obyvatel. Pokud by počet občanů, které jeden senátor zastupuje, byl o 15 % nižší nebo vyšší než průměrný, byl by to důvod ke změně hranic daného obvodu.§ 59 zákona č. 247/1995 Sb. Mandát senátora je šestiletý, ale volby se konají vždy jednou za dvou roky ve třetině obvodů, tedy se vždy třetina Senátu obmění.

Kandidáti, kteří splnili výše uvedené podmínky a složili volební kauci ve výši 20 000 korun (pokud získají v prvním kole voleb alespoň 6 % hlasů, kauce se jim vrátí), musí pro zisk mandátu získat absolutní většinu, tedy 50 % odevzdaných hlasů. To se ale děje zřídkakdy: do roku 2012 se to stalo pouze v devíti případech z 250 volebních klání.Tomáš Lebeda: Dopady dvoukolového většinového systému na reprezentaci stran v českém Senátu; Sociologický ústav AV ČR, Praha 2011 Pokud nikdo potřebný podíl hlasů nezíská, začíná šestý den po ukončení prvního kola druhé kolo, do kterého postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů,§ 76 zákona č. 247/1995 Sb. pokud by více kandidátů získalo stejný počet hlasů, rozhodne los.§ 73 odst. 3 písm. f) zákona č. 247/1995 Sb. Ve druhém kole je zvolen ten, kdo získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů, v případě shody rozhodne los.§ 76 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb.

Prezident republiky

Kandidovat na prezidenta může ten, kdo splňuje podmínky volitelnosti do Senátu, nebyl již dvakrát po sobě zvolen prezidentem republiky a Ústavní soud ho neuznal vinným z velezrady nebo hrubého porušení ústavy (v takovém případě je trestem ztráta úřadu a neschopnost jej znovu nabýt).

Prezident republiky se dříve volil na společné schůzi obou komor Parlamentu, naposledy tak byl zvolen Václav Klaus v roce 2008. Volba byla tříkolová, v prvním kole musel kandidát získat nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Do druhého kola pak za každou komoru postupoval jeden kandidát, který v ní získal relativní většinu hlasů; nastala-li v některé komoře rovnost hlasů, postupoval ten, který měl více hlasů v druhé komoře. V druhém kole již stačila nadpoloviční většina přítomných poslanců a nadpoloviční většina přítomných senátorů. Nebyl-li kandidát zvolen ani ve druhém kole, koná se třetí kolo, ve kterém již stačí nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců a senátorů (komory se tedy již neoddělují).

Od ústavní novely z roku 2012 se prezident republiky volí přímo. Kandidáty navrhne 50 000 občanů v petici nebo 20 poslanců nebo 10 senátorů.Čl. 56 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Volební systém je většinový, přičemž celý stát tvoří jednomandátový obvod. Prezidentem se stane kandidát, který získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. Není-li takového kandidáta, koná se do 10 dnů druhé kolo. Tam postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů. Pokud by takových kandidátů bylo více (například by druhý a třetí nejúspěšnější získali shodný počet hlasů), postupují všichni. Pokud ten, kdo postoupil do druhého kola, mezitím ztratil volitelnost, postoupí ten, který v první kole skončil za ním. Kdyby už nikdo takový nebyl, může se druhé kolo konat s jediným kandidátem. V druhém kole získá mandát ten, kdo obdrží nejvyšší počet hlasů (pokud by tedy postoupili do druhého kola více než dva kandidáti, mohl by se prezidentem stát i ten, kdo by nezískal nadpoloviční většinu hlasů). Je-li takových více, konají se volby znova.

Krajská zastupitelstva

Kraje jsou vyšší územně samosprávné celky. Existují na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Jejich voleným orgánem je zastupitelstvo kraje. Praha však má zvláštní režim na základě zákona č. 131/2000 Sb. Hlavní město nemá krajské zastupitelstvo,§ 95 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). nýbrž zastupitelstvo hlavního města Prahy, do nějž se volí zároveň s volbami do obecních zastupitelstev.

Volby do krajských zastupitelstev se řídí zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Funkční období je čtyřleté a počet zastupitelů stanoví zákon vždy podle počtu obyvatel krajů k 1. lednu roku, ve kterém se konají krajské volby, přičemž kraj, který má méně než 600 000 obyvatel, má 45 zastupitelů, kraj, který má více než 900 000 obyvatel má 65 zastupitelů, ostatní kraje mají v zastupitelstvu 55 míst. Aktivní volební právo náleží každému dospělému občanu České republiky, který je svéprávný (zákon připouští jistá omezení, která jsou odlišná od těch při volbách do Poslanecké sněmovny – kromě omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a omezení svéprávnosti je v případě krajských voleb mezi překážkami uvedeno také omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody a výkon vojenské služby v zahraničí§ 4 odst. 2 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů). Pasivní volební právo náleží každému voliči, u kterého není překážka aktivního volebního práva, zároveň je funkce člena zastupitelstva kraje neslučitelná s některými jinými veřejnými funkcemi.§ 5 odst. 2 zákona č. 130/2000 Sb. Každý volí do zastupitelstva toho kraje, do nějž patří obec, v níž má trvalé bydliště.

Jinak jsou krajské volby podobné těm do Poslanecké sněmovny, ovšem s následujícími rozdíly: registraci a přezkoumávání listin provádí krajský úřad, stejně tak jako vyhlašuje výsledek voleb; kandidát potřebuje k přednostnímu zisku mandátu v rámci dané kandidátní listiny 10 % preferenčních hlasů, uzavírací klauzule je stejná pro koalice stran i jednotlivé strany (vždy 5 %, nikoliv až 11 % jako ve volbách do sněmovny), d'Hondtova metoda je upravena tzv. Koudelkovým dělitelem – číselná řada začíná číslem 1,42, potom následují celá čísla (tedy 1,42; 2; 3; 4 atp.). Tento systém se měl používat i při volbách do Poslanecké sněmovny, ale Ústavní soud jej zrušil, neboť dle jeho názoru deformoval poměrný systém a bezdůvodně zvýhodňoval velké strany.Nález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2001, č. 64/2001 Sb.